Starosta obce Trpík Milan Hradecký nám zaslal emailem na naši otázku týkající se výroku vyčerpávající odpověď. Na základě tohoto vyjádření hodnotíme výrok Lenky Bártlové jako zavádějící, neboť i přes velké komplikace v dopravě pro občany obce, není zcela přesný její výrok.

"Obec Trpík se nachází na žel. trati Česká Třebová-Moravská Třebová. Naší obcí v každém směru dva /ano dva/spoje projíždí, což komplikuje lidem dojíždění z práce. jedná se o odpolední spoje. Firma OREDO toto vysvětluje, že z provozních důvodů není možné zde zastavovat, neboť, není možné v Mor.Třebové zajistit odbavení vlaku. Otočení a odbavení.
Kdysi to šlo.Do těchto měst žádní žáci nedojířdějí.
Pokud se týká dojíždění dětí do školy, tak obec Trpík má spádovou školu v obci Damníkov, což je ve vzdálenosti 3 km. Ranní spoj pro děti odjíždí z Trpíka v 6.54 hod. Uvedený autobus jede z Damníkova do Annenské Studánky do trpíka, Květné,Lukové a do Damníkova.Stačí se podívat do mapy a je Vám jasné jaký okruh uvedený autobusový spoj vykonává. Jiné řešení údajně není.
To znamená, že děti z horního konce obce Trpík musí vyjít z domu již před 6.30 hod. Jinak jim autobus ujede, je to skoro jeden kilometr.Dříve jezdil autobus kolem 7.20 hod. a děti to stíhaly normálně do školy.To ele jezdilo ČSAD. Nyní to nejde. Odpověd´ si snadno najdete sám.To nemluvím o dětech z Anenské Studánky, tamní starosta Vám rád řekne další.
Jestli-že tímto spojem jezdí děti, žáci základní školy, mohou vzít svého mladšího sourozence do školky, která ze součástí ZŠ Damníkov. nemusí být doprovod dospělé osoby. U malého mikrobusu, však musí báýt doprovod dospělé osoby. Takže část maminek musí vlastní m vozidlem vozit děto do školy i školky. Protože zpět se nemají jak dostat. Je toho více ale jsem stručný. Ano máme zde vlakové spojení i autobusové spojení, ale neslouží to lidem, jak by mělo, ale společnostem které plánují jízdní řády."

Panu starostovi za jeho vyčerpávající popis situace s možnostmi dopravy v obci děkujeme.

Kraj Vysočina skutečně získal ocenění Ministerstva vnitra ČR za projekt eDotace, tento výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Kraj Vysočina, jak informuje on sám nebo např. Česká televize, obdržel v únoru 2012 ocenění za inovace ve státní správě. ČT informovala 28. února 2012 o tom, že: "...Kraj Vysočina bodoval sesvou centrální evidencí dotací eDotace". Jelikož byl podle krajského zdroje (viz výše) kraj oceněn i v dalších případech, je výrok hejtmana Běhounka hodnocen jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. V roce 2005 (tedy za vlády Jiřího Paroubka, kterou tvořila koalice ČSSD, US-DEU a KDU-ČSL) byl přijat zákon č. 545/2005 Sb. (více informací zde), který mimo jiné zavedl možnost využití tzv. výdajových paušálů pro tzv. OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné). Tento zákon pozměňoval zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

Ministr vnitra hovoří o návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (tzv. trestní řád) ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony. Tento návrh podalo Ministerstvo spravedlnosti ČR.

Dle informací o stavu projednávání novely na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byl 3. května zákon doručen k podepsání prezidentovi a 17. května jej prezident podepsal.

Na téže stránce lze dohledat konečný text návrhu zákona, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou 21. března 2012.

V části první, bodě 25 zákon novelizuje paragraf 178a trestního řádu (který definuje institut spolupracujícího obviněného) a stanoví podmínky pro upuštění od potrestání tohoto obviněného:

"Pokud spolupracující obviněný nespáchal trestný čin, který je závažnější než zločin, k jehož objasnění přispěl, jestliže se nepodílel jako organizátor nebo návodce na spáchání zločinu, k jehož objasnění přispěl, pokud jím nezpůsobil úmyslně těžkou újmu na zdraví nebo smrt a pokud nejsou důvody pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59 trestního zákoníku), může státní zástupce v obžalobě navrhnout upuštění od potrestání, pokud to považuje za nezbytné s ohledem na všechny okolnosti, zejména vzhledem k povaze trestného činu uvedeného v doznání obviněného v porovnání s trestným činem, k jehož objasnění se obviněný zavázal, k míře, v jaké může spolupracující obviněný přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, k významu jeho výpovědi pro dané trestní řízení s ohledem na shromážděné důkazy, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal a jaké následky svým jednáním způsobil."

Za určitých podmínek tak v případě spolupracujícího obviněného může státní zástupce skutečně navrhnout upuštění od potrestání.

Zákon také v části osmé, bodě 3 novelizuje paragraf 58 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb.). Z novely vyplývá, že soud nebude mít, tak jako doposud, pouze možnost, ale přímo povinnost snížit spolupracujícímu obviněnému trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Minulá právní úprava počítala pouze s možností, nikoliv s povinností.

Dále novela v části první, bodě 23 mění paragraf 178a, odst.1 trestního řádu. Institut spolupracujícího obviněného se v minulé právní úpravě mohl užívat pouze pro skutky, které byly klasifikovány jako zvlášť závažné zločiny, tedy dle platného trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb.), paragrafu 14, takové trestné činy, na něž zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby 10 let. Novela počítá s aplikací tohoto institutu již v případě zločinů, tedy trestných činů s horní hranicí trestní sazby 5 let.

