Výrok predsedu vlády Róberta Fica hodnotíme ako pravdivý, pretože krajská štátna správa bola skutočne k 1. januáru 2013 zrušená a úspora reformy ESO je plánovaná do roku 2016.

Predseda vlády hovorí o vládnom programe ESO (Efektívna, Spoľahlivá a Otvorená štátna správa). Členovia vlády už v minulosti proklamovali zámer ušetriť vďaka tomuto programu do roku 2016 až 700 miliónov eur. Prvým krokom k naplneniu cieľov tohto programu je zákon č. 345/2012 Z.z. (.pdf) o niektorých opatreniach v miestnej štátnej správe, ktorý nadobudol účinnosť práve 1. januárom roku 2013. Týmto dátumom bolo zrušených 64 úradov krajskej štátnej správy. Kompetencie zrušených úradov krajskej štátnej správy prešli na existujúce obvodné úrady v sídlach krajov.

Za dobu existence samostatné České republiky nebyla KDU-ČSL přítomna v následujících vládách:

Miloš Zeman (17. července 1998 - 15. července 2002) - vláda menšinového kabinetu ČSSD, jejíž vznik byl umožněn tzv. Opoziční smlouvou s ODS.

Mirek Topolánek I (16. srpna 2006 - 11. října 2006) - vláda ODS a nestraníků, která však nezískala důvěru v Poslanecké sněmovně.

Jan Fischer (8. května 2009 - 13. července 2010) - úřednický kabinet, do kterého byli vybráni zástupci ODS, ČSSD a Strany zelených. V hlasování o důvěře jej podpořilo několik poslanců KDU-ČSL, byli to ti, kteří posléze ze strany odešli do nově vznikající TOP 09.

Petr Nečas (13. července 2010 až doposud) - koaliční vláda současného premiéra se neopírá o poslance KDU-ČSL, jelikož nejsou přítomni v Poslanecké sněmovně.

V čase existence ČSFR je nutné rozlišovat dvě úrovně vlád - federální a národní. Události těsně předcházející volbám v roce 1990 (obvinění předsedy ČSL Bartončíka Janem Rumlem (Občanské fórum) z vazeb na StB, známé též jako "aféra Bartončík") a následný neúspěch strany v těchto volbách, vedly k nedelegování žádných svých zástupců do vlády na federální úrovni jako protestu proti postupu zástupců Občanského fóra. V případě národní vlády však strana aktivní byla a jejími zástupci ve vládě Petra Pitharta byli Antonín Baudyš (místopředseda) a Ludvík Motyčka (ministr stavebnictví až do zrušení tohoto úřadu).

Na základě dohledaných informací o zisku mandátu obou premiérů v roce 1992 a schváleného zákona o rozpadu ČSFR hodnotíme výrok jako pravdivý.

Petr Nečas byl zvolen ve volbách v červnu 1992 do České národní rady v Severomoravském kraji.

Životopis Roberta Fica uvádí, že byl jako poslanec zvolen také v roce 1992 do Národní rady Slovenské republiky.

Oba premiéři tak byli členy národních parlamentů od voleb v roce 1992. K samotnému rozdělení pak došlo na základě Zákona o zániku ČSFR (25. listopadu 1992).

Heinz Fischer je současným rakouským spolkovým prezidentem a v letech 1990 - 2002 zastával funkci předsedy dolní komory parlamentu. Vystudoval práva.

Níže uvádíme počty hlasů v prezidentských volbách, které si v letech 2004 a 2010 připsal a na základě nichž zvítězil Heinz Fischer, a počty hlasů pro Rakouskou stranu lidovou v parlamentních volbách od roku 1945. Data byla čerpána z Evropské volební databáze, v případě voleb do roku 1986, pak ze stránek wikipedia.org.

Prezidentské volby, počet hlasů pro Heinze Fischera:

2004 - 2 166 690

2010 - 2 508 373

Parlamentní volby, počty hlasů pro Rakouskou stranu lidovou:

1945

1 602 227

19702 051 012

19941 281 846

1949

1 846 581

19711 964 713

19951 370 510

1953

1 781 777

19751 981 291

19991 243 672

19561 999 986

19791 981 739

20022 076 833

19591 928 043

19832 097 808

20061 616 493

19622 024 501

19862 003 663

2008

1 298 512

19662 191 109

1990

1 508 600

Jelikož Heinz Fischer v roce 2010 skutečně dosáhl vyššího počtu hlasů, nežli kdy dosáhla Rakouská strana lidová, hodnotíme výrok Karla Schwarzenberga na základě výše uvedených zdrojů jako pravdivý.

Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako pravdivý, neboť přesně popisuje výši dluhové služby za jeho vlády a také za vlády Petra Nečase.

RokVýdaje na dluhovou službu200121,33 mld.200221,99 mld.2011 (.pdf) 78,5 mld.2012 (.pdf) 79,4 mld.

Ministerstvo zahraničí rušilo jednotlivá obchodní oddělení na ambasádách, což postihlo zvláště obchodní rady a jejich úřednický aparát. Zároveň je však nutné dodat, že se minimálně část poptávky společností (dříve obsluhované ambasádami) po pomoci při exportu přesunula směrem k agentuře Czech Trade.

Pro doplnění uvádíme informaci agentur Mediafax, která informovala o záměru ministra Kuby na navrácení obchodních radů na jednotlivé ambasády. Tento koncept je ovšem ve stadiu příprav.

Dle obchodního rejstříku (jelikož nelze odkázat přímo na konkrétní zápis, zadejte do vyhledávání "Víno Marcinčák", a poté přejděte na "úplný výpis") spolu Pavel Blažek a Zdeněk Koudelka v roce 2001 založili společnost Vysoké učení Brno, a.s. Předsedou představenstva byl v době založení firmy Pavel Blažek, členy představenstva pak Zdeněk Koudelka a Radovan Novotný. Pavel Blažek ostatně společné působení ve společnosti se Zdeňkem Koudelkou přiznal i ve studiu OVM: " (...) my (myšlen Pavel Blažek a Zdeněk Koudelka, pozn.) jsme před asi 12 lety, nebo kolik to je, jsme s dalšími osobami založili akciovou společnost".

Výrok Jiřího Dienstbiera na základě těchto informací hodnotíme jako pravdivý.

V Rakousku (dle rak. ministerstva vnitra, něm.) je k návrhu kandidáta na Spolkové prezidentství potřeba získat podporu nejméně 6000 občanů. Ti mohou podporu deklarovat vyplněním prohlášení (tzv. Unterstützungserklärung) na úřadě ekvivalentním obecnímu úřadu v ČR. Notářské či soudní potvrzení je pak pouze alternativou podpisu prohlášení na úřadě. Přímo notářské potvrzení tak není nezbytné.

Výrok na základě dostupných informací hodnotíme jako zavádějící.

Nepodařilo se nám dohledat žádné zdroje, které by osobu Miloše Zemana spojovaly přímo s autorstvím pamfletu Olovo. Na druhou stranu však materiál vznikl v okruhu nejbližších poradců Miloše Zemana a jeho jméno ve spojitosti s Olovem (nikoliv jeho autorstvím) média zmiňovala - např. Idnes, který na tuto kauzu upozornil. Aféra se úzce pojí s tehdejším týmem poradců M. Zemana a to konkrétně se jmény Vratislav Šíma a Zdeněk Šarapatka. První jmenovaný byl v kauze i stíhán, ale trestní stíhání bylo zastaveno. Oba jmenovaní byli během vyšetřování kauzy postaveni mimo službu jako poradci M. Zemana

Švýcarská konfederace je specifickým státním útvarem. Podle stránek CIA World Factbook (anglicky) je to formálně konfederace, ovšem podobná struktuře federálního státu. Dělí se na 26 kantonů (anglicky, 6 z nich jinak také nazývány tzv. polokantony), nejmenší Basel-Stadt měří rozlohou pouze 37 km2. Největší – Graubünden - 7 105 km2. 15 z nich nedosahuje ani rozlohy 1000 km2 (např. Liberecký kraj, který je po hlavním městě druhým nejmenším krajem zabírá rozlohu 3 163 km2).

Co se týče samostatnosti obcí, tyto například vybírají daně z příjmu, starosta je volen přímo a v menších obcích hraje hlavní roli shromáždění občanů.

Systém přímé demokracie má pak ve Švýcarsku skutečně dlouhou tradici. V anglickém shrnutí textu od Krise W. Kobacha: The Referendum: Direct Democracy in Switzerland z roku 1993 se zmiňuje o tom, že švýcarské federální referendum vzniklo v roce 1848, jeho kořeny a předchůdce přímého rozhodování lze však vysledovat opravdu do dob středověku. Hned první kapitola zabývá počátky přímé demokracie v tomto státním útvaru. Ve druhém odstavci můžeme vyčíst informaci například o Landsgemeinde, což mělo být údajně pravidelné každoroční shromáždění mužských občanů s právem volit ve třináctém století.