V diskuzi s premiérem Petrem Fialou o české muniční iniciativě pro Ukrajinu Andrej Babiš tvrdí, že Česká republika na Ukrajinu posílá nekvalitní a drahou munici. Opírá se přitom o vyjádření zbrojaře Michala Strnada, kterého označuje za zbrojaře Petra Fialy slovy: „To říká váš zbrojař.“ Předseda hnutí ANO Babiš v souvislosti s tím uvádí, že premiér Petr Fiala Strnada vzal s sebou při své návštěvě Bílého domu.

Michal Strnad je majitelem a předsedou představenstva průmyslově-technologického holdingu Czechoslovak Group (CSG). CSG je mimo jiné nejvýznamnější zbrojařskou firmou v Česku. V rozhovoru pro britský list Financial Times Strnad uvedl, že zhruba polovina munice, kterou jeho společnost jménem ČR zakoupila, nebyla dostatečně kvalitní, aby se bez dalšího zpracování mohla odeslat na Ukrajinu. Ve stejném rozhovoru Strnad také uvedl, že „každý týden se cena zvyšuje a s komponenty jsou velké problémy.“

Fialova návštěva Bílého domu

Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli zmínku, že by se Michal Strnad zúčastnil jednání premiéra Petra Fialy s americkým prezidentem Joem Bidenem v Bílém domě, které se uskutečnilo 15. dubna 2024. Součástí návštěvy v Bílém domě byla také bilaterální jednání delegací Česka a USA. Podle vládního poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara se na české straně jednání účastnil vedle něj a předsedy vlády také velvyslanec v USA Miloslav Stašek, první náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák „a pak lidé přímo od premiéra“. Tyto osoby ovšem blíže nespecifikoval.

Novinky.cz uvedly, že vedle výše zmíněných osob se schůzky také zúčastnili vrchní ředitelka Sekce Kabinetu předsedy vlády Petra Fojtíková, ředitel odboru komunikace Úřadu vlády Václav Smolka a ředitel Odboru strategie a analýz Úřadu vlády Jakub Kajzler. Ten o svém setkání s Joem Bidenem informoval i na síti X (dříve Twitter), stejně jako např. Jiří Kozák. Kromě nich byla s delegací ve Washingtonu také mluvčí vlády Lucie Ješátková. 

Michal Strnad v USA

Strnad se v dubnu 2024 ve Washingtonu nacházel, dohledatelná je ale pouze jeho účast na galavečeři zaměřené na prezentaci českých investic v USA, která se odehrála 16. dubna ve washingtonském Cosmos Clubu. Večeři uspořádal spolek Jagello 2000, který se zaměřuje na oblast české zahraniční bezpečnostní politiky a členství Česka v NATO. Michal Strnad byl zachycen např. na fotografii u facebookového příspěvku skupiny Jagello 2000.

Na zveřejněných fotografiích lze rozpoznat, že Strnad na galavečeři seděl u stejného stolu jako premiér Petr Fiala, bližší informace o jejich jednání ale nejsou k dispozici. Podle slov ředitele odboru komunikace Václava Smolky ze 6. června Michal Strnad do USA „přijel po vlastní ose“ jako zbytek podnikatelské delegace a nebyl součástí doprovodného týmu premiéra Fialy. Podobně se pro Demagog.cz vyjádřila i mluvčí vlády Lucie Ješátková, podle které Strnad „nebyl součástí delegace“ a návštěvy v Bílém domě se neúčastnil.

Závěr

Andrej Babiš tvrdí, že zbrojař Michal Strnad navštívil s premiérem Petrem Fialou Bílý dům. Ačkoliv Strnad v té době ve Washingtonu také byl, jeho setkání s Petrem Fialou je zdokumentované pouze z galavečeře pořádané spolkem Jagello 2000. O Strnadově přítomnosti v Bílém domě ve veřejně dostupných zdrojích není žádná zmínka a neobjevuje se ani na žádné fotografii z Fialovy návštěvy Bílého domu. Mluvčí Úřadu vlády pro Demagog.cz uvedla, že Strnad součástí české delegace nebyl a návštěvy Bílého domu se neúčastnil. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Andreje Babiše jako nepravdivý.

