Premiér má pravdu, když tvrdí, že ve Švédsku a v Německu je výše vyplácených důchodů vázána na příjmy důchodového systému.

Stejně jako v ČR, se i ve Švédsku a Německu výše důchodů primárně odvíjí od výše průměrných příjmů.

V rozpočtu švédského důchodového systému ovšem od roku 2001 funguje automatický vyrovnávací mechanismus. Jakmile příjmy systému poklesnou a měl by vzniknout deficit, vyplácené důchody se sníží natolik, aby byl deficit vyrovnán. V případě budoucího přebytku se pak výše důchodů automaticky vrátí na původně plánovanou úroveň. Více v publikaci Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení (.pdf, anglicky).

Do německého systému byl v letech 2003 a 2004 zaveden tzv. "faktor udržitelnosti". Není to stejný vyrovnávací systém jako ve Švédsku a vazba výše důchodů na příjmy systému je pouze nepřímá. Růst výše důchodů se zpomalí nebo dokonce zastaví, když poklesne počet plátců do systému v poměru k počtu důchodců. Publikace Světové banky (.pdf, anglicky, str. 602) ukazuje, kde se německý systém tomu švédskému přibližuje.

Premiér se sice odvolává na nestejné systémy, pravdivě ale mluví o vazbě mezi výplatou důchodů a příjmy důchodového systému.

Dle stanovisek Rady Vysokých škol (RVŠ), jež je orgánem reprezentace vysokých škol a České konference rektorů (ČKR), která je orgánem reprezentace vysokých škol složeným z jejích rektorů, je financování vysokých škol v dlouhodobém deficitu.

ČKR např. upozorňuje na zmiňovaný deficit již pro rok 2007 (.pdf), a to ve výši 2,28 miliardy Kč. Tiskové prohlášení (.doc) RVŠ sleduje a predikuje deficit rozpočtu vysokých škol od roku 2009 (pro rok 2009 1,4 miliardy Kč, 2010 3,1 miliardy Kč a 2011 4,1 miliardy Kč).

Na základě záznamu pořadu Události komentáře ze dne 15. května 2012 a ústní interpelace ministra financí 15. března 2012 hodnotíme tento výrok jako nepravdivý.

Lubomír Zaorálek tímto výrokem reaguje na Kalouskovu odpověď moderátorce v pořadu Události komentáře v souvislosti s hodnocením kauzy Davida Ratha. Miroslav Kalousek hodnotí kauzu Rath jako závažný problém pro Českou republiku i s ohledem na dotační programy EU. Evropská komise by podle něj mohla na základě korupčního skandálu Davida Ratha pozastavit platby do Česka, protože se jí vzhledem k nedostatku financí "hodí" další důvody k pozastavení proplácení evropských peněz.

Totéž prohlásil ještě v ústní interpelaci v PS PČR 15. března 2012, na což pak mimo jiné reagoval i eurokomisař Johannes Hahn.

Další mediální výstupy k tomuto tématu se nám však již nepodařilo dohledat.

Ministr Drábek zde nejspíše odkazuje na projev místopředsedy Škromacha na půdě senátu z 13. října 2011, kdy místopředeseda Škromach prohlásil: " A já se s vámi vsadím o týden těch vašich veřejných služeb v oranžové vestě, které odpracuje jeden z nás, že po novém roce tento systém nebude schopen včas a důsledně vyplácet dávky pro lidi, kteří je budou potřebovat."

Škromach přitom hovořil o dávkách životního minima a o pomoci v hmotné nouzi. Krátce předtím řekl, že dávky pro rodiny s dětmi již v té chvíli nejsou vypláceny včas. Když tedy říká " ten systém nebude schopen na začátku roku dávky vůbec vyplácet ", nezmiňuje zhroucení systému, nýbrž opoždění některých dávek.

Přestože tedy Škromach skutečně tvrdil, že dávky se nevyplatí, před kolapsem systému nevaroval.

Kalouskův výrok hodnotíme jako pravdivý. V roce 2004 sice meziroční růst hrubého domácího produktu ČR (.xls; graf zde) ještě nedosahoval celých 5 %, nýbrž jen 4,7 %. V následujících letech 2005 a 2006 se vyšplhal k 6,8 %, respektive 7 %. Složená daňová kvóta činila v roce 2004 opravdu 37 %, v letech dalších se ještě zvýšila.

