Dne 17. září 2019 vyšel na webu denikn.cz rozhovor s Radkou Maxovou, kde se jí mimo jiného ptali i na její názor ohledně zastavení stíhání Andreje Babiše. V jiném médiu se nám nepodařilo najít, že by s europoslankyní Maxovou toto téma řešili.

Ve Štrasburku probíhalo jednání od 16. do 19. září, kdy ani v jednom ze dnů nebylo na pořadu jednání téma týkající se Andreje Babiše v jakémkoliv smyslu. Co se pak týče jednání v Bruselu, tak dne 24. září se uskutečnilo zasedání Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, které má zřejmě Radka Maxová na mysli. V zápisu se také neobjevuje zmínka o projednávání tématu premiéra Babiše a zastavení jeho trestního stíhání.

Fáze vyšetřování je v rámci trestního řízení součástí přípravného řízení. Cílem tohoto stadia je zjistit, zda je podezření z trestného činu proti určité osobě natolik odůvodněné, že je možno podat obžalobu k soudu. V tomto stadiu je třeba zjistit a obstarat důkazy svědčící o vině obviněného, stejně jako další důkazy, které vinu vyvracejí. Je ukončeno podáním obžaloby, nebo upuštěním od dalšího trestního stíhání. V tomto stadiu řízení plní významnou úlohu také státní zástupce, který vykonává dozor nad činností policejního orgánu a rozhoduje o podání obžaloby k soudu.

Prověření financování stavby rekreačního areálu Čapí hnízdo zadala vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová na konci listopadu 2015. Učinila tak po podání trestního oznámení ze dne 14. září 2015. Tomáš Kapler, který toto trestní oznámení podal, v rozhovoru pro web Aktuálně.cz uvedl, že jej podal na základě článků o této kauze v médiích Svobodné fórum a Euro.

Během prosince 2015 pak žalobci dospěli k závěru, že trestní oznámení může mít reálné základy a postoupili ho těsně před Vánoci Policii ČR, která dotace začala prověřovat. Policie na případu začala naplno pracovat od ledna 2016. „Policie 5. ledna zahájila ve věci úkony trestního řízení, a to pro podezření ze spáchání trestných činů dotační podvod a poškození finančních zájmů Evropské unie,“ uvedla mluvčí Městského státního zastupitelství v Praze Štěpánka Zenklová.

Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek byli následně 9. října 2017 obviněni. Stíhání Faltýnka bylo 3. května 2018 zrušeno. Policie vyšetřování ukončila až 26. března 2019, poté 17. dubna 2019 předala spis k prostudování státnímu zástupci. Dozorový státní zástupce Šaroch pak 2. září 2019 navrhl zastavení trestního stíhání pro všechny obviněné. Pražské městské státní zastupitelství tento návrh potvrdilo a rozhodlo o zastavení trestního stíhání, které se tak 17. září 2019 stalo pravomocným. Od tohoto dne pak běží tříměsíční lhůta, ve které rozhodnutí žalobců mohou přezkoumat vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová nebo nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.

Vyšetřování kauzy Čapí hnízdo tak od doby podání trestního oznámení (14. září 2015) do doby pravomocného zastavení trestního stíhání (17. září 2019) trvalo 4 roky a 3 dny. Pokud bychom jako začátek vyšetřování brali vyšetřování policií (5. leden 2016), tak se jedná o dobu 3 let, 8 měsíců a 12 dní, která i tak spadá do naší 10% tolerance.

Jak ale uvádíme výše, kauza ještě nemusí být uzavřena a je důležité vyčkat na konečné rozhodnutí nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana.

Přehlednou časovou osu průběhu celé kauzy nabízí web ČT24:

Z kontextu výroku není jasné, mezi jakými sociálními skupinami Radka Maxová míru chudoby porovnává, data pro všechny sociální skupiny navíc nejsou dostupná. Podle zjištěných dat však můžeme potvrdit, že lidé se zdravotním postižením jsou v průměru vystavování většímu ohrožení chudobou než lidé bez hendikepu, a to jak v rámci České republiky, tak celé Evropské unie.

