Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v kontextu výroku mluví o tom, že jedním z problémů zaměstnavatelů je nedostatek uchazečů na trhu práce, kde podle něj chybí 270 tisíc lidí. Uvádí, že jeho resort připravuje novely zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti, který by dle něj měl problém zmírnit např. díky lepším podmínkám u částečných úvazků.

Analýzy MPSV

Statistiky o neobsazenosti volných pracovních míst vede Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Ve svém přehledu konkrétně vyčísluje počty volných míst, která zaměstnavatelé nabízejí na Úřadu práce (ÚP). Podle těchto dat hledali zaměstnavatelé v posledním čtvrtletí loňského roku přibližně 272 000 pracovníků. Nejvíce volných míst přitom nabízeli lidem se základním vzděláním a praktickou školou. 

Téměř totožné číslo volných pracovních míst uvádí MPSV i za samotný prosinec 2023. Zmíněné měsíční statistiky je možné najít v jeho Analýze poptávky a nabídky pracovní síly, která rovněž vychází z dat Úřadu práce (.pdf, str. 2, 7).

Pro úplnost doplňme, že MPSV v dřívějších dokumentech upozorňovalo, že výše uváděné statistiky nemusí zcela přesně odpovídat počtu skutečně volných pracovních míst (.pdf, str. 7). Zaměstnavatelé totiž mohou Úřadu práce nahlašovat nabídku na jedno reálné volné místo vícekrát. „Důvodem je zejména nastavení povinné evidence volných míst, pokud chce zaměstnavatel zaměstnat cizince,“ uvedlo k tomu ministerstvo (.pdf, str. 9). Podle resortu jsou data ÚP kvůli zmiňovaným duplicitám „zásadně nadhodnocená“.

Jiný přístup ke sběru dat MPSV použilo ve své Analýze volných pracovních míst a zaměstnávání cizinců, která prozkoumávala stav volných pracovních míst v loňském létě (.pdf). Materiál vycházel z dotazníkového šetření, do kterého se červnu 2023 zapojilo 14,4 tisíc zaměstnavatelů (.pdf, str. 4). Podle tohoto šetření firmy poptávaly 249 000 zaměstnanců (str. 6), přičemž každého pátého zaměstnavatele nedostatek pracovníků omezuje (str. 5). Pro srovnání, statistiky Úřadu práce loni v červnu vyčíslovaly počet volných míst na 287 tisíc, což je přibližně o 15 % více.

Statistika ČSÚ

Další statistiku eviduje Český statistický úřad (ČSÚ), který nicméně ke dni odvysílání rozhovoru s Marianem Jurečkou data za 4. čtvrtletí roku 2023 nezveřejnil. V předcházejícím čtvrtletí bylo dle ČSÚ volných takřka 97 tisíc míst (.xlsx). 

Samotný ČSÚ ovšem v případě této „experimentální statistiky“ upozorňuje na to, že zahrnuje jen místa v pracovním poměru. Nezapočítává tedy „práce přechodného charakteru“ sjednávané na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, které naopak bývají součástí statistik Úřadu práce (.pdf).

Podle MPSV jsou data ČSÚ do určité míry podhodnocená (.pdf, str. 9). Jasnou odpověď na to, které statistiky opravdu odpovídají realitě, ministerstvo nedává. „Lze však odhadovat, že počet volných míst je v současnosti blíže odhadům ČSÚ než ÚP,“ komentovalo MPSV tuto situaci v červnu.

Závěr

Statistik, které vyčíslují počty neobsazených pracovních míst, existuje více a ukazují odlišné výsledky. Podle dat Úřadu práce zaměstnavatelé ke konci roku 2023 poptávali přibližně 272 tisíc pracovníků, přehled ČSÚ naopak říká, že počet volných míst nepřesahuje 100 tisíc. MPSV v této souvislosti dříve upozornilo, že kvůli použitému způsobu sběru dat nemusí ani statistika ČSÚ, ani statistika Úřadu práce přesně odpovídat skutečnosti.

