Přehled ověřených výroků

Nepodařilo se nám dohledat přesný počet albánských zahraničních zpravodajů akreditovaných u evropských institucí, proto tento výrok označujeme za neověřitelný.

Na portálu Inside Europe je uvedeno, že počet albánských médií s akreditací je 12 (s odvoláním na zdroje z Evropské komise).

Nicméně tento počet nemusí odpovídat počtu zpravodajů reprezentující zemi v institucích EU. Například Česká republika má u evropských institucí akreditováno zástupce ze 7 médií, nicméně v současné době má zde stálé zpravodaje pouze Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář.

Výrok je hodnocen na základě dostupných informací jako zavádějící, protože princip partnerství byl zaveden již dříve než v Ondřejem Liškou zmíněném roce 2006.

Kohezní politika EU (nebo také Regionální politika či Politika hospodářské a sociální soudružnosti) v roce 2006 prošla v pořadí čtvrtou reformou (.pdf; str. 1-2), vztahující se k letem 2007-2013. Princip partnerství však do ní nebyl vnesen jako nový princip, nýbrž byl pouze reformován. K jeho zavedení došlo již v roce 1988 v rámci reformy strukturálních fondů. Spolu s ním byly vytvořeny principy adicionality, programování a koncentrace jakožto čtyři základní principy regionální politiky.

V rámci zmíněné reformy principu partnerství (článek 11) také nebyla zavedena povinnost veřejné správy či samosprávy žádat občany o konzultaci, co se týče čerpání finančních prostředků z EU. Jednalo se o rozšíření definice principu partnerství, kdy za partnery pro spolupráci byly uznány také subjekty zastupující občanskou společnost a nevládní organizace. Tato reforma tak konzultace se zástupci občanů nevynucuje, nýbrž umožňuje jejich zapojení se do spolupráce.

Každá měna skutečně potřebuje monetární a fiskální politiku. V případě České republiky zastává fiskální politiku vláda a parlament, ti stanovují sazby daní a výdajové rámce pro sociální dávky, dotace, ostatní transfery.

Monetární politiku pak zastává Česká národní banka, k udržování měnové stability používá měnové intervence nebo úrokové sazby či povinné rezervy bank.

Na evropské úrovni tuto funkci zastává Evropská centrální banka spolu s centrálními bankami členských zemí eurozóny. Fiskální politika je pak v rukou jednotlivých vlád, ačkoliv především na nepřímé daně mají předpisy EU značný vliv (minimální sazby DPH apod.), určitá koordinace existuje i pro daně přímé. Přesto jsou v sazbách daní v EU značné rozdíly, a to jak pro fyzické (strana 6), tak pro právnické osoby (strana 5).

Z uvedených tabulek je také vidět, že severské země mají zavedenou daňovou progresi. Jak se dočteme z doprovodného textu u daně z příjmu fyzických osob, k uvedeným národním daním se navíc platí daně municipální, což řadí země jako Švédsko a Finsko k zemím s nejvyšší mírou zdanění v EU.

Výhled na míru nezaměstnanosti v letech 2014 a 2015 byl zpracován například ve Střednědobém výhledu státního rozpočtu České republiky na léta 2014 a 2015 (.pdf), ve kterém je predikováno, že v roce 2012 stoupne nezaměstnanost na 7 %, v letech 2013 a 2014 dosáhne hodnoty mírně nad 7 % a v roce 2015 se vrátí mírně pod úroveň nezaměstnanosti v roce 2012 (graf 9, str. 19).

Dle měsíčního přehledu (.zip, soubor 2. Nez 2012_2014) podílu nezaměstnaných, vydávaného Ministerstvem práce a sociálních věcí, bylo dosaženo podílu nezaměstnaných ve výši 8,6 % v lednu 2014, což byla nejvyšší měsíční hodnota od roku 2012. V absolutním vyjádření se jednalo o 629,3 tis. nezaměstnaných, což překonalo nejvyšší počty v prosinci a únoru roku 2013 - 596,8 tis., resp. 593,7 tis. nezaměstnaných.

Podle grafu vývoje míry nezaměstnanosti od roku 1999 na serveru Kurzy.cz byla nejvyšší míra nezaměstnanosti v únoru 2004, kdy dosahovala hladiny 10,9 %. Avšak na přepočet počtu nezaměstnaných osob je hodnota 625 390 z únoru 2014 skutečně nejvyšší, přestože podíl nezaměstnaných nyní činní 8,6 %. Vliv na procentuální hodnoty má celkový počet obyvatel a změna metodiky výpočtu nezaměstnanosti z roku 2012.

Na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako pravdivý.

Je pravdou, že část příjmů státního rozpočtu je tvořena odvody zisků některých státních podniků, nicméně je to záležitostí až posledních let. K 1. srpnu 2013 byla totiž schválena novela zákona o státním podniku. Ta zavedla plnou moc státu nad zisky státních podniků a zároveň vytvořila mechanismy pro transfer těchto peněz do státního rozpočtu.

Zmiňované odvody 4 miliard korun ročně z podniku Lesy ČR pak byly umožněny až v návaznosti na tuto novelu. Miroslav Kalousek ovšem byl ministrem financí, budeme-li uvažovat o jeho posledním funkčním období na tomto postu, už od roku 2010. Jeho zmínka o tom, že každý rok rozpočtoval tuto částku, je tak poněkud nepřesná. Ačkoliv se tak zmiňované 4 miliardy z Lesů ČR skutečně v rámci úsporných opatření vlády měly promítnout do státních rozpočtů po roce 2013, musíme tento výrok hodnotit jako zavádějící.

