V Jihočeském kraji se nachází okolo 5 500 nemovitých památek, což je skutečně nejvíce mezi všemi kraji.
Podle jihočeské odnože Národního památkového ústavu se v Jihočeském kraji nachází přibližně 5 500 nemovitých památek. Mezi ty se počítají stavby, pozemky a další historická cenná díla spojená pevným základem se zemí, tedy i morové sloupy, boží muky a podobně. Jihočeský kraj dále má přes 117 000 movitých památek, ke kterým patří různá umělecká díla, díla uměleckého řemesla, hudební památky či technická díla.
V tomto ohledu hodnotíme výrok jako pravdivý, jelikož předpokládáme, že Pavel Hroch hovoří o nemovitých památkách, a jeho odchylka od skutečného počtu památek je přibližně 10 %.
Přehled evidovaných památek obsahuje Výroční zpráva Národního památkového ústavu za rok 2019. Celkem bylo k 31. prosinci 2019 v České republice evidováno přes 40 435 (.pdf, str. 135) nemovitých kulturních památek. Průměrně jich tak na kraj připadá cca 2 900, v závislosti na tom, zda budeme počítat také Prahu.
V Jihočeském kraji skutečně je nejvíce (.pdf, str. 135) nemovitých památek v Česku, a to přibližně 5 500. Opět dle dat NPU na druhém místě stojí kraj Středočeský s přibližně 4 400 nemovitými památkami, na třetím místě kraj Jihomoravský s 4 200 památkami. Naopak nejméně nemovitých památek registruje Karlovarský kraj (1 400) a Zlínský kraj (1 400). V ostatních krajích se počty nemovitých památek pohybují okolo 2 až 3 tisíců.
Podobně jako u vyjednávání s vládou o dotacích z SFDI na opravu silnic II. a III. třídy, i v případě sociálních služeb často není jisté, kdy a kolik prostředků kraj od státu obdrží. Sociální služby pak negativně ovlivní i propad v daňových příjmech kraje.
Na konci roku 2019 byl schválen rozpočet Pardubického kraje na rok 2020 a střednědobý výhled rozpočtu Pardubického kraje na roky 2021–2022. V kapitole Sociální věci, která se týká uvedeného výroku, byly plánované příjmy kraje bez zdrojů z EU 5 mil. Kč. Pokud započítáme i zdroje z EU, pak dosahovaly celkové příjmy této kapitoly 32,652 mil. Kč (.zip, Příloha 5).
Přitom, jak plyne z uvedeného rozpočtu kraje, dosahovaly ve stejném roce výdaje kapitoly Sociální věci 198,858 mil Kč. Je tedy zřejmé, že výdaje v sociální oblasti kraje jsou dofinancovány z jiných kapitol. Stejná situace platí pro všechny ostatní rozpočtované kapitoly (Životní prostředí, Doprava, Školství a mládež).
Hlavní zdroj příjmů krajů totiž vzniká přerozdělením výnosu některých daní podle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní. Jak plyne z rozpočtu Pardubického kraje, tyto příjmy tvoří drtivou většinu příjmů kraje (Kapitola finanční). Kraje tak disponují jednou sumou, kterou podle svých potřeb a závazků distribuují do jednotlivých oblastí (např. do sociálních služeb). Jestliže tedy v rámci debaty ve studiu zaznělo, že Pardubický kraj má přijít pro letošní rok o 900 milionů korun, pak se výpadek těchto příjmů logicky projeví v nedostatku finančních prostředků i pro kapitolu Sociální věci.
Dalším problémem je systém výplaty peněz na sociální služby, ve kterém peníze sice vyplácí kraj, ale příslušný obnos peněz obdrží od státu. Například v roce 2017 si kraje stěžovaly jak na nedostatečné instrukce od Ministerstva práce a sociálních věcí, tak na nedostatek a opožděnost vyplácených financí. V roce 2019 pak z původně slíbených 2,5 miliard obdržely kraje od státu zhruba 1,5 miliardy, zbytek pak měly získat z evropských dotací. K situaci se vyjádřil pardubický krajský radní pro sociální problematiku Pavel Šotola (KDU-ČSL): „V tuto chvíli nám chybí zhruba 110 milionů. Z jedné miliardy bychom dostali 53,7 milionu a z evropských fondů bychom za cenu strašné administrativy vyčerpali 17 milionů". Hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (ČSSD) dodal, že kraji chybělo zhruba 35 mil. Kč: „Skutečně nám chybějí peníze na pobytové služby, což jsou služby klíčové. Nyní analyzujeme, jaká je ta finální částka".
