Přehled ověřených výroků

Výrok Petra Hanniga obsahuje velké množství nejednoznačných pojmů a není z něj jasné, o jakém období a jaké oblasti hovoří. Hodnotíme jej proto jako neověřitelný.

Za posledních 6 let narostla v EU nezaměstnanost. Od roku 2004 v EU rovněž mírně vzrostla příjmová nerovnost (měřená podílem příjmů 20 % nejbohatších a příjmů 20 % nejchudších) a tisková zpráva Evropské komise upozorňuje, že „nůžky sociální nerovnosti se stále rozevírají a hrozí, že současné křehké oživení nijak nepřispěje ke zlepšení situace mnoha nízkopříjmových skupin.“

Podíly nezaměstnanosti v Evropské Unii, Eurozóně, Japonsku a USA v letech 2000–2014:

(zdroj: Eurostat)

Střední třída ani oligarchie nemá jednoznačnou definici, a není proto možné ověřit jejich pohyby ani procentuální vyjádření.

Velký sociologický slovník (Linhart, J., et. al, 1996, str. 1340) například uvádí, že střední třída „patří spolu s dělnickou třídou k nejdiskutovanějším pojmům, zejm. pokud jde o vymezení jejích hranic, místa a funkce v třídní struktuře. […] Často se diskutuje o tom, zda ‚demarkační čára‘ mezi střední třídou a dělnickou třídou vede mezi představiteli manuálních a nemanuálních profesí, či zda je toto dělení v dnešní době již irelevantní.“

V návaznosti na světovou hospodářskou krizi prošly též ekonomiky zemí Evropské unie krizí. Z hlediska fungování eurozóny se však tato krize transformovala též do dluhové krize některých států zvláště v jižní části EU. Vzdání se autonomní monetární politiky (směrem k Evropské centrální bance) při současném odlišném vývoji jednotlivých ekonomik se ukázalo jako problematické. Řešením, se kterým EU přišla, byla série balíčků a mechanismů zajišťující financování států, kterým hrozí neschopnost splácet vlastní závazky (též zde, anglicky)). Nyní se zaměříme na ve výroku zmíněné země:

V Řecku došlo k propadu reálného hrubého domácího produktu v roce 2008 v hodnotě -0,2 %. Tato ekonomika procházela recesí až do konce roku 2013. Nejvyšší míra propadu reálného HDP přišla v letech 2011 a 2012, ve kterých se ekonomika propadla o 7,1 %, resp. 7,0 %. V již zmíněném roce 2008 dosahovala výše veřejného dluhu v Řecku 112,9 % HDP a v roce 2013 se tento ukazatel vyšplhal až na úroveň 175,1 % HDP. V roce 2014 však již řecké ministerstvo financí počítá se zastavením propadu reálného HDP (tzv. kladná nula). Zároveň se podařilo nabídnout tranši řeckých vládních dluhopisů, o kterou byl výrazný zájem ze strany investorů. Stále však zůstává v Řecku vysoká úroveň nezaměstnanosti.

Ve Španělsku začal propad reálného HDP v roce 2009 o 3,8 %, což byl zároveň nejrychlejší propad v rámci krize. V roce 2011 dosáhl růst HDP úrovně 0,1 %, ale poté se na roky 2012 a 2013 opět ekonomika Španělska propadla do recese. Španělsko v roce 2008 vykazovalo veřejný dluh ve výši 40,2 % HDP, v roce 2013 však tento ukazatel dosáhl hodnoty 93,9 % HDP. Od 3. čtvrtletí roku 2013 však španělské HDP opět roste, což naznačuje vymanění se z recese. Dle prognóz by španělská ekonomika měla v roce 2014 růst o 1,2 %. Nezaměstnanost však stále zůstává na vysoké úrovni.

Pro přehled úroků desetiletých vládních dluhopisů a dalších informací o proběhnuvších nabídkách tranší více viz zde.

Výrok tak hodnotíme jako pravdivý, protože dle výše zmíněného indicie naznačují, že dochází k vymanění se z recese a stabilizaci obou ekonomik.

Výrok zazněl z úst Jaroslavy Jermanové v pořadu Události, komentáře 4. března 2014 a z důvodu neexistence srovnávací studie, která by zahrnovala všechny evropské státy, ho musíme hodnotit jako neověřitelný.

Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny rozlišuje několik typů jednání. Obecná rozprava pak v České republice skutečně není konkrétně časově omezena, nicméně interpelace členů vlády jsou ošetřeny tak, že např. délka ústní interpelace by neměla přesáhnout 2 minuty (§ 111, bod 6).

Studie (.pdf) Parlamentního institutu z února 2012 porovnávající ošetření obecné rozpravy v ČR a dalších 17 zemích Evropy, dělí parlamenty do tří skupin:

-parlamenty s proporciálním přístupem k rozpravě, kde čas vyhrazený pro jednotlivé body je rozdělen podle síly mezi jednotlivé frakce (Německo, Rakousko, Polsko,...)

- parlamenty s anglickým přístupem k rozpravě, kde se střídají řečníci z vlády, opozice a nezávislí poslanci a každý dostane stejný, přesně vymezený čas podle typu rozpravy, případně může být na žádost udělen čas navíc (Maďarsko, Malta,...)

