Europoslanci v debatě zmiňují americký Inflation Reduction Act (česky Zákon o snížení inflace) jako alternativní přístup k dosažení uhlíkové neutrality oproti evropské Zelené dohodě pro Evropu. Podle nich v USA zákon funguje jako pobídka pro podnikatele, aby více dbali na ochranu životního prostředí. Europoslanec Marcel Kolaja uvádí, že Evropská unie (EU) podle něj nemá k dispozici mechanismy k zavedení obdobného nástroje, kterým by za určitých podmínek docházelo k odpouštění daní podnikatelům v členských zemích EU.

Inflation Reduction Act

Inflation Reduction Act (IRA), byl přijat v srpnu roku 2022. Na jeho základě chce americká vláda do obnovitelných zdrojů a na snížení emisí investovat dohromady zhruba 369 miliard dolarů (cca 8,9 bilionu korun v tehdejších cenách). Jedním z cílů balíčku je snížení emisí oxidu uhličitého do roku 2030 až o 44 % oproti roku 2005. Kromě klimatických opatření se zákon také zaměřuje na zdravotní péči, především na omezení cen léků.

Zákon zahrnuje několik dotací a daňových úlev na ekologické technologie. IRA úlevu na dani poskytuje například při produkci nebo investování do elektřiny z obnovitelných zdrojů (.pdf, str. 13–20), při tuzemské výrobě součástek pro solární a větrnou energii, střídačů, baterií a kritických minerálů (str. 30), při nákupu ekologických vozidel, elektromobilů (str. 49–53), při využití bionafty, obnovitelné nafty nebo alternativních paliv (str. 58–59).

Spotřebitelé např. mohou získat daňové zvýhodnění až ve výši 7 500 dolarů při koupi elektromobilů. Výsledná částka se liší v závislosti na tom, kolik součástek bylo vyrobeno v USA, Kanadě nebo Mexiku. Úlevy na daních pak při splnění podmínek platí pro firmy i spotřebitele.

V praxi to podle bývalého ministra zahraničních věcí (2018–2021) Tomáše Petříčka (ČSSD) znamená, že se americká Demokratická strana „prostřednictvím daňových úlev, dotací či půjček (…) snaží podpořit rozsáhlejší a rychlejší uplatnění čistých technologií, zvýšit po nich poptávku a zároveň výrobní schopnosti v USA, což má do budoucna také přispět k snížení ceny těchto technologií.“

Výdaje na dotace a daňové úlevy má naopak pomoci pokrýt zavedení minimální 15% daně pro firmy s ročními zisky přes jednu miliardu dolarů. Vedle daňových úlev tak IRA obsahuje i mimořádnou daň pro korporace s vysokými zisky.

Zákulisí přijetí zákona

Přijetí zákona v roce 2022 předcházely téměř roční debaty a neshody. Zákon ve Sněmovně reprezentantů původně navrhl zástupce Demokratické strany John A. Yarmuth jako tzv. Build Better Act. Původní balíček byl ve výši kolem 2 bilionů amerických dolarů o dost ambicióznější než následná IRA.

I z důvodu vysokých finančních nákladů senátor Joe Manchin v prosinci 2021 odmítl zákon podpořit, čímž znemožnil celkové odsouhlasení zákona. Jako další důvod uvedl zejména pochybnosti o rychlém přechodu na čistou energii, na který USA podle něj ještě nejsou technologicky připravené. Legislativa se tak na několik měsíců zasekla.

Nakonec sám Joe Manchin spolu s lídrem demokratické senátní většiny Chuckem Shumerem později představil právě Inflation Reduction Act. Návrh tehdy přišel jako překvapení, jelikož finální debaty ohledně klimatického a daňového zákona tito dva politici řešili v téměř naprostém utajení. Zákon poté senátem prošel většinou jednoho hlasu díky viceprezidentce Kamale Harrisové, která je zároveň z titulu své funkce předsedkyní Senátu, kde hlasuje v případě rovnosti hlasů.

Nejen Evropská unie, ale také Japonsko a Jižní Korea se proti přijatému zákonu ohradily. Podle nich může poškodit zahraniční firmy, které na americkém trhu působí. Kritici např. zákonu vyčítali, že dotace pro výrobce automobilů, kteří nakupují americké součástky, sníží evropskou konkurenceschopnost.

