Přehled ověřených výroků

Výrok předsedy vlády je hodnocen jako nepravdivý, neboť ČSSD v roce 2009 pomohla přijmout v souvislosti s rozpočtem na rok 2010 tzv. Janotův balíček, který obsahoval mimo jiné zvýšení obou sazeb DPH o 1 procentní bod.

ČSSD návrh na snížení DPH na léky a knihy měla ve svém volebním programu (.pdf, str.8) do předčasných parlamentních voleb. Sociální demokraté doslova uváděli: " Budeme usilovat o zlevnění léků snížením daně z přidané hodnoty na léky nebo jejich osvobozením od tétodaně."

Před volbami také sociální demokraté (konkrétně šlo o senátora Chládka, nynějšího ministra školství) navrhli snížit spodní sazbu DPH na 10 %, ve zkratce jde o knihy, noviny, časopisy a zdravotnické pomůcky a služby. Kompletní seznam obsahuje příloha 2 návrhu.

Pokud budeme sledovat, zda byla ČSSD vždy v minulosti proti zvyšování DPH na sociálně citlivé položky, zjistíme, že snížená sazba byla zvyšována za vlády Mirka Topolánka, Jana Fischera a Petra Nečase.

Za úřednické vlády (v níž měla ČSSD své nominanty a jíž vyslovila důvěru) byl schválen tzv. Janotův balíček, který mimo jiné zvyšoval obě sazby DPH o 1 procentní bod. Pro tento návrh, jenž byl předložen v době ekonomické krize a jehož cílem bylo "zalátat" státní rozpočet, hlasoval celý klub ČSSD (mimo 2 poslanců, kteří se zdrželi) - a to včetně Bohuslava Sobotky.

I když se jednalo o složitou politickou a ekonomickou situaci, není jednoduše možné říct, že ČSSD byla vždy proti zvyšování DPH na sociálně citlivé položky. V roce 2009 totiž hlasovala pro zvýšení obou sazeb o 1 procentní bod.

Tvrzení o tom, že “Daňové úniky a neplnění daňových povinností každoročně připraví hospodářství EU o 1 bilion eur” skutečně uvádí například Evropská komise v doprovodné zprávě k Akčnímu plánu boje proti daňovým podvodům a únikům, která zavádí opatření jak tuto částku snížit.

Stejnou částku uvádí pak například i Hospodářský a měnový výbor Evropského parlamentu.

Výrok ministra financí Andreje Babiše hodnotíme na základě informací ze stránek Ministerstva financí ČR jako zavádějící. V roce 2009 byl schodek státního rozpočtu skutečně téměř 200 miliard. Nicméně od té doby se jej až do roku 2013 dařilo postupně snižovat až na částku 81,3 mld. Kč. Navrhované schodky pro rok 2014 i pro nadcházející léta 2015–2017 se pohybují ve vyšších částkách. Nejedná se tedy navíc o kontinuální snižování. Andrej Babiš zmiňuje u schodku státního rozpočtu pro rok 2009 číslo " skoro 200 miliard ". Ministerstvo financí ve svých statistikách eviduje schodek rozpočtu ve výši 192,4 mld. Kč, což skutečně odpovídá zmiňovanému údaji. Podle závěrečného účtu pro rok 2009 (kapitola I. Souhrnné hodnocení výsledků hospodaření státního rozpočtu) byl původně schodek státního rozpočtu plánován na výši 38,1 mld. Kč a později schváleno navýšení na 52,2 mld. Kč. Do takové situace však zasáhla světová ekonomická krize, jak také uvádí zmíněný závěrečný účet: " Nepříznivý výsledek hospodaření státního rozpočtu vychází především z neplnění inkasa daní z příjmů a příjmů z pojistného na sociální zabezpečení, kde se projevil velký rozdíl mezi schváleným rozpočtem, který byl postaven na růstu HDP o 4,8 % a současnou ekonomickou realitou (způsobenou celosvětovou krizí), která představuje v České republice poměrně výrazný pokles HDP za celý rok 2009." Vývoj schodku státního rozpočtu je patrný v následující tabulce:

