Ve Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byla po volbách do Poslanecké sněmovny 29. listopadu 2017 zvolena předsedkyní poslankyně Radka Maxová (ANO). Tento výbor vedla až do 2. července 2019, kdy vedení výboru opustila poté, co byla ve volbách do Evropského parlamentu zvolena europoslankyní. Výbor pro sociální politiku od tohoto data zůstává bez předsedy.

Na 33. schůzi Výboru pro sociální politiku 27. června oznámila (.pdf, str. 4) Radka Maxová, že řídí schůzi výboru naposled a navrhla pověřit dočasným vedením výboru poslance a místopředsedu výboru Jana Bauera (ODS). Po hlasování č. 5 (.pdf, str. 5) se pro tento návrh vyslovilo 10 poslanců a žádný z nich se nezdržel či nehlasoval proti návrhu. Usnesením č. 129 (.pdf, str. 1) byl místopředseda výboru poslanec Jan Bauer pověřen řízením výboru do doby, než bude určen předseda nový. Ten má být zvolen (.pdf. str. 1) 3. října na 37. schůzi výboru, kde je volba předsedy výboru naplánována na 9. hodinu.

Poslanec Jan Bauer skutečně je od 28. listopadu 2017 členem jak Hospodářského výboru, tak Výboru pro sociální politiku, jehož místopředsedou se stal 19. prosince 2017. Během dvou let je poslanec Jan Bauer v sociální politice velmi aktivní. V nedávné době se pokoušel společně s Lucií Šafránkovou (SPD) a Pavlou Golasowskou (KDU-ČSL) prosadit rozšíření okruhu rodin, které by měly nárok na zvýšený rodičovský příspěvek určený pro rodiče dětí či novorozenců do 4 let. Poslancem byl již od roku 2004 do roku 2013 a má tak v Poslanecké sněmovně dlouholeté zkušenosti. Od roku 1998 až do roku 2010 působil také jako starosta města Prachatice. Před vstupem do politiky pracoval jako ekonom či manažer.

Výbor pro sociální politiku (sociální výbor) je jeden z osmnácti výborů Poslanecké sněmovny České republiky. Sociální výbor „projednává v rámci své činnosti především legislativní návrhy v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí, ale i jiných gestorů, jejichž návrhy mají sociální dimenzi. K nejvýznamnějším legislativním návrhům patří návrhy zákonů, kterými se mění zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo zákon o důchodovém pojištění či novela zákona o zaměstnanosti.“

V současné době pod něj spadají tři podvýbory: podvýbor pro informační technologie a dávkové systémy, podvýbor pro sociálně zdravotní pomezí a podvýbor pro sociální služby a osoby zdravotně postižené. Dříve pod něj spadal také podvýbor pro krizové situace v rodinách, ten však svou činnost ukončil k 20. únoru 2019.

Předsedkyní tohoto výboru byla od 29. listopadu 2017 do 2. července 2019 právě Radka Maxová, v té době poslankyně za hnutí ANO. Europoslankyni Maxové totiž mandát v Poslanecké sněmovně zanikl vzhledem k neslučitelnosti funkcí europoslance a funkce poslance Poslanecké sněmovny České republiky podle § 53 odst. 2 písm. c) zákona o volbách do Evropského parlamentu.

Poslední schůze (.pdf, str. 2, 33. schůze), které předsedala Radka Maxová, se uskutečnila 27. června 2019. Zvolení nového předsedy nicméně na programu této schůze nebylo. Tento bod nebyl zařazen ani do agendy dalších schůzí. Na 33. schůzi (.pdf, str. 4) byl také na návrh Radky Maxové pověřen dočasným řízením výboru jeho místopředseda a poslanec za ODS Jan Bauer.

Sociální výbor tedy nemá takřka tři měsíce svého předsedu. Nejbližší (37.) schůze (.pdf) sociálního výboru se koná 3. října 2019, přičemž prvním bodem programu je avizované zvolení předsedy.