Závěrečné hodnocení

Inflation Reduction Act je americký federální zákon, který opravdu poskytuje firmám i spotřebitelům úlevy na daních například při nákupu elektromobilu vyrobeným na americkém kontinentu nebo při produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů. Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.

Společná zemědělská politika (SZP) funguje už od roku 1962 a jedná se o soubor opatření, který Evropská unie (EU) přijala s cílem zajistit jednotnou politiku v oblasti zemědělství. Jejím cílem je například zajišťovat cenově dostupné, bezpečné a kvalitní potraviny nebo zaručovat příjmy zemědělcům.

SZP v minulosti prošla vícero reformami, přičemž její současná podoba vychází z plánu pro roky 2023–2027. Obecné základy této strategie vycházejí ze zásad zpracovaných Evropskou komisí v roce 2017. Vyjednávání o podobě nové SZP mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem však proběhlo až v roce 2020 poté, kdy se po volbách obměnilo složení obou institucí. Dohoda o reformě pak byla přijata v roce 2021.

Hlasování v Europarlamentu

K prvnímu rozhodnutí Evropský parlament dospěl v říjnu 2020, kdy europoslanci k SZP přijali jednoznačný postoj za účelem vyjednávání s dalšími institucemi EU. Nejkritičtější hlasy vůči schválené podobě SZP vznášeli, mimo jiných, politici z frakce Zelených/Evropské svobodné aliance, do které patří i všichni pirátští europoslanci. Právě tato frakce navrhovala odmítnutí rámcové strategie, kterou vypracovala Evropská komise (.pdf, str. 47), což zástupci Pirátů (tedy Markéta Gregorová, Marcel Kolaja a Mikuláš Peksa) podpořili (.pdf, str. 537).

Další jednání Europarlamentu o Společné zemědělské politice se uskutečnilo v listopadu 2021, kdy ji europoslanci definitivně schválili. Pro její přijetí zvedlo ruku 452 hlasujících, přičemž 178 se vyslovilo proti, a to včetně Pirátů (.pdf, str. 8–9). Ti se navíc v jiném hlasování opět pokusili návrh zamítnout (str. 6).

Závěr

Ani jeden z pirátských europoslanců tedy nepodpořil přijetí Společné zemědělské politiky. Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.

Marcel Kolaja kritizuje společnou zemědělskou politiku EU (SZP), která podle něj vede k tomu, že jsou upřednostňovány velké podniky před drobnými zemědělci. V souvislosti s tím podotýká, že s ní přišel eurokomisař z polské konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS). Vymezil se tak i vůči ODS, která je podle něj v Europarlamentu součástí stejné frakce jako zmíněná polská strana, tedy Evropských konzervativců a reformistů.

Společná zemědělská politika

Uveďme, že SZP funguje už od roku 1962 a jedná se o soubor opatření, který EU přijala s cílem zajistit jednotnou politiku v oblasti zemědělství. Jejím cílem je např. zajišťovat cenově dostupné, bezpečné a kvalitní potraviny nebo zaručovat příjmy zemědělcům.

SZP v minulosti prošla vícero reformami, přičemž její současná podoba vychází z plánu pro roky 2023–2027. Obecné základy této strategie položily zásady zpracované Evropskou komisí v roce 2017. Vyjednávání o podobě nové SZP mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem však proběhlo až v roce 2020 poté, kdy se po volbách obměnilo složení obou institucí. Dohoda o reformě pak byla přijata v roce 2021.

Vliv eurokomisaře na SZP

Příprava nové SZP stála na eurokomisaři pro zemědělství, kterým je od roku 2019 Janusz Wojciechowski. Ten je dlouholetým členem polské strany PiS, která ho do této pozice navrhla. Své cíle přijít s finální podobou formuloval již v roce 2019 při slyšení v Evropském parlamentu, kdy slíbil, že základ položený předchozí Evropskou komisí dojedná (.pdf, str. 3–5).

