Tomio Okamura v kontextu výroku poukazuje na výkyv ve výsledku hnutí SPD a Trikolory v červnových volbách do Evropského parlamentu, ve kterých koalice získala pouze 5,73 % hlasů. Tomio Okamura ale připomíná, že v průzkumech pro volby do Sněmovny je na tom SPD o několik procent lépe. 

Dne 8. srpna 2024 zveřejnila agentura Median výsledky svého volebního modelu, pro který sbírala data v průběhu června. Z něj vyplývá, že by pro hnutí SPD ve sněmovních volbách hlasovalo 8,5 % voličů (.pdf, str. 7). Tento výsledek by hnutí, v případě že by i ostatní strany kandidovaly samostatně, přinesl 5. místo. Jedná se o mírné vylepšení oproti předchozímu modelu z května 2024, ve kterém Median přisuzoval SPD jen 7,5 % (.pdf, str. 7). Podle červencového modelu, který Median zveřejnil 24. srpna (tedy až poté, co Tomio Okamura mluvil o modelu z 8. srpna), by SPD získalo 8 % hlasů (.pdf, str. 7).

Volební modely v posledních měsících zveřejňovaly i jiné agentury. Analytický ústav STEM, který se také zaměřuje na volební tendence české veřejnosti, ve svém červnovém modelu přisuzuje SPD pouze 7,3 %. Podle volebního modelu společnosti Kantar by hnutí Tomia Okamury získalo ve volbách, kdyby se konaly v červnu 2024, pouze 6 % hlasů. 

Volební model agentury Median z 8. srpna 2024, který ukazuje voličské preference za měsíc červen, přisuzuje hnutí SPD 8,5 % hlasů. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý. 

 Předseda SPD Tomio Okamura reaguje na otázku, jak chce hnutí v krajských volbách dosáhnout sesazení Fialova kabinetu. Podle jeho názoru by vláda měla obecně ve volbách získat většinu hlasů a pokud prohraje v nadcházejících volbách, může se začít rozpadat. To by podle něj mohlo vést k předčasným volbám, kterým by se nebránil, jelikož dle jeho slov lidé nemají peníze a roste počet exekucí.

Počet exekucí

Počet exekucí, tedy soudně vynucených splacení dluhů, se v Česku od roku 2016 výrazně snížil, stejně jako počet lidí v exekuci. Vyplývá to z dat Exekutorské komory, která statistiky o dlužnících začala zveřejňovat v roce 2016 (video, čas: 2:10). Údaje k letošnímu roku prozatím nejsou finální a jsou platné k 1. srpnu 2024.

Za úbytkem exekucí stojí podle expertů například zastavení bezvýsledných exekucí, úspěšná insolvenční řízení i změna zákonů, které umožňovaly tzv. obchod s chudobou (video, čas: 2:17). S poklesem souvisela také regulace lichvy a zastropování případných sankcí dlužníkům, která vstoupila v platnost ke konci roku 2016.

Prezident Exekutorské komory Jan Mlynarčík v listopadu 2023 upozornil, že roste podíl lidí s více exekucemi. To vyplývá i z projektu Mapa zadlužení, na kterém spolupracuje Institut prevence a řešení předlužení s agenturou PAQ Research. V roce 2024 tak na jednoho dlužníka připadá v průměru šest exekucí oproti pěti v roce 2017. Se třemi a více exekucemi se v současnosti potýká více než 430 tisíc lidí.

Závěr

Počet exekucí i lidí v exekuci, navzdory výkyvům v jednotlivých letech, od roku 2017 dlouhodobě klesá. Většina zbývajících dlužníků v exekuci jich má tři nebo více a poměr počtu exekucí na jednoho dlužníka tak mírně narostl. Tomio Okamura však tvrdí, že roste celkový počet exekucí, což není pravda.

Poslanec a šéf strany SPD Tomio Okamura v kontextu výroku poukazuje na to, že vládní strany ve volbách do Evropského parlamentu podle něj propadly, jelikož získaly jen devět mandátů z celkových 21, které připadají Česku.

