Je tady mnoho zahraničních investorů, kteří investovali své peníze v České republice, dneska je vyvážejí v podobě dividend.

Jsou tady například antidumpingová opatření, které může Evropská unie přijímat.

Pan předseda Senátu, jak tvrdí, jde hájit demokracii na Tchaj-wan.

Když se podíváte do těch čísel, komu všemu jsme na světě zajistili politický azyl u nás v době, kdy mu skutečně hrozilo, že bude perzekvován, že může třeba skončit ve vězení, nebo ještě hůř, může přijít o život, tak jsou to stovky, možná tisíce lidí ze států východní Evropy, Asie, ale i jiných.

A ta výzva, která zaznívá z mezinárodního společenství, nejen od Velké Británie, Česko se také připojilo k ostatním státům Evropské unie ve společném prohlášení, že Čína by měla respektovat princip „jedna země, dva systémy“.

Čína udělala v devadesátých letech závazky (týkající se respektování principu „jedna země, dva systémy“, pozn. Demagog.cz) ve chvíli, kdy se jednalo o předání Hongkongu.

Pořád je zde jedna politika České republiky vůči Číně, jedna Čína nedělitelná, ať už se jedná o Hongkong, o Macao, o Tchaj-wan, o Tibet, prostě jakékoliv provincie, jedna Čína.

(...) Velká Británie jako bývalá koloniální mocnost, které patřil Hongkong (...)

Tady mohu potvrdit to, že skutečně cesta druhého nejvyšší ústavního činitele na Tchaj-wan není z pozice členských států Evropské unie úplně běžná.

Zahraniční politika jasně říká, uznáváme jednotu Číny, součástí jíž je Tchaj-wan, a vrcholní představitelé Číny říkají, nejezděte na ten Tchaj-wan, a přesto tam pan předseda Senátu jede, tak se de facto zaplétá do vnitročínských vztahů.