Wojciechowského hlavní cíl v rámci reformy SZP je větší bezpečnost, stabilita, udržitelnost a solidarita, s čímž souvisí také změna financování a zjednodušení a decentralizace procesů a předpisů SPZ ve prospěch menších farem (.pdf, str. 4–5).

Dodejme, že europoslanci PiS jsou součástí frakce Evropských konzervativců a reformistů, stejně jako Veronika Vrecionová a další europoslanci ODS. Tato politická skupina usiluje o snižování byrokracie v EU a o její celkovou reformu. Odmítá přitom hlubší federalizaci EU a podporuje suverenitu jednotlivých členských států.

Závěr

Za přípravu nové podoby Společné zemědělské politiky byl skutečně zodpovědný eurokomisař Janusz Wojciechowski, který je členem polské konzervativní strany Právo a spravedlnost. Ta patří do stejné frakce jako europoslanci ODS. Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Marcel Kolaja v kontextu výroku mluví o tom, že i jiné části světa mají v boji s klimatickou změnou podobné cíle jako Evropská unie (EU). Podle něj v Číně také funguje systém emisních povolenek a cílem Pekingu je dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2060.

Uhlíková neutralita

Nejprve přibližme, že uhlíková neutralita je stav, kdy emise oxidu uhličitého vypouštěné do ovzduší jsou na stejné úrovni jako ty, které stát nebo firma z atmosféry odstraňuje. Kdyby se EU podařilo dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050,  splnila by cíl, který byl sjednán v rámci Pařížské dohody. V té vlády deklarovaly, že udrží oteplování maximálně na 1,5 °C nad úrovní před průmyslovou revolucí, aby bylo možno mít dopady klimatické změny pod kontrolou. Tuto dohodu přijalo 195 států, včetně členských zemí EU a Číny. 

EU v roce 2019 v rámci boje proti klimatické změně představila Zelenou dohodu pro Evropu (tzv. Green Deal). Na základě tohoto plánu chce do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 je pak cílem dosáhnout klimatické neutrality, tedy rovnováhy mezi vypouštěním emisí skleníkových plynů a jejich pohlcováním z atmosféry.

K boji za záchranu klimatu se nedlouho poté přidala i Čína. Prezident Si Ťin-pching ve svém projevu na Valném shromáždění OSN v září 2020 oznámil, že se Čína do roku 2060 stane uhlíkově neutrální zemí. Emise oxidu uhličitého by podle tamního příslibu měly dosáhnout maxima v roce 2030 a od tohoto roku by již měly pouze klesat. Dodejme, že v současné době je Čína zemí, která do atmosféry vypouští nejvíce emisí ze všech, na celosvětové produkci emisí se podílí z necelých 30 %.

Emisní povolenky

Přístup Číny ke klimatické změně se opravdu v mnohém podobá přístupu Evropské unie. Roste například produkce energie z větrných a solárních elektráren a zároveň se v zemi klade velký důraz na elektromobilitu. Čína také po vzoru EU v roce 2021 zavedla systém emisních povolenek, jejichž cílem je snížit emise skleníkových plynů prostřednictvím jejich zpoplatnění. 

Čínský systém emisních povolenek reguluje více než dva tisíce společností zodpovědných za vypouštění pěti miliard tun emisí oxidu uhličitého ročně. Systém funguje na podobném principu jako ten evropský, kdy firmy na pokrytí svých emisí musí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry. Dodejme, že čínské společnosti si mohou, stejně jako ty evropské, povolenky kupovat od jiných společností, kterým se produkci emisí podařilo snížit.

Závěr

Čínský prezident Si Ťin-pching uvedl, že se Čína chce stát uhlíkově neutrální zemí do roku 2060. V roce 2021 zavedla systém emisních povolenek, který v EU funguje už od roku 2005. Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.

Předsedkyně Evropské komise (EK) Ursula von der Leyen podle slov českého europoslance Ondřeje Knotka připustila, že se vedení Evropské unie v posledních letech málo bavilo se zástupci průmyslu. Knotek to řekl v kontextu debaty o náročnosti ekologických opatření a jejich dopadů na průmysl i zemědělce. Zdůrazňuje tak, že by se EU a Evropská komise dle jeho názoru měly více věnovat zlepšení podmínek pro průmysl, aby toto odvětví bylo konkurenceschopné na světovém trhu.

