Klára Dostálová komentuje vulgaritu, kterou v uniklém e‑mailu použil předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Své spolupracovníky v něm dle svého tvrzení žádal, aby sehnali podklady kvůli tomu, aby mohl reagovat na výroky ministra zahraničí Jana Lipavského o Ukrajině. Zajímal se však i o citlivé informace, jako zda má ministr děti.

Předmětem diskuze se stala věta, kterou e‑mail začíná, a ve které se nachází hanlivé označení Jana Lipavského: „Udělejte mi teze, podklady na tohoto zm*da.“ Klára Dostálová v souvislosti s hrubým vyjadřováním mluví o tom, že pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík v minulosti použil stejný výraz.

Zmíněná vulgarita z Ferjenčíkových úst skutečně zazněla, a to na schůzi Poslanecké sněmovny v roce 2018 během projednávání návrhu novely zákona o platech představitelů státní moci. Podle původního návrhu se měly platy politiků v konečném důsledku zvednout o 20 %. Poslanci SPD a Piráti však svolali mimořádnou schůzi s cílem růst platů zpomalit. Ve výsledku se platy nakonec zvedly pouze o 9 %. 

Mikuláš Ferjenčík během svého vystoupení v dolní komoře poukázal na to, že navýšení platů o 20 % by bylo v kontextu tehdejší ekonomické situace neadekvátní. Dále uvedl, že by se za sebe styděl, kdyby se tomu nepokusil zabránit (.pdf, str. 60). Konkrétně situaci komentoval slovy: „Když přijdu k nám do Choltic do hospody, tak chci, abych se tam mohl podívat štamgastům do očí a říct, že já nejsem taky takovej zm*d, kterej si přidá 20 procent, když s tím mohl něco udělat."

Závěr

Mikuláš Ferjenčík v minulém volebním období použil stejnou nadávku, jakou v uniklém e‑mailu označil Andrej Babiš ministra zahraničí Jana Lipavského. Hanlivé označení zřejmě vztahoval na poslance, kteří podporovali navýšení platů politiků o 20 %. Výrok Kláry Dostálové tak hodnotíme jako pravdivý.

Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Klára Dostalová komentuje e‑mail Andreje Babiše, v němž od svých spolupracovníků žádal informace o ministru zahraničí Janu Lipavském. U jednoho z příjemců ovšem zaměnil adresu a poslal ho jeho jmenovci, který posléze e‑mail předal médiím. Je nutné uvést, že v rámci našeho ověřování nehodnotíme, který z použitých výrazů byl ostřejší, ale pouze to, zda je daní politici použili.

Ve zmíněném e‑mailu stojí: „Udělejte mi teze, podklady na toho zm*da. Napište mi příběh Izrael, jak se vykašlal na naše lidi, jak byl v Doha, jezdí všude, dělá kampaň, korespondenční volba. (…) Má děti? Jazyky?“. Především od zástupců vládních stran se na formu e‑mailu hrnula kritika, přičemž někteří z nich ji připodobňovali k praktikám StB. Andrej Babiš se proti podobným nařčením ohradil, Lipavskému se za použití nadávky omluvil a odmítl, že by se mělo jednat o kompromitující materiály. O jeho děti se dle svého tvrzení zajímal pouze proto, aby se ho mohl později zeptat, jestli by je poslal do války.

Andrej Babiš e‑mail poslal 10. března, přičemž Novinky.cz o něm informovaly o den později, kdy zrovna vyšel rozhovor s poslancem Ondřejem Kolářem (TOP 09) pro CNN Prima News. Kolář v něm vulgární výrazy použil, když se jej redaktorka dotázala na obvinění, které vznesl bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek v únoru tohoto roku vůči jeho otci a externímu poradci prezidenta Petru Kolářovi v pořadu Partie. Zaorálek se tehdy konkrétně vyjádřil, že pracuje pro firmu Squire Patton Boggs, která „pomáhá Putinově peněžence“ (video, čas 20:36).

