Přehled ověřených výroků

Výrok Andreje Babiše hodnotíme jako pravdivý, veřejné zdroje dokládají jeho časové vymezení vyjednávání o budoucí vládě.

V neděli 10. listopadu začala povolební vyjednávání týmů sociální demokracie a hnutí ANO.

Krátce před začátkem schůze uvedl předseda ČSSD Bohuslav Sobotka: „Je to vlastně první jednání širších vyjednávacích týmů po volbách. Já jsem se zatím s panem Babišem viděl jenom jednou od voleb do Poslanecké sněmovny, takže předpokládám, že dnes budeme hlavně mluvit o struktuře dalšího jednání“.

O výsledcích svých jednání chtějí vyjednavači ČSSD a hnutí ANO seznámit lidovce. S KDU-ČSL, možným třetím koaličním partnerem, zasednou poprvé, a to ve Sněmovně po skončení zasedání nových poslanců.

Po schůzi sněmovny dnes (25. listopadu) začnou první trojstranná jednání mezi ČSSD, hnutí ANO a lidovci.

Advokátka Klára Samková uvádí na svém vlastním webu, že byla členkou Rozkladové komise ministerstva vnitra po azylovou politiku v letech 1997 až 1999. Nechali jsme si tyto údaje potvrdit přímo na Ministerstvu vnitra a obdrželi následující odpověď:

"Dobrý den,
s jistotou Vám můžeme potvrdit, že paní advokátka Klára Samková byla členkou Rozkladové komise Ministerstva vnitra pro azylové řízení mezi 1.1. 1999 a 30.9.1999. Počátek její účasti bohužel nelze s jistotou určit, neboť příslušná dokumentace byla již skartována.

S pozdravem,

Bc. Břetislav Oliva
Odbor tisku a public relations"

Vzhledem k tomu, že začátek pobytu Samkové nelze oficiálně potvrdit ani vyvrátit, výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Hodnocení výroku jsme změnili z původní nepravdy na neověřitelné na základě podnětů našich čtenářů, za které děkujeme.

Ruská tisková agentura RIA-Novosti zveřejnila seznam hlav států, které se měly zúčastnit oficiálního zahájení her. Seznam hojně citovala světová média, agentura AP s odkazem na RIA-Novosti publikovalaobdobný seznam s dovětkem, že účast všech jmenovaných nebyla schopna verifikovat. Z dostupných zdrojů se nám podařilo zjistit, že ze státníků uvedených na seznamu se ceremoniálu nezúčastnil švédský král, který se do Soči chystá až později.

Z představitelů západoevropských států na tomto seznamu najdeme například nizozemského krále Willema-Alexandra spolu s premiérem Markem Ruttem, švýcarského prezidenta Didiera Burkhaltera, dánského korunního prince Fredericka, norskou premiérku Ernu Solbergovou, či premiéra Itálie Enrica Lettu.

Svoji neúčast naopak předem oznámili například Angela Merkelová či Joachim Gauck (z německých politiků však přislíbil účast ministr vnitra), François Hollande, David Cameron nebo Barack Obama.

Jedná se však o čelné představitele státu, zatímco Miloš Zeman hovoří o politicích obecně. Zda se skutečně zúčastnila velká část těch západoevropských nedokážeme na základě dostupných zdrojů posoudit. Nejasná je také definice „západní Evropy“, která se v různých zdrojích různí, necháme tedy čtenáře, ať si udělá představu sám.

Nalézt všechny apelace řadových členů, místních sdružení atd., které Petra Fialu vyzývají ke kandidatuře na předsedu ODS, je přirozeně nemožné.

Z veřejných zdrojů však lze nalézt informace o výzvách místní organizace ODS Brno-střed, Regionální rady ODS Olomouckého kraje, ostravská ODS a další.

Popsanou "naději na nový začátek" lze zaznamenat např. z prohlášení šéfa buňky Brno-střed Libora Šťástky: " Velmi si jeho zájmu a rozhodnutí vážíme a věříme, že pravice v naší zemi a ODS má i díky němu šanci a budoucnost. I proto bychom byli rádi, kdyby se Petr Fiala ucházel o funkci předsedy ODS na nejbližším kongresu strany. A aby se předsedou ODS stal."