Premiér Petr Fiala reaguje na tvrzení Andreje Babiše, který v debatě uvedl, že Fiala na své jednání s americkým prezidentem Joem Bidenem v Bílém domě přivedl zbrojaře Michala Strnada (video, čas 1:03:47). Ten je majitelem a předsedou představenstva průmyslově-technologického holdingu Czechoslovak Group (CSG). CSG je mimo jiné nejvýznamnější zbrojařskou firmou v Česku.

Fialova návštěva Bílého domu

Premiér Petr Fiala se s Joem Bidenem v Bílém domě setkal v rámci své třídenní návštěvy USA, která probíhala od 14. do 16. dubna 2024. S americkým prezidentem měl Fiala schůzku v pondělí 15. dubna. Po úvodní řeči před novináři pokračovala bilaterální jednání mezi představiteli obou států bez přítomnosti médií. 

Podle vládního poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara se na české straně jednání účastnil vedle něj a předsedy vlády také velvyslanec v USA Miloslav Stašek, první náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák „a pak lidé přímo od premiéra“. Tyto osoby ovšem blíže nespecifikoval. Podle Staška o podobě týmu, který se jednání účastnil, „rozhoduje americká strana, která stanovuje formát jednání“. 

Novinky.cz uvedly, že vedle výše zmíněných osob se jednání také zúčastnili vrchní ředitelka Sekce Kabinetu předsedy vlády Petra Fojtíková, ředitel odboru komunikace Úřadu vlády Václav Smolka a ředitel Odboru strategie a analýz Úřadu vlády Jakub Kajzler. Ten o svém setkání s Joem Bidenem informoval i na síti X (dříve Twitter), stejně jako např. Jiří Kozák. Kromě nich byla s delegací ve Washingtonu také mluvčí vlády Lucie Ješátková.  

Premiér Petr Fiala o průběhu jednání novinářům řekl, že s prezidentem Bidenem mluvili především o ruské invazi na Ukrajinu, české muniční iniciativě nebo vzájemných ekonomických vztazích. Tématem podle předsedy vlády byla i přítomnost českých firem na americkém trhu a možnost posílení spolupráce v oblasti jaderné energetiky a dodávek zkapalněného zemního plynu. 

Michal Strnad v USA

Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli zmínku, že by se Michal Strnad zúčastnil jednání mezi Fialou a Bidenem. Strnad se neobjevuje ani na žádné fotografii z premiérovy návštěvy Bílého domu. Ve Washingtonu se sice v dubnu 2024 nacházel, dohledatelná je ale pouze jeho účast na galavečeři zaměřené na prezentaci českých investic v USA, která proběhla 16. dubna ve washingtonském Cosmos Clubu. Večeři pořádal spolek Jagello 2000, který se věnuje oblasti české zahraniční bezpečnostní politiky a členství ČR v NATO. Michal Strnad byl zachycen např. na fotografii u facebookového příspěvku skupiny Jagello 2000.

Na zveřejněných fotografiích lze rozpoznat, že Strnad na galavečeři seděl u stejného stolu jako premiér Petr Fiala, bližší informace o jejich jednání ale nejsou k dispozici. Podle ředitele odboru komunikace Smolky Michal Strnad do USA „přijel po vlastní ose“ jako zbytek podnikatelské delegace a nebyl součástí doprovodného týmu premiéra Fialy. Podobně se pro Demagog.cz vyjádřila i mluvčí vlády Lucie Ješátková, podle které Strnad „nebyl součástí delegace premiéra“ a návštěvy v Bílém domě se neúčastnil.

Závěr

Petr Fiala vyvrací tvrzení Andreje Babiše, že s sebou na jednání do Bílého domu vzal zbrojaře Michala Strnada. Podle veřejně dostupných informací se Strnad jednání s americkým prezidentem Joem Bidenem opravdu nezúčastnil, což pro Demagog.cz potvrdila i mluvčí Úřadu vlády Lucie Ješátková. Z dostupných zdrojů vyplývá, že se schůzky neúčastnil ani jiný český zbrojař. Z těchto důvodů hodnotíme výrok premiéra Petra Fialy jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš odpovídá na otázku, jestli souhlasí s tím, že Ukrajina používá dodané zbraně k útokům na Rusko. S tím Babiš souhlasí, protože je podle něj Moskva agresorem, který na Ukrajinu zaútočil. Zároveň se ale obává následné reakce Kremlu a upozorňuje na to, že Severoatlantická aliance (NATO) nemá dostatečné obranné kapacity. V tomto kontextu zmiňuje „chartu NATO“, tedy Severoatlantickou smlouvu z roku 1949, která NATO založila .