Zatímco Ondřej Kolář během Partie reagoval na tato obvinění slovy, že si to mohou vyřídit mimo studio, během zmíněného rozhovoru na dotaz redaktorky odpověděl: „To je č*rák. To tam dejte. Dodnes vlastně vůbec nechápu, co se to tam odehrálo.“ Uvedl, že jeho otec Petr Kolář nikdy pro Rusko nepracoval a vždy si zakládá na tom, že hájí české zájmy. Nakonec také dodal: „Úspěch se v této zemi neodpouští. Zaorálek je prostě ku*va, tak se tak chová.“

Ondřej Kolář se později na síti X (dříve Twitter) za své vyjádření omluvil: „A omlouvám se všem, kterých se dotklo, že jsem politickou nulu Zaorálka (…) počastoval sprostými výrazy. Vulgarity do politiky nepatří. Unesly mě emoce.“

Shrnutí

Andrej Babiš se v uniklém e‑mailu vulgárně vyjádřil na adresu ministra zahraničí Jana Lipavského. O den později vyšel rozhovor s poslancem Ondřejem Kolářem, který také použil vulgární výraz, jenž se vztahoval na Lubomíra Zaorálka. Výrok Kláry Dostálové tak hodnotíme jako pravdivý.

Předsedkyně Poslanecké sněmovny Klára Dostálová v kontextu výroku odmítá, že by byl Andrej Babiš pro Česko bezpečnostním ohrožením, jak se o něm vyjádřil ministr zahraničí Jan Lipavský. Podle ní hnutí ANO podporuje Ukrajinu a označuje Rusko za agresora, zároveň ale klade důraz na nutnost mírových jednání.

Vyjádření členů ANO

Zástupci hnutí ANO se svými slovy na stranu Ukrajiny postavili opakovaně. Například Karel Havlíček v červenci 2023 uvedl: „Jsme jednoznačně na straně Ukrajiny ve smyslu toho, že Rusko je agresor“ (video, čas: 0:53). Podobně se v lednu 2024 vyjádřil další z čelných představitelů hnutí, poslanec a bývalý ministr obrany Lubomír Metnar. Ten na tvrzení nynější šéfky resortu Jany Černochové o tom, že „Putin je agresor a Ukrajina je pouze země, která se brání", reagoval tak, že tato vyjádření nikdo nezpochybňuje.

Ve stejný den, kdy byl odvysílán námi ověřovaný rozhovor s Klárou Dostálovou, se podobně vyslovila také předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Alena Schillerová. Podle ní hnutí vždy dodržovalo své prozápadní směřování a jeho členové „nemají problém podpořit usnesení o našem (českém, pozn. Demagog.cz) prozápadním směřování a o tom, že (…) režim Putina je režim agresora“ (video, čas: 3:09).

Co se týče mírových jednání, v únoru 2024 například Andrej Babiš ve Sněmovně navrhoval, že by vláda Petra Fialy měla uspořádat mírovou konferenci. „Proč vedou vláda a prezident válečnou propagandu a neusilují o mír a nezorganizují mírovou konferenci v Praze?“ řekl tehdy. Na toto vyjádření navázal také poslanec Jaroslav Bžoch, který zmínil, že Ukrajinu by mělo Česko dále podporovat, ovšem zároveň by mělo usilovat i o mírová jednání (video, čas 17:56).

O nutnosti mírových jednání mluvil i poslanec Karel Havlíček, který řekl, že „každá válka jednou skončí jakousi dohodu nebo mírem a otázka je, jestli nastal čas, aby se toto skutečně zaktivovalo“. Dodal, že by členské státy Evropské unie a NATO měly vynaložit úsilí směrem k ukončení války.

Usnesení Poslanecké sněmovny

Unesení, které ve výroku zmiňuje Klára Dostálová, Sněmovna opravdu přijala 29. března 2022, a to při 17. schůzi v rámci jednání o prodloužení doby nouzového stavu. Dolní komora v něm žádala vládu o zahájení intenzivních diplomatických kroků, které by vedly k rychlému ukončení války na Ukrajině (.pdf). Pro schválení usnesení zvedlo ruku 140 poslanců, včetně zástupců opozice.