Je tedy pravda, že podle Úřadu práce počet neobsazených míst dosahuje zhruba 270 tisíc, které ve výroku zmiňuje Marian Jurečka. Vzhledem k tomu, že dle MPSV může být toto číslo nadhodnocené, např. kvůli vícenásobnému nahlašování jednoho místa do evidence, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU‑ČSL) ve svém výroku zmiňuje údajná vyjádření Josefa Středuly, který zastává post předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a v roce 2022 byl jedním z kandidátů na prezidenta. Před rokem a půl, tedy přibližně ve druhé půlce roku 2022, podle Jurečky predikoval situaci, kdy 60 % firem bude propouštět a poroste nezaměstnanost. Dodejme, že Jurečka zmíněné číslo, tedy „60 % firem“, v debatě zdůrazňoval několikrát (video, čas 15:15).

Citaci, která by slovům Mariana Jurečky odpovídala, jsme vyhledávali jak v mediálních databázích, na webech zpravodajských portálů, tak i na profilech Josefa Středuly a ČMKOS na sociálních sítích. V žádném z těchto zdrojů se nám však nepodařilo podobné vyjádření dohledat.

Potvrdit ani vyloučit Jurečkovo tvrzení navíc nemůžeme, jelikož jednání zástupců vlády a odborů – na kterých se potkávají také Jurečka se Středulou – nejsou veřejná. Některá z nich se konala například v září nebo v listopadu 2022. 

Doplňme, že v srpnu 2022 Středula na svém účtu na síti X upozorňoval, že „nezaměstnanost roste“. O růstu míry nezaměstnanosti tehdy totiž informoval Úřad práce. V dalších vyjádřeních, která se nám podařilo najít, Středula o „růstu nezaměstnanosti“ přímo nemluvil, několikrát ovšem zmiňoval hrozbu propouštění. Na facebooku o ní psal například v srpnu a září 2022, kdy dodal, že propouštět zaměstnance zvažuje „už 22 % firem“. Podobně se na facebooku vyjádřila i ČMKOS, která varovala, že „zdražování energií a rostoucí inflace vyústí v propouštění zaměstnanců“.

V říjnu 2022 Středula na svém účtu na síti X svou fotografii z pražské demonstrace Proti chudobě doplnil textem: „Až se bude ve velkém propouštět, až přijde katastrofa, bude pozdě. Jsme tady proto, aby vláda konala hned!“ Později se na facebookovém účtu ČMKOS objevil příspěvek hovořící o hromadném propouštění u 13 zaměstnavatelů. Odbory tehdy upozorňovaly, že „by se mohlo dotknout asi tisícovky lidí“.

Pro úplnost můžeme dodat, že míra nezaměstnanosti se od konce června 2022 skutečně mírně zvedla. Zatímco v polovině roku 2022 dosahovala 2,5 % (.xlsx), o rok později to bylo 2,7 %. Podle aktuálních dat ČSÚ za prosinec se nezaměstnanost drží na stejné úrovni.

Na závěr tedy shrňme, že Středula v průběhu roku 2022 skutečně mluvil o hrozbě propouštění. Ve veřejně dostupných zdrojích se nám však nepodařilo dohledat citaci, ve které by predikoval, že bude propouštět „60 % firem“. Zároveň nemůžeme potvrdit ani vyvrátit, že se Středula takto nevyjádřil například na některé z demonstrací nebo přímo na jednání se zástupci vlády, kterých se účastní i Marian Jurečka. Proto hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v kontextu výroku mluví o tom, že roste průměrná mzda. Uvádí, že v tomto roce se podle firem zvedne průměrná mzda o 7 až 8 %. Na tomto údaji ilustruje, že se podle něj zlepší ekonomická situace v tuzemsku, a domácnosti i firmy si tak letos polepší. Před samotným ověřením výroku uveďme, že nehodnotíme predikci jako takovou, ale pouze fakt, zda takový odhad skutečně existuje.

Vzhledem k tomu, že ministr Jurečka hovoří o predikcích ze strany firem, zaměříme se na odhady Hospodářské komory, která je s více než 16 tisíci členy nejvýznamnější a zároveň jedinou zákonem zřízenou organizací sdružující podnikatele a zastupující jejich zájmy (kromě těch spadajících pod záštitu Agrární komory). Ta zveřejnila v prosinci loňského roku odhad, podle kterého v letošním roce vzroste průměrná mzda nominálně o 7 %, a přiblíží se tak částce 46 700 Kč. Podle ní vzrostou také reálné mzdy (tedy nominální mzdy snížené o míru inflace). Výkonnost celé české ekonomiky se podle ní zvýší o 2 %, její oživení ale bude pozvolnější kvůli vládnímu konsolidačnímu balíčku.