Rok 200920102011201220132014201520162017 Saldo v mld. Kč -192,394*-156,416*-142,771*-101*-81,264*-112**-100***-100***-95***Zdroje: * Tisková zpráva Ministerstva financí ČR ze dne 7. ledna 2014 ** Podle zákona 475/2013 o státním rozpočtu ČR (.pdf, str. 2, §1) *** Návrhy podle informací ze stránek Vlády ČR Přehlednou tabulku se zdroji od roku 1990 uvádí také Wikipedie. Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že ačkoliv se skutečně jedná v letech 2015–2017 o nižší schodek státního rozpočtu oproti uvedenému roku 2009, patrné je jeho snižování již za předchozích let. Přestože navrhované schodky státního rozpočtu na roky 2015–2017 jsou nižší než v roce 2009, nejedná se o kontinuální snižování. Nejnižší výše od roku 2009 schodek prozatím dosáhl v roce 2013. Výrok na základě výše zmíněných údajů hodnotíme jako zavádějící. Na závěr připojujeme funkční období jednotlivých ministrů financí od roku 2007:1. Miroslav Kalousek: 9. ledna 2007 – 8. května 2009 (II. vláda Mirka Topolánka)2. Eduard Janota: 8. května 2009 – 13. července 2010 (vláda Jana Fischera)3. Miroslav Kalousek: 13. července 2010 – 10. července 2013 (vláda Petra Nečase)4. Jan Fischer: 10. července 2013 – 29. ledna 2014 (vláda Jiřího Rusnoka)5. Andrej Babiš: 29. ledna 2014 – současnost (vláda Bohuslava Sobotky)

Mezi takzvané daňové ráje se skutečně často počítají i některé z členských zemí EU, především Nizozemsko, Kypr či Lucembursko. Podle portálu Euroskop.cz sice Unie "již v roce 2007 deklarovala, jaké kroky k potírání daňové kriminality zvolí", konkrétní kroky však byly definovány až v akčním plánu z roku 2012.

Uvedená data tedy dávají Bohuslavu Sobotkovi za pravdu. Krize v eurozóně začala již kolem roku 2009.

V rámci společné evropské politiky skutečně funguje Evropská obranná agentura (EDU). Agentura spadá pod baronku Ashtonovou v rámci její pozice vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

Cílem agentury je spolupráce členských zemí, například v koordinaci armádních nákupů či spolupráci na rozvoji technologií.

Evropská komise na základě své Strategie Evropa 2020 dává každý rok členským zemím doporučení (ang.), na co se ve veřejném sektoru zaměřit. Doporučení za rok 2013 směřovala na oblasti snižování veřejného deficitu rozpočtu, reformu penzí a mj. také na oblast zdanění.

Dle vyjádření Evropské komise má Česká republika příliš vysoké zdanění v oblasti práce. To podle Komise brzdí vytváření nových pracovních míst. Na druhou stranu jsou daň z nemovitosti či silniční daň pod evropským průměrem. Doporučení Komise tedy směřuje především k nápravě těchto nerovností.

Výrok pronesl prezident Zeman při návštěvě Jihočeského kraje 17. února 2014.

Tvrzení, že Budějovický Budvar je jediným národním podnikem, deklarovala i Česká televize. Obchodní rejstřík ale subjektů této právní formy (národní podnik) registruje vícero. Je to například Žatecký chmel sídlící v Žatci, dále KOMENIUM či TIPOS se sídlem v Praze. Dva posledně jmenované jsou sice v likvidaci, ale stále existentní.

Speciální formu Budějovického Budvaru potvrzuje i to, že je vyňat z působnosti zákona o majetku ČR (§54 odst. 1,) který nahradil dřívější hospodářský zákoník a nejspíš pro něj předpokládal zvláštní právní úpravu. Judikatura Vrchního soudu ale potvrdila, že jen kvůli zániku či nahrazení zákoníku, který dal národním podnikům vzniknout, není třeba tuto právní formu, respektive společnosti této formy, rušit.

