Přehled ověřených výroků

Jedním z bodů programu hnutí ANO bylo nezvyšování daní, což se vládní koalici s výhledem např. na příští rok daří plnit. Ministr financí v rámci svého výroku ohledně návrhu státního rozpočtu na rok 2015 uvedl částku 63 mld. Kč. Dále je v rozhovoru s Miroslavem Kalouskem konkretizováno, že 44 mld. Kč z této částky odpovídá investičním výdajům (Státní fond dopravní infrastruktury).

Výdaje pro Státní fond dopravní infrastruktury jsou navrženy ve výši 43 mld. Kč, zbývajících 16 mld. Kč pak odpovídá vládou odsouhlasenému navýšení výdajových rámců pro příští rok o tuto částku (z původně odsouhlasených 1 153 mld. Kč).

Na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako pravdivý.

Nepodařilo se nám dohledat přesný počet albánských zahraničních zpravodajů akreditovaných u evropských institucí, proto tento výrok označujeme za neověřitelný.

Na portálu Inside Europe je uvedeno, že počet albánských médií s akreditací je 12 (s odvoláním na zdroje z Evropské komise).

Nicméně tento počet nemusí odpovídat počtu zpravodajů reprezentující zemi v institucích EU. Například Česká republika má u evropských institucí akreditováno zástupce ze 7 médií, nicméně v současné době má zde stálé zpravodaje pouze Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář.

V Evropském parlamentu skutečně často hlasují členové jednotlivých frakcí různě, viz například detail hlasování z dubnového zasedání. Frakce nehlasovaly jednotně ani o tak důležité věci, jakou je tzv. Lisabonská smlouva (strana 77 a dále).

V první části výroku se exministr Pospíšil nemýlí. Například německý občanský kodex BGB (anglická verze,) ze kterého český občanský zákoník vychází, či například španělský kodex (.pfd) čítají rovněž přes dva tisíce paragrafů.

V české právní úpravě je od 1. 1. 2014 aplikován institut zákonného předkupního práva u spoluvlastníků nemovitosti zejména u rodinných závodů (§ 70 4) či spoluvlastnictví pořízených pro případ smrti (§ 1124). Obdobně je tomu podle důvodové zprávy (.pdf, str. 256) k § 1125 nového občanského zákoníku v Rakousku či Německu. Oproti váhavé domněnce Jiřího Pospíšila, i francouzský Code civil (.pdf, str. 117, článek 815-14) zná zákonné předkupní právo spoluvlastníků nemovitostí. Důvodová zpráva však také popisuje nejednotnost evropských států v úpravě předkupního práva. Jak zdůrazňují například advokáti z renomované kanceláře bvp Braun Partners, v některých evropských státech ani zákonné předkupní právo neexistuje.

Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě dokumentů souvisejících se strategií Evropa 2020, informací ze serveru EurActiv a vystoupení Luďka Niedermayera. Dokumenty, o nichž se hovoří v tomto výroku, jsou doporučení Evropské komise pro jednotlivé členské státy v rámci strategie Evropa 2020. Ty mají pomoci státům dosáhnout požadovaných výsledků v oblasti hospodářského růstu a zaměstnanosti, což povede k zotavení jejich ekonomik (např. doporučení z roku 2011). Dalším dokumentem, který s předchozím souvisí, je Národní program reforem ČR (opět příklad pro rok 2011). Doporučení se kontinuálně věnují například tématům veřejných financí, důchodům, trhu práce, veřejných služeb, vzdělávání či veřejné správy (srovnej např. doporučení 2011 (.pdf) a 2013). Co se týče účasti Luďka Niedermayera na různých diskusích ohledně strategie Evropa 2020 a působení České republiky, zmínit můžeme diskusi o strategii z dubna 2010, konferenci ze dne 6. května 2010 či debatu na téma "Evropský semestr: Doporučení pro ČR" z 26. června 2012. K problematice implementace a podoby vládních reforem se Luděk Niedermayer vyjadřoval kriticky například ve svých vystoupeních při prezentaci (video, např. od 25. minuty) nazvané "Globální ekonomika, Evropa, Česká republika" nebo v prezentaci (video) pro Unii vydavatelů ze dne 17. října 2012.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť Evropský parlament se na volbě předsedy Evropské komise podílel oficiálně již od tzv. maastrichtské smlouvy (Smlouva o Evropské unii) v rámci povinných konzultací a od Amsterodamské smlouvy v rámci přímého schvalování.

