Není pravdou, že by Jiří Pospíšil navrhoval Lenku Bradáčovou do funkce vrchní státní zástupkyně - první ji navrhl nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Pospíšil však chtěl Bradáčovou do funkce jmenovat. Dříve než to však mohl udělat, byl odvolán Petrem Nečasem. Bradáčovou později jmenoval nový ministr spravedlnosti Pavel Blažek.

Kůvli této nepřesné informaci co se týče jmenování Lenky Bradáčové do funkce vrchní státní zástupkyně tak hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen na základě dohledaných informací o konkrétním případě, který John použil, jako pravdivý.

Plukovník JUDr. Mojmír Pavelka, vedoucí územního odboru Policie ČR ve Znojmě, byl spolu s jeho dvěma podřízenými postaven mimo službu. Byli souzeni pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele.

Policisté měli podle obžaloby v roce 2010 zařídit, aby bývalá manželka tehdejšího starosty Znojma Petra Nezvedy kvůli trestným bodům nepřišla o řidičský průkaz.

Okresním soudem ve Zlíně a zlínskou pobočkou Krajského soudu Brno byli zproštěni viny z výše uvedeného skutku.

Soud shledal plukovníka JUDr. Mojmíra Pavelku, nadporučíka Mgr. Petra Pokorného a nadstrážmistra Jiřího Hradeckého, kteří byli takřka před dvěma lety zcela bezdůvodně obviněni a následně postaveni mimo službu, zcela nevinnými, poněvadž skutek, z něhož byli obžalováni, se vůbec nestal. Takové bylo konstatování odvolacího soudu podle portálu Znojemsko.

Návratu policejních šéfů se snažili zabránit řadoví policisté na Znojemsku. Před časem sepsali otevřený dopis, který zaslali krajskému ředitelství policie, uvedl Znojemský deník 10. května 2013.

Kvůli dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, věc projednal Nejvyšší soud v Brně.

Jednání Znojemskému deníku Rovnost potvrdil 21. listopadu 2013 mluvčí NS Petr Knötig. „Ano, v této věci se skutečně pro podjatost vyloučil soudce Engelmann a v senátu, kterému bude předsedat jiný soudce, vůbec nezasedne. Doktor Engelmann totiž studoval s jedním z obviněných mužů," uvedl Knötig.

Dovolání podal nejvyšší státní zástupce už dvacátého května tohoto roku. „Podal jej v neprospěch obviněných policistů a navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání zrušil usnesení Krajského soudu ze dne devatenáctého března tohoto roku a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. 10. 2012 a přikázal věc Okresnímu soudu ve Zlíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, " sdělila již dříve mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství Helena Markusová.

Stejný list uvedl 7. prosince, že " podle agentury ČTK tři znojemští policisté s konečnou platností nebudou potrestáni za údajné zneužití pravomoci. Dovolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana v jejich neprospěch totiž Nejvyšší soud ve čtvrtek odmítl. Proti verdiktu tohoto soudu se už nikdo nemůže odvolávat, je tedy definitivní. Pro policisty to znamená jedno: Nikdy nic protizákonného nespáchali a mohou dál pro policii pracovat na svých funkcích."

Radek John reaguje přímo na předchozí výrok Ivana Langera. Co se týče pozic náměstků ministra, má John pravdu. Nebyli jsme nicméně schopni dohledat profesní minulost poradců ministra Kubiceho, výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Exministr Kubice na na Ministerstvo vnitra České republiky postupně přivedl následující náměstky:

Jaroslav Hruška (první náměstek pro vnitřní bezpečnost)Pavel Kryštof (náměstek pro strategie a programové řízení) Radek Šmerda (náměstek pro strategie a programové řízení) Ondřej Veselský (náměstek pro veřejnou správu) Robert Ledvinka (náměstek pro veřejnou správu)Pavel Kolář (náměstek pro veřejnou správu)

Z dotyčných působil v minulosti u Policie České republiky pouze Jaroslav Hruška.

Radek John svůj tým náměstků neobměňoval. Jediným náměstkem, kterého Radek John přivedl, byl Viktor Čech. Ten skutečně řadu let u policie sloužil. O konfliktu mezi Čechem a Martinů se zmiňuje samotný web Ministerstva vnitra ČR.

Je tedy patrné, že co se týče policejní minulosti náměstků z doby ministrování Johna a Kubiceho, popisuje John korektně svůj případ. Nicméně ve svém výroku reaguje na předchozí vyjádření exministra Langera, který zahrnul do tohoto výčtu i poradce ministra. Ty (i s jejich profesní minulostí) jsme však nebyli schopni dohledat a výrok tak musíme hodnotit jako neověřitelný.