Spojení „nikdo nezpochybňuje“ považujeme za řečnický obrat, proto se zaměřujeme pouze na druhou část výroku.

Radka Maxová byla předsedkyní výboru pro sociální politiku v Poslanecké sněmovně od 29. listopadu 2017 do 2. července 2019.

Výrok nelze ověřit, protože zápisy z jednání výboru pro sociální politiku jsou příliš stručné. „Předsedající Richterová zahájila další bod jednání výboru a předala slovo poslankyni Babišové z Výboru pro evropské záležitosti.“ (.pdf, str. 7).

Výjimečně je nepřímou řečí uvedeno, co kdo řekl. Nejsou zde ale žádné citace. Můžeme říct, že se ve výboru o rodinné politice v souvislosti s evropskými dotacemi mluvilo (viz dva náhodně vybrané příklady v následujících odstavcích). Nemůžeme však na základě takto stručně sepsaných zápisů ověřit, jestli velkým tématem sociálního výboru byla právě podpora financování z prostředku EU na podporu rodinné politiky.

Během předsednictví Radky Maxové proběhlo 33 jednání výboru pro sociální politiku. Výbor na svých schůzích řešil i agendu Evropské unie. Tato agenda se v některých případech týkala i rodinné politiky a její financování evropskými fondy.

Jedním z bodů 12. schůze (.pdf, str. 11) výboru pro sociální politiku (10. května 2018) byla informace o Metodické příručce pro sociální kurátory pro děti a mládež. Cílem příručky bylo usnadnit kurátorům práci a vytvořit pro ně komplexní materiál. Příručka se zaměřuje na skupinu mladistvých nad 15 let a nabádá kurátory, aby vedli mladistvé k vlastní odpovědnosti.

„Poslanec Beitl k procesu přípravy uvedl, že příručka vznikla v rámci předchozího projektu ministerstva, byla financována z evropských fondů, bylo vyhlášeno výběrové řízení, v rámci řízení byla stěžejním kritériem cena.“ (.pdf, str. 12).

Výbor zde probíral rodinnou politiku v souvislosti s financováním z evropských fondů. Kvůli stručnosti nemůžeme určit, jestli cílem tohoto jednání bylo podpořit rodinnou politiku či nikoliv.

I na 14. schůzi (.pdf) výboru pro sociální politiku (6. září 2018) se poslanci zabývali dokumenty Evropské agendy (.pdf, str. 7–8).

Na této schůzi se řešila například Zpráva Komise o rozvoji zařízení péče o děti pro malé děti s cílem posílit zapojení žen na trhu práce, rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem rodičů a udržitelný růst podporující začlenění v Evropě.

„Poslankyně Pekarová Adamová se dotázala, do kdy je plánovaná směrnice (peněžitá pomoc v mateřství).“ (.pdf, str. 8).

Na 14. schůzi se řešila také rodinná politika v souvislosti ze směrnicí EU o skloubení pracovního a rodinného života, která měla zajistit peněžitou pomoc v mateřství (str. 7–8).

Dětská skupina je forma předškolního vzdělávání, která má sloužit jako alternativa k mateřským školám. S projektem přišlo Ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2011. Legislativně jsou dětské skupiny upraveny zákonem č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině. Cílem těchto skupin je umožnit rodičům jednodušší skloubení rodinného a pracovního života a zvýšit dostupnost péče o děti (více v důvodové zprávě, .pdf, str. 18).

Dne 23. září 2019 ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) představila novelu výše zmíněného zákona č. 247/2014 Sb. Novela počítá například s přejmenováním dětských skupin na jesle a financováním jeslí pro děti do 3 let ze státního rozpočtu.

Novela zatím nebyla předložena Poslanecké sněmovně k projednání, bylo však již ukončeno její připomínkové řízení.