Tato situace se tedy skutečně dá přirovnat k situaci v dopravě, ve které dochází k náročným vyjednáváním mezi hejtmany a vládou o uvolnění peněz ze Státního fondu dopravní infrastruktury, přičemž tyto peníze jsou v některých případech uvolňovány se zpožděním.
Z veřejně dostupných zdrojů se nám nepodařilo ověřit, zda mají členové ODS rozděleny kompetence v oblasti zahraniční politiky tak, jak uvádí Alexandr Vondra ve svém výroku.
Na úvod uveďme otázku, na kterou Alexandr Vondra v tomto výroku odpovídá. Reportérka Deníku N se jej ptá: „Kdo dneska určuje zahraniční politiku ODS?“ Vondra ve svém výroku následně uvádí, jak mají v ODS rozděleny kompetence.
Občanská demokratická strana (ODS), jejímž je Alexandr Vondra členem, má vytvořeno několik programových týmů zaměřených na konkrétní agendu. Mezi nimi je i programový tým Zahraničí a obrana. Za priority utvářené politiky ODS garantuje orientaci ČR na EU a NATO:
„Tým Zahraniční politika a obrana připravuje program ODS pro Českou republiku, která bude aktivním hráčem v proměnách Evropské unie v efektivnější spojení států, které využívají veškerých výhod spolupráce v boji s globální konkurencí. (…) ODS usiluje o bezpečnost občanů země zajištěnou akceschopnou armádou, kybernetickou bezpečností a aktivním členstvím v NATO.“
Tým zahraniční politiky má v současné době sedm členů, v čele s koordinátory Janou Černochovou a Petrem Fialou. Dalšími členy jsou Pavel Drobil, Ondřej Krutílek, Tomáš Pojar, Alexandr Vondra a Jan Zahradil.
Jak mají jednotliví členové programového týmu rozdělené kompetence, však není na webu tohoto programového týmu uvedeno. V medailonku Jana Zahradila je obecně napsáno, že je expertem pro zahraničí. Petr Fiala, jak jsme již uvedli, je koordinátorem celého týmu Zahraničí a obrana, bližší vymezení jeho kompetencí v týmu ale v medailonku nenajdeme.
Stejně tak nelze na webu ODS dohledat, zda je Alexandr Vondra rozhodujícím člověkem při tvorbě evropské politiky ODS. Vondra se sice do médií opakovaně vyjadřuje k evropské problematice (např. zde a zde), avšak témata, kterými se zabývá, jsou širší (např. zde a zde). Informaci, že by měl v rámci ODS Alexandr Vondra na starosti problematiku Evropy, zatímco Petr Fiala a Jan Zahradil by se zabývali obecně zahraniční politikou, se nám tak z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo ověřit.
V ODS existují názory volající po zřízení stínové vlády. Například v roce 2019 vyzval k jejímu ustanovení Oblastní sněm ODS Ostrava.
ODS nemá zřízenou žádnou stínovou vládu, ale tzv. programové týmy, které byly vytvořeny na návrh Petra Fialy:
„Jejich cílem je vytvářet odborné zázemí ODS a definovat a prosazovat priority ODS. Dlouhodobým cílem je příprava programových dokumentů a konkrétních kroků ODS po převzetí vládní zodpovědnosti.“
Po svém zvolení do čela ODS v roce 2014 Fiala ještě hovoří o nutnosti sestavení silné stínové vlády, či expertního týmu, přičemž oba pojmy jsou zřejmě myšleny synonymně. Rovněž je stínová vláda v roce 2014 zdůrazňována v projevu Jiřího Pospíšila. Ve stejném období se pak v ODS mluví o tom, že stínová vláda v ODS vyvolává pnutí kvůli jejímu personálnímu obsazení.
V roce 2019 pak Fiala pojem stínové vlády odmítá s tím, že není natolik důležitá jako dříve a že nový systém expertních skupin dává možnost politikům se lépe profilovat. Přičemž už v roce 2016 se ke stínové vládě vyjádřil ve smyslu, že ODS není v pozici na to, aby budovala stínovou vládu, zároveň dává přednost vytvoření silného expertního zázemí.
