Marian Jurečka
Zaprvé já jsem zahájil dialog se zástupci i obchodních řetězců, abych s nimi na úvod toho, co jsem ministr, začal diskutovat tu situaci, že mně záleží na tom, abychom zvýšili podíl českých potravin na pultech. Řekl jsem jim, že jsem připraven k tomu hledat, řekněme, ty cesty, kdy budeme spolu kooperovat a také mi záleželo na tom, aby nejenom šlo o ten podíl potravin, ale i o to postavení našich potravinářů, našich zemědělců, našich výrobců, protože v tom obchodním vztahu ne vždy ty podmínky jsou férové a rovné, a také mě zajímá to, jakou kvalitu a za jakou cenu nabízí našim spotřebitelům. Řekl jsem, že napřed chci hledat tu variantu, že se budeme snažit spolu najít ty cesty, jakým způsobem vyjít vstříc našim výrobcům i zákazníkům, ale samozřejmě budeme velice tvrdě trestat, pokud zjistíme, že jejich podmínky nejsou férové, že jsou za hranu zákona, kdy budeme uplatňovat opravdu i ty nejvyšší sazby pokut, které se v minulosti neuplatňovaly a dneska můžeme jít v některých případech až na 10 milionů a v některých případech dokonce i na 50 milionů korun.
Ministr Jurečka se skutečně v červnu sešel se zástupci obchodních řetězců a jednal s nimi mimo jiné i o navýšení podílu českých potravin na pultech. Ten se v současné době pohybuje mezi 40 až 75 procenty. Ministr po setkání řekl: "Velmi důležité je, aby nabízely kvalitní zboží českých výrobců a producentů, protože zákazníci takové potraviny vyžadují. Také by to podpořilo české zemědělce."
Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která se zabývá mimo jiné kontrolou kvality potravin, pak může podle § 17 zákona 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, udělit pokutu ve výši až 50 milionů korun, pokud obchodník například "poruší povinnost dodržet požadavky na bezpečnost potravin stanovenou přímo použitelnými předpisy Evropských společenství upravujícími požadavky na potraviny", případně podle odstavce § 17 a) téhož zákona, který se zabývá klamavým značením potravin.
Výše uvedené informace potvrzují slova ministra Jurečky a jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.
Ivan Bartoš
Je to 10 let, co jsme v Evropské unii. Když se domlouvalo euro, tak lidé hlasovali v referendu o přistoupení k EU, bylo to součástí...
Česká republika vstoupila do Evropské unie k 1. květnu 2004. Je to tedy skutečně 10 let, co jsme v Evropské unii.
Se vstupem do EU akceptovala Česká republika i primární právo Evropské unie v celém jeho rozsahu, pokud nebyla v rámci přístupové smlouvy dojednána výjimka. Výjimku z povinnosti přijmout v nespecifikovaném časovém období euro si Česká republika nevyjednala, jak je patrné z přístupové smlouvy (.pdf) samotné nebo z kratšího dokumentu (.pdf) shrnujícího podstatné body smlouvy pro ČR, vypracovaného Ministerstvem zahraničních věcí.
Znění otázky v referendu bylo následující: "Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie?" I otázka samotná tedy explicitně odkazuje na podmínky vyjednané v rámci smlouvy o přistoupení, a tedy i o závazku budoucího přijetí eura. Výrok Ivana Bartoše proto hodnotíme jako pravdivý.
Michaela Marksová
My jsme se v současné době bavili o roku příštím a vím, že těch pět miliard navíc už je tam dávno zarezervováno. O těch dalších letech se teprve budeme bavit
Ministr financí oznámil koncem března plány ohledně rozpočtu na příští rok. Počítá se schodkem ve výši 100 miliard korun. Nejspíše se do toho promítne také plán Ministerstva práce a sociálních věcí plně valorizovat důchody (o 1,3 %) a neřídit se tak omezením, na kterém se usnesla Nečasova vláda a podle kterého by důchody měly růst jen o 0,5 %. Odhaduje se tak, že státní rozpočet bude muset na důchody vydat o tři miliardy korun více.
Nepodařilo se nám však dohledat, zda je pro Ministerstvo práce a sociálních věcí skutečně rezervováno 5 miliard navíc, a výrok Michaely Marksové-Tominové proto hodnotíme jako neověřitelný.