Vládní zisk ve volbách do EP

Zatímco koalice SPOLU, tedy ODS, TOP 09 a KDU‑ČSL, do Evropského parlamentu kandidovala dohromady, Piráti a Starostové šli do voleb samostatně. Volby se sedmi mandáty vyhrálo opoziční hnutí ANO a na druhém místě se umístila právě koalice SPOLU se ziskem šesti mandátů. STAN má v novém Europarlamentu dva zástupce a Piráti pouze Markétu Gregorovu, která svůj mandát obhájila. Dohromady tedy strany vládní koalice získaly devět křesel, zatímco opoziční hnutí ANO a SPD mají celkem osm mandátů.

Závěr

Strany vládní koalice ve volbách do Europarlamentu skutečně získaly devět mandátů. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec a předseda hnutí SPD Tomio Okamura v kontextu výroku říká, že nadcházející krajské volby podle něj ukážou, jestli jsou lidé spokojeni s vládou Petra Fialy. Následně kritizuje Fialův kabinet mj. za to, že jeho členové v minulosti slibovali, že nebudou zvyšovat daně. Podle Okamury ale tento vládní politici nedodrželi a daně zvedli.

Předvolební kampaň

Vláda Petra Fialy byla jmenována v prosinci 2021 a je složená ze dvou koalic. Konkrétně ze SPOLU (tedy ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) a koalice Pirátů a Starostů. Jelikož obě koalice kandidovaly s odlišným programem, podíváme se na předvolební sliby o daních u obou z nich.

Ve volebním programu Pirátů a Starostů stojí, že je podle nich potřeba hledat nové příjmy a musí se „snížit tempo zadlužování“ (.pdf, str. 98). Toho chtěli dosáhnout prostřednictvím zdanění digitálních gigantů, zdanění prodeje konopí či zvýšením zdanění komerčních nemovitostí (str. 98–99). Tato koalice tedy ve svém programu se zvyšováním některých daní počítala.

Koalice SPOLU pak ve svém programu uvedla, že velké daňové změny provedou „jen jednou za celé volební období“ (.pdf, str. 8). Tyto změny už ale v dokumentu dále nespecifikuje. Koalice v něm pouze odmítá zvýšení zdanění zahraničního kapitálu a zavazuje se ke snížení daně z přidané hodnoty u ekologických výrobků. Kromě toho v programu stojí, že provozovatelé hazardu mají dle koalice platit vysoké daně a že spotřební daně mají zohledňovat škodlivost (str. 9).

Příslib, že „nezvýší žádné daně“, ale koalice SPOLU používala ve své předvolební kampani. Její představitelé to mj. uvedli také na tiskové konferenci v červenci 2021, kdy nezvyšování daní označili jako první pilíř svého programu (.pdf, str. 3). Mezi předvolebními slogany občanských demokratů se objevilo např. i odmítnutí růstu daně z nemovitosti.

Prohlášení po volbách

V programovém prohlášení vlády se konkrétní závazek nezvyšovat daně nevyskytuje, stejně tak není slib obsažen ani v koaliční smlouvě mezi SPOLU a Piráty a Starosty (.pdf). Přesto tento slib po volbách zopakovala např. ODS a někteří členové vlády Petra Fialy se nechali slyšet, že daně zvyšovat nebudou.

Například ministr financí Zbyněk Stanjura v roce 2022 řekl, že vláda nebude zvyšovat daně z příjmu, daň z přidané hodnoty, ani daň z majetku. Obdobně se vyjádřil i předseda vlády Petr Fiala, který také na sociální síti X (dříve Twitter) napsal, že zvyšování daní považuje za špatné.

Konsolidační balíček

Vláda v květnu 2023 představila konsolidační balíček, jehož cílem je snížit deficit veřejných financí. Návrh balíčku poté v roce 2023 prošel legislativním procesem. První část opatření, která balíček obsahuje, je účinná už od 1. ledna 2024. Další části postupně vešly v účinnost během letošního roku, u zbytku k tomu dojde v letech 2025 až 2027. Úkolem balíčku je snížit deficit jak skrze snížení výdajů, tak navýšení příjmů.