V hodnocení pracujeme s definicí chudoby podle Eurostatu, podle které se jedinec ocitne v ohrožení chudobou, pokud jeho příjem (včetně sociálních dávek) nedosahuje ani 60 % národního mediánu příjmu.

Podle dat Eurostatu jsou osoby se zdravotním postižením ohroženy chudobou podstatně více než lidé bez hendikepu. Z celkového počtu osob se zdravotním postižením v EU jich v roce 2016 bylo chudobou ohroženo 29,9 %. Osob, které zdravotně postiženy nejsou, bylo chudobou a sociálním vyloučením ohroženo 19,8 %. Na níže uvedeném grafu je znázorněn rozdíl v ohrožení chudobou pro lidi s hendikepem a bez hendikepu v průběhu let 2005 – 2016.

Zdroj: Eurostat

Lidé se zdravotním postižením jsou dle Eurostatu navíc často závislí na sociálních dávkách. Podle posledních dostupných dat z roku 2013 pro EU by se tedy v případě odejmutí sociálních dávek ocitlo v ohrožení chudobou 68 % hendikepovaných osob. U lidí bez hendikepu by odejmutí sociálních dávek znamenalo ohrožení chudobou pro 31 % z nich. Rozdíly v ohrožení chudobou hendikepovaných osob jsou v jednotlivých zemích EU různé, ve všech je ale rozdíl znatelný.

Zdroj: Eurostat

Většímu ohrožení chudobou jsou kromě osob se zdravotním postižením dle Eurostatu vystavovány také například děti, obzvláště pak děti migrantů. Ve větším ohrožení jsou také ženy, mladí lidé, lidé s nižším dosaženým vzděláním, nezaměstnaní, rodiče samoživitelé a lidé žijící na venkově.

Lze tedy potvrdit, že napříč zeměmi EU jsou lidé se zdravotním postižením ohroženi chudobou více než lidé bez postižení, takto formulovaný výrok Radky Maxové ale hodnotíme jako neověřitelný.

Disability Intergroup je neformální skupinou poslanců Evropského parlamentu, kteří se zajímají o podporu lidí s hendikepem a jejich práv. Tato „meziskupina“ je jedna z nejstarších, poprvé byla založena již v roce 1980.

Po posledních volbách do Evropského parlamentu vznikla iniciativa tuto skupinu obnovit i v novém složení parlamentu. Přesný sled událostí a jednání mezi EU Disability Forum (EDF, organizace zastřešující a pomáhající lidem s hendikepem) a europoslanci není dostupný, přesto lze za iniciátora vzniku Disability Intergroup v Evropském parlamentu považovat i Radku Maxovou, která se jednání zúčastnila a vznik skupiny podporuje.

Hovoří-li Maxová ve svém výroku o poslancích, které dokázala pro tuto skupinu získat, nebo o termínu ustanovení skupiny, pak se nám tyto části tvrzení nepodařilo z veřejných zdrojů ověřit. Informace o jednání o skupině totiž přinášejí pouze příspěvky na sociálních sítích europoslankyně Maxové a EDF. O vytváření zmiňované Disability Intergroup se zmiňují pouze dva následující příspěvky:

Příspěvky tak dokazují schůze europoslanců (včetně Maxové) s EDF, jejichž obsahem je plánované vytvoření Disability Intergroup.

Informace o aktuálním zisku podpisů a zastoupení všech výborů nejsou nikde veřejně dohledatelné. Na webu skupiny je k dispozici pouze formulář (.pdf) pro europoslance, v nichž mohou vyjádřit podporu pro vznik skupiny na roky 2019–2024. Na stejném webu je k dispozici také seznam (.xls) podporovatelů skupiny, nicméně se jedná o předcházející období (2014–2019), nikoliv o aktuálně vyjednávané.

O skloubení rodinného a pracovního života se Radka Maxová vyjadřovala v médiích, problematiku částečných úvazků zmiňovala také ve svém volebním programu.

V rozhovoru pro Český rozhlas plus se Maxová k problematice vyjádřila takto: „Jestliže chceme podporovat rodiny, neznamená to jen úlevy, ale že uděláme celý systém takový, aby se rodiny mohly lépe stěhovat, najít lepší bydlení a práci, ve které jim zaměstnavatelé budou vycházet vstříc.” V rámci toho europoslankyně Maxová hovořila o podpoře částečných úvazků a práce z domova.