Dále například zmiňujeme výrok exposlance Jiřího Papeže, který prohlásil, že Fialova " představa, co by se s ODS teď mělo dít a kam by se strana měla ubírat, se mi líbila a podepsal bych se i pod jeho analýzu, proč jsme se dostali tam, kde jsme teď."

Na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako pravdivý.

Evropský účetní dvůr je orgán Evropské unie se sídlem v Lucemburku. Jeho hlavním úkolem je kontrola nakládání s penězi z dotací plynoucími do jednotlivých zemí. Za tímto účelem vydává každoročně výroční zprávu, kdy hodnotí jednotlivé dohledové orgány členských zemí, pro Českou republiku je to ministerstvo financí.

Účetní dvůr nesestavuje žádný žebříček, v čerstvě zveřejněné výroční zprávě za rok 2012 poukazuje na jednotlivá pochybení, v případě České republiky například „závažné nedostatky ve fungování systémů řízení a kontroly ve dvou operačních programech (OP Životní prostředí (příspěvek EU ve výši 65 milionů EUR) a OP Doprava (příspěvek EU ve výši 194 milionů EUR))“ nebo „nedodržování agroenvironmentálních požadavků“.

Výroční zpráva uvádí počty nevyřízených výhrad k vyčíslení hrubého národního důchodu (HND, strana 70) a k vykazování DPH (strana 74), ani v jednom případě nedosahuje Česká republika zdaleka nejhorších výsledků.

Ve výroční zprávě za rok 2011 dopadlo Česko v počtech nevyřízených výhrad vzhledem k ostatním zemím EU skutečně nejhůře (str. 60). Zpráva také obsahuje přímé porovnání účinnosti vybraných dozorových orgánů, kde rovněž Česko jako jediná země dosáhla celkového hodnocení "neúčinné" (str. 147 až 149).Toto srovnání ovšem zahrnuje pouze sedm zemí a nic se nemění na faktu, že tato statistika je již zastaralá.

Je rovněž možné, že poslanec Babiš měl na mysli zprávu Evropské komise, která ČR, resp. MF, označila za nejhorší v dohledu nad evropskými dotacemi. I kdybychom ovšem nebrali v potaz, že Brusel a Lucembursko jsou geograficky poměrně vzdálené, MF financí ve své reakci upozornilo, že:

- "primárně odpovědným za kontrolu je řídící orgán"

- a dále, že Komise hovoří "o systému auditu, který fungoval do roku 2012"; systém auditních činností byl přitom od letošního roku změněn, což EK "hodnotila pozitivně".

Ani v jednom případě se tak Andrej Babiš nevyjadřuje k aktuální situaci a vzhledem k použití přítomného času jeho výrok tedy nemůže být pravdivý.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Dle dat z Ministerstva financí byl veřejný dluh před sedmi lety, tedy v roce 2006/2007, okolo 25 % HDP.

Na základě dat z Eurostatu byl veřejný dluh ČR na konci 2. poloviny roku 2013 46,5 % HDP, nikoliv tedy 48 %, údaj však považujeme v toleranci k údaji “kolem 48%”.

Pravdou je, že bychom neměli překročit hranici 60 %, neboť by to znamenalo neplnění Maastrichtských kritérií, která musí členský stát splňovat před přijetím eura.

Tvrzení Andreje Babiše pochází z rozhovoru publikovaného na serveru Novinky.cz 18. ledna 2014.

Pavel Čihák je bývalý vedoucí odboru dopravy Středočeského kraje a bývalý šéf krajské Správy a údržby silnic. Na základě informací, které přinesl server iHNED.cz existovala údajně silná vazba mezi Davidem Rathem a Pavlem Čihákem. Čihák s Rathem pak měli mít vliv na dopravní investice v kraji.

Tyto informace rozzlobily šéfa poslanců ANO Jaroslava Faltýnka, který požaduje od Pavla Čiháka vysvětlení celé situace.