V rozhovoru z ledna 2020 poslanec Pavel Blažek přirovnává současnou podobu programových týmů k stínové vládě, přičemž uvádí, že koordinátor je funkce podobná stínovému ministrovi. Na první pohled jasnější tlak v ODS po zřízení stínové vlády jsme však zaznamenali z oblastního sjezdu v Ostravě z roku 2019:
„Oblastní sněm vyzval Výkonnou radu ODS ke krokům směřujícím k ustavení stínové vlády. Měla by sloužit k upevnění pozice ODS jako hlavní opoziční síly. Té, která témata i nastoluje a přináší řešení.“
Stínová vláda se objevuje především v souvislosti se zatraktivněním ODS v očích případných voličů. Pojem stínové vlády v souvislosti s ODS zmiňuje například sociolog Daniel Prokop, který odkazuje na předvolební taktiku Miroslava Topolánka představit ODS jako stranu schopnou vládnout.
Předseda Senátu PČR Miloš Vystrčil měl pro cestu na Tchaj-wan podporu celé horní komory. Z přítomných 52 senátorů hlasoval proti usnesení na podporu cesty jediný. Ten svůj hlas zdůvodnil nedostatečným seznámením s „výhružným" dopisem Jaroslavu Kuberovi.
Na 23. schůzi Senátu PČR navrhl kvůli čínskému vyhrožování senátor Pavel Fischer, pověřený Výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, k projednání „Návrh usnesení Senátu k pokusům Čínské lidové republiky o vměšování do vnitřních záležitostí České republiky." Z přítomných 52 senátorů hlasovalo 50 pro, Jiří Cieńciała, člen senátorského klubu hnutí ANO, aktuálně bez politické příslušnosti, se zdržel hlasování a nezařazený senátor Jaroslav Doubrava, aktuálně za Severočeši.cz, jako jediný hlasoval proti. „Zdůvodnil to tím, že se s dokumentem z čínské ambasády, který byl nalezen v pozůstalosti Vystrčilova předchůdce Jaroslava Kubery (ODS) a je veřejně dostupný, prý neměl možnost seznámit.“ Zahraniční výbor Senátu vydal usnesení už 11. března 2020, avšak k projednání na plénu došlo až 20. května. V jednom z bodů tohoto usnesení bylo i vyjádření podpory, „aby právě v tomto kontextu to byl předseda Senátu PČR, kdo v doprovodu podnikatelské delegace navštíví Tchaj-wan.“ Čína se proti české cestě na Tchaj-wan tvrdě ohrazovala.
Cestu pak Vystrčil oficiálně oznámil 9. června 2020. Na Tchaj-wan odletěl 29. srpna 2020.
V devadesátičlenné delegaci bylo pak kromě Vystrčila dalších sedm senátorů, například 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička, předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer nebo předseda Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Lumír Kantor.
To, že se cesta na Tchaj-wan uskutečnila za podpory Senátu PČR, pak Miloš Vystrčil zmínil i ve svém projevu 31. srpna na Národní univerzitě Chengchi na Tchaj-wanu.
Závěrem doplňme, že neověřujeme, zda je krok Miloše Vystrčila sympatický, či nikoliv. Jedná se o hodnotový soud Alexandra Vondry a jako takový jej ověřovat nemůžeme.
Média do doby publikace tweetu informovala o oficiálním exit pollu, zmiňovala však i to, že jím zjištěné předběžné výsledky voleb jsou rozporovány. Tweet byl navíc zveřejněn méně než den po skončení voleb a je tedy pochopitelné, že informací v českých médiích bylo zprvu málo.
I v českých médiích jsou přebírány výsledky pouze oficiálního státního exit pollu, který uvádí stejně jako předseda volební komise, že v Bělorusku vyhrál opět volby Lukašenko. Existují ovšem i exit polly nepořádné státem, které tvrdí něco jiného... https://t.co/wKXKTmV6wJ
OPRAVA: Výrok byl původně hodnocen jako pravdivý. Na základě upozornění čtenáře jsme výrok přehodnotili a uznali, že výsledky oficiálního exit pollu nebyly prezentovány nekriticky. Do hodnocení jsme uvedli i zmínku Deníku N o alternativních výsledcích.