Obsah smlouvy

Severoatlantická smlouva opravdu obsahuje devět zmínek o míru. O tom, že členové NATO mají řešit konflikty mírovými prostředky, pojednává hned první článek. Říká, že se smluvní strany zavazují urovnávat veškeré mezinárodní spory mírovými prostředky. Toto ustanovení smlouvy se přitom odvolává na Chartu Spojených národů (.pdf).

Článek 5 poté připouští použití ozbrojené síly v případě, že by byl napaden členský stát NATO. Útok na jednoho člena se totiž na základě tohoto článku považuje za útok na všechny. Konkrétně v článku stojí, že „dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich (smluvních stran, pozn. Demagog.cz) uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, (…) pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti“.

Závěr

Severoatlantická smlouva, na jejímž základě vzniklo NATO, opravdu obsahuje devět zmínek o míru. Smluvní strany se v ní také zavázaly k tomu, že mezinárodní spory budou řešit mírovými prostředky. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala reaguje na otázku, kdy se česká veřejnost dozví, kolik peněz Česko přispívá do muniční iniciativy pro Ukrajinu. Předseda vlády odpověděl, že již v minulosti řekl, že jde o vyšší stovky milionů korun. Přesnou částku prý ale v tuto chvíli říct nemůže, protože se jedná o utajené informace. Zároveň dodal, že veřejnost se přesnou částku dozví, až to bude možné.

Vyjádření Petra Fialy

Muniční iniciativu pro Ukrajinu představil premiér Petr Fiala na mimořádném summitu EU na začátku února 2024. Prostřednictvím bilaterální spolupráce s třetími zeměmi (státy mimo EU) chce Česká republika Ukrajině dodávat zbraně, munici a jinou zbrojní techniku. Český návrh se podle prezidenta Petra Pavla k polovině dubna 2024 rozhodlo podpořit 20 států. 

Přesná částka, kterou Česko na nákup munice vyčlenilo, není známá, protože její výši vláda přijala v utajeném režimu. Premiér uvedl, že toto rozhodnutí podle něj bylo správné kvůli bezpečnosti lidí, kteří na muniční iniciativě pracují. 

Petr Fiala na začátku dubna v pořadu Co na to premiér na CNN Prima News řekl, že na nákup munice pro Ukrajinu dá Česká republika vyšší stovky milionů korun (video, čas 23:15). Dodal, že množství finančních prostředků podle jeho názoru odpovídá „podílu, který by země naší velikosti a prosperity měla do těch věcí vložit“.

Muniční iniciativa

Česká pomoc Ukrajině, která se týká oblasti dodávek dělostřelecké munice, je podle Ministerstva obrany založená na třech pilířích. Prvním pilířem je spolupráce s Dánskem a Nizozemím na dodávkách těžké techniky (např. tanků, bojových vozidel, dronů nebo velkorážní munice). Druhý pilíř stojí na přímé spolupráci mezi Ukrajinou a českými firmami (zejména se týká dodávek velkorážové munice sovětského typu). 

Třetí pilíř tvoří právě zmíněná muniční iniciativa, v rámci které chce Česko Ukrajině zajistit zejména dělostřeleckou munici ráže 155 milimetrů. Konkrétní ambicí je dodat Ukrajině 800 000 nábojů do konce roku 2024. Petr Fiala před jednáním o bezpečnosti s evropskými státníky v Praze na konci května řekl, že do iniciativy už přispělo 15 zemí částkou 39,5 miliardy korun.

Závěr

Předseda vlády Petr Fiala dříve opravdu řekl, že česká vláda na pomoc Ukrajině v rámci muniční iniciativy vyčlení vyšší stovky milionů korun. Vyjádřil se tak na začátku dubna na CNN Prima News. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala v debatě zmiňoval, že je v zájmu České republiky, aby se Ukrajina dokázala ubránit ruské agresi. Podle jeho slov se jedná o „jedinou cestu k míru“, a proto je dle něj důležité, aby Česko Ukrajině pomáhalo. Uvádí, že v rámci této pomoci Česko organizuje iniciativu nákupu munice pro Ukrajinu, a tvrdí, že se do této iniciativy spolu s ČR zapojilo 15 států.

