Já musím říct, že nikdy ČSSD nepřišla od dob koaličních jednání s myšlenkou národního obchodního řetězce. Já vím, že s tou myšlenkou koketuje nebo o ní hovoří prezident Miloš Zeman. (...) Miloš Zeman říká: "Udělejme z Coopu národní řetězec," ale ten Coop má soukromé vlastníky a jak my je přinutíme k tomu, aby se rozhodli ty své podíly prodat zrovna státu.
O tom, že myšlenku národního obchodního řetězce propagoval prezident Zeman již v květnu loňského roku, svědčí reportáž Deníku z Agrárního fóra 2013 a později tento návrh dle ČTK (dostupné na webu České televize) zazněl i v srpnu na výstavě Země živitelka, kde prezident řekl: "Podle mého názoru jedna z možných cest, jak tento rozdíl překonat a dosáhnout spravedlivějšího rozdělení zisku v onom kombinátu prvovýrobce, potravinář, obchod, je vytvoření národního obchodního řetězce například na bázi již existujícího COOP." O měsíc později jeho nápad podpořili také sociální demokraté a komunisté, avšak během koaličních jednání tuto ideu odmítli poslanci z hnutí ANO.
Síť COOP sdružuje velké množství samostatných právnických osob, nad nimiž stojí dvě centrály, a to COOP Centrum družstvo a COOP Morava s.r.o.. Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť síť má skutečně soukromé vlastníky.
Ale to já jsem byla, víte, že já jsem dlouhodobě tento problém (Drábkův postup na Úřadech práce, pozn. demagog.cz) kritizovala a byla jsem jakože v koalici opozičník, protože to jsou věci, se kterými já jsem se vůbec nemohla smířit právě jako ten člověk, který mnoho let pracoval s lidmi ohroženi sociálním vyloučením, stejně tak jako s lidmi se zdravotním postižením.
Lenka Kohoutová skutečně kritizovala činnost MPSV za Nečasovy vlády, kdy například úsporné plány ministra Drábka označovala za nereálné a poukazovala na nefunkčnost systému na výplatu sociálních dávek. Dále kritizovala netransparentnost jeho výběru a upozorňovala na problémy s financováním sociálních služeb, což je obor, s kterým má zkušenosti i jako zakladatelka a předsedkyně správní rady Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
V evropském rozpočtu jsou na zahraniční politiku poměrně skromné prostředky.
Evropský rozpočet pro rok 2014 počítá s výdaji (strana 10) v kapitole Bezpečnost a občanství ve výši 1 677 039 976 EUR z celkových 135 miliard, tedy přibližně jedno procento z unijního rozpočtu.
Detail kapitoly Nástroje zahraniční politiky najdeme v Hlavě 19 (strana 809), kde Unie plánuje vyplatit 463 169 988 EUR.
Dá se tedy říci, že vzhledem k celkovému rozpočtu EU jsou tyto prostředky skutečně skromné.
Moravec: Pokud byste lépe vybírali daně, udělali opatření k efektivnějšímu výběru daní, tak ty rozpočty mohly mít menší deficit? Miroslav KALOUSEK: Těch opatření se stala celá řada (směrem k vyššímu výběru DPH - pozn. Demagog.cz). A dokonce i opozice mi v minulém volební a řadu těch legislativních změn také opozice podpořila, já jí za to poděkoval, uznala, že efektivita výběru daní se zvyšovala.
V současnosti pracujeme na detailní analýze tohoto výroku, proto jej prozatím necháváme jako neověřitelný.