Bohuslav Sobotka
Církve to odmítly (snížení finančních nároků v rámci tzv. církevních restitucí - pozn. Demagog.cz) a my teď budeme, chceme dál pokračovat v jednání s církvemi. Církve samy požádaly, aby se jednalo na vládní úrovni.
Církve opravdu odmítly materiál ČSSD a ANO navrhující snížení finančních náhrad za nevydaný majetek o 13 miliard korun. Informovala o tom např. ČTK prostřednictvím serveru Ihned. Požadavek přesunu dalších jednání na vládní úroveň potvrzuje na webu sociální demokracie vedoucí vyjednávací skupiny Alena Gajdůšková. Dáváme tedy předsedovi vlády za pravdu.
Miroslav Kalousek
Tam bylo, jak jsem měl připraven zákon, který by umožňoval několik věcí, který ten původní neumožňoval včetně toho, že po 5 letech by se každý mohl rozhodnout, jestli vystoupí, nebo nevystoupí (z 2. důchodového piílře - pozn. Demagog.cz).
Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť Miroslav Kalousek popisuje novelu zákona o důchodovém spoření, kterou předkládal v minulém volebním období, korektně.
Zmíněný zákon předložil Kalousek společně s poslanci Langšádlovou, Vysloužilem a Bendou do legislativního procesu 3. července 2013. Kvůli rozpuštění Poslanecké sněmovny však nebyl ani jednou z komor vůbec projednáván.
Co se týká jeho obsahu, bylo v něm několik úprav tzv. 2. důchodového pilíře. Celý návrh je dostupný ve formátu .pdf zde.
Co se týká zmíněné možnosti vystoupit po 5ti letech z 2. pilíře, návrh uvádí:
"V § 4 se doplňují odstavce 9 a 10, které znějí:„(9) Účastník může smlouvu o důchodovém spoření vypovědět nebo uzavřít s penzijní společností dohodu o jejím skončení ve lhůtě 3 měsíců po uplynutí 5 let od vzniku účasti na důchodovém spoření. Účast na důchodovém spoření v takovém případě zaniká posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém byla výpověď doručena penzijní společnosti nebo uzavřena dohoda o skončení smlouvy. Penzijní společnost je povinna účastníkovi neprodleně po doručení výpovědi písemně potvrdit její přijetí a sdělit datum zániku důchodového spoření. (10) Penzijní společnost je povinna neprodleně po doručení výpovědi nebo uzavření dohody o skončení smlouvy oznámit správci Centrálního registru smluv den zániku důchodového spoření účastníka. Oznámení o zániku důchodového spoření účastníka se podává elektronicky způsobem stanoveným správcem Centrálního registru. Přílohou oznámení je kopie výpovědi nebo dohody o skončení smlouvy.“
Jiří Dienstbier
Uvažovat by se asi dalo o leckom, i o Martinu Povejšilovi. Je pravda, že je to dlouholetý kariérní diplomat, čili z tohoto hlediska kvalifikaci má, nyní šéfuje tedy stálé zastoupení České republiky při Evropské unii, či Evropské komisi a na druhou stranu, jak jsem říkal, výhodou například Pavla Merlíka je i výrazná politická zkušenost, což asi u Martina Povejšila trochu chybí.
Na základě veřejně dostupných informací hodnotíme výrok Jiřího Dienstbiera jako pravdivý.
Martin Povejšil se od roku 1990 pohybuje v diplomatických kruzích (byl např. velvyslancem v Chile nebo ve Španělsku a Andoře). Od září 2012 je stálým představitelem České republiky při Evropské unii v Bruselu. Jak vyplývá z jeho profesního životopisu, ve své kariéře pracoval pro Ministerstvo zahraničních věcí a věnoval se diplomacii. V politice - pokud ji považujeme za výkon veřejné funkce na základě voleb - nepůsobil.
Pavel Mertlík na rozdíl od Povejšila přímou politickou zkušenost má. V letech 1999-2001 byl ministrem financí ve vládě Miloše Zemana.
Tomio Okamura
Evropský parlament je skutečně jediným voleným orgánem, protože Evropská komise je vlastně dosazeným orgánem a další orgány jsou také byrokraticky dosazené.
Vzhledem k povaze hlavních institucí Evropské unie hodnotíme výrok jako zavádějící.