O snaze hnutí ANO zvýhodnit částečné úvazky informovaly ve svém článku také Hospodářské noviny. Radka Maxová, která byla odborníkem hnutí na sociální otázky, podle článku poukazovala na to, že i v případě, kdy si pracovník na částečný úvazek vydělá méně než minimální mzdu (tehdy 11 tisíc Kč), firma za něj musí odvést stejně peněz, jako kdyby na minimální mzdu dosáhl. Hnutí tedy dle článku požadovalo, aby se odvody odvíjely od reálné výše výdělku. V rozhovoru pro Radiožurnál Maxová hovořila o zefektivnění částečných úvazků, aby je zaměstnavatelé nabízeli.

Záměr Radky Maxové prosazovat flexibilní úvazky pro rodiny s dětmi a seniory byl uveřejněn také v jejím volebním programu na webu hnutí ANO. Maxová slibovala věnovat pozornost také situaci rodičů samoživitelů.

Pravdou je i tvrzení, že na potřebu změny právní úpravy částečných úvazků upozorňují zaměstnavatelé. Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky vydala manuál (.pdf, str. 50 a 51), v němž upozorňuje na bariéry pro rozšíření zkrácených úvazků v ČR:

1. Kulturní a strukturální faktory
   - Legislativní bariéry
   - Historická tradice
2. Bariéry na straně zaměstnanců
   - Finanční ohodnocení
   - Kvalita částečných úvazků
   - Dostupnost zařízení péče o děti
   - Nastavení sociálního systému, náklady ušlých příležitostí
3. Bariéry na straně zaměstnavatelů
   - Organizační a administrativní
   - Ekonomické

a dále doplňuje:

„Největší úspěchy se zaváděním částečných úvazků jako nástroje podpory ekonomické participace žen a zejména matek malých dětí mají státy západní a severní Evropy, jako je Nizozemí, Dánsko a Švédsko. Tyto země mají několik společných rysů:

• historický vývoj participace žen na trhu práce (pozdější nástup žen na pracovní trh zejména ve formě práce na částečný úvazek);
• silné odborové hnutí a tradice tripartitního vyjednávání, kde normou je dosažení kompromisu;
• podpora formální péče o děti;
• nastavení sociálního státu tak, že nezvýhodňuje neaktivitu (individuální, nikoliv rodinné nároky);
• možnost kombinace využívání různých dávek a opatření souběžně s prací na částečný úvazek;
• důraz na jistotu flexibilních uspořádání práce (efektivní legislativa zabraňující znevýhodňování pracovníků na částečný úvazek);
• relativně vysoké příjmy.“

Z citovaného manuálu tedy vyplývá, že zaměstnavatelé vnímají legislativní bariéry pro větší rozvoj zkrácených úvazků. Další vítanou změnou by pak byla redukce administrativy či snížení ekonomických nákladů spojených s částečnými úvazky.

Zaměstnanci se naopak bojí např. podhodnocení své odměny, přehlcení prací či případného tlaku přejít na úvazek plný. Problémem pak je také to, že rodičům, kteří se např. musí starat o malé dítě, nemusí zaměstnavatel vyjít vstříc, co se týče zkrácení celkového úvazku.

Finanční příspěvek na otcovskou dovolenou v délce až 7 dní mohou otcové v České republice čerpat od 1. února 2018. Vybrat si ji mohou během prvních šesti týdnů po narození dítěte. Podmínkou je, že si musí platit nemocenské pojištění a musí být zapsáni jako otcové dítěte na matrice. Pokud si dovolenou vyberou, získají tak týden placeného volna, ve kterém dostávají 70 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den. To zjednodušeně znamená 70 % z částky, která se vypočítá jako průměrný denní příjem za určité období a která se pak ještě redukuje pomocí redukčních hranic podle zákona o nemocenském pojištění.

