Helena Válková  (ANO) mluví o novele zákona o důchodovém pojištění, která upravila mimořádnou valorizaci důchodů v červnu 2023, kterou vláda odůvodnila úsporami v rozpočtu. Hnutí ANO později tuto novelu napadlo u Ústavního soudu. 

Snížení mimořádné valorizace

Výši důchodů v Česku ovlivňuje valorizace. Podle zákona o důchodovém pojištění se důchody pravidelně zvyšují vždy od 1. ledna na základě růstu inflace a růstu mezd. Zákon dříve obsahoval ustanovení, podle kterých za určitých podmínek docházelo k valorizaci důchodů i v mimořádném termínu v průběhu roku. Fialova vláda ale s účinností od října 2023 prosadila zrušení tohoto systému.

Ke zmiňované mimořádné valorizaci se do té doby přistupovalo v případě, kdy růst indexu spotřebitelských cen (domácností celkem, případně domácností důchodců) dosáhl alespoň 5 % oproti měsíci, který byl zohledněn předchozí valorizací. Zásluhový díl penze (tedy procentní výměra důchodu) se přitom navyšoval o tolik procent, o kolik ve sledovaném období vzrostly ceny.

K takovému navýšení penzí v mimořádném termínu mělo dojít v červnu 2023, kdy byl pro stanovení mimořádné valorizace rozhodující vývoj inflace od července 2022. Hranici 5 % přitom míra inflace přesáhla v lednu 2023. Dle původního znění zákona tak mělo v červnu dojít k mimořádné valorizaci o 11,5 %.

Vláda se ale v únoru 2023 shodla (.pdf, str. 1) na úpravě parametrů valorizace důchodů (.docx), která se promítla právě v červnové valorizaci. Návrh přijala Poslanecká sněmovna, kde projednání návrhu probíhalo ve zrychleném režimu, jelikož několik dní před začátkem schůze dávaly opoziční strany najevo, že se návrh chystají obstruovat. Předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) následně na návrh vlády vyhlásila (.pdf) stav legislativní nouze, jehož trvání později poslanci potvrdili.

Tento způsob projednávaní byl jedním z důvodů, proč se hnutí ANO obrátilo na Ústavní soud. Druhým důvodem byla tzv. retroaktivita (.pdf, str. 2–3), neboli zpětná účinnost. Opoziční hnutí tvrdilo, že v případě novely byla změna právního předpisu schválena až po spuštění mechanismu valorizace.

Rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud v lednu 2024 rozhodl, že zpomalení valorizace důchodů bylo v souladu s ústavou. V nálezu uvedl, že stav legislativní nouze byl opodstatněn hrozícím šokovým narušením hospodářské či finanční situace státu (.pdf, str. 23) a dodal, že neexistuje základní právo na trvalé zvyšování důchodů (str. 42). Soud také zmínil, že opozice měla i přes zrychlený režim projednávání dostatek času k vyjádření svého názoru (str. 8).

Pro ústavnost úpravy mimořádné valorizace hlasovalo 12 z 15 ústavních soudců. Proti návrhu byli pouze Jan Svatoň, Pavel Šámal a Josef Fiala (.pdf, str. 45–62).

Závěr

Ústavní soud rozhodl, že proces přijetí vládní novely zákona o důchodovém pojištění, na základě kterého se snížila mimořádná valorizace penzí, byl v souladu s ústavou. Soud nález opravdu přijal většinově, když ho podpořilo 12 z 15 ústavních soudců. Výrok Heleny Válkové tak hodnotíme jako pravdivý.

Marek Hilšer byl v roce 2018 zvolen do Senátu za Prahu 2. Hilšer je sice členem senátorského klubu Starostů a nezávislých, ale kandidoval za své hnutí „Marek Hilšer do Senátu“. STAN tehdy v tomto volebním obvodě svého kandidáta neměl, Hilšera však nepodpořil. Hilšer svůj senátorský mandát obhajuje i ve volbách 2024, ve kterých postoupil do druhého kola. Také nyní kandiduje za své hnutí, přičemž Starostové nominovali jeho soupeře Miroslava Bártu.

