16+1

Skupina 16+1 vznikla v roce 2012 z iniciativy Číny jako platforma pro spolupráci Čínské lidové republiky s 16 státy střední a východní Evropy. Minulý rok ze skupiny odstoupila Litva a v srpnu letošního roku i Lotyšsko a Estonsko. Česká republika je součástí iniciativy a účastnila se všech dosavadních summitů. Ten poslední nicméně proběhl v online podobě v únoru 2021, tedy ještě předtím, než vláda Petra Fialy v prosinci 2021 nastoupila do funkce.

Na zmíněné videokonferenci, kterou pořádal Peking, prezident Miloš Zeman například přednesl řeč, v níž mimo jiné prohlásil, že české firmy jsou připraveny se podílet na projektu nové Hedvábné stezky. V době konference došlo i k uzavření Memoranda o porozumění mezi Ministerstvem obchodu ČLR a českým Ministerstvem průmyslu a obchodu, na jehož základě by měla vzniknout stálá pracovní skupina věnující se podpoře obchodní spolupráce. Další konkrétní kroky České republiky v rámci platformy 16+1 zahrnují například uspořádání prvního Fóra pro civilní letectví v roce 2019. V témže roce se český velvyslanec v Číně Vladimír Tomšík sešel s ostatními velvyslanci zemí střední a východní Evropy v čínském Harbinu, kde proběhlo jednání o možnostech další vzájemné spolupráce s jedním z čínských regionů. V roce 2018 se také česká delegace účastnila jednání ministrů dopravy 16+1 v Bělehradě.

16+1 v době Fialovy vlády

Petr Fiala v rozhovoru poukazuje také na to, že podle něj platforma 16+1 „nefunguje“. Podobně se dříve vyjádřil například i náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák (.pdf, str. 4), který mj. uvedl, že „hlavní iniciativy 16+1, ekonomická diplomacie a příslib mohutných investic a vzájemně výhodného obchodu se ani po deseti letech nerealizují“. 

Doplňme, že se vláda Petra Fialy v lednu 2022 ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 25) zavázala, že bude „prohlubovat spolupráci s demokratickými partnery v indo‑pacifické oblasti”, například s Tchaj‑wanem, a naopak provede revizi vztahů s Čínskou lidovou republikou.

V dubnu letošního roku Česko a některé další evropské země navštívila čínská delegace v čele s Chuo Jü‑čen, tehdejší zvláštní představitelkou čínského Ministerstva zahraničí v oblasti spolupráce 16+1. Hlavním cílem její návštěvy byla podle čínských diplomatů právě diskuze o budoucnosti fungování formátu 16+1. Chuo Jü‑čen se tehdy sešla s ředitelem zahraničního odboru české prezidentské kanceláře Rudolfem Jindrákem a také se zástupci Ministerstva zahraničních věcí ČR. „Česká strana využila jednání mimo jiné k tomu, aby čínským partnerům opět tlumočila naše výhrady k současné spolupráci mezi ČLR a Ruskem na pozadí války na Ukrajině,” řekla tehdy pro ČTK mluvčí ministerstva Lenka Do.

19. května zahraniční výbor Sněmovny vyzval vládu, aby v rámci revize vztahů s Čínou, ke které se zavázala v programovém prohlášení, „zvážila možnost utlumení aktivit v rámci platformy 16+1 a jejího opuštění” (.pdf, str. 5). Na konci května ministr zahraničních věcí Jan Lipavský uvedl, že vláda odchod z 16+1 zvažuje. Konečné rozhodnutí o této otázce nicméně vláda dosud nezveřejnila.

Od schůzky, která proběhla v dubnu, se nám v českých veřejně dostupných zdrojích žádné informace o dalších jednáních mezi českou vládou a Čínou najít nepodařilo. Oficiální čínský web platformy 16+1 zveřejnil 14. října informaci, že Českou republiku (a dalších šest evropských států) v září navštívila nová zvláštní představitelka čínského Ministerstva zahraničí Ťiang Jü. Nepodařilo se nám však dohledat, s kým přesně se během své návštěvy Česka sešla. Na jedné ze zveřejněných fotografií je ale Ťiang Jü např. s Františkem Chaloupeckým, viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR. Svaz nicméně na svém webu ani na svých sociálních sítích podrobnosti o průběhu či závěrech setkání nezveřejnil.