Česká muniční iniciativa

Na mimořádném summitu EU na začátku února 2024 se lídři unijních zemí shodli, že EU musí urychlit dříve přislíbené dodávky munice na Ukrajinu, které se nepodařilo dodat podle původního plánu. Premiér Fiala tehdy na summitu navrhl, aby Unie dělostřeleckou munici nakupovala i mimo země EU, což by podle něj mohlo pomoct unijní slib splnit. Schválení takového návrhu ovšem později zablokovalo několik členských zemí EU.

Česká republika se nakonec rozhodla postupovat nezávisle na Evropské unii. V polovině února prezident Petr Pavel oznámil, že se Česku podařilo mimo EU najít zdroje dělostřelecké munice, kterou by ČR mohla nakoupit a poměrně rychle dodat Ukrajině, pokud by další země pomohly s financováním. Do českého projektu se poté skutečně rozhodly zapojit i další státy.

Počet států zapojených do muniční iniciativy

Jednotlivé státy se mohou k iniciativě oficiálně připojit podepsáním memoranda o porozumění s Českou republikou. Podle informací dostupných před ověřovanou debatou, které ministryně obrany Jana Černochová uvedla koncem května, se k iniciativě připojilo celkem 18 států. Stejné číslo zmínil předtím i náměstek ministryně obrany Daniel Blažkovec.

Jednotlivé státy v rámci iniciativy přislíbí konkrétní částku, kterou následně pošlou České republice. Ke konci května 2024 peníze přišly jenom od pěti států, konkrétně od Kanady, Dánska, Nizozemska, Portugalska a také od Německa. Konkrétní částku ale přislíbilo i Norsko, Švédsko, Finsko, Island, Lotyšsko, Litva, Slovinsko, Lucembursko a Belgie. Polsko rovněž Česku přislíbilo konkrétní částku, kterou posléze dokonce zdvojnásobilo, její výše nicméně není z veřejných zdrojů dohledatelná. Vedle toho slíbilo i logistickou pomoc.

Připojení k iniciativě deklarovala i Francie, která ovšem neuvedla, zda poskytne finanční prostředky. Ve veřejně dostupných zdrojích je možné naopak dohledat jen zmínky o tom, že se Francie podílí na vyhledávání dostupných zásob munice a střelného prachu. Řecko se rozhodlo zapojit tím, že prodá iniciativě munici ze svých zásob.

Závěr

Podle informací, které byly veřejně dostupné v době debaty, se zavázalo poslat peníze na českou muniční iniciativu celkem 15 zemí, 5 z nich už tehdy finanční prostředky Česku přímo zaslalo. Některé další státy, např. Řecko, se rozhodly do českého projektu zapojit jiným způsobem. Dle vyjádření ministryně obrany Jany Černochové z konce května se tak do iniciativy zapojilo celkově 18 států. Výrok premiéra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v debatě vyzýval premiéra Fialu, aby řekl, kolik peněz ODS nebo on osobně věnoval Ukrajině. Následně uvádí, že hnutí ANO bylo jediné, které na pomoc Ukrajině poskytlo deset milionů korun, a že on sám finančně přispěl na záchranu tisícovky volyňských Čechů.

Babiš a volyňští Češi

Volyňští Češi jsou potomci českých emigrantů, kteří se v 19. století usadili v oblasti Volyně, která je dnes součástí Ukrajiny. Část z nich se do Česka vrátila po druhé světové válce, další až po roce 1989. Někteří z Ukrajiny odešli po únoru 2022 kvůli ruské invazi.

Místopředsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel Dagmar Martinková v březnu 2022 řekla, že se díky tehdejším evakuačním akcím do ČR podařilo dopravit zhruba 800 volyňských Čechů. Později sdružení napsalo, že autobusy z Ukrajiny převezly celkem 1 000 osob (.pdf, str. 2).

Podle sdružení tato pomoc začala tak, že Dagmar Martinková kontaktovala předsedkyni Rady Čechů na Ukrajině Ludmilu Čiževskou, která ji požádala o pomoc s přesunem dětí (.pdf, str. 1). Martinková poté peníze na evakuaci sháněla na Ministerstvu vnitra a od humanitárních organizací, což se dle jejích slov nepovedlo. Následně tak kontaktovala poslankyni Jaroslavu Pokornou Jermanovou (ANO) a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše (.pdf, str. 1), který podle Martinkové evakuaci podpořil (video, čas 12:44) a sdružení předal „potřebnou částku“. Martinková dodala, že nakonec i resort vnitra nabídl doprovod, „který by napomohl např. na hranicích“ (.pdf, str. 1).