Nutno podotknout, že toto doprovodné usnesení bylo založeno na dříve schváleném (.pdf) usnesení bezpečnostního výboru „k aktuální bezpečnostní situaci v České republice v souvislosti s událostmi na Ukrajině“. To konstatovalo, že Česko nebylo v bezprostředním ohrožení, a žádalo Fialův kabinet o předložení vypracovaného migračního plánu a o intenzivní diplomatické kroky směrem k ukončení konfliktu. Pro toto usnesení hlasovalo všech 15 členů výboru napříč politickým spektrem, kromě Pirátské strany, která ve výboru nemá zastoupení (.pdf, str. 9).

Shrnutí

Vrcholní členové hnutí ANO svými veřejnými vyjádřeními podporují Ukrajinu ve válce s Ruskem a například Karel Havlíček uvedl, že Rusko je agresor. Hnutí zároveň kabinet Petra Fialy vybízí k uspořádání mírové konference. K tomu Poslanecká sněmovna opravdu v březnu 2022 přijala usnesení, které vládu konkrétně žádalo o zahájení intenzivních diplomatických kroků, jež by vedly k rychlému ukončení války. Výrok Kláry Dostálové tak hodnotíme jako pravdivý.

Německý Spolkový účetní dvůr, ekvivalent českého Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), vydal na začátku března 2024 „Zvláštní zprávu o stavu provedení energetické tranzice s ohledem na bezpečnost dodávek, cenovou dostupnost a slučitelnost dodávek elektřiny s životním prostředím“ (.pdf). Adresoval ji oběma komorám německého parlamentu a vládě.

Zpráva uvádí, že německá energetická transformace nejde s ohledem na dodávky elektřiny podle plánu. Podle autorů „je ohrožena bezpečnost dodávek, elektřina je drahá a spolková vláda není schopna komplexně posoudit dopad energetického přechodu na krajinu, přírodu a životní prostředí“ (.pdf, str. 6).

Dokument kritizuje německou vládu i Spolkovou agenturu pro sítě (BNetzA), jejíž monitorovací zprávy považuje za zkreslené (.pdf, str. 28–29). Podle auditorů vychází pouze z nepravděpodobných „nejlepších“ případů, tzv. „best-case“ scenarios, zatímco prognózy jiných analýz jsou pesimističtější. Auditoři také uvádí, že podle Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E) nejsou německé dodávky elektřiny do roku 2030 zajištěné (.pdf, str. 29).

Německá obdoba Nejvyššího kontrolního úřadu tedy skutečně vydala zprávu, podle které zemi hrozí nedostatek energie. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pařížská dohoda je úmluva o ochraně klimatu, která byla přijata na mezinárodní klimatické konferenci v Paříži v roce 2015. Té se zúčastnily smluvní strany Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Dohoda vstoupila v platnost v listopadu 2016 a Česká republika ji ratifikovala o rok později. Společně s ostatními členskými státy EU se tak mj. přihlásila ke snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 40 % ve srovnání s rokem 1990.

Dlouhodobým cílem Pařížské dohody (.pdf, str. 2) „je zlepšit globální reakci na hrozby změny klimatu, a to v návaznosti na udržitelný rozvoj a úsilí o vymýcení chudoby“.Klíčové je dle této dohody udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí. Současně by státy měly usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C, a to opět oproti preindustriálním časům (.pdf, str. 2). Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Ondřej Knotek říká, že Evropská komise zamýšlela prosadit návrh, který by od roku 2030 zakázal produkovat elektřinu z fosilních paliv. V našem odůvodnění se tak zaměříme na to, zda EK takový cíl někdy zmiňovala.

Podle nejnovějších dat Eurostatu k roku 2021 pocházelo 37,9 % elektřiny vyprodukované v Evropské unii (EU) z obnovitelných zdrojů, 25,2 % elektřiny vyrobily jaderné elektrárny a 36,6 % bylo ze všech fosilních zdrojů dohromady, tedy např. z uhlí nebo zemního plynu.

Evropská komise (EK) si v rámci programu REPowerEU dala za cíl navýšit do roku 2030 kapacitu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na 42,5 %. Do roku 2050 si pak EK dala za cíl vytvořit klimaticky neutrální Evropskou unii, což znamená, že by členské státy vypouštěly do atmosféry pouze tolik emisí, kolik by byl kontinent schopen znovu absorbovat.