Miroslav Kalousek hovoří o "celé řadě opatření", která měla přinést zvýšenou efektivitu pro výběr daní. Během funkčního období Miroslava Kalouska jako ministra financí skutečně došlo k schválení určitých opatření, která si dávala za cíl zefektivnit daňový systém. Nepodařilo se nám nicméně dohledat projev uznání a podpory tehdejší opozice, a proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Ze zmíněných opatření můžeme uvést například daňovou reformu, která měla v určitých oblastech začít platit od začátku roku 2014 (a dále v následujících letech). Řada opatření může být pravděpodobně nakonec odložena. Dále můžeme zmínit například zákonné opatření Senátu o dani z nabytí nemovitosti. Toto opatření " navržené vládou Jiřího Rusnoka prakticky kopíruje návrh z dílny exministra financí Miroslava Kalouska, který senátoři v září zamítli. S jedinou výjimkou. Senát totiž v říjnu rozhodl, že na rozdíl od původního Kalouskova návrhu bude daň nadále platit prodávající, nikoliv kupující."
Tady ta zmiňovaná golfová hřiště, tam šlo prostřednictvím ministerstva zemědělství nějaký 287 milionů korun.
Výrok Ondřeje Lišky o investicích do golfových hřišť hodnotíme jako neověřitelný z důvodů nedostatku upřesňujících informací.
Z výroku není jasné, o kterých golfových hřištích Ondřej Liška hovoří.
Ministerstvo zemědělství má na starosti vyplácení dotací z Evropského zemědělského záručního fondu a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.
V seznamu příjemců dotací z těchto fondů je osm záznamů golfových společností. Jejich výše čerpání dotací činí 2 082 201.
Ze strukturálních fondů, které má na starosti Ministerstvo pro místní rozvoj, bylo čerpání výrazně vyšší. Podle údajů z prosince 2013 se jedná o více než 350 milionů (pokud počítáme všechny společnosti čerpající peníze na aktivity spojené s golfem).
Václav MORAVEC: Pane ministře, kdy dáte návrh zákona o zpřísnění financování politických stran k dispozici? Jiří DIENSTBIER: Máme podle legislativního plánu termín do září tohoto roku. Hlavním gestorem je Ministerstvo vnitra. Já tam mám jako ministr pro legislativu spolugesci pro tento legislativní úkol.
Plán legislativních prací vlády na rok 2014 skutečně obsahuje uvedený termín pro podání příslušné legislativy. Odpovídají také jednotlivé gesce, jak je Dienstbier popisuje.
Konkrétně plán uvádí (viz. září 2014):
"Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (financování politických stran)Předkladatel: ministr vnitraSpolupředkladatel: ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu".
Každý si může program TOP 09, který byl v evropských volbách, přečíst a on zase tak eurohujerský nebo eurooptimistický úplně není. Je tam jednoznačně napsáno, že zachováváme vlastní národní daňovou politiku, že budeme hájit zájmy v České republiky a jsme připraveni případně vetovat evropské návrhy, pokud půjdou v rozporu nebo budou proti zájmům České republiky.
V rámci zachování národní daňové politiky TOP 09 ve svém programu píše: "V oblasti přímých daní podporujeme standardizaci účetních předpisů a postupů, které by přinesly snížení administrativních nákladů. Budeme však hájit právo členského státu stanovit si zcela nezávisle sazby i základy přímých daní."
Pro hájení zájmů České republiky je TOP 09 připravena udělat: "všechno pro to, aby ČR byla silným hráčem na půdě EU, hráčem schopným vytvářet funkční spojenectví k prosazování svých zájmů. Na druhou stranu se nebudeme rozpakovat použít právo veta v případech ohrožujících naše národní zájmy, pokud se nám nepodaří vyjednat řešení s těmito zájmy slučitelné. Za účelem účinného prosazování našich zájmů považujeme za důležitou spolupráci všech českých zástupců v institucích EU, tedy europoslanců, členů vlády zasedajících v Radě EU, českých diplomatů a expertů působících v pracovních skupinách Rady EU i Čechů působících jako kariérní úředníci v institucích EU. Budeme iniciovat vytvoření koordinačního mechanismu, který bude identifikovat témata společného zájmu důležitá pro ČR a doporučí českým zástupcům v institucích EU jednotný postup."