Vyjádření Ursuly von der Leyen

O komunikaci s průmyslem mluvila von der Leyen v srpnu 2023, kdy se rozhodla jmenovat slovenského eurokomisaře Maroše Šefčoviče místopředsedou Komise pro oblast Zelené dohody. Tehdy řekla, že realizace Green Dealu, jehož cílem je do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality, „vyžaduje ještě intenzivnější dialog s průmyslem, klíčovými zúčastněnými stranami, jako jsou vlastníci lesů, zemědělci, a také s občany“. Podobně se von der Leyen vyjádřila i v září 2023, kdy zopakovala, že jedním z úkolů Šefčoviče v nové funkci bude „posílit dialog“ EU se zástupci průmyslu (.pdf, str. 5).

V září 2023 také v Evropském parlamentu von der Leyen při svém projevu o stavu EU uvedla, že Komise chce sbírat podněty od malých a středních podniků ohledně překážek v jejich fungování (video, čas 3:35) a jmenovat jejich speciálního vyslance, který nově podává zprávy přímo šéfce EK. 

Ve spojitosti s průmyslem von der Leyen tehdy také mluvila o tom, že EU vstupuje do nové fáze plnění evropské Zelené dohody. Zmiňovala, že Unie bude průmysl podporovat po celou dobu jeho transformace a že už Komise předložila návrhy Aktu o klimaticky neutrálním průmyslu a Aktu o kritických surovinách. Následně von der Leyen dodala, že právě od září 2023 Komise se zástupci průmyslu odstartuje řadu „dialogů o čisté transformaci“.

První z těchto dialogů se nakonec konal 10. října 2023. V úvodním proslovu tehdy von der Leyen zopakovala, že se Zelená dohoda nově posouvá na další úroveň. K tomu podle ní dochází pomocí opatření, která jsou průmyslu „šitá na míru – prostřednictvím posíleného dialogu“ se zástupci tohoto odvětví.

V letošním únoru poté von der Leyen řekla, že Komise pracuje „na zintenzivnění dialogu“ se soukromým sektorem ohledně investic do zelené energie.

Doplňme, že média také mluví o roli průmyslu v případném příštím mandátu Ursuly von der Leyen, která opětovnou kandidaturu ohlásila 19. února. Ve stejné době se šéfka EK na pozvání belgického premiéra zúčastnila jednání se zástupci zejména chemického průmyslu, které probíhalo za zavřenými dveřmi. Z celého summitu nakonec vzešla Antverpská deklarace, kterou podpořili zástupci několika průmyslových odvětví. Hlavním cílem této deklarace je, aby v příštím unijním volebním období došlo k vytvoření Evropské průmyslové dohody, která by doplnila současnou Zelenou dohodu a zajistila tak lepší podporu průmyslu v EU.

Závěr

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen v poslední době klade větší důraz na podporu průmyslu, s jehož zástupci v poslední době i jednala. V srpnu 2023 zmiňovala, že realizace Zelené dohody „vyžaduje intenzivnější dialog s průmyslem“, později také několikrát zopakovala, že Komise „pracuje na posílení dialogu“ se zástupci průmyslu a soukromého sektoru. Ve svých vyjádřeních tak sice explicitně neřekla, že se vedení EU s průmyslem „bavilo málo“, z jejích slov ale skutečně vyplývá, že dřívější komunikaci nepovažovala za dostatečnou. Výrok Ondřeje Knotka tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Veronika Vrecionová v kontextu výroku mluví o negativních dopadech Zelené dohody pro Evropu (tzv. Green deal) a nadměrné byrokracii, která podle ní zatěžuje evropské zemědělce. Dle jejího názoru jsou to právě zemědělci, kteří pocítí negativní dopady Zelené dohody jako první. Dodává, že kvůli protestům, které se odehrávají napříč Evropou, se Evropská komise (EK) rozhodla některá opatření týkající se dohody revidovat.

Zemědělci a EU

Nejprve přibližme, že protesty zemědělců mají často rozdílné důvody. Co zemědělce ale trápí obecně, jsou vysoké náklady na pohonné hmoty a energie nebo dovoz levného zboží ze zahraničí. Některým českým farmářům vadí přímo i samotná Zelená dohoda, jiní však tento krok Evropské unie obhajují a souhlasí s tím, že je potřeba.