Andrej Babiš se o záchraně volyňských Čechů zmiňoval opakovaně v Poslanecké sněmovně a na svých sociálních sítích (video, čas 14:13). Jeho roli nám potvrdila Dagmar Martinková také v e-mailové komunikaci. „Andrej Babiš skutečně pomáhal při záchraně 1 000 volyňských Čechů na počátku války a jejich evakuaci do ČR. Pomohl najít dopravce a financoval dopravu z ohrožených míst na hranice – což nikdo v té době nebyl schopen zajistit,“ uvedla pro Demagog.cz.

Shrnutí

Podle vyjádření místopředsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel Dagmar Martinkové předseda hnutí Andrej Babiš pomáhal při evakuaci tisícovky volyňských Čechů a poskytl finance na jejich přesun. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Lídr koalice SPOLU ve volbách do Europarlamentu Alexandr Vondra odpovídá na otázku, jestli má jednoznačný názor na rušení práva veta v EU. Reaguje, že právo veta rušit nechce, protože by to podle něj vedlo k oslabení Česka, k omezení prostoru pro společná jednání a v konečném důsledku i k rozložení EU. V tomto kontextu uvádí, že koalice SPOLU se proti zrušení vyslovuje i ve svém volebním programu.

Právo veta

Právo veta znamená, že každý členský stát může odmítnout navrhované rozhodnutí Rady EU, které se týká citlivých oblastí. Jedná se například o daňovou politiku, rozhodnutí o přijetí nového člena do EU nebo společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Pokud se tedy na takovém rozhodnutí neshodnou všechny členské země, není přijato.

Zastánci reformy práva veta zdůrazňují potřebu větší flexibility v rozhodování EU, protože s rostoucím počtem zemí je stále složitější najít jednomyslnou shodu. Odpůrci naopak poukazují na to, že bez práva veta by menší státy mohly být snadno přehlasovány.

Program SPOLU

Program, se kterým jde koalice SPOLU do Evropských voleb 2024, obsahuje čtyři hlavní tematické okruhy, ve kterých SPOLU prezentuje svůj souhlasný či odmítavý postoj k jednotlivým problematikám (.pdf, str. 9–21).

Stanovisko k zachování práva veta obsahuje konkrétně závěrečný okruh nazvaný Budoucnost EU. V části, ve které se koalice mimo jiné hlásí k podpoře rozšiřování EU o státy východní a jihovýchodní Evropy včetně Ukrajiny, se SPOLU zároveň vyslovuje proti „rušení práva veta v klíčových oblastech zahraniční politiky, obranné politiky nebo daní“ (.pdf, str. 21).

Závěr

Volební program koalice SPOLU před volbami do Evropského parlamentu skutečně obsahuje nesouhlas se zrušením práva veta. Výrok Alexandra Vondry tak hodnotíme jako pravdivý.

Zuzana Majerová v kontextu výroku kritizuje pakt o migraci a azylu, jehož cílem je mimo jiné zefektivnit azylové řízení a zajistit, aby Evropská unie zvládla nápor přicházejících osob. Podle slov Majerové jsou čísla příchozích osob jsou stále vysoká, migrační pakt navíc údajně nemá význam, protože migraci do EU nezastaví.

Kdo je žadatel o azyl a kdo migrant?

Z vyjádření Zuzany Majerové není zřejmé, o jakém druhu migrace mluví. Je totiž rozdíl, zda mluvíme o počtu žadatelů o azyl, nebo o celkové imigraci do Evropské unie ze zemí mimo EU. Žadatelé o azyl se ucházejí o mezinárodní ochranu a mohou ji získat, pokud jsou v zemi svého původu prokazatelně pronásledováni nebo jim hrozí nějaké jiné nebezpečí. Tito lidé musí požádat o azyl v první členské zemi EU, do které vstoupí, jak je obsaženo i v migračním paktu (.pdf, str. 128).

