Dle informací na vládních stránkách projednávala Legislativní rada vlády na svém 97. zasedání v dubnu tohoto roku věcný záměr zákona o zdravotních pojišťovnách, předložený ministerstvem zdravotnictví. Jednání o tomto návrhu přerušila. Na základě informací o jednání rady hodnotíme výrok Leoše Hegera jako pravdivý.

Ministr Stanjura hovoří o nádražích, která vlastní České dráhy, a.s. Vycházíme tedy ze seznamu stanic, který ČD poskytují na svém webu. Celkový počet stanic v databázi je 2463.

To ovšem zahrnuje i zastávky bez nádražní budovy. Omezíme-li vyhledávání na stanice, které jsou vybaveny "prostorem pro cestující" (nikoli čekárnou, pouze prostorem), najdeme celkem 646 stanic. Stanic s pokladní přepážkou pro vnitrostátní jízdné je pak 686. Nezjistíme však, kolik stanic celkem nabízí jednu, druhou, nebo obě služby (všechny by bylo možné považovat za nádraží). Lepší databázi pak k dispozici nemáme a výrok nemůžeme plně ověřit.

Pravomoci prezidenta, vyjmenované v čl. 63 odst. 1 a 2 Ústavy ČR, vč. udílení amnestie, skutečně vyžadují podpis předsedy vlády, nebo jím pověřeného člena vlády (dle čl. 63 odst 3), na rozdíl od pravomocí v čl. 62, které takový podpis nevyžadují.

Zmíněnou část organizace ČNB řídí §6 zákona o ČNB. Dle odst. 1, je rada opravdu sedmičlenná, odst. 5 potvrzuje období 6 let.

Guvernéra však nevybírá rada, nýbrž jmenuje prezident ČR (dle odst. 2. Tato nominace je ostatně často medializována (vizte lidovky či HN).

Kritiku Karla Schwarzenberga jako ministra zahraničí ČR z úst Jána Čarnogurského nebo jeho reakci na výroky Karla Schwarzenberga v otázce Benešových dekretů se nám nepodařilo dohledat v českých ani slovenských médiích.

Vladimír Franz srovnává krajské volby a zisk KSČM v nich letos na podzim a v roce 2000. Nicméně mýlí se, neboť KSČM dostala v letošních volbách oproti těm z před desíti let o 42 265 hlasů více.

Krajské volbyPočet získaných hlasů pro KSČM 2000496 6882012538 953

Pro doplnění uvádíme zisk hlasů KSČM i ve zbývajících krajských volbách (2004 a 2008).

2004 - 416 807 2008 - 438 024

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Na základě dostupných informací se nám nepodařilo výrok ověřit. Část výroku, že vláda M. Zemana se dohodla na rozšiřování obchodních zastúpení v zahraničí již v programovém prohlášení vlády (pdf. str.10) je pravdou.Zda došlo v posledních letech k omezení obchodních zastoupení na úkor kariérních diplomatů se nám ověřit nepodařilo. Agendu ekonomického zastoupení v zahraničí pokrývá hlavně ministerstvo zahraničí a státní agentury CzechInvest a CzechTrade pod Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a CzechTourism pod Ministerstvem pro místní rozvoj ČR.

ČR vstoupila do NATO 12. března 1999. Bombardování Jugoslávie bylo zahájeno 24. března 1999. Akce tedy byla zahájena již necelé 2 týdny po vstupu České republiky do NATO. S jistou mírou tolerance je výrok hodnocen jako pravdivý

S prosbou o pomoc s ověřením tohoto výroku jsme se obrátili na vedoucího Katedry ústavního práva Masarykovy univerzity prof. JUDr. Jana Filipa, CSc.. Na základě jeho odpovědi, která je citována níže (zároveň je doplněna o případné zdroje), hodnotíme výrok jako nepravdivý.

"1) Prezident Havel udělil celkem 4 amnestie (jejich přehled nalezneme např. zde či zde ) .Ve věcech přestupků k tomu nikdy prezident ČSFR neměl kompetenci.2) Amnestie z 16. února 1990 nebyla přestupkovou amnestií. Ve smyslu
tehdy platného práva bylo rozhodující, že amnestie a milosti se
vztahovaly na tresty ukládané v trestním řízení, tj. na tresty za
trestné činy podle trestního zákona a přečiny podle zákona č. 150/1969
Sb., o přečinech, ve znění pozdějších předpisů, tedy nikoli jen za
trestné činy.
3) Tuto amnestii mohl „udělit“ (tento používaný výraz je nepřesný)
prezident, zatímco amnestii ve věcech přestupků udělit nemohl, protože
by dne 16. února 1990 zasáhl neústavně do působnosti orgánů České
republiky a do 12. ledna 1990 taková možnost ani neexistovala na
úrovni republiky, a do 9. května 1990 na úrovni federace.
4) Pokud si ještě vzpomínám, tato úprava byla obsažena v návrhu ústavy
(oficiální návrh připravovaný Národní frontou) z roku 1989. Ten byl
využit v zákonném opatření předsednictva ČNR, takže takovou amnestii
mohla od 12. ledna 1990 udělovat vláda ČR, nikoli prezident jako orgán
federace. To vláda 15. ledna 1990také učinila (znění amnestie je možné nalézt zde) . Prezident to nikdy učinit nemohl." Celkový přehled amnestií dále nabízí např. dokument Ministerstva spravedlnosti AMNESTIE 1945 - 2002 (doc.) zpracovaný JUDr. Pavlem Rotykou.

Na základě dohledaných informací o politické kariéře Karolíny Peake a také Ústavy České republiky je výrok hodnocen jako pravdivý.

Karolína Peake kandidovala ve sněmovních volbách v roce 2010 za Věci veřejné, a to v Praze. Peake tuto stranu opustila v dubnu 2012 a následně iniciovala vznik strany LIDEM - Liberální demokraté, jíž je také předsedkyní.

Vladimír Franz hovoří také o mandátu poslance. Článek 26 Ústavy doslova uvádí: "Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy." Mandát tedy skutečně patří poslanci a nikoli politické straně.