Marek Hilšer se neúspěšně ucházel o post prezidenta v letech 2018 a 2023. Starostové a nezávislí ve volbách v roce 2018 podpořili Jiřího Drahoše, kterého později ve stejném roce nominovali i do Senátu. Předseda hnutí Vít Rakušan před prezidentskými volbami v roce 2023 uvedl, že členové hnutí při vnitřních debatách uvažovali o Petru Pavlovi, Danuši Nerudové a Marku Hilšerovi jako o kandidátech, kteří mají šanci porazit Andreje Babiše. Přímou podporu v prvním kole však žádnému z nich hnutí nevyjádřilo.

Hilšerovu kandidaturu v prezidentských volbách v roce 2018 svým podpisem podpořilo 11 senátorů, žádný z nich ale nebyl člen Starostů (.pdf). V dalších volbách sice Marka Hilšera navrhli čtyři senátoři z hnutí STAN (.pdf), nešlo ale o podporu ze strany celého hnutí.

Ani v dalších veřejně dostupných zdrojích, na profilech na sociálních sítích hnutí STAN či na profilu Marka Hilšera ani v mediální databázi Newton jsme nenašli žádné zmínky o tom, že by hnutí STAN Marka Hilšera v nějakých volbách podpořilo. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Senátor Marek Hilšer mluví o své aktivitě za záchranu vyšehradského železničního mostu, který je kvůli své historické nýtované konstrukci památkově chráněný. V roce 2019 jej odborníci z ČVUT doporučili zbourat a tento postup následně prosazovala zejména Správa železnic, která v roce 2022 představila návrh nového mostu. Proti narušení původní podoby se ale postavila část veřejnosti včetně památkářů a občanských spolků.

Hilšerova činnost

V prosinci 2023 Hilšer v Senátu uspořádal odbornou debatu o významu stavby. Akce byla konkrétně nazvaná „Budoucnost železničního soumostí pod Vyšehradem v kontextu státní památkové péče v Pražské památkové rezervaci“ a jejím cílem bylo umožnit diskuzi zastánců a odpůrců nového mostu. Na setkání vystoupil například ministr dopravy Martin Kupka (ODS) nebo zástupci iniciativy Nebourat, kteří dlouhodobě bojují za záchranu památky v její původní podobě (.pdf, str. 2).

Jelikož z veřejně dostupných zdrojů nebylo jednoznačné, o jaké druhé akci Hilšer ve výroku přesně mluvil, obrátili jsme se na jeho asistenta Pavla Komárka, Podle jeho vyjádření pro Demagog.cz se jednalo o veřejné slyšení (.pdf) z července 2024 s názvem „Nedostatky veřejné správy při zadávání veřejných zakázek týkajících se kulturních památek“. Jedním z bodů programu tehdy byl právě i případ železničního mostu pod Vyšehradem (str. 2).

Dle záznamů na webu Senátu uvedenou akci oficiálně pořádal senátní výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, jehož členem Hilšer není. Z dřívějšího vyjádření spolku Nebourat ovšem vyplývá, že akci organizoval senátor a člen výboru Přemysl Rabas spolu s Markem Hilšerem. Za organizátory slyšení je na facebooku označoval i člen kulturní komise Prahy 2 Tomáš Čada (Piráti). Že za akcí skutečně stál Marek Hilšer, který akci i moderoval, nám potvrdil také Rabasův asistent Miroslav Koranda.

Za záchranu mostu se veřejně postavila i část dalších pražských senátorů (.pdf, str. 1). Například senátor Václav Láska v lednu 2023 zorganizoval setkání, jehož tématem bylo „zachování starého železničního mostu přes Vltavu u Vyšehradu“. Jednání, na kterém se sešli senátoři, pražský náměstek pro dopravu a autoři petice za záchranu mostu, se zúčastnil i Marek Hilšer. Patřil také mezi senátory, kteří v dubnu 2023 poslali otevřený dopis ministru dopravy Kupkovi a žádali v něm „obnovení jednání“ s památkáři a veřejností.

Závěr

Marek Hilšer se tedy skutečně podílel na uspořádání dvou akcí, kde se řešilo téma železničního mostu na pražském Vyšehradě. První z nich proběhla v prosinci 2023 a týkala se pouze otázky zachování mostu. Druhá akce se uskutečnila v červenci 2024, kdy se tomuto tématu věnovala část události. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Trčala (ZA MORAVU!) v předvolební debatě na ČT24 uvedl, že jižní Morava má pro solární energii ideální podmínky, zároveň však dodal, že „… nemůžeme být otroci systému, který nutí solární panely na úrodnou moravskou půdu, to by měl být trestný čin“ (video, čas 43:52). Lídryně pirátské kandidátky Jana Holomčík Leitnerová pak v reakci na tento výrok uvedla, že „neexistuje případ, že by krajská koalice někde chtěla dělat soláry na polích“ (video, čas 51:00), načež ji Trčala upozornil, že z montování solárních panelů na úrodnou půdu neviní kraj, ale jednotlivé firmy.

