Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě brífinku, který proběhl 24. 4. 2012 po jednání Komise pro kontrolu BIS a v rámci něhož Richard Dolejš uvedl, že se bude dále zabývat otázkou úniku odposlechů mezi Bémem a Janouškem. V souvislosti s tím zaslal otázky jak řediteli BIS, tak předsedovi vlády Petru Nečasovi. Reakce BIS na tyto otázky však spadají do kategorie důvěrné, a proto nejsou uveřejněné. Pro orientaci uvádíme rámcové otázky, které byly zaslány řediteli BIS a premiérovi.

Otázky, které byly určeny pro ředitele BIS: Zda-li BIS monitorovala a odposlouchávala politické a lobistické kruhy kolem Janouška a jeho případné propojení s veřejnou správu. Dále se tázali, zda BIS předala zprávy o této kauze premiérovi( Nečasovi i Topolánkovi), prezidentovi a orgánům činném v trestném řízení.

Otázky, které byly určeny pro předsedu vlády: Zda BIS předala členům vlády výsledky svého pozorování z kauzy Janoušek a případně, jak s nimi vláda naložila. Rovněž se tázal, zda byl premiér v přímém kontaktu s Janouškem.

Richard Dolejš také uvádí, že je jeho cílem odtajnit jednak samotné materiály, které BIS v kauze Janoušek získala a jednak také materiály, jenž byly předány předsedovi vlády. V souvislosti s tím potom vyzval předsedu vlády, aby podnikl patřičná opatření a apeloval na ředitele BIS.

Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok poslance Tejce je pravdivý, neboť na základě dohledatelných informací z Poslanecké sněmovny je zřejmé, že ČSSD skutečně návrh již dvakrát předkládala a byl v obou případech zamítnut.

8. září 2010 byl předložen do Poslanecké sněmovny návrh zákona ČSSD (B. Sobotky, J. Tejce a dalších) o přiznání k registrovanému majetku. Byl však sněmovnou odmítnut již v 1. čtení během 14. schůze dne 16. března 2011.

8. září 2011 předložila skupina poslanců ČSSD návrh zákona o přiznání k registrovanému majetku, tedy tzv. majetková přiznání. V rámci jednání Poslanecké sněmovny byl během 1. čtení (konkrétně 9. prosince 2011) hlasováním zamítnut.

Výrok poslance Tejce je pravdivý, neboť ČSSD předkládala v tomto volebním období návrh na zavedení majetkových přiznání již dvakrát a skutečně byl v obou případech sněmovnou zamítnut.

Na základě níže uvedených zdrojů hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Výše hrubého veřejného dluhu za poslední léta významně stoupla. V průměru evropské sedmadvacítky stoupl dluh z 59 % v roce 2007 na 82,7 % v roce 2011. V zemích eurozóny je tento průměr dokonce ještě vyšší, a to 87,2 %. Přehled dluhů všech zemí EU uvádí Eurostat.

Jako odpověď na krizi zavádí většina států EU úsporná opatření. Nejnaléhavější jsou takovéto kroky u skupiny tzv. "evropských hříšníků" - Portugalska, Irska, Řecka a Španělska, kterým se zkráceně přezdívá PIGS (podle počátečních písmen názvů těchto zemí v angličtině). V současné době už se však mluví o skupině PIIGS, do které se přiřadila ještě i Itálie.

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí vypracoval dokument (.pdf) "Protikrizová opatření ve vybraných zemích EU", ve kterém detailně popisuje kroky, které podnikly vlády v Německu, Velké Británii, Francii, Belgii, Slovensku, Dánsku, Finsku, Švédsku, Irsku a Španělsku.

Analýzu opatření proti krizi ve vybraných zemích EU provedl také CEVRO (.pdf, čtrnáctideník 13/2009). Tato analýza poskytuje na základě informací z médií rozbor úsporných opatření v devíti zemích Unie - Litvě, Lotyšsku, Německu, Maďarsku, Slovensku, Itálii, Francii, Španělsku a Rakousku.

Jen na základě těchto materiálů, které dokazují provádění úsporných opatření v 17 státech EU, již můžeme tvrdit, že většina členských států ve svých národních rozpočtech šetří. Týká se to však rovněž dalších států, jako jsou Slovinsko, Nizozemí, Bulharsko a v neposlední řadě také Česká republika (.pdf).

Na základě informací ze stránek Poslanecké sněmovny hodnotíme výrok jako pravdivý.

Shrnutí legislativy (i navrhované), která se nějak dotýkala církví můžeme nalézt na stránkách Poslanecké sněmovny. O restitucích se jednalo vážněji poprvé v roce 1997, kdy byla KDU-ČSL členem vlády (konkrétně druhé Klausovy vlády) Následně přišlo téma církevních restitucí znovu v roce 2008, v době druhé Topolánkovy vlády, které byla KDU-ČSL také členem.

