OPRAVA: V odůvodnění jsme původně na základě přehledu Legislative Train Schedule zmiňovali, že Kateřina Konečná podpořila celkem 30 dílčích návrhů, které jsou součástí Zelené dohody. Po upozornění Kateřiny Konečné a dalším přezkumu obsahu jednotlivých návrhů a průběhu jednotlivých hlasování jsme text upravili.

Takzvaný Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu představila Evropská komise (EK) v prosinci 2019. Cílem tohoto plánu je připravit Evropskou unii (EU) na udržitelné hospodaření a snížení emisí skleníkových plynů. EK chce konkrétně do roku 2030 snížit produkci veškerých skleníkových plynů, včetně oxidu uhličitého, alespoň o 55 % oproti hodnotám z roku 1990 (.pdf, str. 4). Do roku 2050 chce EU dosáhnout klimatické neutrality.

Projednávání Green Dealu

V Evropském parlamentu se dohoda začala projednávat v prosinci 2019, přičemž hlasováním na plenárním zasedání si Green Deal prošel v lednu 2020. Pro jeho přijetí tehdy hlasovalo 482 europoslanců, 136 bylo proti a 95 se zdrželo (.pdf, str. 218–219). Europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná hlasovala proti (str. 219).

Návrh následně v prosinci 2020 schválila Evropská rada, která se také rozhodla tento plán zakomponovat do evropského právního rámce pro klima a navrhla jeho urychlené schválení (.pdf, str. 5). Díky tomu se z ambic o dosažení klimatické neutrality do roku 2050 stala právní povinnost.

Evropský parlament o evropském právním rámci pro klima hlasoval v červnu 2021, přičemž Kateřina Konečná byla pro jeho přijetí (.pdf, str. 11). Zástupci všech členských států s výjimkou Bulharska v Radě EU posléze tento rámec schválili.

Další hlasování

Green Deal ale není jen jeden návrh, jedná se totiž o soubor iniciativ, do kterého kromě zmíněného právního rámce pro klima patří také např. balíček s názvem Fit for 55, strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu nebo další iniciativy, které se věnují zemědělství či průmyslu.

Webové stránky Legislative Train Schedule, které vytvořil Europarlament, sledují celkem šest politických priorit, které si Evropská komise stanovila pro toto volební období. Jednou z nich je právě Green Deal. Ne všechny položky, které Legislative Train Schedule vyjmenovává v kategorii Green Deal, jsou součástí Zelené dohody, prosazují ale cíle v Green Dealu obsažené.

Podle těchto záznamů Kateřina Konečná hlasovala například pro přijetí dvou nařízení, která jsou součástí balíčku Fit for 55. Prvním z nich bylo nařízení o vytvoření Sociálního fondu pro klimatická opatření (.pdf, str. 16). Jeho cílem je pomocí výnosů z emisních povolenek financovat zvyšování energetické účinnosti budov nebo využívání nízkoemisní dopravy a dočasně také poskytovat přímou finanční podporu zranitelným skupinám obyvatel (.pdf, str. 70). Ve druhém případě Konečná podpořila nařízení o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (.pdf, str. 111), jehož záměrem je např. zajistit větší množství veřejně přístupných elektrických dobíjecích stanic.

Kromě toho Konečná dále podpořila rozhodnutí o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2030 (.pdf, str. 565). Ten se „zaměřuje na urychlení přechodu na klimaticky neutrální, čisté a oběhové hospodářství efektivně využívající zdroje spravedlivým a inkluzivním způsobem a podporuje cíle Zelené dohody pro Evropu“.

Dalším podpořeným dokumentem je nařízení o látkách poškozujících ozonovou vrstvu (.pdf, str. 4), jehož účelem je především uvést starší opatření do souladu se Zelenou dohodou tak, že stanoví další snížení emisí (.pdf, str. 2). Zpřísněním limitů, tentokrát u znečišťujících organických látek, se v souladu s Green Dealem zabývalo nařízení, pro které Konečná hlasovala v říjnu 2022 (.pdf, str. 24).

Kladně hlasovala i pro nařízení o vytvoření rámce pro certifikaci pohlcování uhlíku (.pdf, str. 133). Jeho cílem je usnadnit provozovatelům zavádění pohlcování uhlíku a tím dosáhnout „cíle klimatické neutrality do roku 2050 stanoveného v evropském právním rámci pro klima a dalších environmentálních cílů Zelené dohody pro Evropu“.