Lisabonská smlouva, v platnosti (angl.) od 1. prosince 2009, dává opravdu Evropskému parlamentu pravomoc volit předsedu Evropské komise. V článku 14 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, konsolidovaná verze ve znění podle Lisabonské smlouvy v češtině, originál např. zde) zmiňuje doslova:

"1. Evropský parlament vykonává společně s Radou legislativní a rozpočtovou funkci. Vykonává funkce politické kontroly a konzultace v souladu s podmínkami stanovenými Smlouvami. Volí předsedu Komise. "

Dále je pro tento případ důležitý článek 17, bod 7 stejné smlouvy:

"7. S přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu a po náležitých konzultacích navrhne Evropská rada kvalifikovanou většinou Evropskému parlamentu kandidáta na funkci předsedy Komise. Tohoto kandidáta zvolí Evropský parlament většinou hlasů všech svých členů. Nezíská-li potřebnou většinu, navrhne Evropská rada do jednoho měsíce kvalifikovanou většinou nového kandidáta, kterého zvolí Evropský parlament stejným postupem."

Nicméně již v předchozích letech byla pravomoc Evropského parlamentu při volbě předsedy Evropské komise významná. Posilování začalo se Slavnostním prohlášením o EU z roku 1983, do primárního práva byla zakotvena v roce 1993 Smlouvou o EU a proces schvalování této volby pak Amsterodamskou smlouvou (.pdf, čl. 214 konsolidované znění).

"2. Vlády členských států společnou dohodou určí osobnost, kterou zamýšlejí jmenovat předsedou Komise; toto určení schvaluje Evropský parlament.Vlády členských států určí společnou dohodou s designovaným předsedou ostatní osoby, které zamýšlejí jmenovat za členy Komise.Předseda a ostatní členové Komise určení tímto způsobem podléhají jako orgán schvalovacímu hlasování Evropského parlamentu. Po schválení Evropským parlamentem jsou předseda a ostatní členové Komise jmenováni společnou dohodou vlád členských států."

Další zdroj: Fiala, Petr; Pitrová, Markéta (2009): Evropská unie, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 314-320

Princip reverse charge neboli režim přenesení daňové povinnosti je účinný nástroj pro boj proti únikům DPH. Ve zkratce to znamená, že povinnost vyměřit a odvést daň má kupující (oproti prodávajícímu v běžném režimu). V České republice se v současnosti reverse charge uplatňuje při

• dodání zlata plátci (s výjimkou dodání zlata České národní bance)
• dodání šrotu a odpadu – uvedeno v příloze č. 5 k zákonu o DPH plátci
• převodu emise povolenek na emise skleníkových plynů plátci
• poskytnutí stavebních a montážních prací plátci

Tento seznam musí být v souladu se směrnicí 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, kde jsou v článcích 198 a 199 (strana 39) vymezeny služby a zboží, na které se smí reverse charge uplatnit. Z této směrnice vyplývá, že Česká republika neuplatňuje reverse charge na všechny komodity, kde to směrnice umožňuje. Neuplatňuje ho například při "dodání zboží poskytovaného jako záruka jednou osobou povinnou k dani jiné takové osobě při realizaci této záruky".

Poslanci současné vládní koalice dne 19. prosince 2013 schválili letošní rozpočet, který vypracovala vláda Jiřího Rusnoka. Pro hlasovalo 109 poslanců tehdy nově vzniklé koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL, proti se stavěla ODS a TOP 09 s 39 hlasy, poslanci Ústvitu a KSČM se zdrželi.

Rozpočet byl přijat místo obvyklých dvou a půl měsíců za dva týdny, aby se stát vyhnul hospodaření s tzv. rozpočtovým provizoriem, které by jej nutilo řídit se příjmy a výdaji schválenými pro předchozí rok. Ačkoliv byla většina narychlo navrhovaných změn odmítnuta, "zmražení" pěti miliard korun pomocí jejich přesunu do vládní rozpočtové rezervy poslanci odhlasovali.

Zmíněné vázání výdajů (.pdf) ve výši necelých 5 mld. korun projednala vláda Bohuslava Sobotky 2. dubna 2014, kdy jej také schválila.

Přestože Evropská unie a další instituce uvádí seznamy žadatelů a příjemců finančních podpor z fondů EU, kde jsou uvedeny i jednotlivé projekty, nepodařilo se nám nalézt žádnou relevantní statistiku či jiný zdroj, jež by srovnávaly příjmy soukromého a veřejného sektoru a využití poskytnutých dotací. Vzhledem k počtu projektů za sedmileté programové období 2007-2013 je prakticky nemožné zjistit, na co přesně byly peníze z fondů Evropské unie v rámci dotovaných projektů skutečně využity. Výrok hodnotíme jako neověřitelný.

V rámci společné evropské politiky skutečně funguje Evropská obranná agentura (EDU). Agentura spadá pod baronku Ashtonovou v rámci její pozice vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

Cílem agentury je spolupráce členských zemí, například v koordinaci armádních nákupů či spolupráci na rozvoji technologií.