Umisťování solárních panelů na jižní Moravě se Pavel Trčala věnoval ve svém článku z roku 2019. Kritizoval, že panely zabírají „úrodnou jihomoravskou půdu“ a navrhoval, aby byly místo toho umístěny na střechách továren a skladů. Samotná koalice ZA MORAVU! ve svém programu investice do fotovoltaiky na jižní Moravě podporuje kvůli vysokému počtu hodin slunečního svitu v regionu, ale odmítá umisťování solárních panelů na úrodnou půdu.

Pavel Trčala se tedy staví proti umisťování solárních panelů na zemědělskou půdu dlouhodobě, ale jeho kritika se týká pouze obecné praxe. Ve veřejně dostupných zdrojích, na Trčalových profilech na sociálních sítích ani v mediální databázi Newton jsme nenašli žádné vyjádření, kde by z umisťování solárních panelů na úrodnou půdu vinil představitele Jihomoravského kraje. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Lídr kandidátky koalice Za Moravu Pavel Trčala v kontextu výroku kritizuje výstavbu solárních elektráren na polích na jižní Moravě. Podle jeho slov navíc některé ze společností, které stály za instalací těchto solárních panelů, nemají sídlo v České republice.

Offshorové firmy, které Trčala zmiňuje, jsou společnosti registrované v jiném státě, než kde vykonávají podnikatelskou činnost. Samotný postup nelegální není, firmy ale mohou tímto způsobem účelně zakrýt skutečného majitele, obcházet majetková přiznání a daňové zákony nebo prát špinavé peníze.

V Jihomoravském kraji fungují např. společnosti OHL ŽS, a.s., nebo Power-Energo, které stojí za jednou z největších solárních elektráren v ČR Brno – Letiště Tuřany. Ve veřejně dostupných zdrojích se nám ovšem nepodařilo dohledat, že by některé z firem, které se podílely na výstavbě fotovoltaických elektráren na jižní Moravě, sídlily jinde než v České republice. Obrátili jsme se proto na kancelář Moravského zemského hnutí, jehož členem Trčala je, abychom zjistili, z jakých zdrojů jejich kandidát vycházel. Doposud jsme odpověď neobdrželi.

U vlastnické struktury některých fotovoltaických elektráren panují přinejmenším pochybnosti. Výše zmíněnou FVE Brno – Letiště Tuřany dříve vlastnil propletenec firem, který končil na Kypru a v Panamě. Nejasnou vlastnickou strukturu mají i další solární elektrárny na jižní Moravě, jedná se například o solární park u Oslavan nebo komplex elektráren v Chrudichromech. Přesto se nám nepodařilo dohledat informace o údajných offshorových společnostech, které podle slov Pavla Trčaly budují jihomoravské fotovoltaické elektrárny. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Lídr krajské kandidátky Za Moravu! Pavel Trčala tvrdí, že jižní Morava má nejlepší podmínky pro solární energii, protože má nejvíce slunečního svitu. Informace o slunečním záření pravidelně zveřejňuje Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) nebo výzkumné centrum Evropské komise prostřednictvím fotovoltaického informačního systému. 

Při náhledu do klimatologické ročenky ČHMÚ z let 2019, 2020 (.pdf, str. 58), 2021 (.pdf, str. 60) i 2022 (.pdf, str. 61) je patrné, že jižní Morava má skutečně dlouhodobě nejvíce naměřených hodin slunečního svitu za rok. Podle zmíněných publikací totiž stanice na území jižní Moravy uvádějí i přes 2 000 hodin slunečního záření, což je zpravidla nejvíce na území Česka.

Unijní fotovoltaický informační systém pak poskytuje data o množství vyprodukované solární energie, což odpovídá síle slunečního svitu na daném území. Také podle dat tohoto systému slunce nejvíce svítí právě na jihu a jihovýchodě Moravy. Výrok Pavla Trčaly proto hodnotíme jako pravdivý. 