Dodejme, že například podle nejnovější prognózy České národní banky z podzimu 2023 růst průměrné mzdy v letošním roce zpomalí na 6,7 % (.pdf, str. 20). Česká bankovní asociace pak očekává, že nominální průměrná mzda bude růst o 6,5 %. Podobný růst predikuje také Ministerstvo financí (.pdf, str. 36).

Podle odhadu Hospodářské komory tedy průměrná mzda v letošním roce poroste nominálně o 7 %. Výrok Mariana Jurečky tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka uvádí tyto skutečnosti v kontextu toho, že nejhorší období máme za sebou a že přichází období větší stability a předvídatelnosti. Své tvrzení o zvyšujících se platech a mzdách staví na datech o výběru pojistného na sociální pojištění. 

Nejprve uveďme, že mezi platem a mzdou existuje rozdíl – plat pobírají zaměstnanci státu, obcí nebo příspěvkových organizací, mzdu dostávají zaměstnanci v soukromém sektoru. Oba pojmy se ale běžně zaměňují a Český statistický úřad (ČSÚ) průměrný plat na rozdíl od průměrné mzdy nesleduje. Průměrný hrubý plat nicméně sleduje Informační systém o průměrném výdělku (ISPV).

Výběr pojistného

Pojistné je příjmem státního rozpočtu a počítá se z hrubé mzdy, tedy z částky před snížením o pojistné na sociální zabezpečení, pojistné na veřejné zdravotní pojištění, zálohové splátky daně z příjmu fyzických osob a další srážky. Ministerstvo financí (MF) ve své zprávě o plnění rozpočtu za rok 2023 uvádí, že „objem pojistného meziročně vzrostl o 8,1 % v návaznosti na růst zaměstnanosti a výdělků zejména v soukromém sektoru“. Konkrétně se na pojistném za celý rok 2022 vybralo 637,68 miliardy korun, zatímco v loňském roce částka narostla na 689,28 mld. Kč.

Dodáváme, že MF definuje pojistné jako „pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Nezahrnuje pojistné na veřejné zdravotní pojištění odváděné zdravotním pojišťovnám“. Mírně odlišné údaje v této oblasti uvádí Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), podle které se na pojistném v roce 2022 vybralo 621,39 mld. korun v minulém roce 671,53 mld. Kč (.pdf, str. 1). Podle ČSSZ tak příjmy státního rozpočtu z pojistného vzrostly o 8,07 %.

ISVP a průměrný plat

IPSV provádí šetření hrubého průměrného platu čtvrtletně v rámci programu statistických zjišťování, vyhlášených ČSÚ. ISPV je zároveň v gesci ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Ke dni rozhovoru byla poslední zveřejněná data za třetí čtvrtletí roku 2023, kdy průměrný hrubý plat činil 46 136 Kč, což je o něco málo méně než v přechozím čtvrtletí. Nicméně oproti prvnímu čtvrtletí nebo v meziročním srovnání, jak lze vidět v grafu, je nárust významný.

ČSÚ a průměrná mzda

ČSÚ data o průměrné hrubé mzdě zveřejňuje čtvrtletně, ke dni vysílání rozhovoru byla nejnovější dostupná data také za třetí čtvrtletí loňského roku. V tomto období činila průměrná hrubá mzda 42 658 korun a byla opět nižší než v předchozím čtvrtletí. I přes tento pokles ale vzrostla jak v porovnání s prvním čtvrtletím roku 2023, tak v meziročním srovnání stejného období. Jak je vidět na následujícím grafu, průměrná mzda v posledních letech nepřetržitě roste.

Pro přesnost však dodáváme, že i když nominální průměrná mzda i plat posledních deset let rostou, neznamená to nutně, že Češi bohatnou. Pro toto porovnání je vhodnější použít výši reálné mzdy, tedy mzdy očištěné o vliv inflace, která vyjadřuje, kolik zboží si lidé mohou koupit. 