Vzhledem k tomu, že Miroslav Kalousek naznačoval, že současná složená daňová kvóta není nijak bezprecedentní ani za času růstu, natož recese, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok je pravdivý - Česká republika využívá v současnosti přesně 24 operačních programů, o čemž informují například portály Euroskop.cz či strukturalni-fondy.cz

Euroskop přesně uvádí, že "...Česká republika připravila pro období 2007-2013 celkem 24 operačních programů, které se dále dělí na tematické, regionální, programy pro Prahu a programy spadající pod cíl Evropské územní spolupráce.Operační programy vznikly jako vyjednané strategické dokumenty mezi Evropskou komisí a jednotlivými členskými státy, které vychází z priorit politiky hospodářské a sociální soudržnosti pro období 2007-2013 a odpovídají individuálním potřebám členského státu."

Výrok Martina Půty musíme hodnotit jako neověřitelný, neboť i přes skutečnost, že popisuje správně rozdělování tzv. medvěda, není stále zveřejněno hlasování zastupitelstva.

Samotné jednání zastupitelstva Libereckého kraje z 28. srpna 2012 není sice na stránkách kraje stále zveřejněno (k 1. září - 14:00), nicméně lze výrok Martina Půty dokumentovat na návrhu jednání zastupitelstva. Konkrétně jde o bod 12 (.pdf): Změna rozpočtu – rozpočtové opatření č. 174/12 - úprava kapitoly 935 – Grantový fond a poskytnutí dotací z grantového programu G-99 "Akce financované z rozhodnutí zastupitelstva a Rady Libereckého kraje". V tomto bodu bylo navrženo rozdělit celkem 1 247 994 Kč. Výrok bude doplněn po zveřejnění zápisu/usnesení z jednání zastupitelstva Libereckého kraje ze dne 28. srpna 2012.

Doplnění po zveřejnění zápisu: Dne 28. srpna 2012 zastupitelstvo skutečně rozdělovalo finanční prostředky (lidově řečeno porcování medvěda) prostřednictvím bodu 12 (.pdf - zápis): Změna rozpočtu – rozpočtové opatření č. 174/12 - úprava kapitoly 935 – Grantový fonda poskytnutí dotací z grantového programu G-99 "Akce financované z rozhodnutíZastupitelstva a Rady Libereckého kraje. Celkově se pak rozdělovalo 1 247 994 Kč.

Text novelizovaného zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu doslovně o nutnosti předem nahlášené kontroly nemluví. S ohledem na to, že byl výrok Jeronýma Tejce vysloven při debatě o otázce novele zákona o NKÚ, je potřeba jeho výrok označit za nepravdivý.

Pro přehlednost přikládáme návrh právní úpravy (ve kterém nikde nenajdeme hlášené kontroly) :" Navrhovaná působnost Nejvyššího kontrolního úřadu reaguje na trend směřující k širšímu rozsahu pravomocí nejvyšších kontrolních institucí, vyjádřený v nově koncipovaném znění čl. 97 odst. 1 Ústavy. V souladu s ním je navrženo podřídit pod kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu i hospodaření územních samosprávných celků s jejich majetkem, včetně finančních prostředků, které jsou součástí jejich rozpočtu. Uvedená kontrola však nebude v žádném případě znamenat zásah do ústavně zaručeného principu samostatnosti výkonu územní samosprávy, neboť na základě výstupů z této kontroly nebude Nejvyšší kontrolní úřad ukládat kontrolovaným subjektům opatření jakkoliv zasahující do jejich činnosti. Navíc je kontrola omezena pouze na kontrolu zákonnosti. Dále se navrhuje rozšířit kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu i na další právnické osoby, které by mohly podléhat jeho kontrolní činnosti za předpokladu, že mají veřejnoprávní povahu a že tak stanoví zákon.

Kontrolu v zákonem stanoveném rozsahu může Nejvyšší kontrolní úřad vykonávat jak u organizačních složek státu, tak u právnických nebo fyzických osob. "

A zvláštní úpravy vztahující se k jednotlivým bodům novely: " K bodu 1 (§ 3)Ustanovení odstavce 1 nově vymezuje v návaznosti na novou úpravu čl. 97 odst. 1 Ústavy působnost Nejvyššího kontrolního úřadu tak, že rozšiřuje jeho kontrolní pravomoc na územní samosprávné celky, jejichž hospodaření v samostatné působnosti bude přezkoumávat pouze z pohledu zákonnosti, a také na další právnické osoby veřejnoprávní povahy, které taxativně vyjmenovává, neboť i ony hospodaří s veřejnými prostředky ve značném rozsahu. Tato změna vychází především z potřeby ve větší míře usměrnit nakládání s těmito prostředky tak, aby v zájmu stabilizace veřejných rozpočtů nedocházelo k jejich vynakládání v rozporu se zákony, resp. ve stanovených případech k nehospodárnému nebo neúčelnému nakládání s nimi.