-parlamenty s omezenou řečnickou dobou, kde je pevně stanovený časový limit pro vystoupení (Slovensko, Švédsko, Estonsko,...) Česká Poslanecká sněmovna se podle § 59 Jednacího řádu může na podobném omezení usnést k jednotlivým bodům. Podobný přístup funguje např. v Dolní sněmovně britského parlamentu (House of Commons, strana 4), kde je však stanovení limitu pro rozpravu poměrně časté.

Počet evropských zemí záleží na tom jak definujeme její hranice, nicméně i při užším pojímání hranic má stále kolem 40 států. Uvedená studie srovnává pouze 17 evropských zemí, což není dostatečně velký vzorek pro celoevropské srovnání. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Díky podpoře vlády v Německu skutečně stoupá zájem o lokální a organické produkty, což dokumentuje například marketingová studie (.pdf) Technické univerzity v Mnichově. Podle ní je "lokálnost" produktu druhým kritériem při nákupu potravin u 89 % obyvatel.

Podle výsledků tzv. Eco-barometru ze srpna 2013 lokální německé potraviny preferuje 92 % respondentů.

Vláda rovněž podporuje například lokální zdroje elektrické energie.

Ve Švýcarsku v poslední době výrazně stoupla spotřeba lokálního vína oproti ostatním zemím původu.

Celkově se ale dostupné údaje vztahují spíš k dílčím teoretickým výzkumům (zde např. maso, .pdf, str. 9) než k monitorování skutečné poptávky.

Zda existuje skutečně vztah mezi "regionálním patriocismem" a ekonomickou vyspělostí daných zemí a event. jaká je jeho konkrétní síla, není v našich silách hodnotit.

Ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová v únoru uvedla, že ČR je v čerpání peněz z evropských fondů za období 2007 - 2013 skutečně nejhorší v rámci celé EU.

Evropský parlament skutečně v roce 2013 podpořil (hlasování zde) pokročilá biopaliva na úkor těch tzv. 1. generace, která mohou konkurovat potravinové výrobě. Zelení rovněž stáli za tímto návrhem (.pdf). Zpravodajem této zprávy byl poslanec Evropského parlamentu z frakce Zelených Claude Turmes.

Ten v této zprávě mimo jiné uvedl, že (str. 86): "Zpravodaj se domnívá, že jsou zde přesvědčivé důkazy pro to, aby byl opuštěn cíl povinných 10 % paliv z obnovitelných zdrojů. Pozornost věnovaná biopalivům by měla být kvalitativní než jen čistě kvantitativní.

V následujících odstavcích rozděluje možné zdroje biopaliv na "go" (tedy ty, které Zelení podporují) a "no-go" (ty, proti kterým protestují, paliva první generace). Mezi "go" patří především odpadky a zbytky, mezi "no-go" patří ty, které negativně ovlivňují světovou produkci potravin.

Tento postoj se pak promítá do konkrétních pozměňovacích návrhů, kupříkladu návrhu č. 2 (str. 6 dokumentu). Celá zpráva je tak velmi kritická k biopalivům první generace a navrhuje změny, jak omezit jejich užívání.

O kritickém postoji strany k biopalivům první generace svědčí i řada dalších prohlášení na stránkách evropských Zelených (např. zde nebo zde).

Tento výrok jsme změnili z původního hodnocení "něověřitelné" na základě podkladů dodaných Stranou zelených, za což jim děkujeme.

Není jasné, jak to Andrej Babiš myslel, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný. Pokračování těžby na dole Paskov tedy nepochybně přinese státu nějaký příjem, není ale možné na základě veřejně dostupných informací vyčíslit tento efekt. Ministerstvo financí má však patrně k dispozici podklady od společnosti OKD, ze kterých vychází.

Státní pokladna má samozřejmě příjmy z daní právnických osob v případě, že tyto dosahují zisku. Tato daň tvoří 19 % ze základu daně (zisku po očištění o odečitatelné položky). Společnost OKD, která vlastní důl Paskov, dosáhla v roce 2012 zisku, výsledky za rok 2013 jsou zatím k dispozici jen konsolidovaně za celou skupinu NWR, ta ale hlásí propad do ztráty. Za ztrátovou označují těžbu na dole Paskov i média a i samotná NWR.

Dalším příjmem pro stát je pak odvod DPH.

Podle zpráv pracuje v dole Paskov 2500 zaměstnanců OKD, odvody z jejich mezd pak opět činí příjmy státu (jedná se o odvody na sociální pojištění – dohromady 31,5 % z hrubé mzdy – a daň z příjmu ze závislé činnosti – 15 % ze superhrubé mzdy). Zároveň stát ušetří na podporách v nezaměstnanosti pro případné propuštěné zaměstnance, kterým by se nepodařilo najít nové zaměstnání. Zároveň multiplikační efekty těchto příjmů mají pozitivní dopad na lokální ekonomiku, což vede k dalším vyšším příjmům státu.

Z veřejně dostupných zdrojů se nám nepodařilo uvedený výrok Mariana Jurečky potvrdit ani vyvrátit.