Mezi zaváděné změny patří například:

• navýšení daně z nemovitosti;
• opětovné zavedení nemocenského pojištění odváděné zaměstnanci (.pdf, str. 239);
• zvýšení daní z cigaret, tabákových výrobků a z lihu;
• úprava výpočtu daně z příjmů fyzických osob (snížení hranice, od které se z části příjmů platí vyšší, 23% sazba daně);
• zvýšení daně z příjmů právnických osob z 19 na 21 % – které sice platí už od ledna, ale reálně se do rozpočtu promítne až po podání daňových přiznání v roce 2025.

Že vláda nedodržela předvolební slib koalice SPOLU o nezvyšování daní, uznal např. ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nebo místopředseda Poslanecké sněmovny za ODS Jan Skopeček. Naopak podle ministra financí Zbyňka Stanjury konsolidační balíček předvolební sliby neporušil, jelikož dle něj daňová zátěž zůstává stejná.

Závěr

Koalice SPOLU tedy ve své předvolební kampani slibovala, že nebude zvyšovat daně. Někteří členové Fialovy vlády tento závazek zopakovali i po volbách. Schválený konsolidační balíček ale některé daně zvyšuje, jedná se např. o daň z nemovitosti, tabákových výrobků nebo daň z příjmů právnických osob. Byť tedy nezvyšování daní neslíbila přímo samotná vláda Petra Fialy, někteří představitelé vládní koalice SPOLU se k tomuto kroku zavázali. Výrok Tomia Okamura tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš odpovídá na otázku o návrhu zákona o podpoře bydlení, který letos v červnu schválila vláda (.pdf). Právě v této spojitosti uvádí, že problém udržet si stávající bydlení může u nás mít až 1,6 milionu lidí. Podle Bartoše je proto potřebné, aby existoval nástroj mimo klasický sociální systém, který bude lidem pomáhat tyto situace řešit.

Zákon má za cíl zabránit dalšímu zhoršování bytové nouze a pomoci především rodinám s dětmi a seniorům, kteří jsou podle Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) nejvíce ohroženi ztrátou běžného bydlení. Součástí zákona je vytvoření sítě kontaktních míst, kde by lidé mohli získat rady a podporu ohledně udržení nebo nalezení bydlení (.pdf, str. 84, 107 ze 466). Dalším opatřením je zavedení dobrovolného systému garancí pro soukromé majitele bytů, který je má motivovat k pronájmu bytů lidem v bytové nouzi (.pdf, str. 257–258 ze 466).

Ohrožení bytovou nouzí

MMR ve své tiskové zprávě informovalo, že bytová nouze v Česku ohrožuje až 1,6 milionů lidí. Takové číslo se objevovalo i v médiích, která o schválení zákona psala. Podobně mluví také důvodová zpráva k návrhu zákona, podle které je ve skupině lidí „ohrožených ztrátou bydlení, energetickou chudobou a s nadměrnými náklady na bydlení“ přibližně 1,6 milionu osob (.pdf, str. 85–86 ze 466).

Počet domácností, které se nachází v bytové nouzi nebo jsou jí ohrožené, rozebíralo MMR také v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA) (.doc, str. 13, 17–18, 141–147). Ministerstvo při svém výpočtu využívalo data z šetření Příjmů, výdajů a životních podmínek domácností (SILC), které vypracoval Český statistický úřad (ČSÚ) v roce 2022, data ČSÚ o růstu inflace a data České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) o výši důchodů.

Zpráva RIA na základě těchto dat uvádí, že se v Česku nachází téměř 154 000 osob už přímo v bytové nouzi (.doc, str. 13, 18). Do této definice spadají lidé bez domova, v krátkodobých ubytovnách, v přechodném bydlení či v nevyhovujících podmínkách (str. 12–13). Dokument dále mluví právě o skupině obyvatel ohrožených bytovou nouzí, kam patří zejména lidé, kteří na bydlení vynakládají velkou část svých příjmů nebo nemají dostatek peněz na platby za energie (str. 17–18).

