Výrok je na základě dvou návrhů zákona o obecném referendu, které předkládala vláda Miloše Zemana, hodnocen jako pravdivý.

Vláda Miloše Zemana předložila do sněmovny návrh zákona o obecném referendu 29. 8. 2000, tento návrh však neprošel Poslaneckou sněmovnou. Další návrh tohoto zákona předkládala vláda do Poslanecké sněmovny 11. září 2001. Tento návrh prošel do Senátu, kde byl však zablokován. Miloš Zeman v obou případech ve 3. čtení těchto návrhů hlasoval aktivně pro tento zákon.

Na základě dohledaných informacích o politické situaci v jmenovaných zemích je výrok hodnocen jako pravdivý.

Co se týká pádů vlád (resp. změn vlád ve zmíněných zemích z levicových na pravicové a naopak) v době krize, můžeme jmenovat následující:

Velká Británie - do roku 2010 zde vládla Labour party (G. Brown), po volbách koaliční vláda Konzervativců (premiér D. Cameron) a Liberálních demokratů.

Španělsko - do roku 2011 vládli Socialisté premiéra Zapatera, po volbách vítězná Lidová strana (současný premiér Rajoy).

Itálie - v Itálii padla vláda Silvia Berlusconiho v 12. listopadu 2011, kdy premiér sám odstoupil. Zemi dále vedl úřednický kabinet Maria Montiho, ten ovšem již rezignoval také a zemi čekají předčasné volby.

Francie - ve Francii byl v prezidentských volbách poražen Nicolas Sarkozy a vystřídal jej v čele země François Hollande.

Jelikož je rozdělení prezidentských kandidátů na škále levice-pravice velmi subjektivním a nejasným kritériem, a jelikož Miloš Zeman nejmenoval konkrétní systémy, ve kterých "role prezidenta není tak silná", hodnotíme jeho výrok jako neověřitelný.

Pro doplnění však dodáváme, že v USA se nakonec v posledních dvaceti letech o prezidentské křeslo vždy střetl (aj) kandidát demokratické strany s kandidátem strany republikánské. Demokratická strana je v USA považována za stranu levicovou oproti straně republikánské.

Co se týče Francie, v roce 2012 skutečně nad Nicolasem Sarkozym, představitelem strany Unie pro lidové hnutí, o které se hovoří jako o středo-pravicovém uskupení, vyhrál Francois Hollande, kandidát Socialistické strany.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť nejsou dostupná data, která by srovnávala výši příplatků ža různé druhy péče, ani porovnání výše doplatků za léky v absolutních číslech.

Pro základní orientaci v rozdílech doplatků na léky v ČR a jiných zemích EU nabízíme článek serveru Finexpert.cz z roku 2010. Ten říká, že v ČR jsou doplatky na léky jedny z nejnižších v Evropě, ale vzhledem ke stáří dat necháváme hodnocení výroku - neověřitelné.

Pokud bereme nominaci poslanci nebo senátory jako jeden způsob a nominaci pomocí podpisů občanů - jako způsob druhý, pak teda je tento výrok pravdivý. V Ústavě ČR stojí: "Navrhovat kandidáta je oprávněn každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany České republiky oprávněnými volit prezidenta republiky. Navrhovat kandidáta je oprávněno rovněž nejméně čtyřicet poslanců nebo sedmnáct senátorů."

Bohužel nelze jednoznačně ověřit, neboť stránky Ministerstva spravedlnosti ani životopis Zdeňka Koudelky nenabízí žádné potřebné informace. O jeho skutečném pracovním působení na ministerstvu se tak můžeme pouze dohadovat.

JUDr. Daniel Volák je 1. náměstek ministra spravedlnosti a náměstek sekce justiční. doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D. je pak v současnosti státní zástupceNejvyššího státního zastupitelství a údajně stážista na Ministerstvu spravedlnosti. Na stránkách ministerstva však jeho jméno vůbec nefiguruje; s ohledem na jeho působení na NSZ (analytický a legislativní odbor) se dá však předpokládat, že by se mohl podílet na legislativě. Ať už tedy je Zdeněk Koudelka formálně podřízen Danielu Volákovi, nebo nikoliv, náměstek stále zůstává podřízeným ministra spravedlnosti, tedy i Koudelka je jeho nepřímým podřízeným; neboť jak vyplývá z organizačního řádu (první odkaz, str. 3) Ministerstva spravedlnosti ČR (účinnost od 1. 1. 2013), ministr pochopitelně řídí ministerstvo.

Například v rozhovoru pro deník Právo Karel Schwarzenberg na otázku tazatele, jak by dosáhl toho, aby v zahraniční politice proti sobě nebyla vláda a prezident, odpověděl: “ V běžných záležitostech by měl být prezident zdrženlivý a nevyjadřovat se, i když nad tím nejásá. V závažných věcech by měl zahájit diskusi s vládou a najít nějaké společné stanovisko. Teprve když se potom zjistí, že jsou tady stanoviska, která nelze přemoci, tak by se měl ozvat s odlišným názorem.” Také na svých internetových stránkách, zřízených pro volební kampaň, k tématu postavení ČR v EU Karel Schwarzenberg uvádí, že: “Nelze, aby vláda a prezident zastávali odlišný přístup k zahraniční politice.” Na základě těchto dostupných zdrojů hodnotíme výrok Karla Schwarzenberga jako pravdivý.

Pro Hospodářské noviny se Karel Schwarzenberg vyjádřil ke složení bankovní rady takto: "Budu vybírat lidi z různých ekonomických škol a institucí tak, aby byla zajištěna názorová pluralita." Toto vyjádření je ze 7. ledna - starší vyjádření se nám najít nepodařilo - výrok tehdy hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok potvrzuje Státní energetická koncepce.

Aktualizace Státní energetické koncepce z roku 2012 (.doc, str. 9) uvádí, že "dominantním dodavatelem (plynu - pozn.) zůstává Ruská federace." To samé se na str. 10 uvádí u dodávek ropy (kterou pravděpodobně Karel Schwarzenberg myslí, když hovoří o naftě). Hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.

Bohužel se nám nepodařilo dohledat informace, které by se týkaly uvedeného tvrzení Jany Bobošíkové. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.