O zářijové návštěvě čínské delegace a jednáních na úrovni skupiny 16+1 neinformovala česká vláda, Ministerstvo zahraničí ani např. prezident Zeman. Žádné zmínky o zářijovém jednání neobsahuje ani mediální databáze Newton.

Na závěr shrňme, že čínští zástupci platformy 16+1 navštívili Česko v dubnu 2022, kdy jednali například s českou prezidentskou kanceláří nebo Ministerstvem zahraničí. Hlavním cílem schůzky přitom byla podle čínské strany budoucnost fungování formátu 16+1. Zahraniční výbor Sněmovny poté českou vládu vyzval, aby z platformy vystoupila, Ministerstvo zahraničí uvedlo, že o této možnosti uvažuje. O následující zářijové návštěvě čínské delegace v ČR informovala pouze čínská strana. V českých veřejně dostupných zdrojích nelze dohledat, s kým přesně se čínští představitelé sešli – a zda například proběhla jednání s českým ministerstvem, či nikoli. Ani v jednom případě také nedokážeme posoudit, do jaké míry se česká strana jednání účastnila aktivně. Tvrzení, že se nyní Česko na vládní úrovni jednání v rámci 16+1 „vůbec neúčastní“, tedy nemůžeme potvrdit ani vyvrátit. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako neověřitelný. 

První zprávy o tom, že íránská vláda údajně plánuje dodat Rusku drony pro boj na Ukrajině, se v médiích objevily v červenci, kdy informaci zveřejnil americký poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan. Írán následně tvrzení americké strany popřel. V srpnu pak Spojené státy uvedly, že dle jejich zpravodajských služeb do Ruska dorazila první dodávka íránských dronů.

Součástí zmíněné srpnové dodávky z Íránu měly být mimo jiné i Janem Lipavským zmiňované sebevražedné drony, tedy poměrně levné bezpilotní letouny nesoucí trhavinu, které v podstatě plní stejnou roli jako raketa s hlavicí nižšího výkonu.

V polovině září ukrajinská armáda informovala o prvním úspěšném sestřelu této zbraně na území Ukrajiny. 25. září Rusko například využilo sebevražedné drony k útoku na ukrajinské přístavní město Oděsa a zasáhlo jimi jednu z tamních administrativních budov. Podle ukrajinské armády šlo o drony íránského původu. Na konci září zástupci ukrajinské armády uváděli, že se ruské útoky prostřednictvím íránských kamikaze dronů stupňují.

Na začátku října zaútočilo Rusko na cíle poblíž Kyjeva, gubernátor Kyjevské oblasti přitom uvedl, že útočily právě íránské drony. 10. října, dva dny po explozi na Kerčském mostě spojujícím okupovaný Krym s Ruskem, následovala série útoků napříč Ukrajinou. I v tomto případě se podle Ukrajiny jednalo o drony íránské výroby. Vlna ostřelování pomocí sebevražedných dronů pokračovala i v následujících dnech.

Rusko v říjnu popřelo, že by k útokům používalo íránské drony, ačkoli ho z využití těchto zbraní obvinily i Spojené státy nebo britské ministerstvo obrany. 18. října zároveň agentura Reuters informovala, že podle vyjádření některých vysokých íránských představitelů a diplomatů Írán Rusku přislíbil poskytnout střely i další drony. 

17. října Evropská unie schválila balíček sankcí proti Íránu ve spojitosti se smrtí Mahsy Amíníové, která zemřela bezprostředně po zatčení zdejší mravnostní policií, a ve spojitosti s brutální reakcí Íránu na následné protesty. Na sankční seznam bylo přidáno jedenáct osob a čtyři subjekty, které se na těchto činech podílely.

Ve stejný den, kdy byl schválen tento sankční balíček, podpořili zástupci České republiky, společně se zástupci dalších zemí včetně Polska a pobaltských států, potrestání Íránu kvůli zásobování Ruska bezpilotními letouny. Doplňme, že Česko v současnosti předsedá Radě EU, která o sankcích rozhoduje. „Írán se spojil s Ruskou federací ve válce proti Ukrajině. Začal dodávat významné množství vojenského materiálu, v současnosti vidíme například útoky dronů,“ řekl tehdy český ministr zahraničí Lipavský.