Zpráva rozděluje obyvatele ohrožené bytovou nouzí do tří kategorií (.doc, str. 17–18, 141–145), jak shrnuje i následující tabulka. Absolutní počet uvádí, kolik osob se celkově s daným problémem potýká, přičemž jeden člověk může čelit více problémům najednou. Z toho důvodu je pak ve čtvrtém sloupci každá osoba započítána tak, aby byla pouze v jedné z kategorií. Podle těchto výpočtů MMR je v Česku bytovou nouzí ohroženo přibližně 1,56 milionu lidí (.doc, str. 17–18, 141, 143 a 144).

Závěr

Podle Ministerstva pro místní rozvoj, které při svém výpočtu vycházelo z dat Českého statistického úřadu a částečně také z dat České správy sociálního zabezpečení, je bytovou nouzí ohroženo skoro 1,6 milionu lidí. Tato skupina zahrnuje domácnosti ohrožené ztrátou bydlení, energetickou chudobou a nadměrnými náklady na bydlení. Výrok Ivana Bartoše tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš reaguje na kritiku týkající se problémů se spuštěním digitálního stavebního řízení, konkrétně na stížnosti úředníků, že neměli dostatek času se na digitalizaci připravit. Bartoš tvrdí, že od loňského prosince probíhalo školení úředníků, i když podle jeho slov o něj „mohl být větší zájem“. Právě poté zmiňuje, že v týdnu před rozhovorem bylo v systému stavebního řízení přihlášených 2 700 úředníků. Zjevně tedy mluví o týdnu před samotným spuštěním systému, které proběhlo dva dny před zveřejněním rozhovoru, a o počtu úředníků přihlášených do testovacího, školicího režimu.

Digitalizace stavebního řízení

Digitalizace stavebního řízení je součástí nového stavebního zákona, který pro běžné stavby nabyl účinnost v pondělí 1. července 2024. Zákon například stanovuje pevnou lhůtu 30 dnů pro vydání povolení u jednoduchých staveb, jako jsou rodinné domy. Nově se má rozhodnout o umístění a povolení stavby v jednom řízení namísto dvou. Občané také podle nového zákona nebudou muset k žádosti přikládat závazná stanoviska jednotlivých orgánů, jako jsou památkáři nebo hasiči, protože si stavební úřad dokumenty od dotyčných orgánů vyžádá sám.

Nový stavební zákon zavádí digitalizaci stavebního řízení na více úrovních. Pro komunikaci mezi stavebními úřady a občany slouží Portál stavebníka, k jehož spuštění došlo 1. července. Podle Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) tento portál obsahuje veškeré informace o stavebním řízení a formuláře pro podávání žádostí o povolení stavby a umožňuje sledovat probíhající stavební řízení.

Pro zaměstnance stavebních úřadů a dalších orgánů podílejících se na stavebním řízení vznikl Informační systém stavebního řízení (ISSŘ), který má sloužit úředníkům ke správě celého řízení a ke komunikaci mezi jednotlivými orgány. MMR už v roce 2023 uvádělo (.pdf, str. 6), že plánuje proškolit úředníky ohledně práce s ISSŘ. Některé stavební úřady ještě na jaře 2024 školení kritizovaly a zmiňovaly, že jsou nedostatečná.

Spuštění systému digitálního stavebního řízení 1. července provázela řada problémů. V Brně a na dalších místech se například úředníci do systému nemohli přihlásit kvůli přetížení. V Praze měli úředníci problém s tím, že mohli upravovat podání i z jiných úřadů. Některá místa také hlásila potíže s nastavením přístupových práv do systému. Radnice kritizovaly i nedostatečné proškolení, protože podle nich manuál k systému dostaly tři dny před spuštěním.

Zapojení úředníků do systému

Počet úředníků, kteří byli zapojeni do systému digitálního stavebního řízení v týdnu před jeho spuštěním (od 24. do 30. června) se nám z veřejných zdrojů nepodařilo dohledat. V pondělí 1. července bylo přímo do ISSŘ přihlášeno podle MMR 4 500 úředníků.

Počet 2 700 úředníků, o kterém mluvil Ivan Bartoš, zmiňoval později i náměstek na Úřadu vlády a bývalý pirátský poslanec Ondřej Profant. Podle něj se „do testovacího prostředí“ ISSŘ přihlásilo právě 2 700 úředníků.

