Přehled ověřených výroků

Jiří Dienstbier starší byl skutečně v letech 1968 - 1969 zahraničním zpravodajem v USA, kde se mu také 27. května 1969 ve Washingtonu narodil syn Jiří Dienstbier mladší, který získal díky čtrnáctému dodatku Ústavy americké občanství. České státní občanství získal na základě zákona č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání občanství České socialistické republiky, kde v §8 odst. 1 stojí: "Dítě, jehož rodiče jsou státními občany republiky, nabývá narozením státního občanství rodičů. " Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa dostal Jiří Dienstbier st. v rozhlasu výpověď. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Zákon o volbách do Evropského parlamentu v § 52 (1) uvádí: " Mandát poslance Evropského parlamentu vzniká zahájením první schůze Evropského parlamentu v novém pětiletém funkčním období Evropského parlamentu." 1. schůze se uskuteční 1.-3. července. Uvádí to na svých webových stránkách Evropský parlament.

Jiřímu Dienstbierovi byl opravdu nabídnut post lídra kandidátky do Evropského parlamentu. Stejně tak mu bylo nabídnuto i místo ve vládě, což již na konci minulého roku potvrdil předseda ČSSD Bohuslav Sobotka.

V letech 2004 - 2014 Státní fond dopravní infrastruktury pracoval s různě vysokým rozpočtem, ale nikdy se jeho výše nepohybovala v hodnotě okolo 110 miliard korun.

S nejvyššími rozpočty pracoval Státní fond dopravní infrastruktury v letech 2008 (pdf str. 4), 2009 (pdf str. 2) a 2010 (pdf str. 2). V těchto letech se jeho rozpočet pohyboval okolo 100 miliard korun.

V současnosti se rozpočet pohybuje okolo 60 miliard korun. Konkrétně je rozpočet na rok 2014 (pdf str. 2/29) 71 091 809 000 korun.

Na základě údajů Státního fondu dopravní infrastruktury hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Pro lepší přehlednost tabulka s rozpočty Státního fondu dopravní infrastruktury pro jednotlivé roky:

rokvýše rozpočtu200442 440 000 000 Kč2005

52 353 000 000 Kč200655 671 000 000 Kč200771 675 000 000 Kč200899 118 049 000 Kč2009101 763 716 000 Kč2010103 685 713 000 Kč201178 238 649 000 Kč201258 267 203 000 Kč201364 495 699 000 Kč201471 091 809 000 Kč

Zdroj: http://www.sfdi.cz

Výrok Petra Hanniga obsahuje velké množství nejednoznačných pojmů a není z něj jasné, o jakém období a jaké oblasti hovoří. Hodnotíme jej proto jako neověřitelný.

Za posledních 6 let narostla v EU nezaměstnanost. Od roku 2004 v EU rovněž mírně vzrostla příjmová nerovnost (měřená podílem příjmů 20 % nejbohatších a příjmů 20 % nejchudších) a tisková zpráva Evropské komise upozorňuje, že „nůžky sociální nerovnosti se stále rozevírají a hrozí, že současné křehké oživení nijak nepřispěje ke zlepšení situace mnoha nízkopříjmových skupin.“

Podíly nezaměstnanosti v Evropské Unii, Eurozóně, Japonsku a USA v letech 2000–2014:

(zdroj: Eurostat)

Střední třída ani oligarchie nemá jednoznačnou definici, a není proto možné ověřit jejich pohyby ani procentuální vyjádření.

Velký sociologický slovník (Linhart, J., et. al, 1996, str. 1340) například uvádí, že střední třída „patří spolu s dělnickou třídou k nejdiskutovanějším pojmům, zejm. pokud jde o vymezení jejích hranic, místa a funkce v třídní struktuře. […] Často se diskutuje o tom, zda ‚demarkační čára‘ mezi střední třídou a dělnickou třídou vede mezi představiteli manuálních a nemanuálních profesí, či zda je toto dělení v dnešní době již irelevantní.“

Sanace soukromých bank byla jedním z prvků řešení hospodářské krize v některých zemích EU, ať již členů eurozóny (typicky - Irsko, Španělsko atd.), tak i nečlenů (Velká Británie, Dánsko a další). V České republice pak bankovní sektor výraznější problémy nezaznamenal.