Sankce vůči Íránu, o kterých mluví Jan Lipavský, byly prosazeny hned 3 dny poté, tj. 20. října. Evropská unie přidala na sankční seznam tři osoby a jeden subjekt. Důvodem bylo jejich zapojení do vývoje a dodávek bezpilotních vzdušných prostředků, „které Rusko používá ve válce proti Ukrajině“.

Jan Lipavský svým výrokem reaguje na otázku týkající se skutečnosti, že Rusko 17. října 2022 odstranilo část plotu, který obklopuje Český dům v Moskvě. 

Český dům je jedním z 26 tzv. Českých center, která jsou zřizována Ministerstvem zahraničních věcí. Jejich hlavním účelem je reprezentace země převážně skrze zprostředkovávání kontaktů, a to obzvláště v oblastech kultury, obchodu a cestovního ruchu. V tomto kontextu můžeme také zmínit, že se Česká centra občas označují (.pdf, str. 1) jako nástroj kulturní diplomacie.

Jak uvádí Strategie Českých center 2020–2023 (.pdf, str. 1): „Česká centra jsou příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí ČR. Jsou integrální součástí české zahraniční politiky, prosazují hodnotová stanoviska, formulovaná v preambuli Ústavy České republiky, a jsou stěžejním nástrojem kulturní diplomacie v rámci diplomacie veřejné, jejímž posláním je šíření a podpora dobrého jména České republiky ve světě a posilování kulturních vztahů mezi zeměmi.“

Co se týče statusu těchto center, na rozdíl od jiných organizací Ministerstva zahraničních věcí nemají Česká centra diplomatický status. Zmiňme, že se o této možnosti hovořilo, konkrétně v roce 2016 chtělo ministerstvo některá z center zařadit přímo pod ambasády. Z tohoto kroku však nakonec sešlo. 

Uveďme, že Český dům v Moskvě, který je už od března uzavřen, je největším areálem ve vlastnictví České republiky v zahraničí. Samotné pozemky, na nichž stojí, nicméně vlastní ruská strana.

Podle ruského ministerstva zahraničí správa tverské městské části v Moskvě rozhodla o demontáži plotu, protože je podle ní postaven bez povolení, a to na pozemku nelegálně zabraném Českým domem. S odstraněním plotu nicméně české velvyslanectví ani české Ministerstvo zahraničí nesouhlasilo a hovořilo dokonce o porušení mezinárodního práva. Plot je totiž podle českého Ministerstva zahraničí majetkem České republiky. Doplňme, že Ruská strana upozorňovala na to, že Český dům v Moskvě nemá diplomatický status. Ministerstvo následně 19. října reagovalo zasláním diplomatické nóty, ve které požaduje nápravu situace.

Česká centra, včetně Českého domu v Moskvě, tedy skutečně nemají diplomatický status. Pozemky, na kterých budova stojí, sice vlastní Rusko, samotný Český dům je však majetkem České republiky. Podle Ministerstva zahraničních věcí je ve vlastnictví českého státu rovněž plot, který ruská strana 17. října odstranila. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Jan Lipavský zde reaguje na otázku týkající se skutečnosti, že Rusko 17. října 2022 odstranilo část plotu, který obklopuje Český dům v Moskvě. Ruské úřady tento krok konkrétně odůvodňovaly tím, že plot na daném místě údajně stojí nelegálně.

Český dům v Moskvě je největším areálem ve vlastnictví České republiky v zahraničí. Postaven byl v roce 1986 a od té doby sloužil pro propagaci obchodu a české kultury v Rusku. V areálu se nachází více než stovka kanceláří a bytů, hotel, konferenční místnosti či restaurace.

Provoz restaurace a hotelu byl přerušen v červnu 2021. Stalo se tak kvůli diplomatické krizi po odhalení zapojení ruských zpravodajských služeb do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014 (.pdf, str. 6). V březnu 2022, krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, uvedlo Ministerstvo zahraničí pro Seznam Zprávy, že se rozhodlo uzavřít i zbytek Českého domu.

Správa moskevské městské části, kde se Český dům nachází, v říjnu rozhodla o odstranění devatenácti metrů plotu, který kolem areálu stál. Zda se na jeho místě plot nacházel už v době vzniku areálu, se nám z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo ověřit.