Oslovili jsem Ministerstvo zemědělství a Lesy ČR, dle jejich odpovědi výrok event. upřesníme.

Kontaktovali jsme experty na evropské právo, jejichž odpovědi uvádíme níže. Z důvodu právní komplikovanosti celé problematiky nelze však jednoznačně určit pravdivostní hodnotu výroku, necháváme proto zhodnocení na čtenáři.

Odpověď doktora Sehnálka:

"Pan doktor Pospíšil má v tom svém výroku v zásadě pravdu - odpověď je tedy ANO, je tomu tak, jak on uvádí. Skutečně totiž neexistuje žádný procesní kodex Evropské unie, který by komplexně upravoval procesní postavení předaného občana v jiném členském státě. Celá právní úprava je totiž postavena na principu vzájemné důvěry, že standard zacházení je ve všech členských státech zaručen. Pokud by totiž práva českého občana měla být garantována, pak by to vztáhnuto i na ČR znamenalo, že nám jiných stát nebo dokonce EU může přímo zasahovat do našeho trestního práva procesního.

Výrok je však postaven způsobem, který vyznívá, že náš občan není chráněn vůbec. To ale samozřejmě není pravda, protože je tu Listina základních práv EU a obecné zásady právní, které musí být při výkladu a uplatňování příslušného rámcového rozhodnutí zohledněny. V extrémním případě by pak dle mého názoru bylo možné českého občana nepředat.

Problematická je též část výroku, která uvádí trestné činy obecně, ve skutečnosti je totiž použití evropského zatykače, a to je důležité, omezeno jen na vyjmenované nejzávažnější ŤC, případně na TČ trestné oboustranně. I v tom je jistá záruka ochrany pachatele..."

Odpověď docenta Křepelky:

"- ano, existují různé garance procesních práv na různých úrovních práva EU, Rady Evropy apod.

- realita v jednotlivých členských státech je ale dosti rozdílná a nedělejme si přílišné iluze.

Určité obavy ohledně procesních práv vydávaných občanů jsou tedy pochopitelné.
Je to otázka důrazu, při zohlednění zkušeností.
Navíc každý trestní proces je jedinečný a mohou být velmi odlišné názory na jeho spravedlnost (viz Amanda Knox - USA-Itálie)."

Zároveň doplňujeme náš vlastní komentář:

Evropský zatýkací rozkaz zajišťuje, aby jiný členský stát na svém území zatkl vyžádanou osobu a předal ji za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody. Členská země prakticky nemůže odmítnout vydání hledané osoby, pouze za podmínky, že by sama převzala její trestní stíhání nebo výkon trestu odnětí svobody.

Na jeho základě by skutečně byl občan České republiky vydán do Rumunska kvůli podezření pro trestný čin spáchaný v Rumunsku a byl souzen tamními soudy.

V souvislosti s tímto byla také vydána příručka, která v Článku 11 (strana 36) a dále definuje práva vyžádané osoby a další postup v řízení. Z příručky tak vyplývá, že v souladu s vnitrostátním právem vykonávajícího členského státu má zadržený právo na právního zástupce a tlumočníka a i v dalších aspektech je nutno dodržet právo vykonávajícího členského státu, v příkladu Jiřího Pospíšila by se pak v případě českého občana postupovalo podle rumunského práva.

Dodejme ovšem, že daná příručka nemá vysloveně závazný charakter. Citujeme: "Poznámky zde uvedené nejsou závazné a nedotýkají se vnitrostátních právních předpisů provádějících rámcové rozhodnutí o EZR. Uvedené poznámky jsou spíše doporučeními. Justičním orgánům se však nicméně připomíná jejich povinnost vykládat jejich vnitrostátní právní předpisy v souladu s rámcovým rozhodnutím (viz věc Pupino Evropského soudníhodvora C-105/03)."

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť Miroslavem Kalouskem uváděné údaje se nedají spolehlivě dohledat.

Strukturální deficit je deficit očištěný o vlivy hospodářského cyklu, o různé mimořádné a jednorázové položky. Jediná zmínka o strukturálním saldu se nachází ve Fiskálním výhledu České republiky (.pdf, s. 3), kde je za rok 2013 opravdu uváděno strukturální saldo ve výši 0,3 %. I z této tabulky je ale patrné, že hodnota vypočtená ESCB (Evropský systém centrálních bank) je odlišná, protože metodika výpočtu se liší v závislosti na tom, jaké agregáty jsou zahrnuty.

Podrobněji se strukturálním deficitem a jeho výpočtem zabývá Jiří Táborský v Lidových novinách ze 24. května 2014, kde mimo jiné píše: "Touto veličinou zabývá nespočet lidí nejen v Česku, ale napříč celým světem v různých institucích tak zvučných jmen jako Mezinárodní měnový fond (IMF), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a řada dalších. 'Čísla strukturálního deficitu, která vycházejí Evropské komisi, České republiceaOECD, jsou všechna tři odlišná. Strukturální deficit netřeba přeceňovat,' uvedl na již zmíněném výboru náměstek ministra financí pro rozpočet Jan Gregor."