Evropským zemědělcům vadí také míra administrativní zátěže. Příkladem může být systém kontrol zemědělských ploch, který začal fungovat ve všech členských státech, aby zemědělcům usnadnil práci a počet kontrol se snížil. Stal se nicméně pravý opak, kdy se míra byrokracie zvýšila. Instituce EU ale následně navrhly snížení administrativy, o což se zasadil ministr zemědělství Marek Výborný, který podal návrh na jednání Rady EU ohledně zmírnění kontrol, přičemž se změnou souhlasily všechny členské státy. Evropská komise během března (.pdf) projedná úpravu, která by měla počet kontrol v zemědělských podnicích snížit v některých případech až o 50 a více procent.

Co se týče Zelené dohody, EK již k revizi některých opatření přistoupila. Původně v rámci dohody navrhovala (.pdf), aby se používání pesticidů do roku 2030 snížilo na polovinu. Návrh však neprošel hlasováním v Evropském parlamentu a následně na nátlak zemědělců předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová oznámila jeho stažení.

Zemědělcům se dále nelíbilo nařízení nechávat část půdy ladem, které vycházelo ze Společné zemědělské politiky (SZP). I v tomto případě ale Evropská komise nakonec ustoupila. Dále EK vyjmula zemědělce z plánu na snížení emisí skleníkových plynů o 90 % do roku 2040, i když původně měly být součástí všechny sektory.

Závěr

Protesty zemědělců napříč státy sedmadvacítky přiměly Evropskou komisi k jednání o opatřeních, která zemědělce trápí. Problémy se týkaly zejména nepřiměřené byrokracie, systému kontrol zemědělských ploch nebo kritiky určitých aspektů Zelené dohody. Komise některá opatření již upravila, přičemž některé další plány se chystá přepracovat. Výrok Veroniky Vrecionové proto hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Marcel Kolaja mluví o nutnosti aktivní ochrany životního prostředí a odkazuje se při tom na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí (EEA), podle které Evropa není připravena na rostoucí klimatická rizika jako jsou požáry nebo sucho. Kolaja dále dodává, že klimatická změna podle něj postupuje rychleji, než se očekávalo, a Evropská unie (EU) si tedy nemůže dovolit zpomalit ochranná opatření.

Nejprve je vhodné uvést, že EEA je agentura Evropské unie, která poskytuje informace a data subjektům podílejícím se na tvorbě politiky v oblasti životního prostředí. Zpráva, kterou zmiňuje Marcel Kolaja, byla publikována 11. března 2024 a zabývá se připraveností EU na klimatické hrozby. Podle této zprávy je Evropa skutečně nejrychleji se oteplujícím světadílem, přičemž zde také stoupl počet extrémních veder (.pdf, str. 3). Např. Jižní Evropa je zároveň podle zprávy ohrožena suchem (str. 3).

Dle dokumentu se Evropa od roku 1980 otepluje dvakrát rychleji než zbytek světa (.pdf, str. 5). Stejný závěr v roce 2022 přinesla i Světová meteorologická organizace, podle které několik evropských států právě v tomto roce zaznamenalo svůj dosud nejteplejší rok. Podle EEA již EU udělala výrazný pokrok v uvědomění si klimatické hrozby, nicméně implementace opatření je v porovnání s riziky příliš pomalá (.pdf, str. 4).

Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí tedy skutečně uvádí, že se Evropa otepluje rychleji než zbytek světa. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Nejprve uveďme, že Evropská agentura pro životní prostředí (European Environment Agency – EEA) je agentura EU, která má za úkol připravovat analýzy týkající se životního prostředí a klimatu a podporovat tvorbu unijních politik v této oblasti.

EEA v pondělí 11. března skutečně zveřejnila zprávu (.pdf), ve které hodnotila připravenost Evropské unie na změnu klimatu. Ve zprávě je pak konkrétně napsáno, že Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem (.pdf, str. 3), z čehož plyne například nebezpečí extrémního sucha, katastrofálních požárů či povodní. EEA následně zmiňuje, že několik z těchto rizik již dosáhlo kritické úrovně a společenská připravenost na tato rizika je v Evropě „stále nízká“ (.pdf, str. 3–4). Agentura nakonec vyzývá státy Evropské unie ke koordinovanému a urgentnímu řešení problému (.pdf, str. 4).