Poslankyně ODS Renáta Zajíčková reaguje na otázku moderátora, zda zavedení korespondenční volby ohrozí princip tajnosti hlasování, která je jednou z ústavních zásad volebního práva. Zajíčková připouští, že k oslabení tajnosti může dojít, což podle ní tvrdí i někteří ústavní právníci.

Vliv korespondenční volby na princip tajnosti

Ústavní právníci se převážně shodují, že hlasování poštou princip tajnosti voleb oslabí. Podle ústavního právníka a advokáta Ondřeje Preusse je korespondenční volba v některých bodech na hraně ústavnosti. Za možný problém označil právě tajnost volby, a kromě toho také legitimitu hlasování a důvěru lidí v systém. Dodal ovšem, že se neobává hromadného ovlivňování voličů nebo podvodů při sčítání hlasů.

Ústavní právník Jan Kudrna uvedl, že stát je povinen vytvořit podmínky pro nepropojitelnost hlasu s konkrétní osobou (video, čas 5:37). Zmínil také nutnost zajištění osobní a svobodné volby, kdy volič hlasuje bez jakéhokoliv nátlaku. Současný zákon tyto principy podle Kudrny v případech hlasování za plentou reflektuje, ale korespondenční volba podle něj může být problematická (video, čas 7:13) a naráží na „ústavní mantinely“.

Ústavní právník Jan Kysela, který je zároveň poradcem prezidenta Petra Pavla, řekl, že rozhodnutí o korespondenčním hlasování je otázkou poměru principu tajnosti a principu všeobecnosti volebního práva. Princip všeobecnosti znamená, že právo volit má bez diskriminace a jakýchkoliv omezení každý zletilý občan ČR – včetně těch, kteří žijí v zahraničí. Kysela vysvětloval, že ačkoliv by se hlasováním poštou dle jeho slov oslabila tajnost voleb, zároveň by se odstranila překážka pro občany v zahraničí, a posílil by se tak princip všeobecnosti (video, čas 3:22).

S tím souhlasil i ústavní právník Marek Antoš. Ten tvrdil, že některé výtky ke korespondenčnímu hlasování jsou kvůli oslabení tajnosti voleb postavené na reálných základech. Zároveň by ale možnost odvolení poštou podle něj přispěla k narovnání šance lidí na to se voleb vůbec zúčastnit.

Porušování principu tajnosti i bez hlasování poštou

Někteří ústavní právníci navíc mluvili i o tom, že k určitému porušování principu tajnosti voleb dochází i bez možnosti korespondenčního hlasování. Antoš připustil, že od tajnosti volby se upouští např. tehdy, když jde volič za plentu s doprovodem kvůli tělesnému handicapu. Obdobný argument použil i právní teoretik a ústavní právník Aleš Gerloch, podle kterého je tajnost oslabena v případech, kdy je volební urna přinesena k hlasování lidem do domácnosti (video, čas 4:01).

Jak Gerloch, tak i výše zmíněný Jan Kysela, také popisovali možné problémy se systémem předem distribuovaných lístků do domácností. Kysela řekl, že může docházet k fenoménu tzv. domácího hlasování, kdy je hlasování rodiny ovlivněno jedním členem (video, čas 4:10). Tento problém připustil i Ondřej Preuss. Ten ale zároveň dodal, že při korespondenčním hlasování by se riziko narušení tajnosti zvýšilo, jelikož volič jde za plentu až na výjimečné případy sám, kdežto na poště může být pod dohledem.

Jako možný problém Kysela vyzdvihl také dvoudenní hlasování, které je v zahraničí dle jeho vyjádření méně časté kvůli otázce, jak volební urnu zajistit během noci (video, čas 3:37). Z těchto důvodu podle Kysely nemají Češi na princip tajnosti přílišné nároky (video, čas 5:05). 

Z výše zmiňovaných důvodů někteří ústavní právníci mluvili o potřebě úpravy Ústavy tak, aby zohledňovala hlasování poštou. Takovou potřebu zmínili např. Gerloch nebo Kudrna. Naopak podle Kysely je novela dostatečně bezpečná a v rozporu s Ústavou není. Marek Antoš dokonce uvedl, že „je málo ambiciózní, protože řeší pouze situaci voličů, kteří žijí v zahraničí dlouhodobě, ale nedává tu možnost korespondenčního hlasování lidem, kteří tam budou krátkodoběji“.

