Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Šarapatka působil na Ministerstvu zahraničních věcí celkově 14 let, nicméně v pozici velvyslance nebyl zmíněných 12 let, nýbrž "jen" v období let 98-02 a 06-09.

Podle informací serveru nasipolitici.cz byl Milan Šarapatka v letech 1997 - 2011 (14 let) zaměstnancem MZV ČR.

Postupně byl mimořádný a zplnomocněný velvyslanec a to v Indonésii, Bruneji a Papua-Nové Guinei (1998–2002) a Alžírska a Mali (2006–2009).

Tento fakt potvrzují např. i stránky hnutí Úsvit přímé demokracie, blog Milana Šarapatky na serveru iDNES či časopisu Týden.

Nelze srovnávat snahy ze strany EU a Ruska týkající se zklidnění současné situace na Ukrajině. Na základě níže uvedených informací proto označujeme výrok jako zavádějící.

Nelze tvrdit, že pro uklidnění situace na Ukrajině nedělá EU nic. Jako příklad můžeme uvést jednání šéfky diplomacie EU Catherine Ashotonové s opozicí a prezidentem Janukovyčem, která vedla (prostřednictvím Janukovyče) k vyzvání opozice k dialogu. Z hlediska ekonomické stability země bylo významné jednání se Štefanem Fülem o možnosti získání záchranného úvěru od Mezinárodního měnového fondu. Zároveň je také stále otevřená nabídka asociační dohody s EU pro Ukrajinu (jeden z hlavních důvodů protestů) i poté, co došlo k jejímu nepodepsání.

Ruští představitelé opakovaně obvinili EU z vměšování se do vnitřních záležitostí Ukrajiny. Rusko a Ukrajina 17. prosince v Moskvě dosáhly zlomové dohody o rozšíření hospodářské spolupráce. Rusko následně výrazně snížilo cenu zemního plynu pro Ukrajinu a uvolnilo ve prospěch Ukrajiny ze svých devizových rezerv 15 miliard USD.

Co se týče postoje samotných lídrů EU k situaci na Ukrajině, José Barroso a Herman Van Rompuy jednoznačně odsoudili „vnější tlak“, kterým údajně na svého západního souseda působí Rusko. Herman Van Rompuy se dále vyjádřil odmítavě k neoprávněnému použití síly a brutality ukrajinských hlavních představitelů vůči demonstrantům. Nicméně dle unijních diplomatů však není na stole – přes politická vyjádření některých unijních zemí – možnost zavedení sankcí proti představitelům Janukovyčovy administrativy.

Vláda skutečně podporuje možnou výstavbu areálu Amazon v České republice a podnikla také kroky k vytvoření podmínek umožňujících souhlas samospráv s výstavbou areálů. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Amazon by chtěl postavit distribuční sklad v Dobrovízi nedaleko Letiště Václava Havla a velký distribuční areál v Brně na Černovické terase. Vláda se zavázala poskytnout garanci na dálniční přivaděč z dálnice D1 k brněnskému areálu. Premiér Bohuslav Sobotka se také setkal s brněnským primátorem Romanem Onderkou a vyjádřil projektu Amazon svou podporu. Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek se zase účastnil veřejného jednání s občany Dobrovíze.

Zastupitelé Dobrovíze výstavbu nakonec schválili, v Brně naopak zastupitelstvo projekt zamítlo, jednání však dál pokračují a ve hře jsou také jiné lokality.

V obou lokalitách jsou také projekty Amazonu terčem kritiky občanských sdružení.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací z dokumentů Evropské unie (asociační dohoda a tzv. asociační agenda) a zpravodajských článků. Konkrétní slova Štefana Füleho ukrajinskému vedení jsme nenalezli, nicméně dohledané informace odpovídají pozici, kterou eurokomisař zmiňuje. Předchozí finanční pomoc, o níž hovoří Štefan Füle, je zmíněna obecně například v aktualizované verzi EU-ukrajinské asociační agendě (.pdf, angl.) z 24. června 2013 (původní z roku 2009), stejně jako v samotné asociační dohodě (.pdf, angl., články 453–459) pod titulem VI. Finanční spolupráce s ustanoveními proti podvodům.

Současnou situaci objasňují slova některých představitelů Evropské unie, například vysoké představitelky evropské diplomacie Catherine Ashtonové, která již na počátku února informovala o jednání mezi Evropskou unií a Spojenými státy ohledně krátkodobé finanční podpory Ukrajině. O konkrétní částce se zatím nemluví, podle ukrajinského opozičního lídra Arsenije Jaceňuka by minimální částka na stabilizaci měla být 15 mld. dolarů – ta byla původně přislíbena Ruskem. Do týdne (podle zprávy Libora Roučka z 24. února 2014) by pak měla Ukrajina na záchranu před bankrotem získat 4 mld. dolarů.