Evropská agentura pro životní prostředí tedy skutečně vydala zprávu, ve které mapuje pro Evropu plynoucí rizika z klimatické změny, a tvrdí, že Evropa na tato rizika není dostatečně připravena. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Vláda Petra Fialy schválila zastropování cen energií pro domácnosti a firmy v říjnu 2022 s platností od začátku roku 2023. Hladina tohoto stropu byla pro nákup elektřiny určena na 6 000 Kč za megawatthodinu (MWh), pro nákup plynu pak na 3 000 Kč za MWh. Premiér Fiala na tiskové konferenci k nařízení o kompenzacích cen energií uvedl, že státní kasa na opatření vydá odhadem 130 miliard korun. Stejnou částku před schválením opatření zmínil i ministr financí Zbyněk Stanjura (video).

Do debaty o zastropování cen vstupovali např. ekonomičtí experti. Hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek v září 2022 uvedl, že bez nákladů na malé firmy, živnostníky, průmysl a veřejný sektor odhaduje zátěž zastropování na státní kasu na 172 miliard korun. Hlavní ekonom společnosti Roklen Pavel Peterka předpokládal, že cena opatření převýší 200 miliard korun. Podobného názoru byl také hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda, který odhadoval, že celkové náklady se „budou pohybovat realisticky spíše kolem 200 miliard ročně“.

Experti na energetiku ve veřejném prostoru konkrétní částku nezmiňovali. Pouze převážně zpochybňovali, zdali avizovaných 130 miliard korun bude opravdu stačit, případně se vyjadřovali k zastropování jako takovému. Analytik společnosti ENA Jiří Gavor také například řekl, že i přes zastropování se cena energií pro koncové zákazníky zvýší. Dodejme, že zatímco vláda na konci roku 2022 počítala s náklady až 170 miliard korun, Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) v té době hovořilo o 200 miliardách. Energetický regulační úřad (ERÚ) dokonce odhadoval náklady ve výši 242 miliard Kč.

Někteří experti v září 2022 předpokládali, že opatření nevyřeší vysoké ceny energií na trhu. Distributoři podle nich neměli kvůli kompenzacím motivaci energii zlevňovat – ekonom Michal Skořepa pak dokonce varoval, že bez konkurenčního tlaku na nízké ceny by distributoři mohli energie zdražit a využít tak státních dotací. Navzdory těmto odhadům ale začali dodavatelé energií už od začátku roku 2023 své ceny snižovat – někteří dokonce pod vládní cenový strop. Spolu s poklesem cen elektřiny a plynu se tak snížily i výdaje státu na jejich zastropování.

V září 2023 Fialův kabinet rozhodl, že cenový strop pro rok 2024 neobnoví. Platnost nařízení tak skončila s rokem 2023. Podle předběžného odhadu MPO z října 2023 náklady na zastropování cen energií stát vyšly přibližně na 50 miliard korun, což je méně, než kolik vláda původně předpokládala.

Závěr

Vláda Petra Fialy počítala s tím, že se náklady na zastropování cen energií vyšplhají na 130 miliard korun. Tomu ale rozporovali především ekonomičtí experti, kteří odhadovali, že výsledná částka bude mnohem vyšší. Ekonomové Peterka a Kovanda uvedli, že opatření přijde až na 200 miliard korun. Podle ERÚ se dokonce mělo jednat až o 242 miliard. Stát ale ve výsledku na toto opatření dle předběžného odhadu MPO vynaložil výrazně menší částku, konkrétně pouze 50 miliard korun. Ministr financí Stanjura má tak pravdu v tom, že skutečnost byla lepší, uvádí ovšem mírně nepřesné částky. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o povinnosti platit odvody z nadměrných příjmů pro výrobce elektřiny, která byla schválená v listopadu 2022. Podle něj vláda, respektive resort financí předpokládal, že díky němu do státního rozpočtu přibude 60–70 mld. Kč. Tento předpoklad se dle jeho vyjádření setkal s kritikou kvůli tomu, že byl příliš nízký.