Je možné, že tyto informace hrály roli ve skutečnosti, že Pavel Čihák nebyl nominován na ministra dopravy, jak vyplývá z vyjádření předsedy hnutí ANO Andreje Babiše. Nicméně nepodařilo se nám dohledat žádné další doklady o tom, že by tato skutečnost opravdu hrála roli v nenavržení Pavla Čiháka na post ministra dopravy. Rozhodnutí také mohlo být ovlivněno dalšími faktory a z tohoto důvodu tedy musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Vzhledem k praktické neexistenci jasné ceny silové energie hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Cena elektrické energie je složena ze dvou částí: regulované a neregulované. Neregulovaná složka je tvořena velkoobchodní cenou silové elektřiny. Druhou část ceny tvoří regulovaná složka stanovovaná Energetickým regulačním úřadem (ERÚ). Tato složka ale kromě podpory obnovitelných zdrojů zahrnuje např. náklady na dopravu, skladování a distribuci. Silová elektřina může činit přibližně 45 % celkové výsledné ceny elektřiny. Dle kalkulátoru ceny elektrické energie do r. 2013 skutečně podíl podpory obnovitelných zdrojů na ceně elektrické energie rostl. V r. 2014 má nicméně i dle vyjádření ERÚ cena regulované části elektrické energie poklesnout. V r. 2012 dle serveru FinExpert došlo k navýšení ceny silové energie oproti r. 2011.

Uvedená čísla je nutno brát s rezervou, u cen elektřiny záleží na daném specifickém tarifu a také na druhu odběratele. Vzhledem k neexistenci jasných dat výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Žádná z možností při hlasování neumožňovala zachování stavu před ruskou intervencí, tj. proukrajinskou volbu. Ani jedna z možností nebyla postavena tak, aby na ni bylo možno odpovědět "ne", konkrétní znění otázek bylo:

1) Jste pro znovusjednocení Krymu jako součásti Ruské federace?2) Jste pro obnovení znění Ústavy z roku 1992 a statusu Krymu jako součásti Ukrajiny?

Vyvstávají také pochybnosti o nestrannosti při organizaci referenda a o možnosti opozice agitovat. Ze strany Ruska se jednalo o porušení Budapešťského memoranda z roku 1994, v němž se Rusko spolu s dalšími zeměmi zavázalo k tomu, že výměnou za ukrajinské vzdání se jaderného arzenálu bude zajišťovat její bezpečnost a územní integritu.

Dále podle informací (ang.) britské vlády byla demokratická povaha a nezávislost referenda porušena, když:

- Referendum bylo svoláno na uzavřeném parlamentním setkání, na které "dohlíželi" zahraniční ozbrojenci a ze kterého byli vyloučeni někteří opoziční poslanci.- Příprava referenda probíhala pouze 10 dní a podle Britů byla provázena řadou netransparentních procesů.- Otázky v referendu nebyly řádně vysvětleny a neprobíhala k nim žádná veřejná debata.- Existují obavy, že docházelo k zastrašování voličů a manipulaci výsledků.

Jednalo se o zřejmé porušení ukrajinské ústavy. Její článek 73 totiž říká, že k územním změnám může dojít pouze po proběhnutí celoukrajinského referenda. Článek 72 pak k vypsání referenda vyžaduje splnění určitých podmínek, konkrétně sesbírání 3 milionů podpisů ze dvou třetin ukrajinských regionů. K tomu v případě referenda vypsaného krymskými orgány nedošlo. Krym má podle článku 134 ukrajinské ústavy speciální postavení s širokými pravomocemi, avšak všechny otázky s ním spojené mají být podle tohoto článku řešeny v rámci ukrajinské ústavy.

Z těchto důvodů nelze považovat krymské referendum za plně v souladu s demokratickými postupy a mezinárodně-právními normami.

Česká republika se skutečně zavázala přijmout euro, a to v rámci Aktu o podmínkách přistoupení (součást Smlouvy o přistoupení), kterou jednak ČR podepsala a o které se konalo jediné celostátní referendum v době samostatné České republiky. Toto referendum proběhlo podle speciálního ústavního zákona, který jej umožnil. Občané odpovídali na dotaz " Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie?" S přijetím vyslovilo souhlas zhruba 77 % lidí.

Konkrétní ustanovení týkající se jednotné měny je v článku 4 Aktu (.doc). Jeho přesná formulace zní: " Každý nový členský stát se účastní hospodářské a měnové unie ode dne přistoupení jako členský stát, na který se vztahuje výjimka, ve smyslu článku 122 Smlouvy o ES ".