Podle informací dostupných na webových stránkách VZP:

„Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny, a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Až na výjimky, jako je třeba odstupné.“

K minimální výši platby zdravotního pojištění pak stránky uvádějí: „Minimálním vyměřovacím základem u zaměstnance je stanovená minimální mzda – od 1. 1. 2019 je to 13 350 Kč, takže minimální pojistné je 1 803 Kč. (...) Pod pojmem minimální mzda ve smyslu zákonů pro veřejné zdravotní pojištění se vždy rozumí částka minimální mzdy bez ohledu na délku pracovního úvazku, zařazení zaměstnance, odpracovanou dobu, atd.“ Z toho vyplývá, že budeme-li pracovat na zkrácený úvazek a nedosáhneme na minimální mzdu, pak se na nás bude přesto vztahovat minimální vyměřovací základ.

Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky vydala manuál (.pdf, str. 50 a 51), v němž upozorňuje na bariéry pro rozšíření zkrácených úvazků v ČR:

1. Kulturní a strukturální faktory
   - Legislativní bariéry
   - Historická tradice
2. Bariéry na straně zaměstnanců
   - Finanční ohodnocení
   - Kvalita částečných úvazků
   - Dostupnost zařízení péče o děti
   - Nastavení sociálního systému, náklady ušlých příležitostí
3. Bariéry na straně zaměstnavatelů
   - Organizační a administrativní
   - Ekonomické

a dále doplňuje:

„Největší úspěchy se zaváděním částečných úvazků jako nástroje podpory ekonomické participace žen a zejména matek malých dětí mají státy západní a severní Evropy, jako je Nizozemí, Dánsko a Švédsko. Tyto země mají několik společných rysů:

• historický vývoj participace žen na trhu práce (pozdější nástup žen na pracovní trh
  zejména ve formě práce na částečný úvazek);
• silné odborové hnutí a tradice tripartitního vyjednávání, kde normou je dosažení
  kompromisu;
• podpora formální péče o děti;
• nastavení sociálního státu tak, že nezvýhodňuje neaktivitu (individuální, nikoliv
  rodinné nároky);
• možnost kombinace využívání různých dávek a opatření souběžně s prací na částečný
  úvazek;
• důraz na jistotu flexibilních uspořádání práce (efektivní legislativa zabraňující
  znevýhodňování pracovníků na částečný úvazek);
• relativně vysoké příjmy.“

I to může být důsledek, že v porovnání s ostatními státy zaměstnavatelé v ČR poskytují málo zkrácených úvazků. V ČR tvořily zkrácené úvazky pro rok 2018 6,2 % z celkové zaměstnanosti. Pro srovnání, v roce 2018 ve Francii tvořily zkrácené úvazky 17,8 %, ve Velké Británii 23,3 % a v bývalém západním Německu 26,8 %. Celkově podle dat z Eurostatu vede v tomto směru Nizozemsko s 46,8 %. Např. ve Francii dle zmiňovaného manuálu došlo k zatraktivnění částečných úvazků právě zvýhodněním (.pdf, str. 51) odvodů státu zaměstnavateli u částečných úvazků.

Zdroj: Eurostat

Předně uveďme výrok do kontextu. Radka Maxová ve svém vyjádření pokračuje slovy: „I když argumenty tady jsou, že máme dostatečný právní řád (...) Takže něco nám tady chybí v České republice, a ta ratifikace Istanbulské úmluvy by to měla zajistit". Z tohoto je jasné, že Radka Maxová podporuje ratifikaci této úmluvy. Pokud pak kvituje změnu názoru premiéra, je to zjevně změna z negativního postoje k úmluvě na pozitivní.

Smlouvu podepsal 2. května 2016 JUDr. Emil Ruffer, velvyslanec ČR při Radě Evropy. Dalším logickým krokem má být ratifikace. Úmluva je mezinárodní smlouvou, která upravuje práva a povinnosti osob. K její ratifikaci je tak třeba souhlasu obou komor Parlamentu podle čl. 49 Ústavy ČR.

Smlouvu poté dle čl. 63 Ústavy ČR ratifikuje prezident. Okamžikem vyhlášení Istanbulské úmluvy se právní normy v ní obsažené stávají součástí českého právního řádu a podle čl. 10 Ústavy ČR by tyto právní normy měly přednost před českými zákony.