Závěr

Europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná má tedy pravdu v tom, že nehlasovala pro přijetí samotného Green Dealu. Následně však podpořila řadu dílčích návrhů, které jsou jeho součástí, počínaje právním rámcem pro klima, který mění některé cíle Grean Dealu na právní povinnost pro členské země. Její výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Frans Timmermans, člen nizozemské levicové Strany práce a toho času zástupce frakce Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D) se po evropských volbách v roce 2019 ujal nové pozice výkonného místopředsedy Evropské komise (EK) pro Green Deal. Jeho ambice původně směřovaly na nejvyšší post v EK, tedy na jejího předsedu. Čelil ale odporu několika členských států včetně Česka, takže se tohoto místa ujala Ursula von der Leyen.

Timmermansova role

Ursula von der Leyen následně Timmermanse pověřila vedením politik EU v oblasti klimatu (.pdf, str. 2), jejichž cílem je stát se klimaticky neutrálním kontinentem do roku 2050. Vyzvala ho také k tomu, aby nastavil nové, ambicióznější snahy ve snižování emisí. Timmermans tedy vedl portfolio, které bylo pro EK pod vedením von der Leyen klíčové.

V dopise, který Timmermans od šéfky EK v roce 2019 dostal, stálo, že má za úkol „prověřit výrobu energie, odblokovat soukromé investice a podpořit nové čisté technologie“. Až do svého odchodu z Evropské komise v roce 2023 vedl vyjednávání legislativy, do které spadá například postupný zákaz spalovacího motoru, uhlíková daň či systém obchodování s emisními povolenkami pro silniční dopravu a budovy.

Mezi Timmermansovy úkoly spadala i jednání o klimatu se světovými lídry nebo farmářskou lobby. Klimatický balíček přijel v roce 2021 představit i tehdejšímu českému premiérovi Andreji Babišovi. V pozici výkonného místopředsedy EK pro Green Deal ho v srpnu 2023 nahradil slovenský eurokomisař Maroš Šefčovič (taktéž S&D), který v tomto evropském orgánu působí už od roku 2009.

Závěr

Nizozemský politik Frans Timmermans, člen levicové Strany práce, skutečně vedl vyjednávání o Green Dealu. Činil tak ze své pozice výkonného místopředsedy Evropské komise. Výrok Kateřiny Konečné proto hodnotíme jako pravdivý.

Během superdebaty na CNN Prima News se moderátorka Tezerie Tománková ptala lídrů kandidátek ve volbách do Evropského parlamentu na jejich pohled na Green Deal a na to, co by v něm změnili, odstranili či zachovali. Kateřina Konečná, lídryně koalice Stačilo!, říká, že podle ní není pravda, že by Green Deal nešel zrušit, protože lid je dle české Ústavy zdrojem veškeré moci, a proto lze podobná legislativa vždy anulovat. V našem odůvodnění neověřujeme, zdali se Green Deal dá zrušit, ale pouze to, jestli se taková formulace v Ústavě nachází.

Hned na začátku Ústavy, konkrétně v článku 2, stojí, že lid je zdrojem veškeré moci. Dále se v něm specifikuje, že lid tuto moc vykonává prostřednictvím orgánů zákonodárné, výkonné a soudní moci. Vedle toho ale ústavní zákon může určit, kdy lid státní moc vykonává přímo. Je vhodné uvést, že zákonodárnou moc má v Česku na základě Ústavy Parlament a vrcholným orgánem výkonné moci je vláda.

Ústava tedy výslovně stanovuje, že lid je zdrojem veškeré státní moci. Výrok Kateřiny Konečné tak hodnotíme jako pravdivý.

Piráti, jmenovitě lídr kandidátky do evropských voleb Marcel Kolaja a další europoslanec Mikuláš Peksa společně s ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem, představili stranický plán na pozměnění Green Dealu v první polovině dubna. Podle Pirátů by jejich návrh dohodu upravil tak, aby byla efektivnější v boji s klimatickou krizí a ochránila ty, kteří jsou dopady klimatických změn nejvíce ohroženi (.pdf, str. 1).

