Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Česká republika se v mezinárodní smlouvě zavázala k zavádění bezplatného vzdělání a o ústavně garantované právo se jedná, i když pouze podmíněně.

Česká republika se skutečně zavázala v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech ve článku 13, že "vyšší vzdělání bude rovněž zpřístupněno pro všechny, a to podle schopností všemi vhodnými prostředky a zejména postupným zaváděním bezplatného vzdělání."

Listina základních práv a svobod (která je součástí tzv. ústavního pořádku ČR) pak v článku 33 uvádí, že "občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana amožností společnosti též na vysokých školách." Bezplatné vysokoškolské vzdělání tedy české ústavní právo garantuje za určitých podmínek, nicméně garantuje. Hodnotíme proto výrok jako pravdivý.

Tzv. Národní fronta Čechů a Slováků byla seskupením politických stran a společenských organizací v Československu v letech 1945-90. Lidová strana se účastnila Národní fronty už od jejích počátků, kdy se podílela na tzv. Košické vládě Zdeňka Fierlingera (3 lidovečtí ministři Šrámek, Hála a Procházka), která vznikla z exilového jednání mezi E. Benešem a K. Gottwaldem v dubnu 1945 (tato exilová vláda bývá označována jako vláda Národní fronty).

ČSL pak zůstává součástí Národní fronty po celou dobu jejího fungování, tedy 45 let. Pokud ovšem nebudeme brát v potaz období tzv. třetí republiky a zvažovat až období po komunistickém převratu roku 1948, výrok Jany Bobošíkové přibližně odpovídá realitě, označujeme jej proto jako pravdivý.

Podle Článku 72 Ústavy ČR je k vyjádření nedůvěry potřeba nadpoloviční většina všech poslanců, tzn. minimálně 101 poslanců. V případě hlasování o nedůvěře tedy není ve výsledku rozdíl mezi tím, pokud se některý z poslanců zdrží hlasování, hlasuje proti, nebo není hlasování přítomen. Důležitý je pouze počet poslanců hlasujících pro vyjádření nedůvěry.

Podle informací serveru Aktuálně.cz se objevili mrtví petenti na podpisových listinách všech kandidátů.

Počet mrtvých petentů ve 2 vzorcích:

Jana Bobošíková 49

Vladimír Dlouhý 44

Miloš Zeman 30

Tomio Okamura 14

Jan Fischer 5

Vladimír Franz 3

Táňa Fischerová 2

Zuzana Roithová 1

Podle vyjádření mluvčího ministerstva zahraničních věcí úřad skutečně podal ve věci předražených IT zakázek, na které upozornil Klouzal, čtyři trestní oznámení. Ty pak měly být skutečně policií odloženy. MZV si rovněž najalo externí firmu na posouzení těchto zakázek. Ta měla odhalit některé nepravosti a mělo dojít k propuštění všech zapletených do případu, podle Klouzalových slov to ale není pravda. “Lidé kteří za zakázkami na MZV stáli, stále na ministerstvu pracují,” řekl Klouzal. Klouzal také tvrdí, že inspekce si nevyzvedla veškeré podklady, které měl k případu k dispozici, nicméně se Schwarzenbergem se dvakrát sešel a ten přislíbil prošetření celé věci. Na popud MZV se tedy policie korupcí skutečně zabývala a případ byl odložen.

Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Informace o historickém vývoji jaderné elektrárny Zwentendorf, včetně referenda, o kterém se zmiňuje Karel Schwarzenberg, lze nalézt na oficiálních stránkách (a.j.) elektrárny. Dle těchto informací se referendum uskutečnilo 5. listopadu 1978. 50,47% voličů tehdy volilo proti spuštění jaderné elektrárny. Článek také pojednává o tom, že referendum tehdy povolil kancléř Bruno Kreisky, který se, dle tohoto zdroje, spoléhal na podporu průmyslu a odborů a nepředpokládal, že by se rakouští občané mohli vyslovit proti jaderné elektrárně. V prosinci roku 1978 v návaznosti na výsledek tohoto referenda uzákonila Rakouská národní sněmovna zákaz používání jaderné energie v Rakousku (tzv. Atomsperrgesetz).

Výrok Vladimíra Franze hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat zcela aktuální a přesná čísla, která by jeho výrok potvrzovala. Našli jsme pouze srovnání s jinými zeměmi v úžeji profilovaných statistikách.

Co se týká povolení alkoholu za volantem, srovnání ČR, Rakouska a Německa nabízí web Ministerstva vnitra, další země pak popisuje web pojišťovny Generali.

V roce 2007 (.doc) pak byl počet usmrcených v Německu a Rakousku nižší (na milion obyvatel) než v ČR.

ČR - 118,8 Německo - 60,1 Rakousko - 83,3

Z ústavy nevyplývá přímá povinnost podepsat amnestii navrhovanou prezidentem.
Zároveň zde není uvedeno, že tento krok premiér udělat nemusí.

Ústava uvádí:

Čl. 63

(1) Prezident republiky dále
a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
d) přijímá vedoucí zastupitelských misí,
e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
g) jmenuje a povyšuje generály,
h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,
i) jmenuje soudce,
j) má právo udělovat amnestii.

(..)

3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.

Výklad Ústavy přenecháváme ústavním právníkům, proto tento výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Česká politická scéna reagovala na kosovský konflikt nejednoznačně. Velvyslanec ČR při NATO Karel Kovanda uvedl, že: "Chybí explicitní podpora postupu aliance z řad českých představitelů - se světlou výjimkou pana prezidenta Havla a pana ministra Kavana." Diplomatické úsilí vlády Miloše Zemana o urovnání konfliktu vyústilo v tzv. česko-řeckou iniciativu, šlo o společný dokument diplomatů České republiky a Řecka. Stěžejní body této iniciativy byly: 1. Aliance přeruší na 2-3 dny bombardování; 2. Bělehrad stáhne své jednotky z Kosova; 3. Kosovská osvobozenecká armáda složí zbraně; 4. V Kosovu vznikne etnicky smíšená policie kontrolovaná jednotkami OSN.

Tento plán ovšem nakonec nebyl vedením NATO přijat.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Na základě dostupných informací se nám nepodařilo výrok ověřit. Část výroku, že vláda M. Zemana se dohodla na rozšiřování obchodních zastúpení v zahraničí již v programovém prohlášení vlády (pdf. str.10) je pravdou.Zda došlo v posledních letech k omezení obchodních zastoupení na úkor kariérních diplomatů se nám ověřit nepodařilo. Agendu ekonomického zastoupení v zahraničí pokrývá hlavně ministerstvo zahraničí a státní agentury CzechInvest a CzechTrade pod Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a CzechTourism pod Ministerstvem pro místní rozvoj ČR.