Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací uvedených v Ústavě ČR a informací uvedených v dokumentu Parlamentního institutu (.doc), který se zabývá analýzou politických systémů vybraných evropských států (mezi nimi i Rakouska).

Ústava ČR v článku 68 uvádí: “(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. (...)”

V článku 74 Ústavy ČR je uvedeno následující: “Prezident republiky odvolá člena vlády,jestliže to navrhne předseda vlády.”

Z výše uvedených informací tedy vyplývá, že pravomoci prezidenta ČR mu neumožňují odmítnout jmenovat jednotlivé členy vlády, kteří byli navrženi předsedou vlády.

Pro srovnání uvedeme níže parafrázi rakouské ústavy, jež prezidentovi naopak tuto pravomoci přiznává: “Prezident jmenuje podle svého uvážení spolkového kancléře i ostatní členy vlády, vázán je při tom pouze rozložením politických sil v Národní radě, protože vláda se musí ucházet o vyslovení důvěry dolní komorou Parlamentu. Prezident při sestavování vlády bere na zřetel návrhy designovaného kancléře, nicméně jimi není vázán.”

Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jak vyplývá ze Zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (část druhá, § 2) - "Mandát poslance vzniká zvolením. Náhradník nabývá mandát poslance, za nějž náhradník nastupuje, okamžikem zániku mandátu tohoto poslance." Na základě tohoto znění platného zákona je výrok hodnocen jako pravdivý.

28. května 2002, tedy za vlády Miloše Zemana, která trvala od 22. července 1998 do 12. července 2002, byl ve Sbírce zákonů vyhlášen Zákon č. 218/2002 o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon). V důvodové zprávě (soubor “Originál dokumentu”) (.doc) k návrhu tohoto zákona se na straně 104 praví:

“ Evropská unie naznačila v Bílé knize pro přípravu přidružených zemí ke vstupu do vnitřního trhu Unie (1995), že kromě sblížení právních předpisů těchto zemí s právem Evropských společenství je nedílným požadavkem úspěšného vstupu těchto zemí do Evropské unie i existence a účinné fungování institucí, které zajistí aplikaci komunitárního práva a komunitární politiky. Vybudování konsolidované státní správy lze zabezpečit právní úpravou státní služby."

V “Pravidelné zprávě za rok 1999“ Evropská komise o České republice k přípravě právní úpravy státní služby uvádí, že “ Zákon o státní službě, na kterém se pracuje několik let, má bohužel vstoupit v platnost až v roce 2002 na základě vládního rozhodnutí odložit termín jeho vstupu v platnost o dva roky.”

V „Pravidelné zprávě za rok 2000“ Evropská komise o České republice k přípravě právní úpravy státní služby uvádí, že „Přístupové partnerství 1999 stanovilo jako jednu z krátkodobých priorit přijetí a implementaci zákona o státní službě, jakož i výcvik státních úředníků. Ačkoliv priority Přístupového partnerství týkající se výcviku státních úředníků jsou částečně plněny prostřednictvím řady vládních iniciativ, požadavek týkající se přijetí zákona o státní službě nebyl dosud splněn.”

Jedná se o písemný pozměňovací návrh poslance Bohuslava Sobotky ze dne 7.12.2011 (.doc), kterým navrhuje v případě abolice kontrasignaci předsedy vlády či jím pověřeného člena vlády. Pozměňovací návrh byl schválen na 32. schůzi Poslanecké sněmovny dne 14.12.2011 (konkrétně hlasováním č. 155), ze 191 přítomných jich 179 hlasovalo pro návrh a 4 proti.

Podle webu tydeniky.cz: “ Předsedou OF se v říjnu 1990 stal Václav Klaus. Jeho volba definitivně Občanské fórum rozdělila, pro řadu bývalých disidentů byla nepřijatelná Klausova koncepce klasické politické strany. V roce 1991 se definitivně rozpadlo na Klausem vedenou Občanskou demokratickou stranu s pravicovým programem tržních reforem a Občanské hnutí, které se orientovalo více doleva a kde skončila většina intelektuálně zaměřených členů prosazujících Havlovu myšlenku ‘nepolitické politiky’." Problematiku vhodně a detailněji přibližuje článek ČT24.

Analýza ministerstva vnitra skutečně rozpuštění KSČM nedoporučila, informoval o tom např. server iDnes (celé odůvodnění můžete nalézt zde (.pdf)). Analýza byla zpracována na základě usnesení (.pdf) vlády z července 2011. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Je pravdou, že Táňa Fischerová v pozici poslankyně prosazovala přímou volbu prezidenta i to, že některé tehdejší sněmovní strany ji měly ve svém programu. Nicméně již není pravdou, že by "pro to nikdo nebyl". Pro návrh kromě stran Koalice, která měla přímou volbu ve svém programu, hlasovala část klubu ČSSD. Na základě dohledaných programů politických stran a reálné podpory je zřejmé, že ty strany, které měly tento bod ve svém předvolebním programu, to nakonec podpořily.

Táňa Fischerová byla jako poslankyně (volební období 2002-2006) spolupředkladatelkou návrhu přímé volby prezidenta. Tento návrh (.doc) byl do Poslanecké sněmovny předložen 10. ledna 2003, dostal se až do 3. čtení, kde však byl zamítnut (jednalo se o hlasování o zamítnutí návrhu). Je tedy patrné, že zákon podpořili ve 3. čtení poslanci US-DEU, KDU-ČSL a část ČSSD. Naopak proti tomuto zákona hlasovali poslanci ODS, KSČM a část klubu ČSSD.

