Přehled ověřených výroků

Výrok se nám nepodařilo ověřit, budeme proto kontaktovat Ministerstvo zemědělství a na základě jeho vyjádření hodnocení případně modifikujeme.

Z veřejných zdrojů jsme nedokázali zjistit, zda aktuálně Ministerstvo zemědělství dokončuje materiál pro roky 2015‒2020. Z tiskové zprávy z ledna tohoto roku vyplývá, že Ministerstvo skutečně navrhuje zvýšení objemu dotací pro chovatele krav, ovcí, koz a pěstitele chmele nebo brambor na výrobu škrobu. Avšak zpráva hovoří pouze o r. 2014, nikoli o období 2015‒2020. Již na konci května ministr také deklaroval, že pěstitelé ovoce a zeleniny by měli nově pobírat zvláštní dotaci v celkové výši okolo 250 milionů ročně.

Registrační pokladny vybavené zabezpečeným úložištěm dat dnes povinně využívají některé provozy v Itálii, Belgii i ve Švédsku, tedy ve třech zemích staré patnáctky.

Výroků Miroslava Kalouska k registračním pokladnám jsme již ověřovali několik. Své původní nepřesné vyjádření z OVM v březnu 2012, kdy hovořil o Itálii jako o " jediné zemi staré patnácky " (která tyto pokladny zavedla), tehdejší ministr v září 2012 opravil na " maximálně dvě země staré patnáctky ".

Opravený výrok jsme již hodnotili jako pravdivý, jelikož (dle souhrnné publikace – .pdf – r. 2008) pokladny byly již zavedeny v Itálii a zároveň docházelo k jejich implementaci v sektoru pohostinství v Belgii (stále to platí, jak ukazuje web – fr., nl. – belgického ministerstva financí a jak upozorňují výrobci zařízení Bluestar – angl – či Clean Cash – fr., nl.).

Publikace OECD (.pdf, angl., str. 37–43) z r. 2013 nás nicméně upozornila na to, že naše hodnocení nebylo přesné. Kromě Belgie totiž elektronické registrační pokladny vybavené zabezpečeným úložištem dat pro daňový úřad zavedlo také Švédsko, a to s účinností od r. 2010 pro provozy, kde lze platit kreditní kartou (blíže web švéd. daňového úřadu či souhrn této legislativy od agentury Eurofound).

Kromě Švédska se citovaná publikace OECD (.pdf, angl., str. 39) zmiňuje rovněž o systému registračních pokladen v Řecku, bohužel bez bližších podrobností. Řecko pak jako příklad země s podobným systémem uvádí i souhrn švédské legislativy k registračním pokladnám od agentury Eurofound či komuniké Evropské komise k belgické legislativě.

Jak přesně funguje systém registračních pokladen v Řecku, se nám bohužel nepodařilo ověřit. Trvá nicméně jejich používání v Itálii, Švédsku a Belgii.

Poslanec Kalousek tedy nemá pravdu. Povinné registrační pokladny vybavené zabezpečeným úložištěm dat jsou dnes zavedeny nejméně ve třech zemích "staré patnáctky".

V Poslanecké sněmovně funguje Výbor pro evropské záležitosti. Sám o sobě uvádí: " Výbor pro evropské záležitosti (VEZ) hraje klíčovou úlohu při výkonu parlamentní kontroly evropské agendy v Poslanecké sněmovně. Patří mezi povinně zřizované výbory.
Projednává evropskou legislativu a sleduje její transpozici do českého právního řádu (například i prostřednictvím tzv. předběžných konzultací), zabývá se aktuálními evropskými tématy. V rámci své kompetence se vyjadřuje k vládním návrhům kandidátů na evropského komisaře, na soudce Evropského soudního dvora a k nominacím do orgánů EÚD, EIB a EBRD za ČR. Kontroluje také vládu před jednáním v Radě." Lze jej tedy považovat za nejvýznamější z hlediska EU.

Nejsme schopni posoudit, co konkrétně míní vicepremiér tvrzením o otloukánkovi. Tato část výroku tedy není součástí hodnocení.

Co se týká dalších bodů, tak je skutečností, že výbor se od ustavení Poslanecké sněmovny sešel již desetkrát, což dokládají pozvánky na jednotlivá jednání. V tomto ohledu se řadí mezi výbory s nejvíce schůzemi od začátku volebního období.

Nakolik byl o členství v tomto výboru zájem či nikoli, nejsme schopni z veřejných zdrojů doložit. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Je pravda, že se Vladimír Remek výraznou měrou na vývoji projektu Galileo podílel, nedá se však ověřit, zda to, že se sídlo centrály satelitního navigačního systému Galileo přesunulo do Prahy, bylo jeho zásluhou. Výrok je proto hodnocen jako neověřitelný.

O přesunu centrály rozhodla Rada EU v roce 2010. Česká vláda přitom o přesun sídla z Bruselu do Prahy usilovala již od roku 2006.