Premiér Andrej Babiš v březnu 2018 na svém facebookovém profilu uvedl, že Česká republika smlouvu ratifikuje.

V prosinci 2018 ale premiér o Istanbulské úmluvě v deníku Právo mluvil jako o úmluvě, která není potřebná:

„O tom ještě povedeme debatu, mám ale za to, že naše zákony dostatečně chrání ženy proti násilí. Proto i v tomto případě jsem přesvědčen, že nepotřebujeme další novou úmluvu, navíc zase nezávaznou.“

„Rozumím tomu, že účastnit se konference v Istanbulu, Marrákeši nebo v New Yorku je příjemné, když jsou ale všechny ty pakty a úmluvy nezávazné, tak proč se o nich vlastně bavíme? Je to jen ztráta času.“

Podle článku Deníku N ze září 2019 je premiér stále vůči úmluvě skeptický. Dal ale zmocněnkyni pro lidská práva a poslankyni Heleně Válkové volnou ruku v jejím plánu objíždět města s novým překladem Istanbulské úmluvy. Názor tedy premiér úplně nezměnil, ale otevřela se cesta k ratifikaci.

Cílem Istanbulské úmluvy (.pdf, str. 3) je chránit ženy proti všem formám násilí, přispět k odstranění diskriminace žen a prosazovat rovnost mezi ženami a muži. Dále podporuje mezinárodní spolupráci zaměřenou na odstranění násilí na ženách a domácího násilí a poskytuje podporu a pomoc organizacím a orgánům, které se zabývají odstraněním domácího násilí.

Smlouva nebyla dodnes v České republice ratifikována. V současnosti smlouvu ratifikovalo 34 zemí.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Premiér sice názor změnil, ale to už v průběhu roku 2018, kdy přešel od březnového souhlasného stanoviska k prosincovému skeptickému. Z kontextu rozhovoru však vyplývá, že europoslankyně Maxová mluví o novém souhlasném stanovisku. To ale premiér nikde veřejně neuvedl. Stanovisko premiéra, kdy dává poslankyni Válkové volnou ruku, je jediným jeho vyjádřením k úmluvě v poslední době. Otevřel tak možnou cestu k ratifikaci, podle Deníku N ale zůstává nadále skeptický a poslankyně Válková bude muset přesvědčit i premiéra.

Den před námi ověřovaným rozhovorem vyšel na webech Extra.cz a Novinky.cz článek o dívce jménem Hanka, která byla deset let týraná nevlastním otcem. Poté, co se ji pokusil vyhodit z okna bytu v Praze-Radotíně a zlomil jí přitom nos a zub, utekla. Nakonec se dostala až do Klokánku, což je projekt Fondu ohrožených dětí, který má za úkol nabízet dětem namísto ústavní výchovy přechodnou rodinnou péči. Tento incident pak mladá Hanka nahlásila na policii, ta však celou záležitost vyhodnotila pouze jako přestupek a otčímu udělila pokutu.

Tomuto tématu se především věnuje Akční plán (.pdf) prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2019 – 2022 zpracovaný Úřadem vlády. Pokud akční plán mluví o všech obětech, myslí tím muže, ženy, děti i seniory: „Realizace opatření uvedených v Akčním plánu tak přispěje ke zlepšení postavení všech obětí (mužů, žen, dětí, seniorů a seniorek a dalších skupin).“ (.pdf, str. 3 Akčního plánu). K mužům jako obětem ještě dodává: „Přestože se oběťmi těchto forem násilí stávají i muži, ženy jako oběti tohoto násilí jednoznačně převažují.“ (.pdf, str. 6 Akčního plánu).