Na základě dohledaných dat tedy hodnotíme výrok jako pravdivý, protože součástí řešení problémů bankovního sektoru v mnoha členských zemích EU byla skutečně i státní pomoc.

K prodlužování odchodu do důchodu, stejně tak i k prodlužování doby pojištění, které s důchody úzce souvisí, dochází po celé Evropě.

K prodlužování věku pro odchod do důchodu dochází a docházelo například v Německu, Polsku, Francii, Španělsku a podobně.

V nedávné době Evropská komise České republice doporučila prodloužení odchodu do důchodu, které ovšem česká strana odmítla.

Výrok Miroslava Kalouska hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť Evropský parlament se na volbě předsedy Evropské komise podílel oficiálně již od tzv. maastrichtské smlouvy (Smlouva o Evropské unii) v rámci povinných konzultací a od Amsterodamské smlouvy v rámci přímého schvalování.

Lisabonská smlouva, v platnosti (angl.) od 1. prosince 2009, dává opravdu Evropskému parlamentu pravomoc volit předsedu Evropské komise. V článku 14 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, konsolidovaná verze ve znění podle Lisabonské smlouvy v češtině, originál např. zde) zmiňuje doslova:

"1. Evropský parlament vykonává společně s Radou legislativní a rozpočtovou funkci. Vykonává funkce politické kontroly a konzultace v souladu s podmínkami stanovenými Smlouvami. Volí předsedu Komise. "

Dále je pro tento případ důležitý článek 17, bod 7 stejné smlouvy:

"7. S přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu a po náležitých konzultacích navrhne Evropská rada kvalifikovanou většinou Evropskému parlamentu kandidáta na funkci předsedy Komise. Tohoto kandidáta zvolí Evropský parlament většinou hlasů všech svých členů. Nezíská-li potřebnou většinu, navrhne Evropská rada do jednoho měsíce kvalifikovanou většinou nového kandidáta, kterého zvolí Evropský parlament stejným postupem."

Nicméně již v předchozích letech byla pravomoc Evropského parlamentu při volbě předsedy Evropské komise významná. Posilování začalo se Slavnostním prohlášením o EU z roku 1983, do primárního práva byla zakotvena v roce 1993 Smlouvou o EU a proces schvalování této volby pak Amsterodamskou smlouvou (.pdf, čl. 214 konsolidované znění).

"2. Vlády členských států společnou dohodou určí osobnost, kterou zamýšlejí jmenovat předsedou Komise; toto určení schvaluje Evropský parlament.Vlády členských států určí společnou dohodou s designovaným předsedou ostatní osoby, které zamýšlejí jmenovat za členy Komise.Předseda a ostatní členové Komise určení tímto způsobem podléhají jako orgán schvalovacímu hlasování Evropského parlamentu. Po schválení Evropským parlamentem jsou předseda a ostatní členové Komise jmenováni společnou dohodou vlád členských států."

Další zdroj: Fiala, Petr; Pitrová, Markéta (2009): Evropská unie, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 314-320

Česká republika přijde za uplynulý rok o 10 miliard korun z evropských fondů, které nestihla ze svého limitu vyčerpat. Ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová uvedla, že se celkově na úrovni EU za rok 2013 nepodařilo vyčerpat částku 16 miliard v přepočtu na české koruny.

Pakt stability a růstu je chápán jako technický prostředek k vynucení dodržování tzv. Maastrichtských kritérií. Ta v rámci koordinaci jednotlivých fiskálních politiku stanovuje pro jednotlivé země základní kritéria, jako je výše schodku státního rozpočtu, celkového dluhu, inflace či úrokových sazeb.

Podle těchto kritérií pak celkové zadlužení nesmí přesáhnout 60 % HDP, toto kritérium už v roce 2000 překročily státy jako Německo, Rakousko či Belgie, nyní už kritérium neplní ani Francie, Nizozemsko či Velká Británie.

Podobná situace je s výší rozpočtového schodku, který by měl být pod 3 procenty HDP. V roce 2002 byl schodek Německa 3,8 % a Francie 3,1 %. Zatímco Německo se do roku 2013 dopracovalo k vyrovnanému rozpočtu, Francie si pohoršila na 4,9 %.

Snahy o vyhnutí se sankcím vedly k přepracování Paktu, které vyústily až ke vzniku výše zmíněného Fiskálního kompaktu.