Reálná mzda v Česku od čtvrtého čtvrtletí 2021 soustavně klesala, a to po rekordních osm čtvrtletí v řadě. Tempo jejího poklesu nicméně v předchozím roce postupně zpomalovalo: v první polovině se snížila o 6,7 %, respektive o 3,1 %. V jeho třetím čtvrtletí pak meziročně poklesla o 0,8 %. Údaje za čtvrté čtvrtletí zatím nejsou k dispozici. 

Závěr

Průměrný hrubý měsíční plat podle IPSV a průměrná hrubá měsíčná mzda podle ČSÚ v posledních letech rostou. Ve třetím čtvrtletí roku 2023 byl jak plat, tak i mzda vyšší než ve stejném období předcházejícího roku. Toto zvýšení se projevilo také na výběru sociálního pojištění, které se podle MF i ČSSZ meziročně zvýšilo o více než 8 %. Zlepšující se ekonomickou situaci lze pozorovat také na vývoji reálných mezd, jejichž pokles se ve třetím čtvrtletí roku 2023 téměř zastavil. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Mariana Jurečky jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka tvrdí, že podle prognóz se ceny elektřiny a plynu v druhé polovině roku 2024 a v letech 2025 a 2026 vrátí na předválečnou úroveň, tedy k hodnotám, které měly před začátkem ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. V debatě Jurečka mluvil o ekonomickém vývoji v Česku a jeho dopadu na domácnosti, svým výrokem konkrétně reaguje na otázku, jestli pro ně budou energie dražší než před třemi lety. V našem odůvodnění jsme se proto zaměřili na výhledy cen energií právě pro domácnosti.

Elektřina

Nejprve uveďme, že se cena elektřiny skládá z regulované a neregulované složky. Regulovanou část ceny tvoří například poplatek za distribuci elektřiny nebo poplatek za rezervovaný příkon (který se odvíjí od typu jističe). Z neregulované části pak naprostou většinu ceny určuje cena nakoupené elektřiny na burze. Neregulovaná část ceny se liší dle dodavatele a dle sjednané distribuční sazby, která závisí na počtu a typu používaných elektrospotřebičů. Jednou z nejpoužívanějších sazeb je D02d, která je určena běžným domácnostem se středně velkým odběrem elektřiny.

Podívejme se nejdříve na cenu elektřiny na burze. Ta se po většinu roku 2021 pohybovala mezi 1,5 a 4 korunami za kilowatthodinu (kWh), v prosinci 2021 pak došlo ke krátkodobému výkyvu až na 8 Kč/kWh. Po začátku války se cena ještě zvedla a zpět pod úroveň 4 Kč/kWh se dostala až ke konci roku 2023. 

Co se týče predikcí, v prosinci 2023 portál KupníSíla.cz z dat z pražské energetické burzy PXE odhadoval burzovní cenu elektřiny na rok 2024 na 142,12 eur za megawatthodinu, v přepočtu tedy cca 3,5 Kč/kWh. Obdobnou cenu portál odhadoval také na rok 2025, pro rok 2026 predikoval 3,2 Kč/kWh. Podle kurzovního lístku PXE k 30. lednu 2024 bude burzovní cena elektřiny pro sazbu D02d nižší, a to konkrétně 2,8 Kč/kWh v roce 2025 a 2,7 Kč/kWh v roce 2026.

Jak jsme ovšem zmínili výše, burzovní cena elektřiny není jedinou složkou ve finální ceně. Do té se musí započítat ještě složka regulovaná. Tuto cenu určuje Energetický regulační úřad (ERÚ), který letos očekává průměrný meziroční nárůst regulované složky o 65,7 %. 

Když se podíváme na jednoroční smlouvu z roku 2021 (.pdf) u společnosti ČEZ, jednoho z hlavních dodavatelů elektřiny v ČR, zjistíme, že cena za distribuci činila necelé 2 Kč/kWh (v sazbě D02d). Při uzavření totožné smlouvy je nyní cena asi 2,4 Kč/kWh (.pdf). Celková cena elektřiny tak od roku 2021, kdy činila 4,9 Kč/kWh (.pdf), vzrostla na 7,6 Kč/kWh v roce 2024 (.pdf).