Pod pojem „migrant“ spadají osoby, které odcházejí ze země původu například kvůli hledání lepšího zaměstnání, aby zlepšili svoji životní úroveň. V jiných případech se stěhují za vzděláním nebo kvůli sjednocení rodiny. Z takových důvodů by jim podle mezinárodního práva nebyla přiznána mezinárodní ochrana a nemohli by tak být považováni za uprchlíky.

Žadatelé o azyl

Data o počtu žadatelů o azyl v EU sbírá statistický úřad Eurostat. V roce 2015, kdy Evropu zasáhla migrační krize, přišlo těchto lidí nejvíce – počet žádostí o azyl tehdy dosahoval skoro 1,3 milionu. V roce 2016 bylo žádostí přibližně o 60 tisíc méně a v následujících pěti letech lze pozorovat propad, kdy se počty žadatelů o azyl pohybovaly pod 700 tisíci. Až v roce 2022 a 2023 se čísla navýšila přibližně na milion. V roce 2023 o azyl nejčastěji žádali obyvatelé Sýrie a Afghánistánu, dále pak lidé z Turecka nebo Venezuely. Při posuzování počtu žadatelů o azyl je nicméně nutné brát v úvahu i to, že ne všichni žadatelé mezinárodní ochranu skutečně dostanou. Neúspěšní žadatelé nadále pobývající v EU se tak typicky řadí do kategorie nelegálních migrantů.

Vstupy do EU

Následující graf zobrazuje počet nelegálních a legálních vstupů do EU, v čemž jsou zahrnuty i žádosti o azyl. Jak je z něj patrné, nelegální migrace tvoří pouze malou část celkové migrace do EU. Výjimkou je krizový rok 2015, kdy představovala téměř polovinu. Počet nelegálních i legálních vstupů dohromady se ve většině posledních let pohyboval okolo tří milionů. V roce 2015 a 2022 ale došlo skoro ke čtyřem milionům vstupů. V pandemickém roce 2020 se tento počet naopak snížil. Nejvíce povolení k pobytu v roce 2022 obdrželi lidé z Ukrajiny a Běloruska, následování občany Indie a Maroka.

Závěr

Z výroku Zuzany Majerové není zcela jasné, zda mluví o počtu žadatelů o azyl, nebo o celkové migraci do EU. Ani jedna uvedená skupina se ale neshoduje s čísly, která zmiňuje. Počet žadatelů o azyl od roku 2015 dosáhl okolo milionu pouze ve čtyřech letech a ke dvěma milionům se navíc v roce 2015 nepřiblížil. Počet nelegálních vstupů do EU se v roce 2015 k této hranici skoro dostal, v ostatních rocích se ale pohyboval nejvýše na 500 tisících. Také počet legálních vstupů byl kromě roku 2015 odlišný, než jaký uvádí Majerová. Její výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Tomáš Zdechovský v kontextu výroku uvádí, že na území Afriky dle něj hrají roli ruské dezinformace. Dále tvrdí, že ve zdrojových zemích migrace působí Rusko prostřednictvím Wagnerovy skupiny či ruské vojenské zpravodajské služby GRU. To dle jeho názoru posiluje migrační toky do Evropské unie.

Severoafrickou Libyí od pádu diktátora Muammara Kaddáfího zmítala nejistota a časté boje, šest let v zemi dokonce trvala občanská válka. V ní byla na jedné straně vláda v Benghází podporovaná jednotkami Libyjské národní armády, za kterou stálo Rusko, Spojené arabské emiráty, Egypt či Jordánsko. Proti ní válčily jednotky vlády z Tripolisu, které měly podporu OSN, Turecka nebo Kataru. Obě vlády v roce 2020 nakonec uzavřely dohodu o trvalém příměří.

Wagnerova skupina

Wagnerova skupina, také zvaná wagnerovci, je soukromá armáda, jež vznikla v roce 2014 v Rusku. Skupina tvoří pro ruský stát alternativu, která skýtá výhodu oproti využití vlastních vojsk. Moskva totiž tuto soukromou armádu využívá k akcím, ke kterým se sama nechce otevřeně hlásit a odpovědnost za působení wagnerovců proto popírá.

