Výdaje ministerstva školství opravdu mají přibližnou výši 100 miliard Korun.

Z údajů ministerstva financí o výdajích jednotlivých kapitol státního rozpočtu na rok 2012 vyplývá, že původní plánované výdaje ministerstva školství činily zhruba 137,8 miliard korun. Po jejich vázání došlo ke snížení zhruba o 1,7 % oproti původní částce. V konečné fázi tedy plánované výdaje ministerstva školství činí zhruba 135,4 miliard korun. Přestože uvedené sumy ani procentuální části nejsou zcela přesné, rámcově odpovídají položkám uvedeným premiérem Petrem Nečasem. Vzhledem ke skutečnosti, že Petr Nečas zdůraznil, že se jedná pouze o přibližné údaje, hodnotíme výrok jako pravdivý.

(výrok obsahuje dvě tvrzení: jedno o výši výdajů MŠMT, jedno o výši škrtu v rozpočtu MŠMT, proto je rozdělen)

Výrok poslankyně Nedvědové je nepravdivý, neboť v jiných volebních obdobích je situace obdobná nebo ještě silnější.

Současnou sněmovnu (od voleb 2010) požádaly orgány činné v trestním řízení o vydání celkem 4 poslanců k trestnímu stíhání. Jsou jimi: Chaloupka, Bárta a Škárka a Huml.

Např. ve volebním období 2006 - 2010 požádaly orgány činné v trestním řízení o vydání celkem 4 poslanců k trestnímu stíhání. Byli jimi: Polanský, Vondruška, Plašil, Wolf.

Volební období 1998 - 2002 pak žádaly orgány činné v trestním řízení kvůli vydání k trestnímu stíhání o vydání celkem 6 poslanců. Šlo o poslance: Payna, Ježka, Müllerovou, Baštu, Jirousovou (iHNed) a ještě poslance, kterého však mandátový a imunitní výbor konkrétně nezmiňuje. Navíc bylo toto volební období specifické tím, že výbor často disciplinárně (např. udělováním pokut) řešil i dopravní či jiné přestupky poslanců, kteří se odvolali na svou imunitu. Známý příklad je např. dopravní nehoda Jana Kavana. Týden.cz k případu dodává: "...v roce 1998 dokázal nabourat dvě auta a při couvání z místa nehody pro jistotu naboural i třetí. Dechovou zkoušku nebo odběr krve s poukazem na svou imunitu samozřejmě odmítl, nicméně pro silný alkoholový odér policistům přednesl naprosto přesvědčivé zdůvodnění - namazal se prý francovkou." Není tedy pravdou, že by současná sněmovna nějak vynikala v počtu poslanců, o jejichž vydání mandátový a imunitní výbor jednal.

Závěrečná zpráva (.pdf) tzv. Tomáškovy komise udává možnost úspor v Policii ČR ve výši zhruba 1,3 miliard, přitom 980 milionů připisuje možným úsporám na platech policistů. Server Česká pozice v listopadu uvedl, že policejní prezident Petr Lessy v reakci na závěry této komise připustil možné úspory pouze v částce 167,8 milionu korun. Tento fakt Lessy v médiích zdůvodnil náklady na zcivilňování pracovních míst. Stejnou informaci poskytuje také zpravodajský server ČT24 nebo Novinky.cz.

Jelikož konkrétní výpočty možných úspor z pera policejního prezidenta nelze dohledat, hodnotíme výrok jeronýma Tejce jako neověřitelný.

Pro úplnost ještě dodáváme, že v současné době je "na stole" návrh úspor policejního prezidenta Lessyho ve výši 440 milionů (zprávu o tom podává např. server Novinky.cz).

Výrok hodnotíme jako pravdivý. ČR je skutečně ve všech ukazatelích lepší než Slovensko a Polsko, jak dokládá tabulka níže. Data pro úvěrovou míru a inflaci pocházejí z července 2012, nezaměstnanost platí pro rok 2011.

Stát

Nezaměstnanost

Inflace

Úrokovámíra

Česká republika

6,7 %

120,40

2,60 %

Slovensko

13,6 %121,24

4,41 %

Polsko

9,7 %

125,30

4,99 %

Ivo Kočandrle se opírá o správná data a oficiální předpoklady, proto je jeho výrok hodnocen jako pravdivý.

Zadluženost Libereckého kraje se na konci roku 2011 skutečně nacházela ve stanoveném rozmezí 700 – necelých 800 mil. Kč. Přesně podle závěrečného účtu (.xls; Tabulková část, tabulka č. 40) za rok 2011 (schváleném zastupitelstvem Libereckého kraje dne 26. června 2012) se jedná o 716 215 388,47 Kč za bankovní úvěry a 60 038 000 Kč za ostatní závazky - tedy o cca 776 mil. Kč.

Ve schváleném rozpočtu (.rtf; Textová část) na rok 2012 se počítá se splátkou dosavadních úvěrů ve výši 56 195 000 Kč, čímž by se dluh dostal na úroveň přibližně 720 mil. Kč. V roce 2010 zastupitelstvo kraje schválilo další úvěr na komplexní opravu mostů na silnicích II. a III. třídy ve výši 500 mil. Kč. Čerpání tohoto úvěru mělo začít právě letošní rok. Sečteme-li uvedené sumy, dostaneme částku 1,22 mld. Kč, tedy na odhadovanou částku "někde na 1,2 mld. Kč".