Tento výrok lze hodnotit jako pravdivý.

Ministr Bendl ve svém výroku užívá slovní spojení "jsme dneska". Lze se tedy domnívat, že operuje s "nejnovějšími" statistickými údaji. Ty lze dohledat na stránkách jeho rezortu pod názvem "Komoditní karta Vepřové maso březen 2012" (.docx). Nejaktuálnější data se vztahují k měsíci lednu. Můžeme je však porovnat i s celým předešlým rokem 2011. Je také nutné zdůraznit, že všechna tato čísla jsou pouze odhady Českého statistického úřadu, ministerstva zemědělství, orgánů celní správy atd.

Pro měsíc leden platí, že se celkový podíl domácí výroby vepřového masa v České republice k jeho celkové spotřebě rovná 60,68 % (údaje o celkové spotřebě vycházejí ze vzorce: výroba 18 200 tun masa mínus vývoz 2 720 tun masa plus dovoz 14 510 tun masa, následně je vypočten procentuální podíl domácí výroby ke spotřebě).

Pro rok 2011 je v ČR celkový podíl domácí výroby vepřového masa k jeho celkové spotřebě 59,15 % (vychází ze stejné metodiky: výroba 251 000 tun masa mínus vývoz 39 446 tun masa plus dovoz 212 817 tun masa, následně je opět vypočten procentuální podíl domácí výroby ke spotřebě).

Na závěr je nutné zdůraznit, že tento výrok do jisté míry diváka mate, neboť vyvolává dojem, že se vepřové maso vyrobené v ČR se na jejím území skutečně spotřebuje. Pokud však u údajů odečteme vývoz zjistíme, že skutečný podíl vepřového masa vyrobeného v Česku vzhledem k celkové spotřebě tohoto produktu na našem trhu v lednu je 51,61 % a v roce 2011 činil 50,87 %.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to i přesto, že jediným relevantním zdrojem potvrzujícím slova ministra Bendla jsou tiskové zprávy Ministerstva zemědělství. Nedostupnost jiných informací je logickým důsledkem neveřejného jednání Rady. K hodnocení "pravda" pak přistupujeme především z toho důvodu, že tiskové zprávy ministerstva byly vydány již na podzim roku 2011- tedy v době, kdy problematika vajec ještě nebyla veřejně medializována. Není proto důvod předpokládat, že by v těchto zprávách byly záměrně uváděny nepravdivé informace.

Dle tiskové zprávy Ministerstva zemědělství z 15. listopadu 2011 byla otázka dodržování směrnice o dobrých životních podmínkách nosnic v členských státech EU jedním z hlavních témat, o kterých 14. listopadu 2011 v Bruselu diskutovala Rada ministrů zemědělství. V souvislosti s touto problematikou ministr Bendl skutečně upozornil na možné ohrožení českých producentů vajec:„Čeští chovatelé investovali značné finanční prostředky do výměny již nevyhovujících klecí za odpovídající technologie. Neučinily tak ale všechny členské státy, a proto by mohli například chovatelé v Polsku ohrozit konkurenceschopnost těch našich, protože budou moci nabízet levnější vejce. Proto požadujeme, aby Evropská komise nejen vyzývala k dodržení směrnice, ale také členské státy, které ji nedodrží, sankcionovala.“

15. prosince 2011, během dalšího zasedání Rady pro zemědělství a rybářství v Bruselu, se pak ministr Bendl sešel se svou resortní kolegyní, německou ministryní zemědělství, Ilse Aignerovou, se kterou projednal společný postup proti státům, od kterých od 1. ledna 2012 hrozí zvýšené riziko nelegálních dovozů vajec: „Budeme společně žádat ministry těchto zemí o poskytnutí konkrétních údajů o producentech nelegálních vajec a sledování jejich pohybu. Na národní úrovni zahájíme 1. ledna příštího roku důkladné kontroly všemi dozorovými orgány, abychom ochránili naše domácí producenty a spotřebitele.“

Výrok byl označen za pravdivý, neboť Evropská komise opravdu vydala nesouhlasné stanovisko s rozhodnutím České republiky zařadit dětské pleny do snížené sazby DPH.

Jak uvádí ministr Kalousek, DPH je podřízeno šesté směrnici (.pdf) Evropské unie, která byla aktualizována v roce 2006.

Česká republika se kvůli dětským plenám opravdu ocitla ve sporu s Evropskou komisí. Komise nesouhlasila s přiřazením plen do nižší sazby daně a odeslala České republice dopis s formálním upozorněním. Učinila tak první ze tří kroků v proceduře o porušení evropského práva.

Česká strana se však proti tomu ohradila, v prohlášení Ministerstva financí ČR z roku 2006 uvedla, že "Česká republika při zařazení dětských plen mezi plnění se sníženou sazbou vycházela ze znění kategorie 3 přílohy H 6. směrnice, která opravňuje členské státy zdaňovat sníženou sazbou mimo jiné i výrobky hygienické ochrany."