Podle odborníka na bezpečnost Richarda Stojara Wagnerova skupina pravděpodobně vznikla v kontextu začátku konfliktu na Ukrajině v roce 2014. Skupina je odpovědná za válečné zločiny jak na území Ukrajiny, tak například právě v afrických zemích. Důležitost a postavení skupiny se ale změnilo po jejím tažení na Moskvu v souvislosti s válkou na Ukrajině a poté, co velitel skupiny Jevgenij Prigožin zemřel při havárii soukromého letadla o několik měsíců později. Podle analytiků z amerického Institutu pro studium války letadlo sestřelila raketa, jejíž vypálení nařídil ruský prezident Vladimir Putin.

Wagnerovci v Africe

Wagnerova skupina se v Libyi začala angažovat na straně vlády v Benghází kolem roku 2018. Jejím cílem bylo získání přístupu k ropným zdrojům a celkové otevření přístupu do Afriky pro Rusko. Skupina působila právě poblíž nerostných nalezišť, například dolů na chromovou rudu.

Za dobu přítomnosti v Africe došlo k vytvoření sítě aktivit, které jsou na wagnerovce napojeny. Většinou se jedná o podniky v odvětví těžby zlata, dřeva nebo vaření piva. Působnost těchto společností však mnohdy přesahuje hranice Libye a dotýká se i zemí, jako je např. Středoafrická republika.

Wagnerova skupina v Libyi prováděla široké spektrum aktivit, od vojenského zapojení do tamní občanské války přes ochranu ropných nalezišť až po poskytování poradenských služeb bezpečnostním složkám (.pdf, str. 4). Po Prigožinově smrti došlo k postupnému odklonu od operací wagnerovců.

GRU v Libyi

Tomáš Zdechovský ve svém výroku zmiňuje, že aktivity Wagnerovy skupiny v Libyi nahradila rozvědka GRU. Nezávisle potvrdit její působení je už z podstaty této organizace složité, podle některých zdrojů nicméně GRU ovlivňuje jak samotné wagnerovce, tak i situaci v Libyi. Podle experta na bezpečnost Andrewa McGregora Rusko operace skupiny konsoliduje pod větším vlivem rozvědky. Tuto změnu mělo odstartovat právě úmrtí Jevgenije Prigožina v létě 2023. Uvádí také, že se v Libyi pohybuje zhruba 800 ruských zástupců. 

Institut pro bezpečnostní studia uvedl, že Rusko po Prigožinově smrti sáhlo po založení Afrického sboru, který by měl do jisté míry nahradit Wagnerovu skupinu. Sbor funguje přímo pod kontrolou ruského ministra obrany. Postavení této skupiny je proto odlišné, neboť se jedná o oficiální ruské jednotky přímo navázané na státní struktury.

Na činnost Afrického sboru má dohlížet ruský náměstek ministra obrany Junus-bek Jevkurov, jenž v nedávné době v doprovodu generála GRU Andreje Averjanova navštívil několik afrických zemí včetně Libye. Averjanov v minulosti vedl nechvalně známou Jednotku 21955, která stála za řadou vražd, špionáží, hackerských útoků a dalších akcí s cílem destabilizovat evropské státy. Právě agenty této jednotky viní česká policie z útoku na muniční sklad ve Vrběticích v roce 2014.

Shrnutí

Wagnerova skupina se skutečně angažovala v Libyi, a to převážně během tamní občanské války. Kromě vojenské podpory poskytovala i poradenské služby bezpečnostním složkám. Přestože se nám ve veřejných zdrojích nepodařilo dohledat, zdali agenti ruské zpravodajské služby GRU v Libyi působí jako bezpečností experti, podle odborníků tam operují jednotky vedené GRU či ruským ministerstvem obrany. Výrok Tomáše Zdechovského tak hodnotíme jako pravdivý.

Kandidát koalice Stačilo! do Evropského parlamentu Jan Skalický mluví o incidentu, ke kterému došlo 15. listopadu 2022. Na polskou vesnici Przewodów, která leží poblíž hranic s Ukrajinou, tehdy dopadla raketa ruské výroby. Skalický tvrdí, že ministryně obrany Jana Černochová (ODS) na útok reagovala obviněním Ruska a vyzývala k zahájení třetí světové války. Jak ale sám uznává, slova Černochové zjednodušuje.

Dopad rakety na Przewodów

První informace o incidentu, při kterém zemřeli dva lidé, se objevily 15. listopadu 2022 kolem šesté hodiny odpoledne na polském webu Radio Lublin. Redakce tehdy ve zprávě bez větších podrobností psala jen o „náhlé explozi traktoru“. Přibližně ve stejnou dobu polská vláda oznámila, že svolá krizový štáb.