Všechny body, které Jiří Pospíšil zmínil ve svém výroku, jsou skutečně obsaženy ve volebním programu TOP 09, proto výrok hodnotíme jako pravdivý.
Nakolik je program "eurohujerský" či "eurooptimistický" nehodnotíme, jedná se o subjektivní konstatování. Hodnocení se týká toho, zda program TOP09 obsahuje zmíněné body.
Mimojiné jsou to společné akce, mimojiné jsou to společné pozice, mimojiné máme Evropskou bezpečnostní agenturu (v rámci společné evropské a zahraniční politiky).
V rámci společné evropské politiky skutečně funguje Evropská obranná agentura (EDU). Agentura spadá pod baronku Ashtonovou v rámci její pozice vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
Cílem agentury je spolupráce členských zemí, například v koordinaci armádních nákupů či spolupráci na rozvoji technologií.
my víme, že se vyplatí ta pracovní místa dotovat, protože potom část těch lidí, my máme ta čísla samozřejmě detailně k dispozici, kolik jsme podpořili, kolik těch lidí se pak třeba udrželo na trhu práce.
Na základě dohledaných informací hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.
Ve statistické ročence (.pdf; str. 24) trhu práce v České republice v roce 2013 můžeme nalézt údaje o aktivní politice zaměstnanosti v letech 2011-2013. To znamená, že zde jsou uvedené počty vytvořených pracovních míst a počty umístěných uchazečů.
V ročence však nenajdeme počty lidí, kteří se udrželi na trhu práce i po skončení podpory ze strany státu. Kontaktovali jsme Ministerstvo práce a sociálních věcí, zda by bylo ochotné nám tato data poskytnout. V odpovědi nám Ing. Štefán Duháň, ředitel odboru trhu práce sdělil, že Úřad práce ČR má tato data k dispozici, avšak není je jednoduché statisticky zpracovat. V příloze přiložil publikaci Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, která se zabývá hodnocením programů aktivní politiky, avšak v roce 2007.
Ono by se to mohlo změnit (dvě sídla Evropského parlamentu, pozn.), kdyby se změnila smlouva Evropské unie, ale k tomu potřebujete jednomyslný souhlas všech zemí a my jsme se o to snažili. Evropský parlament většinově takový návrh podpořil, a sice návrh změnit kalendář zasedání Evropského parlamentu, aby se zasedalo méně ve Štrasburku, ale Francie a Lucembursko podaly žalobu a bylo jim dáno zapravdu a Evropský soudní dvůr nás odsoudil k tomu nadále zasedat ve Štrasburku.
Výrok hodnotíme na základě rozsudků Evropského soudního dvora jako pravdivý.
Myšlenka omezení počtu sídel je dlouhodobým zájmem EP a je jasně zmíněna v usnesení z 29. března 2012 (.pdf, str. 105).
V roce 2011 přijal Evropský parlament usnesení o rozvrhu plenárních zasedání na rok 2012 a 2013, přičemž omezil délku plenárních zasedání, která probíhají ve Štrasburku. Francie a Lucembursko napadly toto usnesení u Soudního dvora EU jako porušení primárních smluv.
Rozsudek ze dne 13. prosince 2012 ruší usnesení EP, jež se týkají rozvrhu parlamentních zasedání na roky 2012 a 2013. Podle protokolu č. 6 Smlouvy o EU (.pdf, str. 673), který byl přijat na summitu v Edinburku v roce 1992, je sídlo EP ve Štrasburku, Generální sektretariát sídlí v Lucemburku a zasedání probíhají také v Bruselu. Podobný rozsudek (.pdf) byl vydán i 1. října 1997.
Dle čl. 341 Smlouvy o fungování Evropské unie (.pdf, str. 193) mají pravomoc určit sídla orgánů EU pouze členské státy.
Princip určení sídel orgánů EP je tedy zakotven v primárních smlouvách a bez souhlasu členských států nemohou být sídla rušena či změněna.
