Výrok Jiřího Dienstbiera je pravdivý, v porovnání s jinými kauzami je aféra Davida Ratha menším problémem z hlediska objemu veřejných prostředků, které měly být z peněz daňových poplatníků problematicky odčerpány.

Kauza Rath - v kauze Davida Ratha se podle informací médií (např. Lidovky.cz) mělo jednat o předražení zakázky na rekonstrukci zámku Buštěhrad ve výši 46 milionů Kč.

Kauza ProMoPro - zde šlo podle dostupných zdrojů (např. Idnes, Týden.cz) o předražení zakázky ve výši 388 milionů Kč. Kauza IZIP - celý projekt stál Českou republiku cca 2 miliardy Kč. Opencard - projekt elektronické karty Opencard spolykal částku kolem jedné miliardy Kč, z toho (Idnes) policie vyčíslila škodu od obviněných osob na 73 milionů Kč. Pražský dopravní podnik - tato kauza je spojena s několika podivnými tendry. Šlo o možné vyvádění z ceny jízdenek, instalace obrazovek v pražském metru aj. Pražská radnice - otázky kolem tendrů na pražské radnici jsou ve veřejném prostoru dlouhodobě přítomny. Jedná se období primátora Pavla Béma. Některé tyto kontroverze popsaly např. Lidové noviny.

Senátor Dienstbier má tak pravdu, že jím jmenované zakázky a kauzy jsou v porovnání s kauzou Rath pro veřejné finance větším problémem.

Tento výrok je pravdivý.

KDU-ČSL ve volbách do PS PČR v roce 2010 skutečně neuspěla. Současný návrh zákona (.pdf) o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi je z dílny Ministerstva kultury, které ve stávajícím volebním období vede (či vedl) zástupce zvolený na kandidátce strany TOP 09 a politického hnutí Starostové a nezávislí.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě zprávy Eurostatu o vládních dluzích ve 3. čtvrtletí (uváděno jako procento HDP) zveřejněné 6. února 2012.

Veřejný dluh ČR tvoří podle této statistiky 39,8% HDP. Pro představu, nejnižší veřejný dluh má mezi státy EU Estonsko, jehož dluh je pouze 6,1% HDP a nejvyšší potom Řecko, jejhož dluh činí 159,1%. Přehledně zpracovanou tabulku, zaměřenou pouze na tuto informaci, pak zveřejnila i mnohá česká media, jako například novinky.cz, finance.cz, či deník.cz.

Výrok je pravdivý, protože trestní zákoník skutečně rozlišuje čtyři druhy věznic.

Podle přesného znění § 56 odst.1 trestního zákoníku se dělí systém věznic v ČR na věznice:

- s dohledem

- s dozorem

- s ostrahou

- se zvýšenou ostrahou

Specifičtěji jsou pak rozdíly v těchto typech věznic uvedeny ve vyhlášce 345/1999 Sb. Ministerstva spravedlnosti, konkrétně § 51, § 52, § 53 a § 54. Věznice jsou takto odstupovány podle přísnosti výkonu trestu od nejlehčí po nejtěžší.

Bohužel aktuální průměrnou délku vazby ve dnech nelze dohledat, tato informace je dostupná pouze ve statistických ročenkách Vězeňské služby ČR z let 2000-2005, kdy se průměrná délka vazby zkrátila ze 180 na 145 dnů.

Za období let 2000-2011 (s vyjímkou let 2009-2010) je možné v ročenkách dohledat pouze informace o počtu obviněných v jednotlivých kategoriích dle délky vazby vždy k 31. 12. daného roku. Pokud vyjádříme tyto údaje v procentech tak, aby celkové počty obviněných v daných letech (které se od roku 2000 do roku 2011 snížily o 55 %) nezkreslovaly požadované informace, dospějeme k následující tabulce:

délka vazby 2000 (%) 2001 (%) 2002 (%) 2003 (%) 2004(%) 2005 (%) 2006 (%) 2007 (%) 2008 (%) 2011 (%) do 2 měs. 28 % 27 % 33 % 38 % 33 % 39 % 77 % 73 % 75 % 28 % 2-4 měs. 23 % 25 % 24 % 24 % 26 % 24 % 25 % 4-6 měs. 14 % 14 % 15 % 14 % 13 % 12 % 16 % 6-9 měs. 13 % 15 % 14 % 13 % 14 % 12 % 8 % 13 % 12 % 13 % 9-12 měs. 10 % 8 % 5 % 6 % 6 % 7 % 6 % 7 % 6 % 8 % 1-2 roky 11 % 10 % 6 % 5 % 7 % 6 % 7 % 7 % 6 % 10 % nad 2 roky 1 % 1 % 1 % 1 % 1 % 1 % 2 % 1 % 0 % 0 %

Z námi zpracované tabulky vyplývá, že v letech 2000-2005 se skutečně podíl obviněných osob, které byly vzaty do vazby na dobu delší než 9 měsíců, snižoval a podíl osob s vazbou kratší nežli 2 měsíce zvyšoval. V roce 2011 jsou v ročence však uvedeny údaje, které se příliš neliší od těch z roku 2000.

Ministr Posíšil hovoří o průměrné délce vazby. Z dostupných informací bohužel jeho výrok ověřit nelze, jelikož průměrnou délku vazby Vězeňská služba ČR zveřejnila pouze v letech 2000-2005. Údaje za léta 2005-2011 ukazatel průměrné délky vazby nezachycují.

Z těchto důvodů hodnotíme výrok ministra Pospíšila jako neověřitelný.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící. Evropská unie má sice vlastní lid, vlajku i hymnu, neexistuje však jednotná a stálá evropská armáda.