Příspěvek na otcovskou dovolenou je ve stejné výši jako u dovolené mateřské. Tento příspěvek mohou matky pobírat po dobu 28 týdnů při narození jednoho potomka. Tuto tzv. dávku pomoci v mateřství může později čerpat místo matky otec dítěte, ale až po uplynutí šestinedělí a musí být uzavřena písemná dohoda o tom, že bude o dítě pečovat. Dávku pak může pobírat po dobu 22 týdnů.

O tříměsíční ošetřovatelské volno lze v Česku žádat od 1. června 2018. Dávka dlouhodobého ošetřovného tvoří 60 % z redukovaného denního příjmu a lze ji čerpat maximálně 90 dnů. Určena je pro ty, kteří pečují o blízkého po vážném úrazu či nemoci. Nárok na ni mají příbuzní a partneři pacienta, případně jiné osoby, které žijí s pacientem ve společné domácnosti. Stejně jako u otcovské dovolené je podmínkou čerpání účast na nemocenském pojištění (tu zakládá typicky zaměstnanecký poměr, případně dobrovolná účast u OSVČ). Další podmínkou je, že pacient strávil alespoň týden v nemocnici a bude péči potřebovat minimálně po dobu třiceti dnů od propuštění z nemocnice.

Evropská unie zavádí otcovskou dovolenou i ošetřovatelské volno pomocí směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob. Směrnice byla přijata Radou Evropské unie 13. června 2019 a členské státy nyní mají 3 roky na úpravu vlastní legislativy, aby s ní byla v souladu.

Tato směrnice zavádí desetidenní otcovskou dovolenou. Otec nebo druhý rodič dítěte bude moci čerpat tuto dávku „v období kolem narození dítěte“ a její výše má odpovídat částce, která je stanovená pro mateřskou dovolenou. Ta je celoevropské úrovni upravena tak, že musí jít minimálně o stejnou částku, jakou by zaměstnanec dostal v případě onemocnění (čl. 11 směrnice Rady 92/85/EHS).

Zároveň zavádí poprvé na evropské úrovni legislativy pečovatelskou dovolenou určenou pro pracující k péči o příbuzné, kteří tuto péči z vážných zdravotních důvodů potřebují. Podle této směrnice má být dovolená minimálně pětidenní.

Stejná směrnice také zavádí právo na 4 měsíce rodičovské dovolené, přičemž 2 měsíce mají být placené a mezi rodiči nepřenosné. V Česku může rodičovská dovolená, tedy doba, po kterou rodiče pobírají rodičovský příspěvek, trvat až 4 roky.

Český právní řád je tak v otázce mateřské dovolené i pečovatelského volna velkorysejší, stávající sedmidenní otcovskou dovolenou bude ale nyní muset rozšířit na celoevropské minimum deseti dnů. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť česká legislativa je před tou unijní skutečně o kousek napřed, kdy ve dvou ze tří případů nebude třeba české zákony novelizovat.

Hnutí ANO 2011 vzniklo nejprve jako sdružení ANO v listopadu 2011 a poté v květnu 2012 bylo zapsáno jako politické hnutí. Andrej Babiš po založení ANO neuvedl, zda hnutí ANO tíhne spíše k pravici, nebo levici, protože nebyl jasně definovaný program. Později, před předčasnými volbami v roce 2013, se hnutí ANO začalo prezentovat jako od středu napravo. Místopředseda ANO Petr Vokřál v únoru 2019 uvedl, že se ANO snaží oslovit širší spektrum voličů a že pro lidi není v dnešní době důležité, jestli je strana pravicová, nebo levicová.

V předčasných volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 získalo 18,65 % hlasů (927 240 voličů). Dle průzkumu agentur STEM/MARK a Median, kterého se zúčastnilo 2 800 respondentů, získalo hnutí ANO největší podíl hlasů u voličů do 29 let ze všech stran, a to 24 %. Obdobný podíl získali i od starších skupin voličů ve věku 30–44 let a 45–59 let. U voličů nad 60 let získalo hnutí ANO naopak pouze 16 % hlasů. Dále hnutí ANO upřednostnilo 27 % podnikatelů, 15 % důchodců, 15 % nezaměstnaných a 20 % zaměstnaných. Nejvíce hlasů voličů vydělávajících více než 20 tisíc korun měsíčně získalo hnutí ANO a TOP 09 (20 %), ANO vedlo i mezi skupinami voličů vydělávajících méně než 15 tisíc korun (21 %) a 15–20 tisíc korun (23 %).