Bližší vymezení okruhů kontroly uvedené v odstavci 2 vychází z dosud platné úpravy, aby bylo zřejmé, že při rozšíření kontrolní pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu směrem k územním samosprávným celkům, jak výše uvedeno, se rozsah dosud kontrolovaných oblastí novou úpravou nezužuje.

Z dikce navrhovaného § 3 a z povahy navrhované působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu logicky vyplývá, že kromě právnických osob, resp. organizačních složek státu (včetně státních vysokých škol, které na rozdíl od veřejných vysokých škol nejsou právnickými osobami), budou kontrole ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu i nadále podléhat i fyzické osoby, jsou-li splněny pro takový postup podmínky stanovené zákonem.

K bodu 2 (§ 4 odst. 2 a 3)

Ustanovení odstavce 2 upravuje výjimku z obecné zásady stanovené ve stávajícím § 4 odst. 1, dle níž Nejvyšší kontrolní úřad prověřuje kontrolované činnosti z hlediska souladu s právními předpisy a kontroluje také, zda jsou prováděny účelně a hospodárně. Ve vztahu k územním samosprávným celkům, jakož i k dobrovolným svazkům obcí, je do navrženého ustanovení odstavce 2 promítnuta zásada čl. 101 odst. 4 Ústavy, dle níž může stát zasahovat do jejich činnosti pouze v případě, vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem.

Výjimka v odstavci 3 ve vztahu k České národní bance je odůvodněna jejím specifickým postavením, které je dáno její působností jako centrální banky státu, soukromoprávního subjektu podnikajícího v oblasti bankovnictví a správního orgánu pro oblast dohledu nad finančním trhem. Na postavení České národní banky jako centrální banky státu jsou kladeny právem Evropské unie určité požadavky, a to zejména požadavek její nezávislosti na státní moci. Současně Česká národní banka při svém působení v oblasti bankovnictví podléhá zákonné regulaci této činnosti, kde je jedním ze stěžejních požadavků provádění této činnosti povinnost dodržovat bankovní tajemství. Vzhledem k uvedenému, jakož i k vyloučení kolize kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu s výše uvedenými požadavky na činnost České národní banky je navrženo omezení rozsahu této kontroly. Pokud jde o veřejné vysoké školy, je zde respektována jejich akademická nezávislost. "

Jednací řád Poslanecké sněmovny ani konkrétní část webových stránek PS PČR určená výboru pro obranu a bezpečnost pravomoci vůči státnímu zastupitelství neuvádí.

Na stránkách PS lze nalézt pouze funkce výborů v legislativním procesu.

Unie státních zástupců se ohradila proti úmyslům výboru pro obranu a bezpečnost svolat mimořádné zasedání bezpečnostního výboru k tématu prověrky mimořádného dohledu vrchního státního zastupitelství na Městském státním zastupitelství v Praze dne 6. února 2012. V jejím prohlášení (.doc) ze dne 16. 02. 2012 uvádí, že " žádný státní zástupce není nejen povinen, ale ani oprávněn, zodpovídat se z výkonu svých zákonných oprávnění Parlamentu ČR, jeho výborům nebo jednotlivým poslancům či senátorům. Pravomoci státních zástupců, vztahy uvnitř soustavy státního zastupitelství a kontrolní oprávnění jsou definovány v příslušných právních předpisech, zejména v trestním řádu, zákonu o státním zastupitelství a vyhlášce o jednacím řádu státního zastupitelství, přičemž z žádného právního předpisu nevyplývá, že by kterýkoliv představitel moci zákonodárné či výkonné mohl do činnosti státního zastupitelství jakkoliv zasahovat. Výjimkou jsou zákonem jasně definovaná oprávnění ministra spravedlnosti."

Dále je také uvedeno, že pokud je "na tomto jednání žádána přítomnost pověřeného vrchního státního zástupce v Praze Stanislava Mečla, je tento postup nutno hodnotit jako pokus o nedovolený zásah do činnosti státního zastupitelství a popření základních principů fungování veřejné žaloby. "

Také ministr spravedlnosti se měl skrze svou mluvčí vůči zamýšlenému postupu výboru pro obranu a bezpečnost ohradit. Uvedl, že "naším cílem je posilovat nezávislost státního zastupitelství, a nikoli ji oklešťovat tím, že si budou politici předvolávat na koberec státního zástupce ve chvíli, kdy on učiní něco, co se jim nelíbí."