Evropský parlament je skutečně jedinou institucí EU, do které jsou zástupci přímo voleni evropskými občany. Nicméně označení všech ostatních institucí jako byrokraticky dosazených už se za přesné označit nedá. S tímto označením můžeme souhlasit u Evropské komise, kde naprostou většinu činnosti vykonávají úředníci. Další hlavní instituce Evropské unie - Evropská rada a Rada Evropské unie jsou však naopak zcela politické. Tvoří je zástupci národních exekutiv (premiéři či prezidenti v Evropské radě a ministři či jejich náměstci v Radě EU) jednotlivých členských států. Ti jsou sice primárně voleni do národních úřadů, činnost v orgánech EU je však v rámci popisu práce funkcí, do nichž byli občany zvoleni.
My máme 80 % exportu do zemí Eurozóny.
Česká republika v letech 2012 a 2013 vyvážela (.pdf - zdroj ČSÚ) do zemí Eurozóny zhruba 63 % svého exportu. V roce 2012 šlo přesně o 63,4 % z celkového vývozu, v loňském roce to pak bylo 62,8 %. Dodáváme, že Sobotkou zmíněných 80 % platí pro vývoz České republiky do všech členských zemí Evropské unie, nikoli pouze do zemí platících eurem.
Jaroslava Pokorná Jermanová
My jsme poměrně raritou vůbec v Evropě v tom, že máme neomezenou řečnickou dobu (pozn. při projednávání zákonů v Poslanecké sněmovně PČR). (čas 9:08)
Výrok zazněl z úst Jaroslavy Jermanové v pořadu Události, komentáře 4. března 2014 a z důvodu neexistence srovnávací studie, která by zahrnovala všechny evropské státy, ho musíme hodnotit jako neověřitelný. Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny rozlišuje několik typů jednání. Obecná rozprava pak v České republice skutečně není konkrétně časově omezena, nicméně interpelace členů vlády jsou ošetřeny tak, že např. délka ústní interpelace by neměla přesáhnout 2 minuty (§ 111, bod 6). Studie (.pdf) Parlamentního institutu z února 2012 porovnávající ošetření obecné rozpravy v ČR a dalších 17 zemích Evropy, dělí parlamenty do tří skupin:
-parlamenty s proporciálním přístupem k rozpravě, kde čas vyhrazený pro jednotlivé body je rozdělen podle síly mezi jednotlivé frakce (Německo, Rakousko, Polsko,...) - parlamenty s anglickým přístupem k rozpravě, kde se střídají řečníci z vlády, opozice a nezávislí poslanci a každý dostane stejný, přesně vymezený čas podle typu rozpravy, případně může být na žádost udělen čas navíc (Maďarsko, Malta,...) -parlamenty s omezenou řečnickou dobou, kde je pevně stanovený časový limit pro vystoupení (Slovensko, Švédsko, Estonsko,...) Česká Poslanecká sněmovna se podle § 59 Jednacího řádu může na podobném omezení usnést k jednotlivým bodům. Podobný přístup funguje např. v Dolní sněmovně britského parlamentu (House of Commons, strana 4), kde je však stanovení limitu pro rozpravu poměrně časté. Počet evropských zemí záleží na tom jak definujeme její hranice, nicméně i při užším pojímání hranic má stále kolem 40 států. Uvedená studie srovnává pouze 17 evropských zemí, což není dostatečně velký vzorek pro celoevropské srovnání. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
Andrej Babiš
DD: Pane vicepremiére, kdo bude nový eurokomisař? (...) AB: To se musíme domluvit v koalici a potom samozřejmě to závisí od dohody frakcí v Evropském parlamentu, protože ten taky má do toho, co říct, a potom tam čeká našeho kandidáta velice důležitý pohovor.
Evropský parlament má na složení Komise skutečně značný vliv. Evropský parlament nejdříve schvaluje předsedu Komise (spolu s Radou EU) a schvaluje potom také Komisi jako celek. Tomuto schvalování předchází slyšení v parlamentních výborech podobného zaměření jako portfolio budoucího Komisaře.
Komise je zodpověná Parlamentu, který ji případně může i odvolat.
Jednotlivé Komisaře pak nominují členské státy (obvykle vláda), portfolia rozděluje předseda Komise.