Otázce vlivu Evropské unie na národní legislativu se věnovalo několik zahraničních článků. Vzhledem k tomu, že je obtížné definovat onen „vliv“, natož vyrukovat s konkrétními čísly, která by průkazně dokazovala konkrétní závěry, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Annette Elisabeth Toellerová ve svém článku zmiňuje fakt, že konkrétní hodnoty dávají smysl pouze v případě, že rozlišíme různé oblasti politiky. Dále tvrdí, že: „Současnéúdaje o evropeizaci v různých oblastech nejsou srovnatelné mezi zeměmi, protože jsou založeny na různě postavených portfoliích.“

Ve Velké Británii se touto otázkou zabýval také fact-check FullFact.org, který vycházel mj. ze studie knihovny Dolní sněmovny, která konstatuje, že „je možné odůvodnit jakoukoliv míru mezi 15 % a 50 %.“ A dodává: „Neexistuje žádný přesný, racionální a použitelný způsob, jak vypočítat procento národní legislativy ovlivněné Evropskou unií.“

K druhé části výroku se nám nepodařilo dohledat aktuální data. Server Euroskop.cz nabízí jen statistiku od našeho vstupu do EU po rok 2012.

Česká republika skutečně v loňském roce vracela 10 miliard korun, nebylo to však manko resortu dopravy. Největší rezervy mají ministerstva životního prostředí a školství.

Nedohledali jsme nicméně informaci, z kterých zdrojů pochází zmiňované číslo 8,7 %, a proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Vzhledem k tomu, že jednání o státním rozpočtu stále probíhají a jeho návrh není dostupný online, nemůžeme ověřit všechna fakta uvedená v tomto výroku.

Co se týče pobídek pro filmaře, jejich navýšení z 500 na 800 milionů v letech 2015 a 2016 bylo předmětem schůzky ministra kultury a místopředsedkyně sněmovny Jermanové (zástupci vládní koalice). To popisuje ČTK, není však jasné, zda k navýšení skutečně došlo.

Co se týká rozpočtu na vědu, nejsou veřejně dostupná data, která by tvrzení ministra financí podporovala či naopak vyvracela.

Celý výrok je tedy neověřitelný. Nicméně po zveřejnění konkrétních obrysů návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2015 jej dopracujeme podle v návrhu uvedených čísel.

Vyjádření Miroslava Kalouska přinesl server iDNES.cz 18. února 2014.

Protože se nám nepodařilo dohledat žádné informace o existenci dohody mezi Andrejem Babišem a Stanislavem Grossem, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Dle záznamů Ministerstva financí byl podnik Synthesia, jehož byla tehdy Explosia součástí, privatizován v r. 1994 transformací majetkových účastí, kdy došlo k převodu na akciovou společnost a následně k převodu či prodeji majetkových účastí. V r. 1996 vlastnila většinu akcií Synthesie Chemapol Group. V r. 1999, kdy šel Chemapol Group do konkurzu, již byla Synthesia součástí nové společnosti AliaChem. V r. 2001 pak došlo k postupnému převzetí AliaChemu Unipetrolem, ve kterém figurovala i firma Agrobohemia vlastněná napůl Unipetrolem a Agrofertem Andreje Babiše, disponující tehdy 50,1 % akcíí AliaChemu. Unipetrol však dále přikupoval a v srpnu 2001 tak vlastnil dalších celkem 28 % akcií samostatně. V letech 2001 - 2002 zároveň probíhala tzv. první privatizace Unipetrolu, kdy mělo dojít k převzetí Unipetrolu Agrofertem Andreje Babiše. K privatizaci Unipetrolu Agrofertem však nakonec nedošlo.

K odkupu samotné firmy Explosia státem pak došlo v r. 2002 a 2004. Transakci popisuje týdeník Euro (doc, s. 15). Zejména druhá transakce, odkoupení 38,5 % akcií Explosie, pak vzbuzuje pozornost tím, že cenu údajně stanovoval znalec najatý AliaChemem.

Z veřejně dostupných zdrojů se nám nepodařilo tvrzení Mariana Jurečky potvrdit ani vyvrátit, kontaktovali jsme proto Ministerstvo zemědělství a dle jeho vyjádření případně hodnocení výroku upravíme.

To, zda jsou ceny řepky vysoké/nízké, je příliš subjektivní. Jedná se také o poměrně složitou problematiku, samotné řepky se např. pěstuje více druhů (.pdf, s. 5). Analýza vývoje cen na světových trzích by také byla tématem spíše na rozsáhlejší odbornou studii, kterou Demagog.cz suplovat nemůže. Z těchto důvodů tedy výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Od r. 2004 prošly ceny řepky jarní např. na burze ICE dynamickým vývojem, kdy se v různých obdobích střídaly fáze vzestupu a propadu.

Marian Jurečka v diskuzi konkrétněji dále hovoří o horizontu 2‒3 let.

Vývoj cen řepkového oleje do r. 2012 lze nalézt např. zde (.pdf, s. 9).

Pro ilustraci také uvádíme tabulku vývoje cen řepky ozimé na Plodinové burze Brno.