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 získalo hnutí ANO celkem 29,64 % hlasů (1 500 113 voličů). Dle výzkumu zpracovaného agenturou Median pro Českou televizi hnutí ANO volilo (.pdf, str. 17) 41 % voličů nad 60 let. Dále hnutí ANO získalo (.pdf, str. 18) 37 % hlasů voličů se základním nebo středním vzděláním bez maturity a 25 % hlasů voličů s maturitou nebo s vysokoškolským diplomem. A až 36 % pracovně neaktivních voličů, 26 % manuálně pracujících a 23 % nemanuálně pracujících mu dalo (.pdf, str. 19) přednost před ostatními politickými stranami a hnutími. Šetření se zúčastnilo (.pdf, str. 2) 1 577 respondentů.

Od 1. ledna 2019 do 30. června 2019 prováděla agentura Median výzkum preferencí v hypotetických volbách, kterého se zúčastnilo celkem 5 633 respondentů. Hnutí ANO by volilo 39,7 % dotazovaných nad 65 let, se snižujícím věkem se procento potenciálních voličů hnutí snižuje, ANO by volilo pouze 13,8 % voličů ve věku 18–24 let. Dále by dle výsledků výzkumu hnutí ANO upřednostnilo 33,1 % dotazovaných se základním vzděláním; 33,3 % dotazovaných se střední školou bez maturity; 29,6 % dotazovaných s maturitou a 25,5 % vysokoškoláků. V hypotetických volbách by volilo hnutí ANO 39,1 % dotázaných důchodců; 19,2 % OSVČ; 25,2 % nezaměstnaných voličů a voličů s nízkými příjmy; 31,1 % voličů se středními příjmy a 25 % voličů s vysokými příjmy.

V předčasných volbách v roce 2013 zvítězilo hnutí ANO především u mladých voličů do 29 let, mezi věkové skupiny 30–44 let a 45–59 let se hlasy rozdělily obdobně. Naopak nejmenší podporu mělo hnutí od voličů starších 60 let. Z hlediska pracovního postavení největší podíl voličů mělo hnutí ANO mezi podnikateli. U důchodců, nezaměstnaných a zaměstnaných se hlasy rozdělily vcelku rovnoměrně, stejně tak i mezi příjmovými skupinami. Naopak ve volbách v roce 2017 hnutí ANO oslabilo především u mladých voličů, na druhou stranu výrazně posílilo u voličů starších 60 let a důchodců. Z hlediska zaměstnanosti a vzdělání už nejsou hlasy tak rovnoměrně rozloženy, jak tomu bylo v roce 2013. Hnutí ANO mělo výrazně větší podporu od nezaměstnaných voličů a voličů se základním nebo středním vzděláním bez maturity. Naopak klesla podpora od podnikatelů.

Návrh zvýšení rodičovského příspěvku prošel 25. září 2019 druhým čtením v Poslanecké sněmovně. Má navyšovat (.pdf, str. 2, bod 4) rodičovský příspěvek o 80 tisíc, z 220 tisíc na 300 tisíc korun. Kromě toho prošla 20. června 2019 směrnice Evropského parlamentu o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob. Tato směrnice má být implementována do 2. srpna 2022 ve všech členských státech (čl. 20) a například prodlužuje délku otcovské dovolené na 10 dnů, jde tedy o prodloužení o tři dny.

Co se týče změny mateřské dovolené, europoslankyně Maxová má zřejmě na mysli změny popsané v článku 5 této směrnice. Dle něj má mít každý rodič nárok na 4 měsíce rodičovské dovolené. Dva z těchto měsíců jsou pak nepřenositelné a dle čl. 8 také placené. Rodičovská dovolená pak může být dle směrnice podmíněna i celkovou odpracovanou dobou, nebo dobou trvání pracovního poměru. Tato doba však nesmí být delší než 1 rok.