Co se týče výhledu na roky 2025 a 2026, jediná informace o finální ceně, kterou se nám ve veřejně dostupných zdrojích podařilo nalézt, pochází ze smluv, které energetické společnosti uzavírají na tři roky. Například ČEZ tak na rok 2025 nabízí cenu 7,4 Kč/kWh a 7 Kč/kWh na rok 2026 (.pdf). Nutné je ovšem dodat, že energetické společnosti často nakupují elektřinu na burze na více let dopředu, díky čemuž pak právě můžou garantovat dojednanou cenu ve víceletých smlouvách. Uvedené ceny z tříletých smluv tak zčásti vycházejí z dřívějších burzovních cen, které v budoucnu mohou klesnout.

Predikci cen, za které budou energetické a distribuční společnosti elektřinu nabízet domácnostem v roce 2025 či 2026 v nových smlouvách, se nám ovšem dohledat nepodařilo.

Plyn

Podobně jako je tomu u elektřiny, i cena plynu je tvořena regulovanou a neregulovanou složkou. Také u něj se rozlišuje několik tarifů v závislosti na využití a spotřebě.

Jako první se podívejme na burzovní ceny. Na PXE se cena plynu v první půlce roku 2021 pohybovala pod jednou korunou za kilowatthodinu. Teprve v září 2021 začala cena stoupat nad 1 Kč/kWh a maxima dosáhla v prosinci, kdy odpovídala až 3,5 Kč/kWh. Pod tuto hranici se burzovní cena plynu skutečně již vrátila. Poslední případ, kdy se cena za jednu kWh dostala přes dvě koruny, nastal v prosinci 2022.

Podívejme se ovšem také na ceny distributorů, konkrétně na nejnižší sazbu, tedy sazbu používanou pouze pro ty, kteří na plynu vaří. Například u společnosti E.ON byla k listopadu 2020 cena (.pdf, str. 2) za plyn 1,7 Kč/kWh a k prosinci 2021 se pohybovala u 2 Kč/kWh (.pdf, str. 2). Nyní E.ON nabízí smlouvu (.pdf, str. 2) do roku 2026 s fixací ceny na 3 Kč/kWh. 

Podobně je na tom ČEZ, který v roce 2021 ve stejném tarifu nabízel (.pdf) cenu 1,7 Kč/kWh a nyní, v případě smlouvy na tři roky (.pdf), nabízí tři koruny za kWh pro rok 2024 (str. 2) s poklesem na 2,6 Kč/KWh pro rok 2026 (str. 3).

Co se týče prognóz, kromě výše zmíněných smluv na více let jsme ve veřejně dostupných zdrojích našli pouze německou studii (.pdf) z listopadu 2023, která tvrdí, že při implementaci správných politik by mohla cena plynu v Evropské unii výrazně klesnout. Tato studie ovšem neobsahuje žádné konkrétní číselné prognózy.

Závěr

V případě elektřiny se sice očekává pokles burzovních cen, z dostupných informací ale není jasné, k jak velkému poklesu dojde u cen pro domácnosti. Prognózu, která by přesně vyčíslovala ceny elektřiny pro smlouvy uzavírané v letech 2025 a 2026, se nám ve veřejně dostupných zdrojích najít nepodařilo. Podobně je tomu i v případě cen plynu. Obrátili jsme se tak na ministra Jurečku s dotazem, ze kterých prognóz čerpal. Do vydání naší analýzy jsme ale odpověď neobdrželi. Jeho výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka reaguje na slova (video, čas 09:00) Josefa Středuly, který tvrdí, že vláda měla při sestavování letošního rozpočtu nerealistická očekávání. Podle Středuly se Česko nyní nachází ve stagflaci, tedy kombinaci nízkého růstu ekonomiky, vysoké nezaměstnanosti a inflace. Jurečka na tato slova reaguje právě odkazem na Českou národní banku (ČNB), která dle něj odhaduje meziroční inflaci pro rok 2024 na 2,5–3 %. Následně tvrdí, že meziměsíční inflace od února minulého roku rostla pouze o desetiny procentního bodu či dokonce klesala.

Prognóza ČNB

ČNB své prognózy zveřejňuje čtvrtletně, přičemž prognóza nejnovější ke dni debaty byla publikována v listopadu 2023. Podle ní dosáhne inflace v tomto roce 2,6 % (.pdf, str. 7). Dvě předchozí prognózy ze srpna a května 2023 odhadovaly inflaci v letošním roce na 2,1 %.