Závěr

Někteří ústavní právníci opravdu tvrdili, že zavedením korespondenční volby dojde k oslabení principu tajnosti hlasování. Část z nich také uvedla, že tento princip je oslaben už v současnosti, např. z důvodu možnosti hlasování v přítomnosti jiné osoby v případě handicapu. Rovněž zmiňovali, že oslabení tajnosti voleb by bylo vyváženo posílením jejich všeobecnosti. Z uvedených důvodů tak výrok hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně SPD Karla Maříková v kontextu výroku mluví o tom, jestli se SPD kvůli zavedení korespondenční volby obrátí na Ústavní soud. K tomu uvedla, že hnutí na podání stížnosti nemá dostatek poslanců. Dodala, že nechce odhadovat, jak by se soud k případné stížnosti postavil, pokud by ji podalo druhé opoziční hnutí ANO. Upozornila ale na to, že podle ní ústavní právníci tvrdili, že hlasování poštou není v souladu s ústavním principem tajnosti voleb.

Korespondenční volba a Ústava

Ústavní právníci se převážně shodují na tom, že hlasování poštou princip tajnosti voleb oslabí. Podle ústavního právníka a advokáta Ondřeje Preusse je korespondenční volba v některých bodech na hraně ústavnosti. Za možný problém označil právě tajnost volby, konkrétně zmiňoval, že se při poštovním hlasování „vzdáváme části této tajnosti“ (video, čas: 25:17). Dodal ovšem, že se neobává hromadného ovlivňování voličů nebo podvodů při sčítání hlasů.

Ústavní právník Jan Kudrna uvedl, že návrh na zavedení korespondenční volby zahrnuje celou řadu ústavě-právních problémů (video, čas: 5:05), mezi které patří i otázka tajnosti volby. Poukazoval přitom na to, že stát je povinen vytvořit podmínky nepropojitelnost hlasu s konkrétní osobou (video, čas: 5:37). Zmínil také nutnost zajištění osobní a svobodné volby, kdy volič hlasuje bez jakéhokoliv nátlaku. Současný zákon tyto principy podle Kudrny v případech hlasování za plentou reflektuje, nová korespondenční volba ale podle něj může být v tomto ohledu problematická (video, čas: 7:13) a naráží na „ústavní mantinely“.

Ústavní právník Jan Kysela, který je zároveň poradcem prezidenta Petra Pavla, řekl, že rozhodnutí o korespondenčním hlasování je otázkou poměru principu tajnosti a principu všeobecnosti volebního práva. Princip všeobecnosti znamená, že právo volit má bez diskriminace a jakýchkoliv omezení každý zletilý občan ČR – včetně těch, kteří žijí v zahraničí. Kysela vysvětloval, že ačkoliv by se hlasováním poštou dle jeho slov oslabila tajnost voleb, zároveň by se odstranila překážka pro občany v zahraničí, a posílil by se tak princip všeobecnosti (video, čas: 3:22).

S tím souhlasil i ústavní právník Marek Antoš. Ten tvrdil, že některé výtky ke korespondenčnímu hlasování jsou kvůli oslabení tajnosti voleb postavené na reálných základech. Zároveň by ale možnost odvolení poštou podle něj přispěla k narovnání šance lidí na to se voleb vůbec zúčastnit.

Porušování principu tajnosti i bez hlasování poštou

Pro úplnost doplňme, že někteří ústavní právníci mluvili i o tom, že k určitému porušování principu tajnosti voleb dochází i bez možnosti korespondenčního hlasování. Antoš připustil, že od tajnosti volby se upouští např. tehdy, když jde volič za plentu s doprovodem kvůli tělesnému handicapu. Obdobný argument použil i právní teoretik a ústavní právník Aleš Gerloch, podle kterého je tajnost oslabena například v případech, kdy je volební urna přinesena k hlasování lidem do domácnosti (video, čas: 3:18).

Jak Gerloch, tak i výše zmíněný Jan Kysela, také popisovali možné problémy se systémem předem distribuovaných lístků do domácností. Kysela řekl, že může docházet k fenoménu tzv. domácího hlasování, kdy je hlasování rodiny ovlivněno jedním členem (video, čas: 4:10). Tento problém připustil i Ondřej Preuss. Zároveň ale upozornil, že při osobním hlasování jde volič za plentu (až na výjimečné případy) sám, zatímco při korespondenční volbě na poště může být v okamžiku odeslání hlasu stále pod dohledem.