Je vhodné uvést, že všichni tři pirátští zástupci Green Deal v Evropském parlamentu podpořili (.pdf, str. 218). Z dubnového vyjádření předsedy strany Ivana Bartoše vyplývá, že Piráti považují tento plán za krok správným směrem, vadí jim ovšem nízké investiční prostředky. Jejich plán se tak dle jejich slov snaží tento nedostatek napravit.

Pirátský návrh

Návrh se skládá ze tří hlavních pilířů, kterými jsou inspirace u americké legislativy s názvem Inflation Reduction Act (IRA), posílení investic prostřednictvím zavedení dobrovolného důchodového spoření na evropské úrovni a podpora domácností (.pdf, str. 1).

Piráti navrhují např. zavést výjimku z korporátní daně pro investice do čistšího průmyslu, čímž by se dle nich podpořila i konkurenceschopnost ekonomiky (.pdf, str. 2–3). Další investice by podle plánu přineslo zavedení evropského důchodového systému, ve kterém by každý občan EU měl možnost vstoupit do dodatečného penzijního spoření u Evropské investiční banky (.pdf, str. 4). Kromě toho Piráti chtějí zabránit cílení evropských dotací na největší koncerny a jejich projekty a místo toho více podpořit domácnosti (str. 5).

Závěr

Piráti skutečně přišli s vlastním plánem na provedení změn v evropském Green Dealu, přičemž dokument shrnuje návrhy do tří pilířů. Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.

Pařížská dohoda je úmluva o ochraně klimatu, která byla přijata na mezinárodní klimatické konferenci v Paříži v roce 2015. Té se zúčastnily smluvní strany Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Dohoda vstoupila v platnost v listopadu 2016 a Česká republika ji ratifikovala o rok později. Společně s ostatními členskými státy EU se tak mj. přihlásila ke snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 40 % ve srovnání s rokem 1990.

Dlouhodobým cílem Pařížské dohody (.pdf, str. 2) „je zlepšit globální reakci na hrozby změny klimatu, a to v návaznosti na udržitelný rozvoj a úsilí o vymýcení chudoby“. Klíčové je dle této dohody udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí. Současně by státy měly usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C, a to opět oproti preindustriálním časům (.pdf, str. 2). Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan v březnu na svých sociálních sítích publikoval krátké video, ve kterém reaguje na kritiku od uživatele, který tvrdil, že kvůli novému migračnímu paktu bude muset Česko za každého nepřijatého migranta platit 270 tisíc korun.

Toto tvrzení Rakušan rozporuje a uvádí, že pokuty v paktu „nejsou. Na to máte moje slovo. Tohle v migračním paktu není. Já jsem naopak hrdej na to, co jsem pro Českou republiku dokázal vyjednat“ (video, čas 0:08). Ve videu pak dále uvádí, že „nebudeme muset na naše území přijmout ani jednoho člověka, kterého tady mít nechceme. A ještě: platit těm státům na jihu (…) nebudeme muset, protože máme na svém území 380 tisíc Ukrajinců. Takhle jednoduché to je“ (čas 0:18).

Alena Schillerová tedy ministra vnitra cituje správně, a její výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Je vhodné uvést, že v tomto ověření jsme se zabývali pouze citací Víta Rakušana. Obsahu migračního paktu a otázce pokut jsme se více věnovali zde a zde.

Předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Alena Schillerová ve svém příspěvku napsala, že zástupci současné vládní koalice včetně TOP 09 přiznali, že ministr vnitra Vít Rakušan neuváděl správné informace o novém migračním paktu. Poslankyně Schillerová Rakušana obviňuje ze zrady a tvrdí, že výroky zástupců koalice jsou „přiznáním této zrady“.

Migrační pakt byl tématem pořadu 360° na CNN Prima News 25. března 2024. Moderátor Michal Půr se zeptal, zda zástupci koalice „nevěděli, co české předsednictví dojednalo nebo na čem se podílelo“ (video, čas 35:18). Na to europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský odpověděl, že opravdu nevěděli, co řekla Rada EU, a že slyšeli pouze interpretaci Víta Rakušana (čas 35:23). Podobně zareagovala také pirátská europoslankyně Markéta Gregorová.