Média začala vzápětí zmiňovat, že svolání štábu a událost v Przewodówě spolu mohou souviset. Polské Radio Zet tehdy uvedlo, že neoficiálně zjistilo, že na místo dopadly „dvě zbloudilé rakety“. Vhodné je připomenout, že v průběhu popisovaného incidentu Rusko ostřelovalo Ukrajinu včetně Kyjeva a dalších měst na západě země. Zpravodajská agentura AP okolo osmé hodiny večer napsala, že podle vysoce postaveného zdroje v amerických tajných službách dopadly do Polska „ruské rakety“.

AP nicméně ve stejné zprávě dodala, že mluvčí polské vlády popisovanou informaci nepotvrdil. Na vyjádření mluvčího poukazovala i česká média. Agentura Reuters brzy poté uvedla, že tuto zprávu odmítl potvrdit i samotný Pentagon. Všechny tyto informace byly k dispozici už před 21. hodinou.

Polská vláda zahájila jednání tentýž den večer. Ve věci určení viníka byl nicméně polský krizový štáb poměrně zdrženlivý. Polské ministerstvo zahraničí v prohlášení, které vydalo v nočních hodinách, uvedlo jen to, že do Przewodówa dopadly rakety „ruské výroby“, nezmínilo přímo, kdo je vystřelil.

Po konci jednání polský kabinet také informoval, že zvažuje aktivaci článku 4 Severoatlantické smlouvy. Ten říká, že pokud podle některé ze zemí NATO došlo k ohrožení její územní celistvosti nebo bezpečnosti, zahájí se jednání mezi aliančními partnery. Nakonec ale polská vláda o aktivaci tohoto článku nepožádala.

Druhý den ráno americký prezident Joe Biden uvedl, že je „nepravděpodobné“, že by Polsko zasáhla raketa vypálená z Ruska. Agentura AP 16. listopadu 2022 napsala, že podle předběžných zjištění raketu vystřelily ukrajinské síly v obraně proti přilétající ruské střele. Stejně se vyjádřil i polský prezident. K tomuto závěru došlo o necelý rok později i polské vyšetřování, podle kterého se jednalo o raketu ukrajinského protivzdušného systému.

Za zmínku stojí, že AP původní tvrzení o „ruské raketě“ 16. listopadu 2022 změnila a celý článek opravila.

Vyjádření ministryně Černochové

Ministryně obrany Jana Černochová na incident zareagovala brzy poté, co se o něm objevily informace v médiích. Na sociální síti X (dříve Twitter) vyjádřila podporu Polsku i Ukrajině a napsala, že dopad ruských raket na polské území je „prokázaný“. O třetí světové válce přímo nemluvila, uvedla ale, že musí následovat odezva. Jakou podobu by měla mít, ale ministryně přesně nespecifikovala.

Jana Černochová příspěvek zveřejnila 15. listopadu po deváté hodině večer. V té době už sice AP vydala zprávu, že podle zdrojů v tajných službách USA se jednalo o „ruskou raketu“, zveřejněny byly ale i informace, že původ rakety odmítly potvrdit jak polská vláda, tak Pentagon.

Černochová přitom nebyla jediným evropským politikem, který z výbuchu vinil Rusko – podobně jako ona reagoval na incident například tehdejší lotyšský ministr obrany Artis Pabriks.

O den později publikovala Jana Černochová další příspěvek, ve kterém svá předchozí vyjádření obhajovala. Už v něm nicméně nemluvila přímo o „ruských raketách“, ale jen o „raketách ruské výroby“. Celý incident okomentovala slovy: „Není podstatné, čí raketa (…) ruské výroby spadla v Polsku. Odpovědné za smrt 2 Poláků je Rusko, které napadlo Ukrajinu.“

Závěr

Jan Skalický pravdivě uvádí, že Jana Černochová vinila z výbuchu rakety v polském Przewodówu v listopadu 2022 Rusko, ačkoliv se později ukázalo, že ji vystřelila ukrajinská strana. K zahájení třetí světové války sice nevyzývala, napsala ale, že dopad rakety „nesmí zůstat bez odezvy“. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou – i s ohledem na to, že Skalický přiznává, že používá zjednodušenou intepretaci slov Jany Černochové.