Ministr Jan Lipavský zmiňuje, že jeho kolegové „oprášili technické plány“ z dob výstavby Českého domu, které dokazují, že kolem něj plot stál od samého začátku jeho provozu (audio, 8:39). S dotazem a žádostí o zaslání těchto dokumentů jsme se proto obrátili na Ministerstvo zahraničí, to nám ale dosud neodpovědělo. Z těchto důvodů tak výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský reaguje na otázku moderátorky, která zmiňuje, že ukrajinská vicepremiérka a ministryně pro reintegraci dočasně okupovaných území Iryna Vereščuková vyzvala v úterý 25. října Ukrajince pobývající v cizině, aby se na zimu nevraceli domů. Poškozené energetické sítě by dle jejího vyjádření nevydržely nápor v podobě návratu několika milionů osob.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj o týden dříve, tedy 18. října, informoval o tom, že ruské síly zničily od 10. října 30 % elektráren na území země, což způsobilo výpadky dodávek elektrického proudu. Podle ukrajinských úřadů zůstalo kvůli raketovým útokům na elektrárny bez elektřiny téměř 1,5 milionu domácností.

Zmiňme, že vycházíme z oficiálních vyjádření ukrajinských zdrojů, které je – stejně jako informace z ruské strany – kvůli probíhající válce komplikované ověřit. Údaj zničení 30 % energetické infrastruktury nicméně uvádí např. také nezisková organizace Institut pro studium války (ISW) a stejné informace zveřejnila s odvoláním na ukrajinské činitele rovněž zahraniční média. Ruské Ministerstvo obrany navíc potvrdilo, že jeho vojska podnikla „vysoce přesné útoky na energetickou infrastrukturu na Ukrajině“.

Podle informací dostupných z veřejných zdrojů tedy ruská armáda zničila 30 % ukrajinských elektráren. Výrok Jana Lipavského proto hodnotíme jako pravdivý.

Údaje o počtech vojáků, které Rusko v rámci války na Ukrajině ztratilo, v posledních měsících zveřejnilo hned několik zdrojů. Objevují se údaje o počtech vojáků, kteří ve válce padli a také celkové počty „ztrát“, tedy padlých a zraněných vojáků. Jelikož Jan Bartošek mluví obecně o ztrátách, zaměříme se v následujících odstavcích primárně na tento širší ukazatel.

Údaje o lidských ztrátách zveřejňují obě bojující strany, tedy Ukrajina i Rusko, tyto informace je ale nutné vzhledem k probíhající válce brát s rezervou. Generální štáb ukrajinských ozbrojených sil pravidelně zveřejňuje počty „zlikvidovaných“ (tedy padlých) ruských vojáků. K 11. říjnu 2022 se podle ukrajinské strany jednalo o 52 650 vojáků. Již v červenci ukrajinské oficiální zdroje mluvily o tom, že Rusko ztratilo 115 tisíc vojáků (z nich 36 tis. padlo).

Ruská strana konkrétní čísla pravidelně nezveřejňuje, dohledali jsme pouze vyjádření z března a poté září 2022. 25. března zástupce náčelníka generálního štábu ruských ozbrojených sil přiznal 1 351 padlých a 3 825 zraněných vojáků, 21. září se pak ruský ministr obrany Šojgu zmínil o 5 937 padlých. Představitelé samozvané „Doněcké lidové republiky“ 14. října uvedli, že od začátku ruské invaze bylo zraněno 14 090 jejich vojáků, dalších 3 351 padlo.

Reálnější a aktuálnější odhad ruských ztrát pak nabízí další zahraniční zdroje. Podle náměstka amerického ministra obrany Colina Kahla ztratilo Rusko do začátku srpna přibližně 70–80 tisíc vojáků. Na konci července byli podle členky amerického Kongresu američtí zákonodárci Bidenovou administrativou informováni o tom, že Rusko ztratilo 75 tis. vojáků. O týden dříve odhadoval ředitel CIA William Burns počet ruských ztrát na 60 tisíc.

V polovině července mluvil v rozhovoru pro BBC náčelník britského obranného štábu Tony Radakin o cca 50 tisících padlých či zraněných ruských vojácích. Britský ministr ozbrojených sil James Heappey o měsíc později hovořil o čísle 80 000.