Z výše zmiňovaných důvodů někteří ústavní právníci mluvili o potřebě úpravy Ústavy tak, aby zohledňovala hlasování poštou. Takovou potřebu zmínili např. Gerloch nebo Kudrna. Naopak podle Kysely je korespondenční systém hlasování dostatečně bezpečný a novela, která ho navrhuje zavést, v rozporu s Ústavou obecně není. Marek Antoš dokonce uvedl, že „je málo ambiciózní, protože řeší pouze situaci voličů, kteří žijí v zahraničí dlouhodobě, ale nedává tu možnost korespondenčního hlasování lidem, kteří tam budou krátkodoběji.“

Závěr

Někteří ústavní právníci opravdu upozorňovali na to, že zavedení poštovního hlasování může narušit ústavní princip tajnosti voleb. Podle Ondřeje Preusse a Jana Kudrny je pak korespondenční volba na hranici ústavnosti. Výrok Karly Maříkové tak hodnotíme jako pravdivý.

Část právníků nicméně také dodala, že k oslabení tajnosti dochází i za současného systému – např. kvůli doručování volebních lístků do domácností, kdy jeden člen rodiny může ovlivnit hlasování ostatních lidí.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v kontextu výroku kritizuje vládu Petra Fialy a její muniční iniciativu pro Ukrajinu, skrze kterou dle jeho názoru vláda „okrádá Ukrajince“ kvůli nedostatečné kvalitě munice. Na příkladu iniciativy se Babiš snaží demonstrovat, že Fialův kabinet Ukrajině pomáhá méně, než se na první pohled zdá. V této souvislosti zmiňuje titulek článku serveru iDNES.cz, v němž se tvrzení zbrojaře Michala Strnada o nekvalitní munici objevilo.

Česká muniční iniciativa

Muniční iniciativu pro Ukrajinu představil premiér Petr Fiala na mimořádném summitu EU na začátku února 2024. Prostřednictvím bilaterální spolupráce se třetími zeměmi (státy mimo EU) chce Česká republika Ukrajině dodávat zbraně, munici a jinou zbrojní techniku. Zejména se jedná o zajištění dělostřelecké munice ráže 155 milimetrů, přičemž prezident Petr Pavel při proslovu na únorové Mnichovské bezpečnostní konferenci mluvil konkrétně o dojednání „půl milionu kusů munice ráže 155 milimetrů a 300 tisíc kusů munice ráže 122 milimetrů“.

Česká pomoc Ukrajině, která se týká oblasti dodávek dělostřelecké munice, je podle Ministerstva obrany založená na třech pilířích. Prvním pilířem je spolupráce s Dánskem a Nizozemím na dodávkách těžké techniky (např. tanků, bojových vozidel, dronů nebo velkorážní munice). Druhý pilíř stojí na přímé spolupráci mezi Ukrajinou a českými firmami (především jde o dodávky velkorážové munice sovětského typu). Třetí pilíř tvoří právě zmíněná muniční iniciativa. Tu ke dni vysílání námi ověřované debaty podpořilo celkem 20 států, ale pouze 15 z nich do ní podle premiéra Fialy finančně přispělo.

Nekvalitní munice

Jak uvedl server iDNES.cz, jedním z problémů iniciativy je podle majitele zbrojařské společnosti Czechoslovak Group Michala Strnada nedostatečná kvalita samotné munice. Podle Strnada je přibližně polovina munice, kterou firma sehnala, nepoužitelná a firma do ní musí dodávat vlastní komponenty. Americký deník Financial Times konkrétně uvedl, že „díly získané jeho společností jménem české vlády v místech, jako je Afrika a Asie, nebyly dost dobré na to, aby byly bez další práce odeslány na Ukrajinu.“

V případě poškozené munice jde zejména o tu, která putuje přímo ze skladů. Inciativa ale staví také na munici, která byla v Česku a zahraničí vyrobena nově. Podle Strnada je tak iniciativa stále „na dobré cestě“ a zmíněné komplikace by neměly zabránit dodání slíbeného množství munice.

Závěr

Majitel české zbrojařské společnosti Czechoslovak Group Michal Strnad se skutečně vyjádřil v tom smyslu, že zhruba polovina nakoupených dělostřeleckých nábojů má špatnou kvalitu a jeho firma tak musí doplňovat chybějící komponenty. Výrok Andreje Babiše tedy hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v kontextu výroku kritizuje českou muniční iniciativu, jejímž účelem je s pomocí dalších států nakoupit především dělostřeleckou munici v zemích mimo EU a tu následně předat Ukrajině. Podle Babiše se ale jedná pouze o reklamu premiéra Fialy a nakoupená munice je dle něj navíc nekvalitní a ruského původu.

