Tento výrok označujeme za pravdivý. Evropská komise skutečně v současnosti vede jednání hned s několika evropskými zeměmi o přibližně jedné třetině ohrožených operačních programů. Přesto je nutné zmínit, že důvody, kvůli kterým je čerpání evropských fondů v jednotlivých zemích ohroženo, jsou odlišné.

Operační programy, o jejichž založení vyjednává každá členská země s Evropskou komisí, zprostředkovávají prostředky fondů Evropské unie jednotlivým projektům v členských státech. Obvykle jsou změřeny tematicky či geograficky (viz kompletní seznam Regionálních rozvojových programů pro období 2007-2013).

Ministr financí Miroslav Kalousek uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál dne 20. března, že „Evropská komise přitvrdila vůči všem zemím“ a „programy byly pozastaveny v sedmnácti zemích EU“, tedy konkrétně 35 programů. Rovněž v Ekonomice ČT24 dne 21. března 2012 potvrdila mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Jana Jabůrková, že Evropská komise jedná v rámci celé Evropské unie o více než osmdesáti ohrožených operačních programech. Například v Maďarsku a ve Francii bylo již čerpání dotací pozastaveno úplně. Pokud je tedy v rámci národních, multiregionálních a regionálních programů, kterých je okolo 240, ohrožena osmdesátka programů, jedná se skutečně o 1/3.

Pro širší kontext je ale důležité se podívat na případ Maďarska. Na základě tiskové zprávy Evropské komise ze dne 22. února 2012 zjistíme, že programy byly pozastaveny plošně z důvodu selhání této země při řešení nadměrného schodku veřejných financí. Tímto krokem Evropská komise tlačí Maďarsko k přijetí efektivních opatření, která by stlačila deficit veřejných financí. Evropská komise však na základě vytýkacího dopisu poukázala na problémy České republiky při kontrole a auditech operačních programů jako takových. Přestože problémy České republiky s operačními programy nejsou z pohledu na celou EU „specifické“, důvody ohrožení programů (tzn. výtky ze strany Evropské komise) jsou v jednotlivých zemích jen obtížně srovnatelné.

Na základě platné legislativy a informací ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce jsme označili výrok za nepravdivý.

V zákonu o Státní zemědělské a potravinářské inspekci ani v zákonu o potravinách a tabákových výrobcích není zmíněna povinnost nahlášení kontroly předem.

V zákonu o státní kontrole se sice o nahlášení kontroly píše, ale spíše okrajově. V ustanovení § 12 citovaného zákona se uvádí, že jsou kontrolní pracovníci povinni "oznámit kontrolované osobě zahájení kontroly a předložit pověření k provedení kontroly".

I přesto, že slova poslance Kováčika potvrdil také ministr zemědělství Bendl, který se s ním v dané relaci shodl, že je třeba zjednodušit proces kontroly například tak, aby nemusely být nahlášeny dopředu, oba politici neříkají pravdu.

Ing. Romana Kadaňková z oddělení komunikace ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce v emailové komunikaci uvedla následující: "Standardně prováděná úřední kontrola typu inspekce se hlásit dopředu nemusí, vlastně ani nesmí, aby měla vůbec význam. Pokud je prováděn typ úřední kontroly, který se jmenuje audit, tak pak je ohlášení dopředu nutné. Naprostá většina úředních kontrol prováděných SZPI je charakteru inspekce, tudíž kontrolu dopředu nenahlašujeme."

Výrok poslance Filipa je na základě dohledaných statistik pravdivý.

Podle statistik Eurostatu (.pdf) je opravdu cena práce na 9 nejnižším místě v rámci EU.

Výrok označujeme jako neověřitelný.

Míra diverzifikace rozložení bohatství a důchodů v jednotlivých územních celcích (v tom případě státech) se udává pomocí tzv. Giniho koeficientu. Jeho výpočet je dán různými postupy a metodami (zahrnující jednotlivce, rodiny, průměr i medián jejich příjmů, daněných i nedaněných atd.) pro různá časová období.