V žádném z cílů se ovšem nemluví o zákazu spalování fosilních paliv, ani o jejich naprostém nahrazení obnovitelnými zdroji. Ani v jiných dokumentech EK nemluví o takovém záměru. Taktéž v přehledu právních předpisů Evropské unie se žádný takový návrh nenachází a o tomto cíli nemluvila ani předsedkyně EK Ursula von der Leyen. Výrok Ondřeje Knotka tak hodnotíme jako nepravdivý.

Europoslanec Ondřej Knotek (ANO) mluví o dostavbě bloků jaderné elektrárny Temelín, od které bylo v roce 2014 upuštěno v reakci na přístup vlády Bohuslava Sobotky. Ta se rozhodla negarantovat minimální výkupní ceny elektřiny, načež energetická společnost ČEZ, jež je většinově vlastněna státem, zrušila tehdy probíhající výběrové řízení. Europoslanec Knotek ale tvrdí, že váhavý postoj k projektu měly i starší vlády, během kterých se tendr zdržel.

Plán dostavby jaderné elektrárny Temelín

Výstavba jaderné elektrárny Temelín byla dokončena v roce 2002. V původních plánech se počítalo celkem se čtyřmi jadernými bloky, nakonec ale byly postaveny a zprovozněny jen dva. Zmiňme, že možnou dostavbu podporoval z pozice premiéra například Mirek Topolánek.

O dostavbě třetího a čtvrtého bloku se nicméně hovořilo už po spuštění elektrárny. ČEZ v roce 2011 (tedy během vládnutí Nečasova kabinetu) předal zájemcům zadávací dokumentaci k veřejnému výběrovému řízení na dostavbu bloků. Řízení se zúčastnily celkem tři subjekty: americký Westinghouse, francouzská Areva a konsorcium složené z ruských státních společností Atomstrojexport a Gidropress a z české Škody JS. Francouzská společnost ale byla později z tendru vyloučena a dál se tak rozhodovalo jen mezi zbylými dvěma subjekty.

Výkupní cena elektřiny

K výběru vítěze tendru mělo dojít v roce 2013. Vzhledem k postupnému poklesu velkoobchodních cen elektřiny se projekt dostal do bodu, kdy nebylo jisté, zda by investice byla pro ČEZ návratná. Začalo se proto hovořit o možné minimální výkupní ceně elektřiny, kterou by ČEZu garantoval stát.

O tomto možném schématu, kdy by stát dotoval ČEZu nízké ceny a při vysokých cenách by naopak ČEZ odváděl přebytky do státního rozpočtu, se mluvilo především v první polovině roku 2013. Vláda Petra Nečase samotný projekt dostavby podporovala, před svou rezignací nicméně nedošla k žádnému závěru ohledně státní garance minimální výkupní ceny elektřiny.

ČEZ v červenci 2013, kdy už vládl úřednický kabinet Jiřího Rusnoka, oznámil, že o výherci výběrového řízení nerozhodne na podzim téhož roku, jak původně plánoval, ale až o rok později. Ředitel divize strategie ČEZu krok vysvětloval mimo jiné tím, že vláda do té doby nerozhodla o možné státní garanci minimální výkupní ceny elektřiny.

V roce 2014 o výkupní ceně elektřiny jednala vláda Bohuslava Sobotky, která se k této variantě postavila odmítavě. Tehdejší ministr financí Andrej Babiš jednání komentoval slovy, že „si nemůžeme dovolit garantovat ceny elektřiny“. ČEZ následně zareagoval na postoj vlády tím, že celý tendr zrušil.

Generální ředitel ČEZu Daniel Beneš přitom už před klíčovým jednáním vlády avizoval, že pokud společnosti nebude garantována minimální výkupní cena elektřiny v souvislosti s dostavením bloků, bude tendr pravděpodobně zrušen.

Závěr

Nečasova vláda tedy tendr na dostavbu jaderné elektrárny Temelín opravdu zdržela, jelikož během svého působení nestihla projednat možnost zavedení minimální výkupní ceny elektřiny. Andrej Babiš jakožto ministr financí v Sobotkově vládě byl jedním z těch, kteří tyto ceny odmítli garantovat, což odůvodnil tím, že si to stát nemohl dovolit. Tato garance se přitom stala podmínkou ČEZu pro pokračování tendru. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. Dodejme ale, že mezi Topolánkovým a Nečasovým kabinetem byla u moci ještě úřednická vláda Jana Fischera.

Europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS) mluví o dostavbě bloků jaderné elektrárny Temelín, od které bylo v roce 2014 upuštěno v reakci na postoj vlády Bohuslava Sobotky. Ta se rozhodla negarantovat minimální výkupní ceny elektřiny, načež energetická společnost ČEZ, jež je většinově vlastněna státem, zrušila tehdy probíhající výběrové řízení. Europoslankyně Vrecionová tvrdí, že zásadní vliv na postoj vlády měl bývalý premiér Andrej Babiš (ANO), který v té době vykonával funkci ministra financí.

Plán dostavby jaderné elektrárny Temelín

Výstavba jaderné elektrárny Temelín byla dokončena v roce 2002. V původních plánech se počítalo s celkem čtyřmi jadernými bloky, nakonec ale byly postaveny a zprovozněny jen dva.

O dostavbě třetího a čtvrtého bloku se nicméně hovořilo po spuštění elektrárny. ČEZ v roce 2011 předal zájemcům zadávací dokumentaci k veřejnému výběrovému řízení na dostavbu bloků. Řízení se zúčastnily celkem tři subjekty: americký Westinghouse, francouzská Areva a konsorcium složené z ruských státních společností Atomstrojexport a Gidropress a z české Škody JS.

Francouzská společnost ale byla později z tendru vyloučena a dál se tak rozhodovalo jen mezi zbylými dvěma subjekty. Vzhledem k postupnému poklesu velkoobchodních cen elektřiny se projekt dostal do bodu, kdy nebylo jisté, zda by investice byla pro ČEZ návratná. Začalo se proto hovořit o možné minimální výkupní ceně elektřiny, kterou by ČEZu garantoval stát. 

Postoj Sobotkovy vlády

Premiér Sobotka ale vyloučil státní garanci minimální výkupní ceny elektřiny už ve svém projevu v Poslanecké sněmovně 6. února 2014. O pár měsíců později o problematice jednala vláda a k této variantě se postavila odmítavě. Tehdejší ministr financí Andrej Babiš jednání komentoval slovy, že „si nemůžeme dovolit garantovat ceny elektřiny“. ČEZ následně zareagoval na postoj vlády tím, že celý tendr zrušil.

Generální ředitel ČEZu Daniel Beneš přitom už před klíčovým jednáním vlády avizoval, že pokud společnosti nebude garantována minimální výkupní cena elektřiny v souvislosti s dostavením bloků, bude tendr pravděpodobně zrušen. Dodejme že negativní postoj k možné státní garanci výkupní ceny měli i někteří představitelé opozice, např. Miroslav Kalousek (TOP 09).

Neshody v roce 2021

O tom, kdo se na odmítavém postoji vlády podílel nejvíce, se rozběhly spory po vánočním projevu prezidenta Miloše Zemana až v roce 2021. Prezident Zeman v něm kritizoval váhavý postoj předchozích vlád k výstavbě nových jaderných bloků. Andrej Babiš poté na platformu X (dříve Twitter) napsal, že on při jednáních v roce 2014 prosazoval pokračování tendru.

Na Babišovo vyjádření pak reagoval např. prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza, jenž se jednání Sobotkovy vlády účastnil. Prohlásil, že za postojem vlády stál především sám Babiš: „Andrej Babiš vždy na jednání chodil a vykřikoval tam, jaký je to tunel, jak to nedovolí, že nebudou žádné záruky pro ČEZ na výstavbu a že to ČEZ musí postavit sám (…)“ Jeho slova následně potvrdil i tehdejší místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) a někdejší premiér Sobotka, který řekl: „Babiš byl v roce 2014 největší odpůrce pokračování tendru na Temelín ve vládě.“