Ačkoliv se ministr Kubice mýlí v informaci o stavu projednávání novely, jeho tvrzení o obsahu novely je pravdivé a tudíž výrok celkově hodnotíme jako pravdivý.

Tento výrok označujeme za pravdivý.

Půta má totiž na mysli zákon o střetu zájmů 159/2006 Sb., jehož návrh byl tehdejší vládou (premiér Jiří Paroubek za ČSSD) předložen sněmovně 26. července 2005. Návrh byl přijat 25. ledna 2006 s účinností od 1. ledna 2007.

Pro doplnění: Pro návrh zákona hlasovala jak vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, tak opoziční ODS i KSČM. Přestože se několik poslanců zdrželo hlasování, nikdo z přítomných nebyl proti.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože zmiňovaný zákon taxativně vymezuje určité případy, kdy provozovatel uložiště za data zodpovědnost nese.

V zákoně č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, v § 5, stojí:

"Poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem,
odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele jen,

a) mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo
b) dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o
protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm
požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací." Poskytovatel uložiště tedy odpovědnost za data umístěná na jeho serveru nese, i když pouze ve vyjmenovaných případech. Výrok Ivana Bartoše je tedy zavádějící.

Tento výrok je nepravdivý, neboť neodráží skutečné výdaje zdravotních pojišťoven na úhradu léčby pacientů.

Republikový průměr plateb všech pojišťoven na jednoho pacienta (bez Královéhradeckého kraje) činil na začátku roku 2012 19 883 Kč, přičemž v Pardubickém kraji se jednalo o nadprůměrnou částku 20 194 Kč.

Ano, solidarita je skutečně jednou ze základních myšlenek evropského integračního procesu, a to od jeho prvopočátků.

V preambuli Smlouvy (.pdf) o založení Evropského společenství uhlí a oceli z roku 1951 státy deklarují, že jsou si vědomy: "že Evropu lze vybudovat jen konkrétnímimi akcemi, vytvářejícími především opravdovou solidaritu, a položením společných základů hospodářského rozvoje."

Solidarita je dále zmiňována ve všech smlouvách primárního práva (s výjimkou Smlouvy o Euratom) až po tu nejaktuálnější, tedy Lisabonskou smlouvu.

V preambuli Lisabonské smlouvy (.pdf) je členskými státy přímo uvedeno: "PŘEJÍCE SI prohloubit solidaritu mezi svými národy při respektování jejich historie, kultury a tradic".

Myšlenka solidarity prostupuje celým textem smlouvy. Je zmiňována solidarita mezi členskými státy a národy, politická solidarita. Dále je její součástí také nová doložka solidarity, která se týká pomoci státu jež se stal "obětí teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy".

Na základě dohledaných informací o návrzích zákona z Poslanecké sněmovny hodnotíme výrok jako pravdivý.

V tomto volebním období předložila ČSSD novelu zákona o přiznání k registrovanému majetku dvakrát. Do Sněmovny byly tyto návrhy předloženy 8. září 2010 a 8. září 2011. V obou případech byl tento návrh zamítnut již v 1. čtení, kdy skutečně neprošel přes hlasy koaličních poslanců. Hlasování pak dopadla následovně - první návrh; druhý návrh.

Zmiňovaný příspěvek na mobilitu je v souvislosti se změnami v sociální legislativě upraven v zákoně č. 329/2011 Sb. (pdf.), o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, jenž s dílčími výjimkami vstoupil v účinnost 1. ledna 2012. Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí, že příspěvek "slučuje dosavadní příspěvek na individuální dopravu a příspěvek na provoz motorového vozidla". (MPSV, 21. prosince 2011) Žádosti o udělení příspěvku jsou dle § 8 zmiňovaného zákona (pdf.) posuzovány dle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách (je tedy zahájeno správní řízení, pozn.). Pokud byl zdravotní stav žadatele již v rámci řízení o příspěvku na péči (vyplývajícího ze zákona o sociálních službách) posouzen, neprovádí se pro účely přiznání příspěvku na mobilitu nové posouzení, krajská pobočka úřadu práce vychází z posudku, který byl vypracován pro účely příspěvku na péči. V ostatních případech požádá krajská pobočka úřadu práce okresní správu sociálního zabezpečení o posouzení schopnosti zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace. § 14 sledovaného zákona (pdf.) o poskytování dávek osobám se zdravotním postiženým upravuje nárok na dávku a na její výplatu, kdy výslovně uvádí, že: "(1) Nárok na dávku vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem. (2) Nárok na výplatu dávky vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na dávku a podáním žádosti o přiznání dávky. (3) Příspěvek na mobilitu může být přiznán a vyplácen nejdříve od počátku kalendářního měsíce, ve kterém bylo zahájeno řízení o přiznání příspěvku na mobilitu." Z této úpravy tedy vyplývá, že pokud bylo řízení o přiznání příspěvku na mobilitu zahájeno a ukončeno již v lednu, je povinností úřadu práce příspěvek vyplatit již v lednu. § 19 (pdf.) však dále specifikuje způsob výplaty dávek, kdy říká, že: "(1) Příspěvek na mobilitu se vyplácí do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, za který náleží." Tj. příspěvek na mobilitu za měsíc leden by měl být vyplacen až v únoru. Takto můžeme daný výrok považovat za pravdivý.