Vyjadřovat se nebo nějak hodnotit počet obětí v rámci ověření tohoto výroku Demagogu nijak nepřísluší, nicméně pro orientaci uvedeme alespoň základní informace. Akční plán (.pdf) nikde neuvádí celkový počet obětí týrání, ale uvádí celou řadu dílčích čísel na základě různých analýz: „Podle dostupných statistik je u nás každoročně policii oznámeno přibližně 600 případů znásilnění, policie řeší v průměru dva případy týrání osoby žijící ve společné domácnosti denně, orgány sociálně-právní ochrany dětí každoročně registrují přibližně 2500 případů domácího násilí v rodinách, kde vyrůstají děti, každý rok je z důvodu domácího násilí ze svého domu vykázáno přes 1300 násilných osob.“ (.pdf, str. 9 Akčního plánu). Podle průzkumu společnosti SocioFactor, o kterém podal zprávu iRozhlas, je obětí domácího násilí každá šestá žena a každý dvaadvacátý muž.

Ekonomickému dopadu domácího násilí se Akční plán (.pdf) věnuje také. V rámci tohoto bodu pracuje s Analýzou ekonomických dopadů domácího násilí (.pdf), která byla vydána v roce 2017, ale data, která analýza uvádí, jsou z roku 2012. Akční plán (.pdf, str. 13) sice uvádí celkovou částku 14,5 miliardy korun, ale následně ji rozděluje. Nejvyšší částka (.pdf, str. 73), 9 miliard korun, je způsobena pracovní neschopností jako ztráta na HDP. Celkové náklady na zdravotní péči (.pdf, str. 63, 67) činí 5 miliard korun, z toho 4,8 miliard připadá na léčbu fyzických zranění a 250 milionů na léčbu psychických zranění. Ztráta na nemocenské činí 216 milionů korun (.pdf, str. 73).

Z výroku Radky Maxové je zřejmé, že do kategorie „zdravotní systém“ zahrnuje i pracovní neschopnosti. Náklady na zdravotní péči jsou přitom odhadovány na cca 5 miliard, náklady způsobené pracovní neschopností na cca 9 miliard a celkové odhadované náklady dle Akčního plánu rovněž výroku odpovídají.

Závěrem pak uveďme, že co je a co není malá částka, Demagogu nepřísluší hodnotit.

Výrok se týká novely (.pdf, str. 1) občanského zákoníku, obsahující nově možnost uzavření manželství mezi partnery stejného pohlaví.

Novela byla Sněmovně předložena 26. 6. 2018 skupinou poslanců ANO, ČSSD, KSČM, Pirátů, Starostů a TOP 09. Zákon se momentálně nachází stále v prvním čtení s tím, že jeho projednání bylo odročeno na další řádnou schůzi Poslanecké sněmovny.

Kladný postoj premiéra Babiše můžeme doložit například na základě jeho vystoupení v pořadu Partie televize Prima, ve kterém prohlásil, že:

„Já osobně s tím (se sňatky homosexuálů, pozn. Demagog.cz) problém nemám. Myslím, že stejnopohlavní páry by měly mít stejná práva, jako mají manželé.“

Babiš rovněž v televizi Prima k této věci prohlásil, že on osobně s homosexuálními sňatky problém nemá a na schůzi klubu je podpořil. Dle jeho názoru by stejnopohlavní páry měly mít stejná práva jako heterosexuální páry. Babiš se v minulosti homosexuálních párů i zastal, když odsoudil výrok svého stranického kolegy Milana Brázdila, který označil homosexuály za postižené. Premiér jej následně vyzval k omluvě.

Vláda s poslaneckým návrhem na uzákonění možnosti uzavírat manželství mezi partnery stejného pohlaví vyjádřila souhlas už v roce 2018. Celkem (.doc, str. 2) 8 z 12 členů vlády hlasovalo pro návrh a nikdo se nevyslovil proti.

Pro doplnění kontextu můžeme uvést, že v dnešní době homosexuálové mohou vstupovat do registrovaného partnerství dle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství. Registrované partnerství je podobné s manželstvím především právem na informace o stavu druhého partnera nebo právem zastupovaní se navzájem v běžných záležitostech. Rozdíl se projevuje především v neexistenci společného jmění partnerů, ovšem v oblasti dědického práva (dle § 3020 občanského zákoníku) je vztah obdobný jako u manželství (více k rozdílům v odkazu).