Závěr

Tím, kdo zrušil výběrové řízení na dostavbu třetího a čtvrtého bloku jaderné elektrárny Temelín, tedy byla společnost ČEZ. Tehdejší ministr financí Andrej Babiš byl ale jedním z těch, kteří odmítali garantovat minimální výkupní ceny elektřiny, což byla hlavní podmínka ČEZu pro pokračování tendru. Ačkoli mezi Babišem a ostatními účastníky vládních jednání není shoda o tom, jak tato jednání probíhala, Babiš garance pro ČEZ odmítl i ve svém veřejném projevu. Nepřímo tak tendr skutečně zastavil. Výrok Veroniky Vrecionové tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Evropského parlamentu Ondřej Knotek výrok zmiňuje v kontextu diskuze o tzv. přeshraničním uhlíkovém clu, které se vztahuje na „dovážené suroviny a výrobky ze třetích zemí, jejichž výroba je spojena se zvýšenou emisí skleníkových plynů“. Knotek se k tomuto mechanismu staví skepticky a podotýká, že ačkoliv některé státy mají podobný cíl v boji proti klimatické změně, cesta, jak jej dosáhnout, se liší. Jako příklad uvádí Austrálii, která podle jeho tvrzení hodlá být do roku 2050 klimaticky neutrální, v případě potřeby ale neplánuje zastavit energetické zpracování uhlí do roku 2049.

Austrálie a emise

Austrálie obsazuje přední příčky mezi všemi zeměmi v produkci emisí oxidu uhličitého (CO₂) na obyvatele. V roce 2022 se jednalo o 15 tun emisí CO₂ na obyvatele, což je například ve srovnání s Čínou téměř dvojnásobek. Na čelních místech se Austrálie dlouhodobě nachází i ve statistice, která vyčísluje množství emisí všech skleníkových plynů (včetně metanu a oxidu dusného) na obyvatele.

Podle zprávy energetického think-tanku Ember měla Austrálie v roce 2021 také nejvyšší emise CO₂ z uhlí na obyvatele mezi zeměmi G20, a to i přes pokroky v oblasti solární a větrné energie. Ember zároveň zemi kritizuje za vývoz zásob uhlí do zahraničí, což dlouhodobě přispívá k růstu emisí. Austrálie je totiž po Indonésii druhým největším exportérem uhlí na světě.

Uhlíková neutralita do roku 2050

V říjnu 2021 tehdejší premiér Scott Morrison zveřejnil plán, ve kterém se Austrálie zavázala do roku 2050 dosáhnout nulových čistých emisí uhlíku – tedy že stát bude do ovzduší vypouštět stejné množství oxidu uhličitého, jaké z ní bude odstraňovat, a výsledná bilance tak bude nulová. Tím se Austrálie připojila k řadě dalších států, které usilují o uhlíkovou neutralitu. Odborníci a opoziční představitelé však zpochybňovali účinnost australské strategie především kvůli chybějícím průběžným cílům.

Morrisonův plán spoléhal především na investice ve výši více než 20 miliard australských dolarů do nových technologií, které by umožnily snížení emisí v následujících letech. Tehdejší premiér však neplánoval zastavit ani omezovat využívání fosilních paliv, aby dle jeho slov nebyla ohrožena konkurenceschopnost průmyslu.

V parlamentních volbách v roce 2022 po devíti letech zvítězila Labouristická strana a novým premiérem se stal Anthony Albanese. V září téhož roku australský parlament schválil vládou navrhovanou legislativu, která obsahuje závazek snížit emise všech skleníkových plynů (nejen oxidu uhličitého) o 43 % do roku 2030 a dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Do roku 2030 Austrálie také plánuje dodávat 82 % elektřiny na australském národním trhu s elektřinou (NEM) z obnovitelných zdrojů.

Uzavření uhelných elektráren

Australský operátor trhu s energií (AEMO) vydal nový Plán integrovaného systému (ISP) pro rok 2024, který navrhuje efektivní rozvoj australského trhu s elektřinou v průběhu příštích 20 let (.pdf, str. 3, 7). Plán obnáší tři možné cesty, jak energetických cílů dosáhnout – skoková změna, postupná změna a vývoz zelené energie (str. 8).

Nejpravděpodobnějším scénářem je podle plánu tzv. skoková změna, která předpokládá vyřazení 90 % zbývajících uhelných elektráren v Austrálii do roku 2034 či 2035 a vyřazení celkové uhelné výroby do roku 2038 (.pdf, str. 9, 18).