Na to reagoval předseda daného výboru Radek John . Uvedl: " Odmítám prohlášení ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, že projednání věci poslaneckým výborem je zásahem do nezávislosti české justice. Důvodem mimořádného jednání výboru totiž není řešení konkrétních kontrolovaných případů, nýbrž posouzení zda by podobný postup státního zastupitelství, ke kterému došlo minulý týden, nemohl být v rozporu se zákonem.
Jelikož státní zastupitelství je coby orgán činný v trestním řízení součástí moci výkonné, nepovažuji postup při svolání schůze za jakkoli nestandardní. Ministr spravedlnosti nese za činnost státních zastupitelství politickou odpovědnost, podobně jako ministr vnitra nese politickou odpovědnost za činnost Policie ČR." Ve svém druhém vyjádření ještě doplnil: "Tématika státního zastupitelství, které je součástí moci výkonné, patří na parlamentní půdu, kdy Parlament ČR má jako zákonodárná síla, svou neoddiskutovatelnou kontrolní roli. a že "předseda výboru je ze Zákona o jednacím řádu povinen svolat zasedání výboru, požádá-li o to dvě pětiny členů bezpečnostního výboru. V tomto případě jich bylo osm ze tří politických stran, tedy dokonce celé tři pětiny členů bezpečnostního výboru. " Také ústavní právník Zdeněk Koudelka potvrzuje slova Radka Johna :
"Parlamentní demokracie je založena na odpovědnosti vládní složky výkonné moci parlamentu, u nás Poslanecké sněmovně. Naše ústava do vládní složky výkonné moci řadí státní zastupitelství. Z ústavy plyne, že vláda je i za činnost státního zastupitelství odpovědna Poslanecké sněmovně. Nástroje kontroly Poslanecké sněmovny nad činností vládní složky výkonné moci jsou různé. Poslanci mohou podávat na členy vlády interpelace, ale mohou tyto věci projednávat i na plénu Poslanecké sněmovny nebo ve svých výborech. Poslanecká sněmovna nemůže uložit závazně orgánu výkonné moci, jak má určitou věc řešit, ale může přijmout nezávazné usnesení, kterým něco doporučí či vyjádří názor na věc. Všechny státní orgány musí v demokracii unést veřejnou kritiku a kontrolu jako součást demokratického státního režimu. K veřejné kontrole patří i projednávání věcí veřejného zájmu v parlamentu. To platí i vůči státnímu zastupitelství.
Nejde o nic nového. Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny již dříve projednával kauzu katarského prince i situaci, kdy Nejvyšší státní zastupitelství odňalo trestní stíhání Jiřího Čunka nepříslušnému Okresnímu státnímu zastupitelství v Přerově a přikázalo ji Okresnímu státnímu zastupitelství v Jihlavě. Ústavně právní výbor si vyslechl i vyjádření tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, která se nebála před poslanci hájit rozhodnutí svého úřadu. Dříve na jednání Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny byl opakovaně Jaroslav Fenyk, náměstek nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové. Státní zástupce si musí být vědom, že disponuje veřejnou mocí a že nakládání s mocí podléhá kontrole. Státní zastupitelství není v používání jemu svěřené části výkonné moci neodpovědné. Ani zákon nemůže zrušit ústavní odpovědnost vládní části výkonné moci Poslanecké sněmovně.
Jestliže se výbor Poslanecké sněmovny zajímá o nakládání se svěřenou mocí státním zastupitelstvím, je takový zájem v souladu se základy parlamentní demokracie. Pokud orgán výkonné moci není schopen či ochoten legitimně zdůvodnit svá mocenská rozhodnutí, včetně dotazů poslanců, vystavuje se podezření, že nemůže svou činnost důvěryhodně obhájit. V takovém případě v parlamentní demokracii nastupuje otázka, zda může vláda unést odpovědnost za orgány vládní složky výkonné moci, které neunesou veřejnou kontrolu. "

Dané texty tedy naznačují, že problematika kompetencí výboru pro bezpečnost není úplně jasná.

Vzhledem k dohledaným datům z ČSÚ je výrok ministra Schwarzenberga pravdivý.

V roce 2010 dosáhl (ČSÚ - .pdf) export České republiky celkové výše v objemu 2532,8 mld. Kč. Konkrétně pak do zemí EU šlo 83,8% z tohoto objemu a do samotné Spolkové republiky Německo to tvořilo 31, 9%. Výrok ministra zahraničí je tak pravdivý. Nicméně je třeba dodat, že do Německa jde cca 32% celého českého vývozu, ne 30% z vývozu do zemí Evropské unie. Avšak i přes tento rozpor má ministr pravdu, neboť tím se jen zvětšuje jím deklarovaný význam Německa jako země, kam Česká republika vyváží v největším objemu.