Exit poll je výzkum, během kterého jsou voliči dotazováni po odchodu z volebních místností na to, koho právě volili. Výsledky exit pollů se většinou neliší o více než 3 procentní body. Nezávislé exit polly stejně jako předvolební průzkumy volebních preferencí jsou v Bělorusku zakázané.
Podle exit pollů prováděných na ambasádách, na kterých mohli Bělorusové v zahraničí volit, získala Světlana Tichanovská přes 90 %. Například v Německu 92 %, polském Bělostoku přes 93 %, ve Varšavě pak získala 2 348 hlasů, zatímco Alexandr Lukašenko pouze 3 hlasy. Uvedla tak prodemokratická Charta 97, jejíž název je inspirován československou Chartou 77. Jedná se o internetový zpravodaj, založený novinářem Alehem Bjabeninem, který podle oficiálních státních běloruských reportů spáchal sebevraždu v roce 2010. Stránka Charty 97 je v Bělorusku nedostupná.
Exit poll provedený přímo v Bělorusku internetovým prodemokratickým zpravodajem Belorusskij partizan uvádí 16,1 % pro Lukašenka a 64,9 % pro opoziční Tichanovskou. Zmíněný zpravodajský web byl založen investigativním novinářem a mluvčímCharty 97 Pavlem Šeremetem, který byl v roce 2016 zavražděn. Belorusskij partizan je také v Bělorusku nedostupný.
Nezávislí pozorovatelé uvedli, že počet hlasů na některých stanicích převyšoval registrované voliče. Anastasija Matčenko z občanské organizace mládeže Zubr informovala o nejméně 828 případech, kdy oficiální údaje o volební účasti byly v rozporu se skutečným počtem lidí, kteří přišli do volební místnosti. Ústřední volební komise oznámila vysokou účast na předčasném hlasování od úterý do soboty. Dvě nezávislé pozorovatelky Veronika Romanovská a Natalija Beljaeva však uvedly, že oficiální čísla jsou nejméně dvojnásobkem skutečného počtu voličů, toto zjištění rovněž uvedli ostatní nezávislí pozorovatelé. Světlana Fominská, pozorovatelka ve volební místnosti v Minsku minulý týden, uvedla na sociálních sítích, že 4. srpna spočítala 32 voličů. Oficiální číslo bylo 131. 8. srpna poté podle ní hlasovalo 57 lidí, ale oficiální číslo bylo 252, informoval na svém webu The Washington Post.
Česká televize po volbách v Bělorusku uvedla, že dle oficiálního státního průzkumu (exit poll) provedeného mezi voliči získal Lukašenko 79,7 % hlasů. Dodala ovšem také, že opozice výsledkům nevěří. Podobně popsal výsledky voleb v jednom ze svých článků i server Aktuálně.cz, který k oficiálním výsledkům také dodal zmínky o jejich kontroverznosti. V dalším článku, který však byl publikován až po zveřejnění tweetu, pak tento zpravodajský web již zmiňuje i neoficiální exit poll, podle kterého Lukašenko volby prohrál.
V podobném duchu, tedy uvedením oficiálních výsledků s určitou výhradou, informovaly o průběhu voleb i Novinky.cz či CNN Prima News.
Výjimkou z výše uvedeného je pak server Deník N, který určité alternativní výsledky stručně zmínil již 9. srpna v sekci Minuta po minutě. Konkrétně napsal: „Opozice ale provedla alternativní sčítání hlasů a tvrdí, že dosavadní prezident nezískal deklarovaných 80 procent, ale méně než 10, a že jeho hlavní soupeřka Tichanovská volby vyhrála.“ Jedná se tedy o poměrně stručnou informaci, která se do značné míry podobá prvním článkům na ČT či Aktuálně.cz, podle nichž opozice s oficiálními výsledky nesouhlasila.
Sporný pak zůstává případ jednoho ze článků ČT, který pochází ze stejného dne jako tweet Tomáše Martínka a který explicitně zmiňuje i alternativní exit polly. Nedokážeme u něj bohužel určit přesný čas publikace této zmínky, jelikož článek byl postupně doplňován.
Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť česká média do doby uveřejnění výroku sice v naprosté většině informovala pouze o oficiálních výsledcích voleb, avšak s dodatkem, že tyto výsledky jsou kontroverzní. Deník N pak navíc přinesl, i když poněkud stručnou, zprávu o průzkumu provedeném opozicí. Důležité je pak také zdůraznit, že Tomáš Martínek zveřejnil svůj tweet v pondělí, tedy v den následující po běloruských volbách, a to již v 11 hodin dopoledne. Je tedy pochopitelné, že v tu chvíli zveřejňovala média pouze prvotní informace, které byly postupně zpřesňovány, jak dokládají příklady České televize či serveru Aktuálně.cz výše.
Místopředseda KDU-ČSL Jan Bartošek předložil pozměňovací návrh k trestnímu zákoníku. Již dříve řekl, že už delší dobu tento pozměňovací návrh připravuje.
Místopředseda KDU-ČSL Jan Bartošek předložil 27. května 2020 pozměňovací návrh k novele trestnímu zákoníku (.docx) týkající se šíření propagandistického materiálu a používání symbolů hnutí nacionálního socialismu. Za nově zařazené trestné činy by podle návrhu měly hrozit až tři roky vězení nebo peněžitý trest.
Pozměňovací návrh začal připravovat v souvislosti s kauzou kalendáře s portréty osobností třetí říše. Kalendář s portréty osobností třetí říše vydalo nakladatelství Naše vojsko.
Jak informoval server Aktuálně.cz, politici chtějí změnit zákon, aby se něco podobného v budoucnu nemohlo beztrestně opakovat. Jan Bartošek serveru řekl, že už delší dobu připravuje pozměňovací návrh a že se nejspíš bude inspirovat německou legislativou.
Již před časem v diskuzním pořadu Máte slovo 28. února 2020 uvedl místopředseda lidovců Jan Bartošek, že si nechal zpracovat Parlamentním institutem materiál, který se zabývá různými právními úpravami zákazu symbolů s totalitní tématikou. Veřejně také deklaroval: „Jako zákonodárce a poslanec udělám všechno pro to a prosadím do trestního zákoníku, aby takový svinstvo, který vydáváte, bylo trestné, včetně výroby, přechovávání, distribuce, exportu a importu." (čas 21:00) Toto vyjádření mířilo na Pavla Kamase, vydavatele protižidovské knihy Jedovatá houba.
Pozměňovací návrh trestního zákoníku, zdroj: twitter.com
Po vložení pozměňovacího návrhu do sněmovního systému a uveřejnění ověřovaného tweetu stihl ještě v ten den Jan Bartošek předložit další pozměňující návrh (.docx), ve kterém do původního znění doplnil odstavec navrhovaného § 404b stanovující zvýšenou trestní sazbu v případě zveřejňování takových symbolů tiskem, filmem či rozhlasem.
V souladu s výrokem ruské velvyslanectví v Praze požádalo ČR prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí o policejní ochranu pro svého zaměstnance, který je dle vyjádření ruské ambasády v Praze ohrožen. ČR musí v souladu s výrokem diplomatickému zástupci zajistit bezpečnost.
V souladu s výrokem ruské velvyslanectví v Praze požádalo Českou republiku prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí o policejní ochranu pro svého zaměstnance. Diplomat dle příspěvku ruského velvyslanectví na sociální síti Facebook zveřejněného 11. května 2020 čelí kvůli lživému a nepodloženému obvinění z útoku na pražské politiky výhrůžkám.
Česká diplomacie ruskou žádost obdržela a předala ji policii k vyhodnocení bezpečnostních hrozeb.
Osoba diplomatického zástupce je nedotknutelná. Diplomatický zástupce nesmí být žádným způsobem zatčen nebo zadržen. Přijímající stát s ním bude jednat s náležitou úctou a učiní všechna vhodná opatření, aby zabránil každému útoku proti jeho osobě, svobodě nebo důstojnosti.“
Výrok odkazuje na glosu v týdeníku Respekt, ve které Ondřej Kundra popsal příjezd muže z Ruska s diplomatickým pasem, jenž měl v kufříku ricin (jed). Dále uvedl, že bezpečnostní složky o příletu cestovatele věděly a muže vyhodnotily jako bezprostřední riziko pro dvojici českých politiků, jejichž kroky v posledních měsících vyvolaly hněv Moskvy. Těmito politiky měli být Ondřej Kolář a Zdeněk Hřib. Tyto informace Ondřej Kundra podepřel blíže nespecifikovanými zdroji Respektu.