Podle ukrajinského ministra financí Jurije Kolobova musí získat na letošní a příští rok zahraniční pomoc ve výši 35 mld. dolarů. Údajně již požádal zahraniční partnery. Zmiňuje USA, Polsko a v souvislosti s možnou dárcovskou konferencí i další aktéry. Olivier Bailly, mluvčí Evropské komise, zmínil jako možné partnery také organizace Mezinárodní měnový fond, Evropskou investiční banku nebo Evropskou banku pro obnovu a rozvoj. Pomoc však bude pravděpodobně navázána na ekonomické reformy. EU chce také s finanční pomocí počkat na ustanovení nové ukrajinské vlády.

Ukrajina také již dříve finanční pomoc od Mezinárodního měnového fondu dostávala. Ten však kvůli neplnění podmínek dohodnutých mezi těmito dvěma aktéry finanční pomoc v celkové výši 15 mld. dolarů následně pozastavil.

Názory na nadužívanost vazby se liší a data International Centre for Prison Studies o počtu vazebně stíhaných je možné interpretovat několika způsoby, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

V České Republice (záložka „Further information“) je vazebně stíhaných 14 % ze všech vězňů, zatímco v Německu jich je 17 %, ve Švédsku 24 %, ve Francii 25 % a v Norsku 29 %. Česko má tedy v mezinárodním srovnání nízké počty vazebně stíhaných v poměru k vězněným.

Pokud je však český počet vězňů způsoben tím, že jsou celkově nadužívány tresty odnětí svobody, je potřeba sledovat i míru vazebně stíhaných v populaci. ČR se zahraničí v počtu vazebně stíhaných výrazně nevymyká; zvláště poté, co jejich počet klesl za třináct let o více než polovinu. Na 100 000 obyvatel má nyní Česko 22 vazebně stíhaných, Německo 14, Švédsko 16, Norsko 21 a Francie 25.

V poměru na počet obyvatel je tedy sice v Česku o polovinu více zadržovaných ve vazbě než v Německu, avšak při více než dvojnásobném počtu uvězněných. Určení, zda je česká vazba proti německé nadužívaná tudíž závisí na měřítku, k němuž jsou data vztahována.

Počty neoprávněně držených ve vazbě se v tuzemsku bohužel neevidují. V roce 2012 zůstávalo ve vazbě déle než půl roku 300 lidí, do jednoho roku 156 a do dvou let 204 osob. Déle než dva roky ve vazbě žilo 33 obviněných.

Helsinský výbor spolu s dalšími organizacemi přitom vyjádřil své „znepokojení nad nedostatkem konkrétních aktivit směřujících k reformě evropského systému vazby“ a žádal, aby se stanovily „společné minimální standardy pro užívání vazby. Systém vazby v členských státech EU se musí neodkladně reformovat, aby se ukončil tento neopodstatněný a často svévolný postih a zásadní porušení práv, které způsobuje.“

Po roce 2000 a velkém poklesu počtu vazeb však Výbor nezdůrazňoval nadužívání vazby jako specifického základního problému české justice. Varoval naopak před nadužíváním trestů odnětí svobody a upozorňoval na špatné podmínky ve vazebních věznicích.

Výzkum Fair Trials International (.pdf, str. 3) za hlavní problémy české vazby považuje její délku a přeplněnost věznic; o nadužívání se nezmiňuje.

Debata o vazbě se otevřela už v roce 2005 po sedmiměsíčním zadržováním Bohumila Kulínského. Tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec i někteří další politici považovali používání vazby v české justici za excesivní. Nejvyšší státní zastupitelství na to reagovalo poukazem na to, že počet vazebně stíhaných klesl za pět let na polovinu.

V odhadech zmíněných čísel se zdroje různí. Například podle serveru Kyivpost (en) se jedná o 2,9 milionu ukrajinských pracovníků v Rusku, což je 43,2 % všech ekonomických migrantů z Ukrajiny. Ti si vydělají ročně okolo 30 miliard dolarů.

Podle průzkumu (en) Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) z roku 2013 bylo Ukrajinců trvale nebo dočasně usídleno v Rusku 1,4 milionu, z nichž ovšem pouze necelých 130 000 bylo držiteli pracovního povolení. Jedná se tedy o 43 procent migrantů (další časté cíle byly Polsko, Itálie či Česká republika), odhad příjmů však organizace neuvádí.