ČSSD ve svém volebním programu (.pdf) pro toto volební období přímou volbu prezidenta neměla. Ve volebním programu ODS (.pdf) není tento slib také dohledatelný. KSČM ve svém programu (.doc - str. 12) poněkud nejasně píše, že chce " Prosazovat prvky přímé demokracie, zejména zákon o referendu ", z této formulace ovšem jasná podpora přímé volbě prezidenta nevyplývá. KDU-ČSL a US-DEU vytvořili subjekt Koalice, ten ve svém programu přímou volbu měl. Konkrétně: " Zavedeme přímou volbu prezidenta:Přímá volba prezidenta posílí vliv občanů na správu věcí veřejných.
Přímá volba vyloučí možnost, že by prezident mohl být závislý na vládní většině v Parlamentu, nebo že by naopak mohl být zvolen třeba jen 48 hlasy zákonodárců pouze jedné komory. Přímá volba prezidenta je zakotvena v právních řádech poloviny evropských zemí, nepřímá jen ve čtvrtině, ve zbývajících zemích je konstituční monarchie."

KDU-ČSL poprvé kandidovala do České národní rady v roce 1992. V prvních polistopadových volbách do ČNR v roce 1990 kandidovala pouze Křesťanská a demokratická unie (KDU). V roce 2002 kandidovala KDU-ČSL v koalici s US-DEU (tzv. Koalice). Do Poslanecké sněmovny PČR se KDU, resp. KDU-ČSL dostala v každých volbách od roku 1989 kromě těch posledních v roce 2010.

Přehled volebních zisků KDU-ČSL ve volbách do ČNR, resp. PS PČR:

RokZisk hlasů (v %)19908,4219926,2819968,0819989,00200214,2720067,2220104,39 Zdroj: Volby.cz

Jelikož strana KDU-ČSL překročila pětiprocentní uzavírací klauzuli a získala tak parlamentní zastoupení ve všech volbách vyjma voleb v roce 2010, hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Ministerstvo financí uvádí v dokumentu Investiční pobídky v ČR, že: “ (...)Poskytování investičních pobídek investorům bylo zahájeno na základě usnesení vlády č. 298 ze dne 29. dubna 1998, a to cestou pilotních projektů do zpracovatelského průmyslu.” Zmíněné vládní usnesení skutečně potvrzuje, že toto opatření bylo přijato vládou Josefa Tošovského na jednání 29. dubna 1998.

Ministerstvo financí také uvádí přehled dalších legislativních opatření, která byla přijata i v době vlády Miloše Zemana. “ Vyvrcholením celé snahy o ucelený systém investičních pobídek bylo schválení zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, který nabyl účinnosti dne 1.května 2000 a jeho následné aktualizace ve znění zákona č. 453/2001 Sb. (...)”.

Predseda vlády R. Fico sa viackrát pozitívne vyjadril k projektu spolupráce pri zabezpečovaní vzdušného priestoru medzi ČR a Slovenskom. R. Fico taktiež podporil ministra ministra obrany v tomto procese. Napriek tomu, že sa vždy hovorí o vzdušnej obrane ako takej, a pojem "radarová obrana" sme pri týchto správach nezaregistrovali, považujeme výrok za pravdivý, nakoľko sa jedná v princípe o prepojené procesy.

Agentúra SITA informovala 29.10.2012:

"Robert Fico je pripravený politicky vplývať na ministra obrany, aby sa hľadali podstatne hlbšie formy spolupráce ako len výmena dôstojníkov, informácií, či memorandá medzi obrannými priemyslami. „Ak aj budú existovať prekážky, bude mať minister obrany – prinajmenšom na Slovensku – politicky krytý chrbát, že môže prijímať rozhodnutia napriek možno odporu profesionálnej časti armády voči niektorým rozhodnutiam,“ povedal Fico."

Podobne sa vyjadril predseda vlády aj na tlačovej konferencii pri príležitosti návštevného dňa na ministerstve obrany, kedy ministerstvo obrany informovalo, že:

"Predseda vlády na dnešnom stretnutí povzbudil ministra Glváča aj k spolupráci s Českou republikou. „Hovorili sme predovšetkým o spoločnej ochrane vzdušného priestoru.Tento projekt je mimoriadne zaujímavý,“ uviedol premiér Robert Fico."

Trend k spolupráci s ČR pri téme ochrany vzdušného priestoru podľa tajomníka ministra obrany M. Koterca rezonuje vo vzťahoch s ČR a záujem o ňu je na oboch stranách.

"Téma spolupráce pri ochrane vzdušného priestoru však podľa neho skutočne rezonuje a záujem o ňu je z oboch strán. "Je treba prekonať viacero problémov, a to prvý - jednoznačne sa politicky dohodnúť ako to chceme a čo s tým chceme robiť; druhý - legislatívne tieto veci ošetriť na slovenskej aj českej strane; a tretie - vyriešiť technické záležitosti, to znamená koordinovaný výcvik, či zabezpečenie rádiolokátormi," priblížil štátny tajomník rezortu obrany Miloš Koterec"