S dotazem o počtu úředníků v ISSŘ v týdnu před spuštěním jsme se obrátili na Ministerstvo pro místní rozvoj. Resort v odpovědi potvrdil, že v daném týdnu bylo do „školicího prostředí ISSŘ“ přihlášeno 2 700 úředníků. „Zdrojem informace o počtu přihlášených úředníků je dodavatel – společnost InQool,“ upřesnilo MMR. Z těchto důvodů tak výrok Ivana Bartoše hodnotíme jako pravdivý.

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš v kontextu výroku mluví o digitalizaci a implementaci nového stavebního zákona, který ve svém plném znění začal platit 1. července. Reaguje na dotaz ohledně toho, co říká na stížnosti úředníků, kteří podle svých slov neměli čas se na digitalizaci dostatečně připravit.

Nový stavební zákon

Návrh nového stavebního zákona Poslanecké sněmovně předložila už minulá vláda Andreje Babiše v září 2020. Cílem zákona bylo zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu s jediným rozhodnutím (.pdf, str. 177 z 630). Zákon měl mimo jiné zavést Nejvyšší stavební úřad, pevně dané lhůty a apelační princip (kdy nadřízený stavební úřad musí ve věci rozhodnout, a ne jen vracet věc zpět k dalšímu řízení; .pdf, str. 178 z 630). 

Tehdejší opozice s podobou zákona nesouhlasila a vyzvala vládu, aby vrátila návrh zpět do mezirezortního připomínkového řízení (.pdf). Současná pětikoalice tehdy kritizovala především vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu. Také se při zjednodušení stavebního řízení chtěla více zaměřit na digitalizaci a navrhovala posílení role samospráv.

Dolní komora návrh v květnu 2021 schválila (.pdf), Senát jej ale jednomyslně zamítl. Poslanci nicméně později Senát přehlasovali. Zákon vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil dosavadní zákon z roku 2006. Účinnosti měl nabýt od 1. července 2023.

Novelizace zákona

Současná vláda Petra Fialy ve Sněmovně předložila v únoru 2022 návrh novely stavebního zákona, který následně úspěšně prošel legislativním procesem. Novela pro některá ustanovení zákona zaváděla přechodná období, která končila k 30. červnu 2023 a 30. červnu 2024 (.pdf, str. 4 z 18). Kvůli této změně došlo k odsunutí účinnosti novely stavebního zákona na 1. července 2024, byť pro některé stavby, jako jsou dálnice nebo elektrárny, byla novela účinná již od 1. ledna 2024.

Fialův kabinet poté v listopadu 2022 předložil další návrh novely stavebního zákona. Jedním z jeho cílů bylo zrušit vznik Nejvyššího stavebního úřadu a jemu podřízených institucí. Na novele se shodla vláda s opozičním hnutím ANO i SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna schválila. V květnu návrh prošel i Senátem a po podpisu prezidentem vyšel ve sbírce zákonů.

Závěr

Poslanecká sněmovna schválila novelu stavebního zákona v březnu 2023, o dva měsíce později získal návrh souhlas Senátu a také jej podepsal prezident. Výrok Ivana Bartoše tedy hodnotíme jako pravdivý. 

Ministr pro místní rozvoj a předseda Pirátů Ivan Bartoš v rozhovoru zmiňuje, že od vstupu do vlády slýchá, že se Piráti „ztrácejí“. Dodává, že voliči si to nemyslí, a odkazuje se přitom právě na průzkumy, ve kterých jsou prý Piráti druhou nejsilnější vládní stranou. V našem odůvodnění se proto zaměříme na vývoj výsledků průzkumů, které publikují výzkumné agentury.