K problému se v souvislosti s růstem DPH nedávno vyjadřoval také premiér Nečas, který uvedl následující: "Rozebírali jsme položky ve snížené sazbě a nebudeme upravovat ten seznam, s výjimkou těch, kde je proti nám z hlediska legislativy EU vedeno řízení, a to jsou dětské pleny a zdravotní pomůcky."

Fiskální smlouva EU a balíček six-pack k sobě opravdu mají velmi blízko, ale jak je zřetelné z níže vypsaných bodů, fiskální smlouva je v některých oblastech konkrétnější a jde více do hloubky. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Jiřího Čáslavky jako zavádějící.

Podle nově vzniklé fiskální smlouvy EU (.pdf) by státy měly:
1. mít vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet,
2. celkový veřejný dluh by neměl překročit 60 % HDP,
3. automatické sankce za nedodržení 3 % deficitu veřejných financí,
4. dosáhout maximálního rozpočtového schodku ve výši 0,5 %.

5. Pakt rovněž upravuje otázku společných summitů- členové eurozóny by se měli neformálně scházet minimálně dvakrát ročně, přičemž nečlenům, kteří ale podepsali fiskální úmluvu, bude účast také umožněna.

Balíček six-pack(ang.) obsahuje tyto zásady:
1. Míra veřejného dluhu pod 60%
2. Finanční postih ve výši 0,1 % HDP v případě nedodržení doporučení Rady EU v otázce nadměrného schodku
3. Dodržování přísné a zodpovědné fiskální politiky i v období růstu
4. Sankce ve výši 0,2 % DPH v případě nedodržení fiskálních pravidel
5. Zavedení základních nástrojů fiskální politiky (účetní systémy, statistiky, daňové předpisy)
6. Pravidelná posuzovaní rizika nerovnováhy pomocí ekonomických ukazatelů

Výše zmíněná fakta dokazují, že ač jsou si oba legislativní akty velmi blízké, přijetí six-packu rozhodně nenutí státy k aplikaci pravidel fiskální smlouvy.

Výrok potvrzuje několik vyjádření představitelů sociální demokracie.

Podle vyjádření poslance za ČSSD Jeronýma Tejce byl návrh na jmenování Kubiceho ministrem vnitra problematický. Tejcovi vadila jak Kubiceho minulost, právě v souvislosti s tzv. Kubiceho zprávou, tak jeho zapojení do soukromých bezpečnostních aktivit. Bohuslav Sobotka se v souvislosti s tímto problémem na Kubiceho adresu vyjádřil takto: "...Nemůže být zárukou nestrannosti a depolitizace ministrestva vnitra." Ke Kubiceho jmenování se stavěl skepticky mj. také František Bublan (zde nebo zde). Nevybíravě se také na adresu Kubiceho vyjádřil bývalý předseda ČSSD Jiří Paroubek. Výrok je tedy pravdivý.

Výrok poslance Davida Ratha je pravdivý. Poslanec Teplík skutečně přešel od ČSSD k ODS a následně znovu získal mandát za ODS.

Poslanec Tomáš Teplík byl v roce 1996 zvolen za ČSSD ve středočeském volebním obvodě, kdy kandidoval na pátém místě kandidátky. V povolební české realitě byla ustavena vláda Václava Klause ve složení ODS - KDU-ČSL - ODA, která se opírala o podporu 99 poslanců. Důvěru získala na základě dohody s ČSSD, která (pro Miloše Zemana) získala post předsedy Poslanecké sněmovny a v hlasování o důvěře svým odchodem ze sálu pak umožnila vládě důvěru získat.

V průběhu volebního období došlo z důvodu problematického financování ODS, snížení ekonomického výkonu země, a také kvůli špatným osobním vztahů v koalici k velkým sporům ve vládě i v ODS. Vláda se nejprve začala opírat o poslance Tomáše Teplíka a následně také o Jozefa Wagnera. Tomáš Teplík přešel z poslaneckého klubu ČSSD do poslaneckého klubu ODS a hlasoval s vládní koalicí, což lze dokumentovat např. na hlasování o návrhu zákona o státním rozpočtu pro rok 1998.

V roce 1998 pak poslanec Teplík znovu získal mandát za ODS ve středních Čechách.

David Rath zmiňuje, že Tomáš Teplík byl prvním přeběhlíkem. Již ve volebním období 1992 - 1996 se štěpily různé strany a vznikaly nové kluby, nicméně právě příklad poslance Tomáše Teplíka je zlomový. Zde má Rath pravdu, neboť poslanec Teplík (následně s poslancem Wagnerem) svým přestupem do ODS umožnili vládě V. Klause získání většiny v Poslanecké sněmovně.