Když europoslanec Jiří Pospíšil (TOP 09) ve stejném pořadu následující den dostal stejnou otázku, uvedl: „Vít Rakušan na počátku říkal, že se podařilo vyjednat výjimku pro Českou republiku kvůli uprchlíkům z Ukrajiny. A výsledek je, že jak to interpretuji já, že o tom sice byla vedena verbální debata, ale že se tato slova pana ministra Rakušana do samotného textu nepromítla“ (video, čas 34:42).

Je vhodné uvést, že migrační pakt sice výslovně nezmiňuje Česko ani ukrajinské uprchlíky, o výjimku ale mohou žádat země pod migračním tlakem (.pdf, str. 128–132). Podle vyjádření eurokomisařky pro vnitřní záležitosti Ylvy Johansson byla tato možnost výjimky přidána speciálně pro Polsko a Českou republiku, které přijaly velký počet ukrajinských uprchlíků. Detailněji jsme se výjimce pro ČR věnovali zde.

Člen TOP 09 Jiří Pospíšil tedy opravdu řekl, že Vít Rakušan původně mluvil o vyjednané výjimce pro Českou republiku, která se však podle něj do samotného textu migračního paktu nakonec nepromítla. Z toho důvodu hodnotíme výrok Aleny Schillerové jako pravdivý.

Alena Schillerová tvrdí, že vláda Petra Fialy pět měsíců utajovala „zradu“ Víta Rakušana, který dle jejího názoru o obsahu migračního paktu dlouhodobě neuváděl správné informace. V kontextu výroku mluví o vystoupení europoslanců Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL) a Markéty Gregorové (Piráti) v pořadu 360° z března 2024, kde podle ní „zradu“ přiznali. V našem odůvodnění neověřujeme, zdali někdo ze jmenovaných činitelů někoho zradil, ale pouze to, zdali se zástupci KDU-ČSL a Pirátů vyjádřili tak, jak uvádí Schillerová.

Vyjádření lidovců a Pirátů

Pasáž pořadu, o které se Alena Schillerová zmiňuje, započal poslanec Jaroslav Bžoch, který tvrdil, že po konci českého předsednictví v Radě EU vytkl tehdejšímu ministrovi pro evropské záležitosti Mikuláši Bekovi, že se během předsednictví „s migrací nikam nepohli“ (video, čas 34:00).

Podle Bžocha eurokomisařka pro vnitřní záležitosti Ylva Johansson uvedla, že se české předsednictví na dohodě o migračnímu paktu podílelo. To dle něj následně potvrdil i ministr vnitra Vít Rakušan (video, čas 34:15). Následně dodal, že mu vadí, že česká vláda zatajovala svou činnost na migračním paktu, a přiznala ji pouze poté, co to veřejně oznámila právě Johansson.

Na Bžochův komentář navázal moderátor Michal Půr, který se zeptal Tomáše Zdechovského, zda „nevěděli co české předsednictví dojednalo, nebo na čem se podílelo“ (video, čas 35:18). Zdechovský odpověděl, že opravdu nevěděli, co řekla Rada EU a slyšeli pouze interpretaci Víta Rakušana (čas 35:23).

Moderátor Půr se následně zeptal pirátské europoslankyně Markéty Gregorové na její názor na to, že Vít Rakušan řekl, že pro Česko existuje výjimka ze systému tzv. povinné solidarity, která se ovšem podle Půra v další verzi paktu už nenacházela. Gregorová na tuto poznámku zareagovala slovy „to je samozřejmě jako obří problém“ (video, čas 36:36).

Detailněji jsme se výjimce pro ČR věnovali zde. Migrační pakt sice nakonec výslovně nezmiňuje Česko ani ukrajinské uprchlíky, o výjimku ale mohou žádat země pod migračním tlakem (.pdf, str. 128–132). Jestli se daný stát v této situaci skutečně nachází, posoudí Evropská komise a Rada EU (str. 55, 130–131). Jak Evropská komise a Rada EU případnou českou žádost o výjimku posoudí, nelze s jistotou předjímat, nicméně podle vyjádření eurokomisařky pro vnitřní záležitosti Ylvy Johansson byla tato možnost výjimky přidána speciálně pro Polsko a Českou republiku, které přijaly velký počet ukrajinských uprchlíků.