Návrh odvodů z nadměrných příjmů a windfall tax

Toto opatření vychází z nařízení Evropské komise, jež stanovila doporučené maximum příjmu z prodeje jedné megawatthodiny (MWh) elektřiny na 180 eur. Česká republika skrze tento nástroj zavedla různé stropy podle způsobu, jakým se energie vyrábí. Hranice 180 eur/MWh platila např. pro příjmy vyrobené využitím energie větru, slunečního záření, vody nebo geotermální energie. V případě výroby elektřiny z plynného paliva z biomasy byla hranice určena na 240 eur/MWh. Nejnižší strop byl stanoven u využití jaderné energie.

Tyto odvody z nadměrných příjmů z prodeje elektřiny www.zakonyprolidi.cz/cs/2022-365#f7477715">platily od prosince 2022 do konce roku 2023. Odvody se týkaly částek, které tvořily 90 % z rozdílu mezi prodejní cenou a stanoveným stropem. Takto získané finance chtěla vláda využít na kompenzace vysokých cen energií pro domácnosti.

V tomto ohledu je však nutné zmínit, že v době, kdy začínal platit odvodový nástroj, byla schválená také tzv. windfall tax, neboli daň z neočekávaných zisků. Ta, podle Ministerstva financí (MF), platí „pro mimořádně ziskové společnosti z oblasti výroby a obchodu s energiemi, bankovnictví, petrolejářství a těžby a zpracování fosilních paliv“. Kvůli podobnému zaměření obou nástrojů se jejich přínos do státní pokladny často spojoval.

Odhady přínosu do státního rozpočtu

Při představování windfall tax MF nejdříve uvedlo, že odvody z nadměrných příjmů pro výrobce elektřiny do státního rozpočtu přinesou 15 mld. Kč (.pdf, str. 5). Společně s windfall tax měly tyto výnosy dosáhnout 100 mld. Kč. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela při projednávání energetického zákona na plénu Sněmovny ovšem uvedl, že vláda ze zavedení odvodů očekává příjem přibližně 80 mld. Kč. Stejné číslo obsahuje i návrh novely, kterou se toto opatření zavedlo (.pdf, str. 15 ze 48).

MF své odhady přínosu odvodu z nadměrných příjmů během roku 2023 upravovalo. V dubnu odhadovalo příjem do státního rozpočtu 12,3 mld. Kč, ale v srpnu tento odhad stoupl na 18,5 mld. Kč. V listopadu pak ministr Stanjura tvrdil, že inkaso za odvody z nadměrných příjmů společně s windfall tax bude kolem 60 mld. Kč, což se nakonec potvrdilo.

Kritika opatření

Obě zmíněná opatření mířila na mimořádné zisky firem a například podle Hospodářské komory docházelo ke dvojímu zdanění. Kritika se snášela také na to, že nebylo jasné, kdo by odvod z nadměrných zisků spravoval nebo na časovou platnost odvodů.

Ve smyslu, že předpoklady zisku, které ministerstvo očekávalo, jsou příliš nízké, se vyjádřil například Michal Šnobr, investor a poradce investiční skupiny J&T. Ten pro Seznam zprávy uvedl, že podle Stanjury se na kompenzaci zastropování cen energií pro spotřebitele díky windfall tax a odvodům z nadměrných zisků vybere 100 mld. Kč. Od energetických společností se ale podle Šnobra na základě propočtů mělo vybrat více peněz (video, čas: 9:09). Tato kritika se týkala obou nástrojů dohromady, nikoli pouze odvodů z nadměrných zisků.

Shrnutí

Při představení odvodů z nadměrných příjmů pro výrobce elektřiny odhadovalo MF jeho přínos na 15 mld. Kč. Schválený návrh už ale příjmy odhadoval na 80 mld. Kč. Odvody čelily kritice zejména kvůli obavám z dvojího zdanění a nejasnostem v implementaci. Poradce investiční skupiny J&T Michal Šnobr tvrdil, že odvody společně s windfall tax přinesou do státní kasy více, než se původně předpokládalo. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok ministra financí jako pravdivý.