Výrok poukazuje na faktickou stranickou nejednotnost hnutí ANO k novele občanského zákoníku, předložené Sněmovně skupinou poslanců ANO, ČSSD, KSČM, Pirátů, STAN a TOP 09 12. června 2018. Novela mění stávající definici manželství jako svazku muže a ženy na svazek dvou lidí (.pdf, str. 1). Zákon se momentálně nachází stále v prvním čtení s tím, že jeho projednání bylo dne 26. března 2019 na 27. schůzi odročeno (.pdf, str. 1) na další řádnou schůzi Poslanecké sněmovny.

Na program následujících řádných schůzí, tedy 28. a 30. schůze byl návrh sice zařazen, nestihl se však projednat. Na program 33. schůze pak tisk zařazen nebyl. Na 34. schůzi, kdy měl být návrh opětovně projednáván, byl pak organizačním výborem zařazen až na 80. místo a k jeho projednání nakonec nedošlo. Na zástupce hnutí ANO se proto snesla kritika o faktickém brzdění tohoto návrhu, protože předseda Poslanecké sněmovny z hnutí ANO Radek Vondráček je předsedou Organizačního výboru, který program jednání sestavuje (sestavený pořad však může být na počátku schůze pozměněn).

Jako reakce na výše uvedený návrh byl 14. června 2018 skupinou poslanců ANO, ČSSD, KDU-ČSL, ODS a TOP 09 předložen Poslanecké sněmovně dne 14. července 2018 návrh (.pdf, str. 1) na úpravu Listiny základních práv a svobod. Tento návrh obsahuje úpravu článku 32 Listiny, v němž jasně definuje rodinu jako svazek muže a ženy. Jakožto součást ústavního pořádku, kterou Listina základních práv a svobod je, by měl vyšší platnost než novela občanského zákoníku, která by tak byla znemožněna (viz. prameny práva ČR). Návrh byl rovněž projednáván na schůzi Poslanecké sněmovny dne 26. března 2019 a také byl odročen. Rozprava i samotné hlasování o odročení bylo sloučeno s rozpravou a hlasováním o již výše zmíněné novele občanského zákoníku. Návrh byl zařazen, stejně jako novela občanského zákoníku, na pořad 28., 30. a 34. schůze Poslanecké sněmovny, avšak na jeho projednání se nedostalo.

Hnutí ANO je pak ve věci stejnopohlavních manželství rozdělené, což přiznal i premiér a předseda hnutí Andrej Babiš v pořadu Partie televize Prima. Sám se k tomu staví způsobem, že je věcí každého poslance, jak se v oné věci rozhodne. Konkrétně říká: „Není možné, že já zavelím a všichni v rámci hnutí změní názor, u nás jsou tři (názorové) skupiny.“ Rozdělenost pak vyplývá i z faktu, že jak pod novelu občanského zákoníku zavádějící stejnopohlavní svazky, tak pod novelu Listiny, se podepsali zástupci hnutí ANO.

Z celkového pohledu se strana jako celek k navrhované novele občanského zákoníku chová skutečně netečně. Netečnost pak vyplývá z existence rozporů uvnitř hnutí k této otázce a také především ze skutečnosti, že sněmovní tisk byl zařazen na takové místo programu jednání Poslanecké sněmovny, aby se návrh na žádné schůzi nestihl projednat. Na takové místo programu byl rovněž zařazen i opoziční návrh na úpravu Listiny základních práv a svobod.

Jako další možný projev této netečnosti pak můžeme chápat i samotné hlasování o odročení novely občanského zákoníku a novely Listiny z března 2019, během něhož se celkem 40 poslanců ANO zdrželo hlasování, zbytek byl omluven nebo se hlasování vůbec neúčastnil a pouze 9 se vyjádřilo pro či proti přijetí návrhu. Je však nutné podotknout, že se jednalo o spojené hlasování o obou návrzích.