Závěr

Alena Schillerová má pravdu, když tvrdí, že zástupce lidovců Tomáš Zdechovský připustil, že ohledně obsahu migračního paktu slyšel pouze interpretaci Víta Rakušana. Také přesně cituje Markétu Gregorovou, a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Místopředsedkyně hnutí ANO Alena Schillerová mluví o migračním paktu a kritizuje ministra vnitra Víta Rakušana, že se jeho definitivnímu schválení nesnažil zabránit, jelikož na zasedání ministrů vnitra a spravedlnosti členských států Evropské unie (EU) vyslal svého náměstka, zatímco on sám odjel debatovat s voliči.

Migrační pakt

Cílem migračního paktu je reformovat azylová pravidla napříč EU tak, aby se zvýšila jeho účinnost a aby s žadateli o azyl bylo ve všech členských státech zacházeno jednotně. Mezi zeměmi podle plánu vznikne mechanismus solidarity, aby státy na hranicích EU nebyly tolik přetížené migrací.

Úvodní návrh migračního paktu předložila Evropská komise už v roce 2020. Unijní země se ale na její podobě shodly právě až v červnu 2023, tedy po několika letech vyjednávání (.pdf) V prosinci téhož roku pak mezi vyjednavači Evropského parlamentu a členských zemí EU došlo ke konkrétní předběžné dohodě, která byla schválena v únoru 2024. Europarlament v dubnu, tedy již po námi ověřovanému příspěvku, podobu paktu následně také přijal.

Rakušanova debata

Vít Rakušan od letošního ledna pořádá „Debaty bez cenzury“ s lidmi v regionech. Podle svých slov si uvědomuje, že s vládou a jejími výsledky není spousta lidí spokojená, z čehož viní i špatnou komunikaci Fialova kabinetu. Jedna z takových debat proběhla ve Vyškově právě 4. března, kdy zasedala i Rada pro spravedlnost a vnitřní věci.

Tohoto jednání se Rakušan opravdu nezúčastnil a místo něj byl na Radě přítomný jeho náměstek Lukáš Hendrych (.pdf, str. 1). Ministři vnitra na schůzce řešili mimo jiné také migraci, především strategická partnerství se zeměmi původu uprchlíků a tranzitní nelegální migraci. Samotný migrační pakt nicméně na pořadu jednání Rady vůbec nebyl (.pdf).

Závěr

Rada pro spravedlnost a vnitřní věci se sešla 4. března, a to opravdu bez ministra vnitra Víta Rakušana, kterého nahradil jeho náměstek Lukáš Hendrych. Rakušan byl ve stejný den totiž na jedné ze svých „Debat bez cenzury“ ve Vyškově. Na zmíněném jednání se však migrační pakt neprojednával – v té době ho již zástupci členských států EU schválili a postoupili ho k projednání v Evropském parlamentu. Rakušan tedy schválení paktu nemohl zabránit, ani kdyby byl na schůzce Rady přítomný. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Poslankyně Alena Schillerová mluví o evropském migračním paktu, tedy souboru migračních a azylových pravidel, který schválili zástupci členských zemí spolu s vyjednavači z Europarlamentu v únoru 2024. Vláda Petra Fialy se hlasování nicméně zdržela, přičemž svůj postoj předem avizovala. Je vhodné doplnit, že balíček pravidel po vydání námi ověřovaného příspěvku ještě 10. dubna formálně schválil Evropský parlament.

Dojednaná podoba migračního paktu

O reformě migrační a azylové politiky Evropské unie se jednalo několik let. Jeden z navrhovaných bodů reformy se týkal solidarity s unijními státy, které jsou přílivem migrace zatíženy více než ostatní. Cílem bylo pomoci zejména jižním státům EU, do nichž přicházejí migranti přes Středozemní moře nebo balkánskou cestou. Právě na tento bod reformy svým výrokem odkazuje poslankyně Schillerová.

Podle návrhu migračního paktu si státy budou moci vybrat ze tří možností solidarity. Buď mohou rovnou přijmout žadatele o azyl, nebo místo toho poskytnout finanční pomoc. Jako třetí možnost mohou zvolit jinou formu pomoci, například dodat technické vybavení a podobně (.pdf, str. 122–123). Nutné je doplnit, že pokud země zasažená migrací nebude chtít tyto alternativní způsoby pomoci využít, bude muset solidární stát zvolit právě finanční příspěvek (str. 125).