O vyjádření jsme požádali ředitele odboru tisku a public relations Ministerstva vnitra Mgr. Pavla Nováka, který tvrzení ministra v demisi Peciny potvrdil, stran existence schůzky i jejího obsahu.

„Je to pravda (existence schůzky, pozn. Demagog.cz.) Ministerstvo práce a sociálních věcí se stalo opět hlavním gestorem zákona o státní službě, i když MV je dále spolugestorem a na pracovní úrovni se na přípravě zákona spolupodílí. "

Tvrzení Martina Peciny nám potvrdil ředitel odboru tisku a public relations Ministerstva vnitra Mgr. Pavel Novák, který takto potvrzuje: „Ministerstvo práce a sociálních věcí se stalo opět hlavním gestorem zákona o státní službě, i když MV je dále spolugestorem a na pracovní úrovni se na přípravě zákona spolupodílí."

Blíže se gescí obou návrhů zákona o státní službě zabývá následující výrok ministra vnitra.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací ČTK.

Ministr financí v demisi Jan Fischer se skutečně sešel s poslanci KDU - ČSL a to 19.11. 2013. Diskuze byla zaměřena zejména na státní rozpočet. Jan Fischer strávil s poslanci zhruba dvě hodiny.

Poslanci KDU - ČSL s ministrem financí hovořili také o problémech, které by mohly vzniknout České republice z nedostatečného čerpání evropských dotací, nebo o vlivu zásahů České národní banky do kurzu koruny. (zdroj ČTK)

Na základě zjištěných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Například v roce 2005 hlasovali koaliční lidovci společně s opoziční ODS ohledně zřízení komise v Unipetrolu. 20. září 2005 navrhla ODS zařadit tento bod do programu poslanecké sněmovny, ale byl zamítnut. ODS hlasovala pro zařazení bodu (52 hlasů) společně s lidovci (17 hlasů) a částí KSČM (21 hlasů).

Dalším příkladem je návrh nového Zákoníku práce, který ČSSD prosadila ve vládě, i přes odpor koaličních lidovců. Třetí čtení a následné hlasování na půdě Poslanecké sněmovny proběhlo 2. února 2006, kdy pro návrh hlasovala vládní ČSSD (65 hlasů) společně s opoziční KSČM (38 hlasů). Proti hlasovala ODS (50 hlasů), KDU-ČSL (10 hlasů) a US-DEU (3 hlasy). V podobném duchu se neslo i hlasování 21. dubna 2006 poté, co návrh zákona vrátil Senát, i hlasování z 23. května 2006 po vetu prezidenta.

Pavel Bělobrádek skutečně mluvil o možnosti neúčasti Lidovců ve vládní koalici, tudíž hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na tiskové konferenci, po jednání v Lidovém domě 12. listopadu, připustil Pavel Bělobrádek, že ve hře jsou tři varianty - účast Lidovců na vládě, jejich podpora menšinovému kabinetu nebo odchod do opozice - informovala o tom ČTK (Eurozprávy).

O návrhu tzv. Nového občanského zákoníka (NOZ) se skutečně jednalo i v době, kdy KDU-ČSL měla zastoupení v Senátu ČR, jak je uvedeno na stránkách vlády ČR věnovaných této tematice.

Projednávání finálního návrhu proběhlo v roce 2011, kdy došlo v únoru k vypořádání došlých připomínek, v dubnu byl návrh předložen Legislativnímu výboru vlády ČR a v květnu následně schválen vládou ČR a poté zaslán do Poslanecké sněmovny jako sněmovní tisk č. 362.

V této době byla KDU-ČSL zastoupena v Senátu ČR třemi senátory, Ing. Stanislavem Juránkem (mandát 23.10.2010 - 23.10.2016) a Ing. Petrem ŠIlarem (mandát 23.10.2010 - 23.10.2016) a Jiřím Čunkem (mandát 20.10.2012 - 20.10.2018).

Je také pravdou, že byly projednávány pozměňovací návrhy k NOZ zpracované jako tisk 362/3 ve druhém čtení.

V listopadu 2013 se také shodli lídři ČSSD, ANO a KDU-ČSL na tom, že je třeba podpořit přijetí zákonných opatření vlády v demisi k tomu, aby začal od ledna 2014 platit nový občanský zákoník.

Na základě dostupných informací proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Zákon č. 428/2012 Sb., často přezdívaný zákon o církevních restitucích, se oficiálně jmenuje Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, a jeho účel je jasně vymezen jak v preambuli, tak v § 1: „Tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem církvím a náboženským společnostem (…) a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi.“

Hlava III. pak stanovuje finanční náhradu jako odškodnění za majetek, který nemůže být vydán.