Dle zdrojů České tiskové kanceláře shledal výbor pro bezpečnost reakci českých bezpečnostních složek za adekvátní. Obavy o bezpečnost pražských politiků potvrzuje také přidělení policejní ochrany dvěma výše zmíněným politikům a starostovi Řeporyjí Pavlu Novotnému.
Sněmovní Výbor pro bezpečnost v souladu s výrokem hodnotil informace od BIS 6. května 2020. Nelze ověřit hlasování jednotlivých členů z důvodu neveřejnosti schůzky. SPD a KSČM jsou častými kritiky BIS.
Ve výroku popsaná schůzka sněmovního Výboru pro bezpečnost, na níž byla projednávána (.doc) „informace ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS) k některým článkům uveřejněným v předchozích dvou týdnech v internetovém vydání periodika Respekt“, se uskutečnila 6. května 2020 a byla neveřejná.
Schůzka se uskutečnila jako reakce na článek v týdeníku Respekt, ve kterém Ondřej Kundra popsal příjezd muže z Ruska s diplomatickým pasem, jenž měl v kufříku ricin (jed). Dále uvedl, že bezpečnostní složky o příletu cestovatele věděly a muže vyhodnotily jako bezprostřední riziko pro dvojici českých politiků, jejichž kroky v posledních měsících vyvolaly hněv Moskvy. Těmito politiky měli být Ondřej Kolář a Zdeněk Hřib. Tyto informace Ondřej Kundra podepřel blíže nespecifikovanými zdroji Respektu.
Dle zdrojů České tiskové kanceláře shledal Výbor pro bezpečnost reakci českých bezpečnostních složek za adekvátní. Obavy o bezpečnost pražských politiků potvrzuje také přidělení policejní ochrany dvěma výše zmíněným politikům a starostovi Řeporyjí Pavlu Novotnému.
Z důvodu neveřejnosti nelze ověřit hlasování jednotlivých členů rady, mezi kterými jsou i členové SPD a KSČM, jak ve výroku správně uvádí Vít Rakušan.
Politické strany SPD a KSČM jsou v souladu s výrokem častými kritiky BIS.
Stát v současné době plánuje nákup rezerv ochranných pomůcek. Předseda Státní správy hmotných rezerv na náš dotaz potvrdil, že jeho úřad přišel se svým návrhem novely zákona o zadávání veřejných zakázek.
Ministryně Dostálová hovoří o novele zákona č.134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek. Vládní návrh novely, jejímž předkladatelem byl resort ministryně Dostálové, se ale dočkal silné kritiky ze strany protikorupčních organizací i opozice.
Na náš dotaz týkající se role Státní správy hmotných rezerv (SSHR) při návrhu novely zákona poskytl tiskový mluvčí následující vyjádření předsedy SSHR Pavla Švagra: „Přišli jsme se svým návrhem novely zákona, ten ale nakonec nebyl vládou ani projednán. (…) Výjimka, kterou jsme navrhovali, říká, že po ukončení nouzového stavu je stát ve složité tržní situaci, protože trh je nedostatečně saturován dodavateli. Vypisování znamená administrativní komplikace i pro potenciálního dodavatele a je na něm, zda nevyužije soukromého odběratele, kde takové komplikace nejsou.“
Z vyjádření předsedy SSHR tedy vyplývá, že jeho úřad opravdu inicioval změnu zákona o zadávání veřejných zakázek, byť předkladatelem novely zákona bylo nakonec Ministerstvo pro místní rozvoj.
Stát skutečně chce skrze Správu státních hmotných rezerv nakoupit ochranné pomůcky do zásoby v hodnotě za 3,7 miliardy korun. Ty by tak měly mít zásobu až na dva měsíce boje s pandemií, včetně několika milionů roušek či respirátorů. Za polovinu peněz by Správa státních hmotných rezerv měla nakoupit materiál tvořící „železnou rezervu“. Před nákupem druhé poloviny má být zpracována analýza, která má ukázat možnosti českého průmyslu zabezpečit výrobu ochranných a zdravotnických prostředků výlučně z tuzemských zdrojů.