Volební průzkumy

Sněmovní volební modely – tedy vyčíslení předpokládaného výsledku voleb, které by se konaly v době průzkumu – pravidelně zveřejňuje například agentura Median. Nejnovější model dostupný ke dni debaty pochází z letošního května a shrnuje data za duben (.pdf). Data v grafu, sesbíraná mezi loňským červnem a letošním dubnem, ukazují, že Piráti mají z vládních stran dlouhodobě druhé nejvyšší preference (.pdf, str. 8). Ve většině těchto průzkumů Medianu by jim dalo hlas 10–12 % lidí, kteří by pravděpodobně přišli volit. Předstihuje je pouze ODS, kterou by volilo přibližně 12–15 % respondentů.

Také v případě průzkumů agentury STEM jsou Piráti druhou nejsilnější vládní stranou. Ačkoliv by je v letošním červnu volilo pouze 8,7 % lidí, v předchozích šetřeních dosahovali přibližně 10–11 %, tedy výsledku, který zmiňuje Ivan Bartoš.

Volební modely zpracovává i agentura Kantar. Také podle ní jsou Piráti druhou nejsilnější vládní stranou. Z následujícího grafu vyplývá, že by jim svůj hlas odevzdalo přibližně 9–11 % voličů, pouze v září 2023 by pro ně hlasovalo jen 8,5 % respondentů.

Závěr

Z průzkumů výzkumných agentur Median, STEM a Kantar vyplývá, že Piráti jsou dlouhodobě – přinejmenším od začátku roku 2023 – druhou nejsilnější vládní stranou. Více respondentů by dalo hlas pouze ODS. Piráty by stabilně volilo cca 9–11 % voličů. Výrok Ivana Bartoše proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš reaguje na otázku redaktorky, jestli si voliči na základě výsledku evropských voleb nepřejí jiné Piráty než ty, které reprezentuje právě Bartoš. Ten v odpovědi mluví o tom, že pirátské působení ve vládě lidé posuzují kladně, což podle něj dokazují i průzkumy, ve kterých jsou on a ministr zahraničí Jan Lipavský hodnoceni jako nejdůvěryhodnější vládní politici.

Důvěra v politiky

Průzkum důvěry vůči členům vlády a některým dalším vrcholným politikům provádí Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Poslední šetření probíhalo od konce letošního ledna přibližně do poloviny března a centrum výsledky zveřejnilo na začátku dubna (.pdf).

Jak je vidět v následující tabulce, v případě členů vlády nejvíce účastníků průzkumu důvěřovalo Ivanu Bartošovi (28 %) a po něm Janu Lipavskému (24 %). CVVM do svých výsledků zahrnuje i tzv. index důvěra/nedůvěra, který představuje rozdíl mezi kladným a záporným hodnocením (.pdf, str. 2). Všichni hodnocení vládní politici přitom mají index negativní, což znamená, že jim více lidí nedůvěřuje, než důvěřuje.

Výrazné procento respondentů vyjádřilo nedůvěru právě i Bartošovi a Lipavskému. U Ivana Bartoše to bylo celkem 60 % dotázaných, předseda Pirátů se tak stal hned čtvrtým členem vlády s nejvyšší nedůvěrou.

Svou roli při porovnávání politiků podle procent důvěry a nedůvěry hraje i to, jak moc jsou členové vlády mezi respondenty známí. O co vyšší je totiž procento dotázaných, kteří politika neznají, o to menší je pak procento lidí, kteří dále mohou vybírat z možností „důvěřuji“, „nedůvěřuji“ nebo „nevím“.

Menší známost politika tak vede k tomu, že získává menší procento jak důvěry, tak nedůvěry. To lze vidět zejména u méně známých ministrů při Úřadu vlády (mezi kterými byla v době šetření i Helena Langšádlová). Například ministr pro legislativu Michal Šalomoun by nemohl získat větší procento důvěry než Ivan Bartoš, ani pokud by mu důvěřovali všichni lidé, kteří ho v průzkumu znali. Ministru Bartošovi tedy sice důvěřuje největší procento ze všech respondentů, avšak z těch, kteří ho znají, mu důvěřuje menší podíl než u Martina Kupky a Marka Výborného.