Doplňme, že nezávislý ruský web Mediazona ve spolupráci s BBC průběžně zveřejňuje počty padlých vojáků, jejichž totožnost se jim podařilo ověřit z otevřených zdrojů. Nejedná se tedy o reálný počet padlých, pouze přehled těch úmrtí, která jsou prokazatelná. K 7. říjnu 2022 Madiazona uvádí 7 184 padlých.

Jednotlivé zdroje se tedy na konkrétním počtu ruských ztrát neshodují, vícero z nich ale zmiňuje padlé a zraněné vojáky v řádu desítek tisíc. Výrok Jana Bartoška proto hodnotíme jako pravdivý.

O uskutečnění letošního cvičení sil jaderného odstrašení, známého také jako „Steadfast Noon“, informoval 11. října generální tajemník NATO Jens Stoltenberg na tiskové konferenci před zasedáním aliančních ministrů obrany. Jak ve své řeči sám Stoltenberg uvedl, jedná se o plánovanou každoroční událost. Zmínil také, že cvičení je naplánováno na „příští týden“, tedy týden od 17. října.

Cvičení se účastnily armády 14 států Severoatlantické aliance, včetně stíhacích letounů, které jsou schopné nést i jaderné hlavice. Upřesněme, že manévry probíhají bez přítomnosti jaderného arzenálu. Cvičení, při kterém jednotky NATO trénují obranu spojenců, trvá jeden týden a každý rok ho pořádá jiná země NATO.

NATO běžně nezveřejňovalo přesné místo konání cvičení, v roce 2020 však Stoltenberg udělal výjimku, když navštívil leteckou základnu v Nizozemí před uskutečněním cvičení. Minulý rok se cvičení Steadfast Noon uskutečnilo nad jižní Evropou, letos se pak odehrálo v Belgii, Velké Británii a nad Severním mořem.

Co se týče plánování letošního cvičení jednotek NATO, Jens Stoltenberg na tiskové konferenci také uvedl, že cvičení bylo naplánováno již před invazí na Ukrajinu. Cvičení tedy probíhají každoročně a plánují se dlouhodobě. Z těchto důvodů výrok Jaroslava Bžocha (ANO 2011) hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Žáček v rozhovoru zmiňuje ukrajinskou žádost o vstup do NATO ve spojitosti s hypotetickým koncem války. Podle jeho názoru bychom neměli dopustit, aby po konci války zůstala Ukrajina „neutrální“. Zdůrazňuje, že by tím Západ mohl ukázat slabost a Ruská federace by mohla po nějaké době znovu na Ukrajinu zaútočit. V tomto kontextu poté právě zmiňuje fakt, že Ukrajina už žádost o vstup do NATO podala.

Ukrajinský prezident Volodomyr Zelenskyj oznámil podepsání a podání žádosti o vstupu do NATO 30. září 2022. Stalo se tak v reakci na vyjádření ruského prezidenta Vladimira Putina, který ve stejný den podepsal dokumenty o připojení čtyř území na východě Ukrajiny (přesněji Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti) k Ruské federaci.

Ukrajinská prezidentská kancelář následně vydala oficiální prohlášení, ve kterém zveřejnila i video, v němž prezident Zelenskyj podepisuje (čas 1:15) právě již zmíněnou žádost. Dodejme, že žádost podepsali také předseda Nejvyšší rady Ruslan Stefančuk a premiér Denys Šmyhal. Ukrajina podle Zelenského slov žádost podala takzvaném „urychleném“ procesu.

Doplňme, že o urychleném procesu se mluvilo již ve spojitosti s žádostí o přistoupení Finska a Švédska, formálně však není nijak definován. Jedná se pravděpodobně o snahu zkrátit dobu, po kterou se členské státy NATO rozhodují, zda daný stát přizvou k přístupovým rozhovorům. Samotné přijetí daného státu do Severoatlantické aliance poté ještě musí vždy schválit parlamenty všech členských států NATO.