Na podzim roku 2022 odhadovala ČNB meziroční inflaci v roce 2023 na 9,1 %. Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) byla skutečná míra inflace za rok 2023 10,7 %, tedy o 1,6 procentního bodu vyšší.

Meziměsíční inflace v roce 2023

V druhé části výroku Marian Jurečka zmiňuje meziměsíční inflaci v roce 2023. Meziměsíční inflace označuje růst spotřebitelského indexu cen sledovaného měsíce oproti předchozímu měsíci. Dle ČSÚ v loňském roce kromě ledna, kdy meziměsíční inflace dosáhla hodnoty 6 %, skutečně docházelo k mírnému růstu či poklesu meziměsíční inflace.

K nejvyššímu růstu meziměsíční inflace za rok 2023 (vyjma ledna) došlo konkrétně v únoru, kdy dosahovala 0,6 %, a v červenci, kdy ceny vzrostly o 0,5 %. Po zbytek roku se pohybovala pod těmito hodnotami, v dubnu, září a prosinci dokonce klesala.

Závěr

Podle prognózy České národní banky dosáhne meziroční inflace v roce 2024 hodnoty 2,6 %. Meziměsíční inflace v loňském roce dle dat ČSÚ od února 2023 stoupala o desetiny procentního bodu, případně dokonce klesala. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Marian Jurečka očekává, že po náročném období, které zahrnovalo pandemii a ekonomické obtíže v souvislosti s válkou na Ukrajině, se Česká republika přesunula do stabilnější fáze s nižší inflací a s růstem reálných mezd. Zároveň pak uvádí, že bychom měli „mít i nadále nejnižší nebo jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropské unii“. Zjevně tedy ve své predikci vychází z popisu současného stavu nezaměstnanosti, na který se v následujících odstavcích také zaměříme.

Podle dat Eurostatu se nezaměstnanost v České republice od roku 2017 do roku 2022 pohybuje pod hranicí 3 %, což je dlouhodobě jedna z nejnižších hodnot ze všech členských států Evropské unie. Jak je vidět na následujícím grafu, v prosinci 2023 mělo nižší nezaměstnanost než ČR pouze Polsko a Malta. Podle posledních dat (.pdf) dosahovala v Česku míra nezaměstnanosti 2,8 % (str. 4).

Úřad práce ČR k prosinci 2023 evidoval celkem 279 227 uchazečů o zaměstnání a podíl nezaměstnaných osob tak činil 3,7 %. V předchozím měsíci dle Úřadu práce podíl nezaměstnaných osob dosáhl hodnoty 3,5 %.

Uveďme, že za rozdílnými prosincovými čísly stojí odlišná metodika. Úřad práce České republiky zveřejňuje (.pdf, str. 1) tzv. podíl nezaměstnaných osob. Jedná se o počet nezaměstnaných osob registrovaných na Úřadu práce vydělený počtem všech lidí ve věku 15–64 let, kteří žijí na daném území. Pokud je tedy tato míra nezaměstnanosti například 10 %, hledá si práci každý desátý člověk v tomto věku.

Jinou metodiku (.pdf, str. 1) výpočtu nezaměstnanosti ovšem používá Český statistický úřad, z jehož dat vychází i Eurostat. ČSÚ vypočítává tzv. obecnou míru nezaměstnanosti na základě vlastního šetření prováděného v domácnostech. Tento ukazatel vyjadřuje podíl počtu nezaměstnaných na celkovém součtu zaměstnaných a nezaměstnaných (práci hledajících) osob. Ve třetím čtvrtletí roku 2023 činila obecná míra nezaměstnanosti 2,6 %.

Závěr

Podle dat Eurostatu mělo Česko v prosinci 2023 v rámci EU třetí nejnižší nezaměstnanost. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček mluví o pořízení letounů F-35. Podle něj měla Fialova vláda s nákupem počkat dva roky a během toho vyjednávat o příznivější ceně. Dle jeho názoru byl tedy nákup ukvapený a tyto dva roky z hlediska obranyschopnosti Česka nehrají roli, jelikož všechny stíhačky F-35 budeme mít až za 11 let, tedy v roce 2035.