Ministerstvo spravedlnosti ČR dokončilo přípravu věcného záměru nového zákona o státním zastupitelství v lednu 2012. Následně do něj byly zapracovány připomínky a návrh tak mohl být předložen vládě. Legislativní rada ČR projednala tento návrh na svém 97. zasadání ve čtvrtek 5. dubna 2012 s doporučením vládě nový zákon schválit.Vláda sice dosud věcný záměr neprojednávala a neschválila, vzhledem ke tiskové zprávě vlády ČR o stavu plnění protikorupční strategie by se však tak mělo stát do konce tohoto roku.

Výrok Karolíny Peake tak hodnotíme jako pravdivý.

Výrok lze hodnotit jako zavádějící. Opatření deklarovaná v Protokolu o uplatňování Listiny základních práv jsou již z velké části obsažena v samotné Listině základních práv a svobod, a pokud jde o možnou retroaktivitu, tak k té se Protokol vůbec nevyjadřuje.

Europoslanec Zahradil argumentuje, že Protokol je potřeba přijmout, aby mimo jiné nebyla právní ustanovení Listiny uplatňována v oblastech práva, které nespadají pod právo EU. V tomto případě ale není taková deklarace nutná, protože článek 51 Listiny základních práv a svobod (.pdf) udává, že Listina nemůže mít rozšiřující účinek na pravomoci a úkoly, které smlouvy svěřují Unii a že: „Ustanovení této Charty jsou při respektování zásady subsidiarity určena institucím a orgánům Unie a členským státům, pokud aplikují právo Unie.“ To znamená, že se vztahují jen na oblasti, kde je uplatňováno právo Unie (Hlava I. Konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie (.pdf)) a nemůžou být aplikována mimo tento rámec. Článek 2 Protokolu č. 30 (.pdf) pak pouze poukazuje na to, že tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti zemí, vztahuje se toto ustanovení na dané země jen v takovém rozsahu „v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech“ v dané zemi

Otázka možné retroaktivity Listiny, která má být podle europoslance Zahradila v Protokolu ošetřena, jednak není v samotném Protokolu vůbec zmíněna, navíc zákaz retroaktivity je obecný právní princip, který platí i bez jakýchkoliv dodatečných ustanovení.

Pokud jde o možný nesoulad s českým právním řádem, tak tomu se Protokol č. 30, ke kterému se chce ČR připojit, věnuje v prvním odstavci článku 1: “Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.“ Ustanovení lze interpretovat tak, že Evropský soudní dvůr (ESD) a vnitrostátní soudy zmíněných států mají možnost shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy země nejsou v souladu se základními právy. Listina pak tuto možnost dále nerozšiřuje. Na základě tohoto ustanovení neexistuje žádná možnost, aby Soudní dvůr vykonával přezkum souladu právních předpisů, tedy i souladu s právem Unie, jestliže mu takováto pravomoc není svěřena.

.

Sněmovna skutečně do živých kauz nemůže vstupovat.

Kontrolu Bezpečnostní informační služby provádí sněmovna především skrze Stálou komisipro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby.

Ředitel BIS této komisi předkládá (podle §19 zákona o BIS) mj. zadání úkolů od vlády či prezidenta a podklady ke kontrole plnění rozpočtu. Komise si může od ředitele další informace vyžádat: zejména jde o "zprávu o použití zpravodajských prostředků ", která se ale vztahuje pouze na " věci a případy, ve kterých Bezpečnostní informační služba svou činnost již ukončila ". V tomto smyslu tedy komise nemůže vstupovat do živých věcí.

O věcech, ve kterých je BIS činná, může komise (podle §19 zákona) žádat pouze souhrnné informace o počtu případů použití zpravodajské techniky, s uvedením jejího druhu. BIS rovněž uvede, o jakou oblast její působnosti jde (pět oblastí dle §5 zákona o zpr. službách).

Poslanci tak zjevně nemají možnost vstupovat přímo do konkrétních kauz, je-li v nich BIS činná. Zda je to moc nebo málo pravomocí, nehodnotíme. Z hlediska faktické správnosti Bublanův výrok posuzujeme jako pravdivý.

(Obsahem zde mají V.Filip a F.Bublan identické výroky, proto se téměř shodují naše odůvodnění).

Výrok Stanislava Polčáka hodnotíme na základě zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu jako pravdivý.

NKÚ ve zprávě (.pdf, str. 5) týkající se nákupu armádních letounů CASA opravdu uvádí, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nevznesl proti postupu ministerstva obrany námitky.

Konkrétně je zde uvedeno:

"Ministerstvo obrany při zadání veřejné zakázky na pořízení taktických transportních letounů využilo výjimky uvedené v ustanovení § 18 odst. 1 písm. c) zákona 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, s odůvodněním, že předmětem veřejné zakázky je vojenský materiál nutný k zajištění obrany a bezpečnosti státu, a zaslalo dne 7. listopadu 2008 zprostředkovateli nákupu výzvu k jednání ve věci veřejné zakázky. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže neměl proti postupu MO ve svém stanovisku námitky."

Výrok Jana Korytáře hodnotíme na základě dohledaných informací jako pravdivý.

Lukáš Martin je náměstek pro rozvoj, dopravu a technickou infrastrukturu města Liberce. Jak vyplývá z internetových stránek firmy KORID LK, spol. s.r.o. (je vlastněna ze 100 % Libereckým krajem) a jejím jednatelem je skutečně Lukáš Martin.