Pojem teroristický stát je v jednotlivých zemích světa vnímán různě. Některé země ho mají zakotvený ve svém právním systému. Pokud se země na takovém seznamu ocitne, vyplývají z toho pro ni různé důsledky. V případě mezinárodních organizací je však situace složitější. Na půdě Organizace spojených národů (OSN) se již řadu let (.pdf, str. 17) diskutuje o schválení Všeobecné konvence o mezinárodním terorismu, která by mohla pojem „teroristický stát“ či „státní terorismus“ zavést. Žádný z návrhů tohoto dokumentu však ještě nebyl schválen, mimo jiné kvůli tomu, že se státy OSN nemohou shodnout na definicích jednotlivých pojmů.

Doplňme, že svůj seznam států podporujících terorismus mají například Spojené státy a Kanada (.pdf). Evropská unie ale takovou legislativu nemá. Upřesněme, že americká legislativa používá termín „State Sponsors of Terrorism“, v překladu tedy státy sponzorující či podporující terorismus. V současné době jsou na tomto seznamu čtyři země – Kuba, Severní Korea, Sýrie a Írán. Pokud se stát na tomto seznamu ocitne, američtí podnikatelé na jeho území nemohou investovat nebo s ním země může omezit diplomatické styky. Spojeným státům by zařazení Ruska do tohoto výčtu umožnilo také uvalit druhotné sankce na osoby nebo společnosti obchodující s ruskými vládními podniky, státními bankami a podobně. Dopady těchto opatření by podle některých odborníků mohly být pro Rusko velmi vážné.  

Mezinárodní pracovní skupina zabývající se ruskými sankcemi, která vznikla při Stanfordově univerzitě, ve svém doporučení (.pdf, str. 2) například zmiňuje, že by země měly označit Rusko jako stát sponzorující terorismus, a USA a Kanada by tak měly učinit „v souladu se svou existující legislativou“. Uveďme, že Ukrajina v září žádala USA, aby Rusko zařadily na svůj seznam. K tomuto kroku ovšem Spojené státy prozatím nepřistoupily. Kromě Ukrajiny Rusko za teroristický stát označily také další země, např. Estonsko, Litva a Lotyšsko. 

Na závěr tedy uveďme, že v mezinárodním právu není pojem „teroristický stát“ či „státní terorismus“ definován (.pdf, str. 97), i když se o jeho zavedení na půdě OSN diskutuje řadu let. K označení daného státu za teroristický většinou přistupují státy (či EU) samy skrze vlastní legislativu či rezoluce a samy poté určují sankce nebo další opatření. 

Již v první polovině února 2022 ruské námořnictvo provádělo u jižního pobřeží Ukrajiny v Azovském a částečně Černém moři údajná vojenská cvičení a de facto převzalo nad těmito částmi kontrolu. O několik dní později poté došlo k přímému napadení ukrajinského území Ruskem.

Ovládnutím námořního prostoru v Černém moři začala ruská blokace ukrajinských přístavů, které byly naplněné obilím. Pro kontext zmiňme, že v roce 2021 byla Ukrajina 4. největším exportérem obilí na světě a například Světový potravinový program, který pod záštitou OSN poskytuje humanitární pomoc, odebírá 40 % pšenice právě z Ukrajiny. Kvůli blokádě přístavů by tak mohl mj. podle generálního tajemníka OSN Guterrese hrozit hladomor v některých zemích afrického kontinentu.

Po dobu blokády se objevovaly zprávy, že Rusko nejenže blokuje přístavy, ve kterých je obilí uloženo, ale že také samotné obilí pocházející od místních farmářů krade a převáží na poloostrov Krym, který Rusko protiprávně anektovalo již v roce 2014.

22. července 2022 došla ukrajinská a ruská strana k dohodě o obnovení vývozu obilí z ukrajinských černomořských přístavů. Dohoda byla zprostředkována Tureckem a OSN, podepsána byla v Istanbulu.

V rámci této dohody by měly lodě s obilím pod kontrolou ukrajinských lodivodů bezpečně proplouvat Černým mořem a dále přes průliv Bospor na severozápadě Turecka, čímž by měly získat přístup na světový trh. Lodě, které plují zpět na Ukrajinu by měly být před příjezdem kontrolovány ukrajinskými, ruskými a tureckými úřady, aby se ujistily, že se do země nepašují zbraně. Doplňme, že dohoda se vztahuje např. i na vývoz olejnatých semen.

Turecko se tedy stalo jakýmsi mediátorem při jednáních o částečném uvolnění blokády a pomohlo dostat ukrajinské obilí na globální trhy. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.