Uveďme, že v červnu loňského roku prodej 24 letounů F-35 schválilo americké Ministerstvo zahraničí. Fialův kabinet pak nákup za celkem 150 miliard korun schválil ke konci loňského září (.pdf). Ministryně obrany Jana Černochová v letošním lednu stvrdila pořízení těchto stíhaček pro českou armádu, když s americkým velvyslancem v Česku Bijanem Sabetem podepsala memorandum o porozumění mezi vládami obou zemí.

První stroje by do České republiky měly být dle Ministerstva obrany dodány v roce 2031, poté bude probíhat např. ještě výcvik pilotů na těchto letounech přímo v ČR (.pdf). Poslední stíhačky F-35 dorazí v roce 2035, ve stejném roce resort obrany počítá i s „dosažením plných operačních schopností“ systému F-35 (.pdf). Do té doby bude česká armáda také používat stávající gripeny. Podle plánů ministerstva tedy k plnému nasazení letounů F-35 dojde až za 11 let. Výrok Karla Havlíčka tak hodnotíme jako pravdivý.

Martin Kupka v rozhovoru mluví o zapojení českého průmyslu do pořízení amerických stíhaček F-35, které nahradí nyní používané gripeny. Konkrétně zmiňuje částku 15,3 miliard korun, což je podle něj celková hodnota 14 projektů, na kterých se mají podílet české firmy a univerzity.

Zapojení českých firem

Už v září 2023, kdy vláda Petra Fialy plán na nákup letounů schválila, Ministerstvo obrany uvádělo, že součástí dohod o nákupu bude zapojení českého průmyslu v oblasti výroby a univerzit do výzkumu a vývoje. Průmyslová spolupráce s americkou stranou pak byla smluvně uzavřena během letošního ledna, vzápětí nato resort obrany podepsal i celý kontrakt na pořízení stíhaček.

Připraveno je 11 projektů s výrobcem letadel F-35 Lockheed Martin a další tři projekty s firmou Pratt&Whitney v celkové hodnotě 15,3 miliardy korun. Na projektech se bude podílet celkem 13 českých podniků a univerzit, které se zapojí do čtyř oblastí – do výroby komponent, výzkumu a vývoje, pilotního výcviku a do údržby, servisu a oprav nakoupených letounů.

Doplňme, že o těchto 14 projektech ministerstvo obrany mluvilo i v jednom z dokumentů z loňského roku (.pdf) a už tehdy vyjmenovávalo třináct firem a univerzit, se kterými dojednalo spolupráci:

• V dodavatelském řetězci budou hrát roli společnosti Ray Service, Honeywell Aerospace Olomouc, PBS, One3D a Centrum HiLase.
• V oblasti vývoje pro obranné projekty amerických firem budou působit Aero Vodochody Aerospace a Aerotech Czech. V oblasti výzkumu resort počítal se zapojením ČVUT, VUT a státního Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu (VZLÚ).
• Do výcviku pilotů bude zapojen státní podnik LOM a firma VRGineers.
• Údržbu a servis zajistí společnost VR Group (.pdf).

Pro úplnost je vhodné dodat, že některé firmy jsou zapojeny do více oblastí. Podle informací ze září 2023 by se spolupráce měla dále týkat např. kosmických technologií, kybernetiky, umělé inteligence nebo robotiky.

Závěr

V souvislosti s nákupem amerických letounů F-35 je tedy připraveno celkem 14 projektů v celkové hodnotě 15,3 miliard Kč, na kterých se bude podílet 13 českých firem a univerzit. Výrok Martina Kupky tak hodnotíme jako pravdivý.

Místopředseda Sněmovny Karel Havlíček mluví o pořízení nových bojových vozidel pěchoty (BVP) CV90 a zmiňuje, že zapojení českých firem do této zakázky je prozatím menší, než s čím počítá podepsaná rámcová dohoda. Hodnota dodávek, které jsou nyní nasmlouvané s tuzemskými firmami, podle Havlíčka konkrétně dosahuje přibližně jen 5 miliard korun.