Téměř stejnou pravděpodobnost ale plán uvádí i u tzv. postupné (progresivní) změny (.pdf, str. 8–9), která počítá s tím, že se množství elektřiny vyráběné z uhlí bude snižovat pomaleji. V úvahu totiž bere obtížnější ekonomické podmínky a pomalejší investování do moderních technologií (str. 40). Zmíněná varianta proto předpokládá, že se od roku 2040 do roku 2050 bude kapacita australských uhelných elektráren pohybovat stále okolo 3 GW (str. 9). Pro srovnání, česká uhelná elektrárna v Prunéřově má instalovaný výkon 0,75 GW.

Shrnutí

Australská vláda v čele s Anthonym Albanesem v roce 2022 v parlamentu prosadila legislativu, ve které se stát zavázal k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Podle Australského operátora trhu s energií existuje více možností, jak Austrálie této klimatické neutrality dosáhne. Jedna z variant, která reflektuje obtížnější ekonomickou situaci a pomalejší investování do nových technologií, opravdu počítá s tím, že některé uhelné elektrárny budou v provozu i v letech 2040 až 2050. Výrok Ondřeje Knotka tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanci v kontextu výroku diskutují o konkurenceschopnosti výrobců v Evropské unii oproti jiným částem světa, kde platí odlišné podmínky pro ochranu klimatu. Marcel Kolaja zmiňuje přeshraniční uhlíkové vyrovnání, které by podle něj ke snížení produkce emisí mělo motivovat i zbytek světa. Veronika Vrecionová tuto uhlíkovou daň a hlavně kontrolu vyprodukovaných emisí v zemích výroby zpochybňuje.

Uhlíková daň

Pomocí mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích, kterému se přezdívá „uhlíková daň“, chce Evropská unie zabránit tzv. úniku uhlíku – tedy situacím, kdy se firmy vyhýbají přísným unijním standardům omezujícím vypouštění oxidu uhličitého do ovzduší. Samotná EU v této spojitosti připouští, že závazky a dohody jako Zelená dohoda nebo Pařížská dohoda, jejichž cílem je přispět k ochraně klimatu v EU, nemusí být mimo členské státy dodržovány. Pokud by se tedy výroba v některých odvětvích kvůli nárůstu nákladů v Unii přesunula do jiných zemí, mohlo by podle EU dojít k celosvětovému nárůstu produkce emisí skleníkových plynů.

Nové nařízení tak nastavuje, že na celní území EU smí zboží dovážet jen schválení deklaranti, kteří podávají celní prohlášení (.pdf, str. 16–17). Ti si od členských států musí koupit certifikáty, které fungují na podobném principu jako emisní povolenky v rámci EU (.pdf, str. 19, 27). Pokud tedy bude někdo chtít zboží dovážet, musí získat takové množství certifikátů, které odpovídá vyprodukovaným emisím při jeho výrobě. Cena certifikátů se podle schváleného nařízení bude vždy odvíjet od průměrných cen evropských emisních povolenek (.pdf, str. 28).

Dovozci mají od října 2023 do konce roku 2025 pouze oznamovací povinnost. Uhlíková daň pak začne platit až od začátku roku 2026 (.pdf, str. 35, 38).

Hlasování v Europarlamentu

Europarlament o nařízení hlasoval v dubnu 2023, kdy se pro jeho přijetí vyslovilo celkem 487 europoslanců, proti 81 a hlasování se jich zdrželo 75 (.pdf, str. 14–15).

Europoslankyně za ODS Veronika Vrecionová pak skutečně hlasovala proti přijetí tohoto nařízení (.pdf, str. 15). Z dalších českých europoslanců byli proti také ostatní zástupci ODS, hnutí ANO 2011 a také europoslanec za SPD Ivan David a nezávislý Hynek Blaško (.pdf, str. 15). Pro naopak byli europoslanci za Piráty, KDU-ČSL, STAN a TOP 09 a Dita Charanzová (.pdf, str. 14), která byla do Europarlamentu zvolená za hnutí ANO, později se s ním ale rozešla.

Závěr

Cílem uhlíkové daně je zabránit úniku uhlíku, tedy přesunutí výrobních odvětví s velkou produkcí emisí mimo EU, kde je výroba díky jiným nařízením na ochranu klimatu levnější. Europoslankyně Veronika Vrecionová skutečně hlasovala proti tomuto nařízení. Její výrok tak hodnotíme jako pravdivý.