Podle údajů OECD při výpočtu Giniho koeficientu pro pozdní léta prvního desetiletí nového tisíciletí se Česká republika pohybuje v kritériích tohoto indexu pro celkovou populaci na 30. místě z celkového počtu 34 sledovaných zemí. Tzn., že ČR je zemí s velmi vyrovnanou strukturou rozložení bohatství a důchodů ve společnosti. Širší databázi nabízí např. publikace CIA The World Factbook, kde se v žebříku 135 sledovaných zemí (porovnávané údaje jsou z různých let) nacházíme na 109. místě.

Zohlednit v tomto kontextu změny provedené současnou vládou je však prakticky nemožné, neboť výpočty a komparace lze provádět pouze v dlouhodobém horizontu. Navíc jsou zveřejněné údaje a statistiky z let, které nemohou reflektovat změny provedené touto vládou (OECD ke konci prvního desetiletí 21. století a CIA k roku 2009). Tento výrok je tudíž neověřitelný.

Na základě statistických údajů a informací dostupných z médií lze tento výrok hodnotit jako pravdivý.

Fakt, že se Velká Británie opět ocitla v recesi, potvrzují britská média (BBC, Telegraph) i Úřad pro národní statistiky. Růst HDP v prvním kvartálu 2012 se propadl o 0,2% a pokračoval tak v sestupu, který činil 0,3% za poslední kvartál roku 2011. Naposledy byla Británie v recesi v roce 2009.

Ověření výroku, že Španělsko je na prahu bankrotu, je problematické. Španělsko se v prvním kvartálu 2012 sice propadlo zpět do recesea musí se také potýkat se snížením ratingu velkých bank (španělská ekonomika i bankovní sektor mají tedy značné potíže), nicméně nic nenasvědčuje tomu, že by mělo jako země zbankrotovat. Zatím dokonce odmítá možnou finanční pomoc od ostatních členů EU. Vzhledem k nemožnosti hodnotit jestli se krajina na prahu bankrotu nachází, nebo ne, není tato čast výroku do hodnocení zahrnuta.

Výrok Jaroslava Zedníka hodnotíme na základě informací z webu Pardubického kraje jako nepravdivý.

Zmíněný spot (video záznam pořadu OVM Speciál) obsahuje formulaci: "Letošním hitem se stávají nemocnice. Pardubický kraj jich má 6 a posílá jim stamiliony, o které chudne rozpočet." Webové stránky Pardubického kraje v sekci ZŘIZOVANÉ A ZAKLÁDANÉ ORGANIZACE PARDUBICKÉHO KRAJE V OBLASTI ZDRAVOTNICTVÍ uvádějí tyto nemocnice v kraji:

1. Chrudimská nemocnice, a.s.
2. Litomyšlská nemocnice, a.s.
3. Nemocnice následné péče Moravská Třebová
4. Orlickoústecká nemocnice, a.s.
5. Pardubická krajská nemocnice, a.s.
6. Svitavská nemocnice, a.s.
7. Vysokomýtská nemocnice

Všechna tato zařízení jsou zřizována Pardubickým krajem, kraj má tedy více nemocnic, než kolik uvádí Jaroslav Zedník. Jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý. Jaroslav Zedník hovoří zřejmě o nemocnicích - akciových společnostech, které kraj spravuje, nicméně pod ním fungují i další nemocnice zřizované přímo krajem, byť je jejich statut jiný.

Bohužel aktuální průměrnou délku vazby ve dnech nelze dohledat, tato informace je dostupná pouze ve statistických ročenkách Vězeňské služby ČR z let 2000-2005, kdy se průměrná délka vazby zkrátila ze 180 na 145 dnů.

Za období let 2000-2011 (s vyjímkou let 2009-2010) je možné v ročenkách dohledat pouze informace o počtu obviněných v jednotlivých kategoriích dle délky vazby vždy k 31. 12. daného roku. Pokud vyjádříme tyto údaje v procentech tak, aby celkové počty obviněných v daných letech (které se od roku 2000 do roku 2011 snížily o 55 %) nezkreslovaly požadované informace, dospějeme k následující tabulce:

délka vazby 2000 (%) 2001 (%) 2002 (%) 2003 (%) 2004(%) 2005 (%) 2006 (%) 2007 (%) 2008 (%) 2011 (%) do 2 měs. 28 % 27 % 33 % 38 % 33 % 39 % 77 % 73 % 75 % 28 % 2-4 měs. 23 % 25 % 24 % 24 % 26 % 24 % 25 % 4-6 měs. 14 % 14 % 15 % 14 % 13 % 12 % 16 % 6-9 měs. 13 % 15 % 14 % 13 % 14 % 12 % 8 % 13 % 12 % 13 % 9-12 měs. 10 % 8 % 5 % 6 % 6 % 7 % 6 % 7 % 6 % 8 % 1-2 roky 11 % 10 % 6 % 5 % 7 % 6 % 7 % 7 % 6 % 10 % nad 2 roky 1 % 1 % 1 % 1 % 1 % 1 % 2 % 1 % 0 % 0 %

Z námi zpracované tabulky vyplývá, že v letech 2000-2005 se skutečně podíl obviněných osob, které byly vzaty do vazby na dobu delší než 9 měsíců, snižoval a podíl osob s vazbou kratší nežli 2 měsíce zvyšoval. V roce 2011 jsou v ročence však uvedeny údaje, které se příliš neliší od těch z roku 2000.

Ministr Posíšil hovoří o průměrné délce vazby. Z dostupných informací bohužel jeho výrok ověřit nelze, jelikož průměrnou délku vazby Vězeňská služba ČR zveřejnila pouze v letech 2000-2005. Údaje za léta 2005-2011 ukazatel průměrné délky vazby nezachycují.

Z těchto důvodů hodnotíme výrok ministra Pospíšila jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Armádní vrtulníky skutečně musely podle vyjádření pana Pavla Bezpalce z Letecké služby PČR na videozáznamu konference Air ambulance 2011 létat doplňovat palivo do Kbel. Posléze však byla do Liberce dovezena cisterna Policie ČR, armádní vrtulníky tak již měly možnost tankovat i zde. Koordinace Integrovaného záchranného systému a možnost armádních vrtulníků vyčleněných pro IZS tankovat z civilních zdrojů a naopak byla vyřešena právě na zmíněné konferenci v r. 2011.

Francouzká ústava potvrzuje, že francouzský prezident potřebuje k udělení milosti kontrasignaci.

Podle francouzské Ústavy, platné od 8.října 1958, skutečně prezidentskou milost kontrasignuje předseda vlády a ministr spravedlnosti. Je to jedna z oblastí, ve kterých je vyžadována účast dalšího prvku výkonné moci. Přesněji tuto právní úpravu můžeme dohledat v Hlavě II. článku 17, který stanovuje, že prezident rozhoduje o milostech. V článku 19 je pak zmíněna nutnost kontrasignace pro toto rozhodnutí.

Na základě dohledaných informací ze zastupitelstva kraje je výrok hodnocen jako pravdivý.

Zastupitelstvo Karlovarského kraje projednávalo (.rtf - bod 41) tuto otázku 15. září 2011 na svém jednání, kdy schvalovalo Program rozvoje Karlovarského kraje a také aktualizaci Akčního plánu a Realizačního manuálu. Právě tento Akční plán (soubor .zip obsahuje .doc s tímto materiálem) obsahuje plán na vybudování vědeckotechnického parku (bod 29A akčního plánu) včetně finanční náročnosti.

Tento bod, který řešilo zastupitelstvo kraje pak následně v hlasování podpořilo 26 zastupitelů, proti nebyl žádný, 4 se zdrželi.

Dále jednalo zastupitelstvo o projektu také 19. dubna 2012 (.pdf). Na jednání byl bod 32 - Vědeckotechnický park Karlovarského kraje - pověření KARP, p.o. administrací a přípravou žádosti o dotaci.14. června 2012 (.rtf) byl na na pořad schůze jednání zastupitelstva kraje zařazen bod 30 - Schválení podmínek poskytnutí dotace pro projekt "Vědeckotechnický park Karlovarského kraje".

Na nejméně třech zasedáních zastupitelstva Karlovarského kraje, kde se otázka vědeckotechnického parku projednávala, lze demonstrovat, že se zastupitelstvo skutečně této otázce věnovalo dlouhodobě. Výrok Jaroslava Borky tedy hodnotíme jako pravdivý.