Vývoj zakázky na BVP

Resort obrany původně na nákup nových BVP v roce 2019 vypsal tendr, do kterého se přihlásilo několik zahraničních firem. Výběrové řízení ale později provázela řada nejasností a komplikací, a Fialův kabinet se ho proto v červenci 2022 rozhodl zrušit. Ve stejné době pověřil ministryni obrany Janu Černochovou, aby zahájila jednání o nákupu přímo se švédskou vládou a švédskou společností BAE Systems.

Vláda Petra Fialy nakonec schválila pořízení 246 švédských bojových vozidel CV90 v květnu 2023 (.pdf) a následně zástupci Česka, Švédka a zmíněné firmy BAE Systems podepsali dohodu. První stroje by armáda měla podle Ministerstva obrany dostat v roce 2026, poslední do roku 2030. Cena nákupu byla stanovena na 59,7 miliard korun.

Resort obrany ale na podzim 2023 změnil odhad částky, a nákup tak dle jeho vyjádření může celkem přijít až na 70,7 miliardy Kč (.pdf, str. 18). Podle ředitele sekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany Lubora Koudelky ale ani tato částka není definitivní, „protože se bude průběžně měnit v závislosti na vývoji ekonomických ukazatelů“. Dohoda se švédskou stranou totiž obsahuje tzv. inflační doložku. Nově uváděných 70,7 miliardy Kč podle zástupců ministerstva zahrnuje aktuální odhadovanou cenu a rezervu, která bere v úvahu předpokládaný růst cen práce, surovin, kurz koruny a další faktory.

Upřesněme, že částku za pořízení BVP Česko nevyplácí najednou. V rozpočtu Ministerstva obrany na rok 2024 je na nákup BVP vyčleněno cca 11,2 miliardy Kč (.pdf, str. 19). Na další rok to podle plánů vlády bude 6,7 miliardy a v roce 2026 2,2 mld. Kč.

Zapojení českých firem

Dohoda mezi Českou republikou a Švédskem zahrnuje podmínku, aby se český obranný průmysl do zakázky zapojil alespoň ze 40 % (.pdf, str. 3). Švédská strana také počítá s tím, že české zapojení bude garantovaných 40 % přesahovat. Zpravodajský server iDNES.cz v této souvislosti zmiňoval, že z původně dohodnuté ceny, takřka 60 miliard korun, by tedy tuzemským společnostem mělo připadnout nejméně 24 mld. Kč.

Ministerstvo obrany uvádí, že přímo v Česku se má vyrobit přes 200 nových BVP, do výroby se přitom zapojí asi tři desítky českých firem. Hlavními pěti společnostmi, které se na výrobě mají podílet, jsou státní zbrojovka VOP CZ, VR Group, Exalibur Army, Meopta a Ray Service. Všechny tyto společnosti již se švédskou BAE Systems mají uzavřenou smlouvu.

Ministerstvo obrany konkrétní podíly českých společností na projektu neurčuje. Ty se totiž odvíjí od samostatných jednání mezi švédskou stranou a jednotlivými podniky. Resort tak do těchto jednání nezasahuje a ani nezveřejňuje finální dohody mezi tuzemskými firmami a švédskou BAE Systems. Z veřejně dostupných zdrojů proto není jasné, kolik miliard českým firmám v současnosti připadlo.

Shrnutí

Na nákup BVP je tedy vyhrazeno skoro 71 miliard korun, ačkoliv se původně jednalo o necelých 60 mld. Kč. Ve smlouvě o jejich pořízení je zakotveno, že minimálně 40 % podílu celkového dohodnutého objemu má zprostředkovat český obranný průmysl. Pokud tedy vycházíme z částky zanesené v podepsané dohodě, tuzemským firmám by mělo připadnout nejméně 24 mld. Kč.

Vyjednávání o konkrétním zapojení českých firem do výroby BVP má na starosti švédská společnost BAE Systems, Ministerstvo obrany do těchto jednání přímo nezasahuje a nezveřejňuje ani finální dohody. Jaký je celkový objem již nasmlouvaných dodávek se nám nepodařilo dohledat ani v jiných veřejně dostupných zdrojích. Tvrzení Karla Havlíčka, že uzavřené smlouvy českých firmem se švédským výrobcem v současnosti dosahují hodnoty jen kolem 5 miliard korun, proto nemůžeme potvrdit, ani vyvrátit. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.