Evropská vlajka a evropská hymna patří mezi symboly Evropské unie, které jsou zakotveny v primárním právu. Evropská vlajka byla přijata jako evropský symbol v roce 1955. Evropská hymna byla schválena v roce 1972, oficiálně přijata však byla až o třináct let později. Evropský lid, neboli občanství unie, definovala Maastrichtská smlouva (.pdf, Hlava II., C.) v roce 1992. Tato smlouva stanovuje, že každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. Smlouva definuje také práva těchto občanů.

Co se však týče armády, současná EU sice disponuje vlastními jednotkami, nejedná se ale o stálou evropskou armádu. Aktuální model společné bezpečnostní a obranné politiky EU, na který měla značný dopad také Lisabonská smlouva, disponuje hned několika prostředky k zásahu. EU sice může vysílat vojenské jednotky na různé mise, v rámci těchto misí ovšem působí jednotky, které vždy ke konkrétnímu úkolu sestavují členské státy EU, a to z příslušníků armád jednotlivých členských států.

Výrok poslance Sobotky je pravdivý, neboť ČSSD skutečně tento zákon předkládala v tomto volebním období a K. Peake pro něj nehlasovala.

Majetková přiznání jsou pro ČSSD dlouhodobým cílem, nicméně doposud se jí je nikdy nepodařilo prosadit.

V tomto volebním období předložila ČSSD zákon o majetkových přiznání do Poslanecké sněmovny také. První čtení tohoto zákona ve sněmovně proběhlo 9. prosince 2011, kdy byl však návrh odmítnut, resp. bylo hlasování o jeho zamítnutí již v 1. čtení. Poslanec Sobotka má tedy pravdu v tom, že Karolína Peake mohla pro tento návrh již hlasovat, nicméně ani tohle její hlasování by samotný fakt (absenci této legislativy) nijak nezměnil. Jak vyplývá ze samotného hlasování, tento návrh nepodpořilo (z důvodu absence či pouhého nehlasování) hned 16 zákonodárců ČSSD, takže ani případný hlas Peake na zamítnutí by nic neměnil (pro úplnost, Karolína Peake nebyla na jednání přítomna), nicméně výrok Sobotky je pravdivý, hlasovat pro něj vicepremiérka mohla a neučinila tak.

Výrok poslance Sobotky je tak pravdivý, návrh tohoto zákona Peake skutečně nepodpořila.

Výrok je pravdivý. Záměr vázat prostředky přesahující 20 miliard vyplývá z tiskové konference konané po skončení porady ekonomických ministrů z 27. února 2012. Přehledněji o aspektech tohoto záměru pak ve stejný den informuje media server portálu vláda.cz.

O samotném schválení opatření k dodržení schváleného deficitu státního rozpočtu pro letošní rok (2012) informuje zpráva z tiskové konference po jednání vlády z 21. března 2012. Konkrétně vláda rozhodla o vázání 23,6 miliardy korun z letošního rozpočtu.

K propadu příjmů v první části roku také došlo. Například ve vběru DPH počítal státní rozpočet s meziročním nárůstem o 15 %, místo toho došlo k meziročnímu poklesu o 3 % - jak se můžeme dočíst v tiskové zprávě ministerstva financí o plnění státního rozpočtu.

Tento výrok je problematický a těžko ověřitelný. Jednotlivé tiskové zprávy MPSV sice konzistentně tvrdí, že dávky jsou vypláceny, např. zpráva z 26. ledna 2012 říká, že je vyplaceno 97,5 % dávek. Ke 30. lednu (.pdf) bylo vyplaceno 99 % dávek a tisková zpráva z 1. února (.pdf) tvrdí, že bylo vyplaceno 100% dávek. Problém je samozřejmě v tom, že jde o informace samotného ministerstva, které lze těžko ověřit z nezávislého zdroje. Ministerstvo práce a sociálních věcí sice odevzdává měsíční výkazy o vyplacených dávkách státní sociální podpory ministerstvu financí, ty však nejsou veřejně dostupné. K tomu ministr mluví o tzv. nárokových dávkách, ale předmětem mediální pozornosti byly tzv. dávky pomoci v hmotné nouzi, které se podle rozhovoru mluvčí MPSV Viktorie Plívové poskytnuté pro parlamentnilisty.cz evidují až zpětně, v následujícím měsíci. Navíc ministr Drábek 5. února v Otázkách Václava Moravce uvádí trochu odlišná čísla než 7. února pro zpravodajský server idnes.cz, kdy říká, že ze 184 tisíc žádostí o příspěvek na mobilitu jich bylo vyřízeno 68 tisíc, což je o dva tisíce méně než před dvěma dny. Podobně žádostí o podporu v nezaměstnanosti je 7. února 63 tisíc, z toho 43 tisíc vyřízených, zde oproti 5. únoru klesl souhrnný počet žádostí o 17 tisíc.

Tato informace není v současné chvíli z vřejných zdrojů dohledatelná.

Poslední zveřejněný zápis z jednání Bezpečnostního výboru PS PČR (součástí zápisu je i prezence) je z data 18. ledna 2011. Zápis z jednání, o kterém hovoří Jeroným Tejc, prozatím nebyl uveřejněn, výrok tak nelze možno potvrdit ani vyvrátit.

Na stránkách agentury Mediafax můžete shlédnout sérii fotografií ze zasedání výboru. Na žádné z těchto fotografií se žádný poslanec či poslankyně ODS neobjevuje, ovšem nemůžeme jednoznačně vyloučit, že se této schůzky opravdu neúčastnili.