Závěr

V nejnovějším šetření Centra pro výzkum veřejného mínění lidé nejčastěji řekli, že důvěřují ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi a následně ministru zahraničí Janu Lipavskému. Zároveň k nim ale velké procento respondentů vyjádřilo nedůvěru – Bartošovi konkrétně 60 % dotázaných. Předseda Pirátů se tak zařadil také mezi členy vlády s největší nedůvěrou, kdy obsadil čtvrtou pozici. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) mluví o návrhu novely zákona o správě voleb, která pro Čechy žijící v zahraničí zavádí možnost volit poštou (.pdf, str. 14 ze 46). Svým výrokem reaguje na otázku moderátora, jestli by místo korespondenční volby nebylo efektivnější rozšířit počet hlasovacích míst. Zajíčková hlasování poštou obhajuje tím, že voličům podle ní poskytne větší komfort a zjednoduší účast ve volbách. Vyzdvihuje přitom běžnost této praxe v jiných zemích.

V rámci našeho odůvodnění se zaměříme na členské státy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), do které patří většina vyspělých států. Obdobný výrok jsme ověřovali i na začátku tohoto roku, kdy předsedkyně dolní komory Markéta Pekarová Adamová mluvila o korespondenčním hlasování v evropských zemích.

Korespondenční hlasování v zemích OECD

Jak je vidět na tabulce níže, korespondenční volbu pro voliče s bydlištěm v zahraničí umožňuje v různých podobách 25 z 38 členských zemí OECD. Mezi státy, které tuto možnost nemají, patří Dánsko, Polsko, Turecko, Řecko, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Kolumbie, Kostarika, Chile a Island. V Irsku je pak hlasování poštou ze zahraničí povoleno pouze pro aktivní diplomaty a jejich partnery.

Na seznam států bez možnosti hlasovat poštou v zahraničí ke dni námi ověřované debaty stále patří i Česko, ačkoli novelu zákona 21. června schválila Poslanecká sněmovna. Občané dlouhodobě žijící v cizině by měli mít možnost volit korespondenčně už ve sněmovních volbách v roce 2025. Návrh novely ale musí ještě schválit Senát, který jej obdržel 26. června a na jeho projednání má 30 dní.

Některé země, které neumožňují korespondenční volbu ze zahraničí však povolují jiné formy hlasování poštou. Například v Dánsku funguje tzv. hlasování v předstihu, při kterém hlasovací obálka může putovat poštou, samotné dánské úřady ovšem upozorňují, že se nejedná o korespondenční volbu. Volič totiž musí dát svůj hlas do obálky přímo v přítomnosti úředníka, který pak hlasovací lístek odešle do okrsku, ze kterého volič původně pochází (.pdf, str. 24–26).

Polsko umožňuje hlasování poštou jen uvnitř státu osobám v karanténě, zdravotně postiženým nebo starším 60 let. Ani tato skupina lidí ale nemůže volit korespondenčně ze zahraničí (.pdf, str. 44–45). Podobně ke korespondenční volbě přistupuje i Japonsko, kde je hlasování poštou omezeno na osoby se zdravotním postižením.

Pravidla korespondenčního hlasování ze zahraničí se liší i podle toho, kdo ho může využít. Například Maďarsko umožňuje hlasování poštou pouze občanům s trvalým bydlištěm v jiné zemi (.pdf, str. 8). Naopak Nizozemsko, Estonsko nebo Španělsko dovoluje volit korespondenčně i lidem, kteří v zahraničí pobývají jenom dočasně. V Německu a v Rakousku funguje korespondenční volba bez omezení místa pobytu a využít ji mohou lidé i přímo na území domovského státu.

Dále záleží i na typu voleb. Ve Francii mohou občané hlasovat poštou ze zahraničí pouze v parlamentních volbách, nikoli v prezidentských. Stejné pravidlo platí i na Slovensku.

Závěr

Korespondenční volba ze zahraničí funguje v 25 z 38 členských států OECD, která sdružuje většinu vyspělých zemí světa. Některé země, které tuto možnost nedovolují, umožňují hlasování poštou jen na svém území pouze pro vybrané skupiny osob. Podmínky korespondenční volby se v jednotlivých státech liší, více než polovina členů OECD ji však povoluje. Výrok Renáty Zajíčkové proto hodnotíme jako pravdivý.