V reakci na tuto směrnici a zvyšování rodičovského příspěvku se Radka Maxová už v minulosti vyjádřila a i tehdy požadovala systémovou změnu (video 10:40): „My jsme chtěli po paní ministryni Maláčové, že pokud budeme přidávat tuto částku, tak že je potřeba udělat i systémovou změnu v podpoře rodin ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí. A že možná bychom se bavili, mohli bavit, i o posunutí toho navýšení. Aby to bylo skloubeno i s pracovním a soukromým životem, s financováním dětských skupin, vlastně se vztahem k té směrnici, kterou bude odsouhlasovat Evropský parlament.“

K systémové změně, tedy souhrnné novele, která by jednotlivé instituty podporující pracující rodiče upravila komplexně, i např. v návaznosti na zmíněnou evropskou směrnici, však nedošlo. Jednotlivé oblasti jsou tedy novelizovány samostatně, v rámci oddělených novel.

Úprava tak kromě výše rodičovského příspěvku čeká například dětské skupiny. Dětské skupiny jsou místa kam můžou být děti umístěny před nástupem do školky. Těchto míst je v České republice aktuálně 959 s kapacitou přes 14 tisíc dětí. Tyto dětské skupiny jsou ovšem placeny z evropských fondů, které po roce 2020 skončí (skupiny, které o to požádaly, budou financovány až do roku 2022).

Ministerstvo práce a sociálních věcí chce, aby od roku 2021 byly dětské skupiny placeny ze státního rozpočtu.

Pod podporou pracujících si lze představit také vznik zkrácených pracovních úvazků. V Evropské unii se Česká republika řadí mezi země s nižší oblíbeností zkrácených úvazků. Ministryně práce a sociálních věcí se ke zkráceným pracovním úvazkům vyjádřila pozitivně a prohlásila, že připravuje novelu zákoníku práce, kde by mimo jiné bylo i zřízení sdíleného pracovního místa, což by mělo podpořit částečné pracovní úvazky, aby lidé snadněji mohli mít například dvacetihodinový úvazek.

Stejně tak se má snižovat i DPH na služby domácí péče o děti, což je další položka, kterou Radka Maxová zmiňovala v kontextu zvyšování rodičovského příspěvku. Součástí snižování DPH ale není daň na potřeby pro děti.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože všechny výše zmíněné změny nebyly dohromady propojeny. Tento postup tedy může být označen jako nesystémový, vzhledem k tomu, že jednotlivé novely se připravují postupně a nezávisle na sobě. Situaci pak ovlivní i směrnice Evropského parlamentu, která má být implementována do srpna roku 2022, dětské skupiny pak budou státem financované možná od roku 2021, ale stále ještě nejsou vyřešeny takzvané mikrojesle (jesle maximálně o čtyrech dětech). Snižování DPH na služby domácí péče o děti je pak připraveno, snižování daně na potřeby pro děti však nebylo zatím vůbec přijato.

Rodičovský příspěvek by se měl od 1. ledna 2020 zvyšovat na 300 tisíc korun ročně, což je proti současnosti navýšení o osmdesát tisíc.

Úprava zákona o státní sociální podpoře prošla 10. července 2019 při prvním čtení. Návrh se setkal s podporou napříč politickým spektrem. Na schválení návrhu a jeho postupu do čtení druhého bylo nutných 92 hlasů, ale z vládní koalice hlasovalo pro jen 65 poslanců (mnoho poslanců hnutí ANO se zdrželo), tudíž hlasy opozice byly v tu chvíli stěžejní. Návrh prošel i druhým čtením 25. září 2019 a nyní se čeká na projednání garančním výborem pro sociální politiku.

Rodičovský příspěvek jako takový se vyplácí od roku 1990. Ve své první podobě se vyplácely pevně stanovené částky. Od roku 1995 se částka vypočítávala podle životního minima. Státní rodičovský příspěvek se dlouhou dobu nezvyšoval. Nejvíce dramatické zvýšení se konalo v roce 2007, kdy vláda Jiřího Paroubka rodičovský příspěvek více než zdvojnásobila. Roku 2007 byl systém nastaven tak, že výše příspěvku byla 40 % průměrné mzdy za předminulý rok. Od roku 2008 je částka opět fixní s možností výběru po dobu 2 až 4 let.