Status národního podniku byl Českému akciovému pivovaru (přímému předchůdci Budějovického budvaru) přidělen Benešovými dekrety při vlně znárodňování roku 1945, konkrétně dekretem č. 100/1945 (§12an), což potvrzuje i sám Budějovický Budvar. Stalo se tak poté, co jej během války spravovali nacisté.

K tomu, proč si Budvar ponechává právní formu národního podniku, se generální ředitel pro Českou televizi vyjádřil takto: „Pokud by došlo k privatizaci nebo k transformaci podle stávající legislativy; tak nám by to významně zhoršilo pozici při ochraně duševního vlastnictví podniku mimo Českou republiku." Obává se tedy nikoliv privatizace ze strany Anheuser Busch, ale toho, že by (například i v dlouhotrvajícím sporu (pdf) s touto společností) podnik neobstál v ochraně značky.

Na základě výše zmíněných faktů tedy musíme hodnotit výrok jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou, neboť bylo podle vyjádření generálního ředitele Daniela Szóráda [1] [2] původně plánováno 18 územních jednotek, nikoliv 16. Nově však soutěž proběhne skutečně na 33 jednotkách.

Obecně má Babiš pravdu v nákladnosti celého projektu i v tom, že NKÚ ve své zprávě uvedl pochybení ministerstva financí stran porušení zákona o veřejných zakázkách. Popsal také další problémy.

Podle zprávy (.pdf) Nejvyššího kontrolního úřadu náklady na zřízení projektu Státní pokladny dosáhly 4,8 miliard korun.

Na straně ministerstva financí bylo opravdu shledáno porušení zákona o veřejných zakázkách, a to konkrétně v případě, kdy "MF neprovedlo zadávací řízení před uzavřením odatků č. 1 až 5 ke smlouvě o dodávce IISSP (Integrovaný informační systém Státní pokladny – pozn. Demagog.cz) ani před uzavřením smlouvy o poskytování služeb ze dne 3. listopadu 2010."

Zda a nakolik je projekt reálně funkční, nejsme schopni zcela konkrétně posoudit. Nicméně samotný web projektu Státní pokladna (a jeho dalších podprogramů) informuje o řadě výpadků, resp. odstávek.

Zpráva také hovoří o porušení rozpočtových pravidel ze strany ministerstva financí: "MF nepostupovalo v souladu se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), když dodavateli IISSP poskytlo v roce 2011 dvě zálohy v celkové výši 248 776 tis. Kč na období delší než jedno čtvrtletí a když jejich část ve výši 159 676 tis. Kč nevyúčtovalo ke konci rozpočtového roku, tj. k 31. prosinci 2011. Poskytnutí zálohových plateb dodavateli IISSP v částce 159 676 tis. Kč k 31. prosinci 2011 MF neuvedlo v závěrečném účtu kapitoly 312 Ministerstvo financí za rok 2011."

Princip reverse charge neboli režim přenesení daňové povinnosti je účinný nástroj pro boj proti únikům DPH. Ve zkratce to znamená, že povinnost vyměřit a odvést daň má kupující (oproti prodávajícímu v běžném režimu). V České republice se v současnosti reverse charge uplatňuje při

• dodání zlata plátci (s výjimkou dodání zlata České národní bance)
• dodání šrotu a odpadu – uvedeno v příloze č. 5 k zákonu o DPH plátci
• převodu emise povolenek na emise skleníkových plynů plátci
• poskytnutí stavebních a montážních prací plátci

Tento seznam musí být v souladu se směrnicí 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, kde jsou v článcích 198 a 199 (strana 39) vymezeny služby a zboží, na které se smí reverse charge uplatnit. Z této směrnice vyplývá, že Česká republika neuplatňuje reverse charge na všechny komodity, kde to směrnice umožňuje. Neuplatňuje ho například při "dodání zboží poskytovaného jako záruka jednou osobou povinnou k dani jiné takové osobě při realizaci této záruky".