S odkazem na ukrajinský statistický úřad píše evropská delegace (en) v Ukrajině, že celkový počet pracovních migrantů z Ukrajiny je 1,2 milionu (3,4 procenta celkové populace). Podle této studie si průměrně Ukrajinec v zahraničí vydělal 930 dolarů měsíčně, celkovou částku za jednotlivé země ale také neuvádí.

V roce 2012 bylo podle Světové banky HDP Ukrajiny 176,3 miliardy amerických dolarů, 20 miliard by tedy odpovídalo 11,3 %. Nejsme ale schopni určit, na které odhady se Putin odvolává.

Kvůli rozporným a nedostatečným informacím ve zdrojích jsme nuceni výrok hodnotit jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, přestože samotná mnichovská dohoda otázku platnosti či účinnosti neřeší a odborníci na mezinárodní právo se v otázce její platnosti neshodují dodnes.

Za nulitní však byla mnichovská dohoda jednoznačně označena ve Vyhlášce ministra zahraničních věcí z roku 1974 o Smlouvě o vzájemných vztazích mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa. Z právního hlediska to označuje naprostou neplatnost smlouvy od samotného počátku (například v důsledku nedostatečných kompetencí či neexistenci vůle).

Již za války pak zpochybnili Britové závaznost dohody pro Velkou Británii, její závaznost podle nich zanikla jejím závažným porušením Hitlerem, když v březnu 1939 převzal vládu nad zbylým územím Československa.

K pochybnostem o neplatnosti smlouvy vedou i další důvody, především to, že byla tehdejšímu Československu „vnucena pod hrozbou síly“.

Hnyková není vedoucí představitelka OZSP a rovněž členstvo organizace nedosahuje 40 000 členů.

Jana Hnyková je členka výkonné rady Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR. Není tedy přímo ve vedení, vedoucími představiteli jsou Dagmar Žitníková, Ivana Břeňková a Ladislav Kucharský.

Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR na svých stránkách neuvádí informaci o počtu jeho členů. Podle Českomoravské konfederace odborových svazů má tento odborový svaz přes 30 000 členů.

Zdravotnické odbory jsou partnerem na sociální problematiku Úsvitu.

Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako zavádějící. O doplnění údajů o počtu členů jsme požádali OS zdravotnictví a sociální péče a po jejich obdržení údaje upřesníme.

Na základě informací z Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. listopadu 2013 o umístění sídel evropských institucí (2012/2308(INI)) označujeme výrok jako pravdivý.

Česká verze usnesení (.pdf, str. 587) v poznámce pod čarou k bodu O. vysvětluje výpočet odhadu dodatečných ročních nákladů Evropského parlamentu díky jeho geograficky roztříštěné činnosti. Tyto celkové náklady se pohybují v rozmezí 156 až 204 milionů eur. Z nich odhad dodatečných nákladů štrasburského sídla tvoří skutečně Oldřichem Vlasákem uváděných 103 milionů eur.

V EU existují hned dva systémy, které nalézají na trhu nebezpečné výrobky a následně varují členské země. Jde o systém RAPEX pro výrobky mimo potravin a právě systém RASFF, o kterém hovoří Zuzana Roithová, výhradně zaměřený na potraviny. Při nejzávažnějším typu upozornění jsou státy skutečně povinny výrobek okamžitě stahovat z trhu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

RAPEX (Rapid Alert System for non-food dangerous products) je systém rychlé výměny informací o závadných produktech fungující mezi Evropskou komisí a členskými státy.

Jakmile jeden z členských států zjistí, že jistý produkt je zdravotně závadný, informuje neprodleně Národní spojovací centrum, které informaci předá dál Evropské komisi. Ta zprávu o výrobku rozšíří mezi všechna Národní spojovací centra v členských státech. Tato centra pak dohlížejí na vládu daného státu, zda činí všechny kroky nutné k eliminaci rizika.

Mezi "kroky nutné k eliminaci rizika" zajisté může patřit i stažení výrobku z trhu daného státu. EU však na svých stránkách hovoří o použití RAPEXu pouze v případech zdraví nebezpečných výrobků, nikoliv všech produktů, které neodpovídají standardům EU.

Ve výroku přímo zmíněným systémem je RASFF (Rapid Alert System for Food and Feed), prostřednictvím kteréhož si státy vyměňují informace o rizikových potravinách. RASFF vydává několik typů upozornění. Jde buď o "poplach", při kterém musí členský stát neprodleně stáhnout výrobek z trhu. Mírnějším nařízením je zákaz dále propouštět jistý produkt přes hranice. Posledním stupněm jsou informace o výskytu rizikových potravin na trhu, při kterých státy nemusejí podstupovat žádná opatření. Navíc RASFF poskytuje členům EU různé informace, které neobsahují žádnou výstrahu.