Česká muniční iniciativa

Na mimořádném summitu EU na začátku února 2024 se lídři unijních zemí shodli, že EU musí urychlit dříve přislíbené dodávky munice na Ukrajinu, které se nepodařilo dodat podle původního plánu. Premiér Fiala tehdy na summitu navrhl, aby Unie dělostřeleckou munici nakupovala i mimo země EU, což by podle něj mohlo pomoct unijní slib splnit. Schválení takového návrhu ovšem později zablokovalo několik členských zemí EU.

Česká republika se nakonec rozhodla postupovat nezávisle na Evropské unii. V polovině února prezident Petr Pavel oznámil, že se Česku podařilo mimo EU najít zdroje dělostřelecké munice, kterou by ČR mohla nakoupit a poměrně rychle dodat Ukrajině, pokud by další země pomohly s financováním. Do českého projektu se poté skutečně rozhodly zapojit i další státy. 

V rámci iniciativy chce Česká republika Ukrajině zajistit zejména dělostřeleckou munici ráže 155 milimetrů, případně ráže 152 mm. Pavel dříve mluvil i o pořízení munice ráže 122 mm. V případě ráže 155 mm se jedná o munici odpovídající standardům NATO. Naopak munice ráže 152 mm a 122 mm se používá do zbraní a vojenské techniky sovětského typu, tyto typy munice se tak běžně označují za „východní“ (.pdf, str. 13) či „sovětskou“ ráži.

Ačkoliv ukrajinská armáda postupně začala přecházet na modernější dělostřeleckou techniku ráže 155 mm, velká část jejího dělostřelectva je stále ještě sovětské konstrukce, a využívá tak právě munici sovětských ráží.

Podle vyjádření Petra Pavla z dubna 2024 se do projektu rozhodla zapojit dvacítka států, ministryně obrany Jana Černochová i její náměstek Daniel Blažkovec později upřesnili, že jde o 18 států. Jana Černochová po odvysílání námi ověřované debaty uvedla, že počet zájemců, kteří se do iniciativy chtějí zapojit, i nadále roste.

Ministerstvo obrany plánovalo zprostředkovat nákup 800 000 kusů dělostřelecké munice. Ke dni odvysílání námi ověřované debaty jich iniciativa zvládla celosvětově zajistit přibližně půl milionu. Prezident Petr Pavel v dubnu 2024 mluvil o tom, že se již podařilo předjednat pořízení více než milionu kusů dělostřelecké munice.

Původ munice

Ruské, případně sovětské, zbraně má stále v armádní výbavě řada států světa – jsou rozšířené například v Číně, Indii, Vietnamu či některých státech Afriky a Latinské Ameriky. Ačkoliv Ministerstvo obrany uvádí, že klade důraz na transparentnost české muniční iniciativy, z bezpečnostních důvodů o ní nezveřejňuje konkrétní detaily. Deník The Wall Street Journal pouze napsal, že Česko munici nakupuje i od států, které vystupují jako spojenci Ruska.

Česko v rámci iniciativy nakupuje nově vyráběnou munici i munici, která pochází ze starších skladových zásob zdrojových zemí. Nelze tedy vyloučit, že munice pořizovaná od zemí, které lze označit za spojence Ruska, je buď sovětského typu, nebo ještě vyrobená přímo v Sovětském svazu či Rusku.

Závěr

Do české muniční iniciativy se rozhodlo zapojit několik států, především těch z Evropské unie. S pomocí jejich finančních zdrojů Česko zajišťuje nákup dělostřelecké munice ze zemí mimo EU. Podle amerického deníku The Wall Street Journal Česko nakupuje munici i od zemí, které jsou spojenci Ruska. Ze kterých konkrétních zemí munice pochází a kde byla vyrobena, se nám ale ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Kontaktovali jsme proto Ministerstvo obrany, které nám odpovědělo, že původ munice z bezpečnostních důvodů nebude komentovat. Protože nemůžeme potvrdit ani vyvrátit, jestli je pořizovaná munice sovětského či ruského původu, hodnotíme výrok jako neověřitelný.