Vláda Petra Fialy usilovala o to, aby zmiňovaná finanční pomoc nebyla povinná a netýkala se tak např. států, které přijaly vysoký počet uprchlíků v rámci jiné migrační vlny. To se týkalo i Česka, které přijalo více než 400 tisíc uprchlíků z Ukrajiny kvůli ruské invazi a následné válce, a je tak státem s nejvyšším počtem ukrajinských migrantů na počet obyvatel.

Původní návrh migračního paktu z roku 2020 i verze z dubna 2023 předpokládaly, že do mechanismu solidarity nebudou muset přispívat jen státy, které už samotné solidární pomoc využívají. Pro jiné země návrh podobnou možnost v té době nezaváděl. Tato výjimka se v textu objevila až v květnu 2023 (.pdf, str. 111–112) a zahrnovala ji i verze, na které se v červnu 2023 dohodla Rada EU (.pdf, str. 118–119). Stejné formulace o výjimce lze najít i v dokumentu z letošního února, který byl aktuální ke dni zveřejnění výroku (.pdf).

Návrh konkrétně obsahuje ustanovení, podle kterých se za určitých podmínek nemusí mechanismu solidarity účastnit státy nacházející se „pod migračním tlakem“ nebo ve „významné migrační situaci“ (.pdf, str. 128–132). 

Jestli se daný stát v této situaci skutečně nachází, posoudí Evropská komise (str. 55). Podle navržených pravidel bude Komise vždy vycházet ze „zprávy o azylu a migraci“ (str. 49–51), která jako jedno z přibližně 20 hledisek bere v úvahu i počet osob, jimž daný stát poskytl tzv. dočasnou ochranu. O udělení výjimky pak na základě posouzení Komise bude rozhodovat ještě Rada EU (.pdf, str. 130–131).

Migrační pakt, přesněji řečeno nařízení týkající se řízení azylu a migrace, tedy nezmiňuje výjimku jmenovitě pro Českou republiku ani konkrétně pro státy zasažené migrační vlnou uprchlíků z Ukrajiny. Obsahuje pouze možnost, podle které mohou státy za určitých podmínek požádat o udělení výjimky. Oprávněnost žádosti přitom bude nejdříve posuzovat Evropská komise, poté ji ještě schválí Rada EU.

Vyjádření eurokomisařky 

Dočasnou ochranu získali v České republice ukrajinští uprchlíci. Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) v červnu 2023 dojednanou podobu návrhu prezentoval tak, že se Česko nebude muset mechanismu solidarity vůbec účastnit. „Pokud tady budeme mít takový počet Ukrajinců, který máme, tak žádný solidární příspěvek platit nebudeme,“ řekl tehdy k migračnímu paktu ve Sněmovně.

Jak Evropská komise a Rada EU případnou českou žádost o výjimku posoudí, nelze s jistotou předjímat. Eurokomisařka pro vnitřní záležitosti Ylva Johansson nicméně v červnu 2023 v rozhovoru pro polský zpravodajský web uvedla, že bylo ustanovení o výjimce do migračního paktu „přidáno speciálně pro Polsko a Českou republiku, které jsou v současné době pod migračním tlakem“ kvůli přílivu ukrajinských uprchlíků. Dále zmiňovala, že v nařízeních přijatých Radou EU je solidarita povinná, „s výjimkou zemí, které jsou pod migračním tlakem“, jako je dle jejích slov právě Polsko a Česko.

Závěr

Verze migračního paktu, která byla k dispozici v době zveřejnění facebookového příspěvku Aleny Schillerové, navrhuje zavést povinnou solidaritu členských zemí EU se státy, které jsou migrací nejvíce zatíženy. Návrh příslušného nařízení Českou republiku výslovně nezmiňuje, ani výslovně nemluví o zemích, které přijaly velký počet ukrajinských uprchlíků. 

Text ale obsahuje ustanovení, podle kterých budou moci o výjimku z účasti na solidaritě požádat země vystavené „migračnímu tlaku“. Podle vyjádření eurokomisařky pro vnitřní záležitosti Ylvy Johansson byla možnost výjimky do migračního paktu přidána speciálně pro Polsko a Českou republiku, které přijaly velký počet ukrajinských uprchlíků. Výrok Aleny Schillerové proto hodnotíme jako zavádějící.