(Zdroj: iRozhlas)

V roce 2007 byl průměrný měsíční rodičovský příspěvek 7 582 Kč. Když započítáme míru inflace, tak na stejnou hodnotu peněz bychom v roce 2018 potřebovali korun 9 359. Průměrný příspěvek (přepočtený na jeden měsíc) má v roce 2020 být 9 677 korun. Je pravda, že i přes míru inflace k žádné valorizaci od roku 2007 nedošlo. Mezi lety 2007 a 2011 byl průměrný příspěvek 7 600 korun a od roku 2011 dodnes je to bezmála 7 100 korun.

Na začátek uveďme, že v koaliční smlouvě podepsané mezi ANO a ČSSD jsou obecné principy fungování koalice. Jednotlivé priority a cíle jsou poté popsány v programovém prohlášení vlády, na nějž koaliční smlouva odkazuje. V něm je uveden vládní závazek „Zvýšíme rodičovský příspěvek na 300 000 Kč.“ Ten v současnosti (na jedno dítě) činí 220 tis. Kč. Od roku 2020 se připravuje navýšení rodičovského příspěvku na uvedených 300 tis. Kč.

Na navýšení rodičovského příspěvku panovala shoda napříč politickým spektrem, nicméně existoval rozpor v tom, podle jakého klíče a komu navyšovat rodičovský příspěvek. Jednalo se o tři varianty:

1. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) navrhovala, aby se navýšená dávka vztahovala na všechny rodiče, jejichž děti budou k 1. lednu 2020 mladší 4 let. Tato varianta by znamenala navýšení nákladů na rozpočet o 11,2 mld. Kč.
2. Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) navrhovala, aby se navýšená dávka vztahovala na všechny rodiče, kteří by k 1. lednu 2020 aktivně pobírali rodičovský příspěvek. Tato varianta by byla úspornější o 2,6 mld. Kč oproti variantě 1 a znamenala by navýšení nákladů na rozpočet o 8,6 mld. Kč.
3. Další možností a kompromisní variantou vzniklou z jednání koalice byla možnost zvýšení dávky všem rodičů, kterým se dítě narodí od 1. lednu 2020. Jednalo by se o úsporu cca 5,5 mld. Kč ve státním rozpočtu oproti variantě 2 a navýšení nákladů na rozpočet o 3 mld. Kč.

V březnu ministryně Maláčová oznámila, že se koaliční partneři dohodli na uplatnění třetí varianty, což následně popřel jak premiér Babiš, tak poslankyně Maxová s tím, že dohoda mezi stranami byla jiná.

Jednotlivé koaliční strany si poté stály za svými návrhy (ČSSD za první variantou, ANO za variantou druhou) a přes média si vzájemně vyměňovaly vzkazy (např. zde a zde), kdo a kde má úsporami peníze na ohlášená zvýšení najít, protože schodek státního rozpočtu již byl ohlášen na 40 mld. Kč a ten neměl být překročen.

Ve hře také byla varianta rozdělení navýšení příspěvku: v pololetí 2019 by došlo k navýšení o 40 tis. Kč, do konce volebního období by potom došlo k plánovanému plnému navýšení o dalších 40 tis. Kč. Poslankyně Maxová ale podporovala variantu jednorázového navýšení: „Já osobně bych asi preferovala variantu, aby to dostaly děti, jejichž rodiče pobírají rodičovský příspěvek, a rozložila těch 80 tisíc podle délky čerpání rodičovského příspěvku.“ (Duel Seznam Zprávy, čas 1:40)

Návrh zákona byl nakonec Poslanecké sněmovně předložen ve druhé variantě (.doc, str. 8) s jednorázovým navýšením o 80 tis. Kč a v září již prošel druhým čtením v Poslanecké sněmovně.

Pro úplnost dodejme, že poslankyně Maxová byla předsedkyní Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny ČR, ale v červenci jí zanikl mandát poslankyně, neboť se stala europoslankyní, a hlasování o novele zákona se tak již neúčastnila.