Co se týká zmínky o ČEZu, tak zde skutečně v posledních letech dochází k využívání 55 až 60 % dividendy. Je ovšem nutné poznamenat, že ČEZ není fakticky státním podnikem a nebyl tak limitován před zavedením zmiňované novely.

"Normy kolizní řeší střet dvou právních řádů. Regulují právní vztahy s tzv. cizím prvkem. Stanoví dle práva kterého státu je třeba postupovat v rozmanitých
právních vztazích s cizím prvkem. Tímto cizím prvkem může být např.
předmět právního vztahu (kupř. nemovitost na území jiného státu)." (Jaromír Harvánek - Teorie práva, str. 163)

Takovou kolizní normou je také Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení. Dle harmonogramu bylo toto nařízení Radě EU předáno 15. října 2009 a ta se jím zabývala na svých zasedáních 3. dubna 2010, 9. června 2011 a 14. prosince 2011. Schváleno bylo 7. června 2012.

Tisková zpráva Evropské komise obsah tohoto nařízení shrnuje následovně: "Nový právní předpis významně zjednoduší dědická řízení s mezinárodním prvkem, neboť obsahuje jediné kritérium, na jehož základě se určí jak příslušný orgán, tak rozhodné právo pro taková dědictví: tímto jediným kritériem je obvyklé místo pobytu zesnulého. Umožňuje také občanům, aby s plnou právní jistotou rozhodli o své pozůstalosti. Právní předpis rovněž zavádí evropské dědické osvědčení, jež lidem umožní prokázat bez dalších formalit status dědice či správce dědictví po celém území Unie. Tato novinka představuje významný pokrok oproti stávající situaci, kdy občané jen velmi těžce uplatňují svá práva. Výsledkem budou rychlejší a levnější řízení, která občanům ušetří čas a peníze vynakládané na právní poplatky." (.pdf)

Vzhledem k tomu, že Jiří Pospíšil byl v období mezi 13. červencem 2010 a 27. červnem 2012 ministrem spravedlnosti, a zastupoval tak Českou republiku na zasedání Rady EU, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jako jednu ze svých priorit si úpravu kolizních norem dědického práva vetkl Jiří Pospíšil již jako ministr spravedlnosti v době našeho předsednictví v Radě EU.

Vyjádření Richarda Falbra přinesl zpravodajský list ČTK České noviny 3. února 2014.

Na začátku je třeba zdůraznit, že na rozdíl od Richarda Falbra ponecháme hodnocení jestli je Hashim Thaçi podezírán právem nebo nikoli na rozhodnutí soudu. Hodnotili jsme tedy pouze faktickou část výroku, která je pravdivá - Hashim Thaçi je totiž skutečně je podezřelý z napojení na organizovaný zločin, z obchodování s lidskými orgány a z dalších zločinů.

Hashim Thaçi byl obviněn z toho, že byl v 90. letech jednou ze špiček organizovaného zločinu v Kosovu. Měl být zapojen - mimo jiné - do obchodu s lidskými orgány. To tvrdí zpráva (anglicky) vypracovaná pro Radu Evropy, kterou vypracoval Dick Marty, a která byla předložena 12. prosince 2010. Sám Dick Marty k Thaciho obvinění řekl následující: „Netvrdím, že Thaci osobně řídil obchodování s orgány. Nedokážu si ale představit, že by o tom nevěděl."

Z únosů a obchodu s lidskými orgány byl Thaçi obviněn také již v roce 2008 bývalou žalobkyní Mezinárodního soudního tribunálu v Haagu pro zločiny spáchané v bývalé Jugoslávii Carlou del Ponte. Soud pod patronátem Evropské unie dosud nerozhodl.

Jednání ohledně TTIP (Transatlantic Trade and Investment Partnership, Translatlantické obchodní a investiční partnerství) započala v roce 2013 a očekává se, že by mohla být dokončena do dvou let.

Z uniklého návrhu (.pdf, anglicky, str. 46-47) bodů k jednání vyplývá, že bylo plánováno zavedení tzv. investor-state principu řešení sporů. To by znamenalo, že jednotlivé společnosti by byly iniciátory řešení sporů, resp. by vznášely stížnosti na jednotlivé státy (či EU jako celek). Nejednalo by se tedy o jednání na úrovni dvou států.

Z dostupných vyjádření Evropské komise však vyplývá, že zmíněná situace nevpuštění na trh s nabídkou nekvalitních výrobků (tedy problematika ochrany spotřebitele, životního prostředí a zdraví) by neměla být předmětem sporů, protože daná smlouva by se měla zaměřit spíše na technická specifika (.pdf, anglicky, str. 5-6) výrobků a služeb a nikoliv na rušení regulace směřující k vyšší úrovni ochrany spotřebitele, životního prostředí a zdraví.

Celý proces dohadování smlouvy TTIP je však stále v běhu, nejsme schopni předpovědět výsledný kompromis a také to, zda ne/povede k Bartošem zmíněné možnosti žalovat jednotlivé členské země ze strany USA. Konkrétní tlak Spojených států při dohadování zmíněného dokumentu, jak o něm předseda Pirátů mluví, není možné z veřejně dostupných zdrojů korektně popsat a výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok předsedy vlády je hodnocen jako zavádějící. Správně Sobotka popisuje možné problémy s čerpáním evropských prostředků, jež mohou nastat v souvislosti s nepřijetím novel služebního zákona či novely o EIA. Sobotka však také tvrdí, že tyto problémy již byly překonány, což není korektní, neboť byť má vláda v úmyslu skutečně v žádoucích termínech služební zákon přijmout, prozatím se tak nestalo.

Zmiňovaný služební zákon (jeho absence) je dlouhodobě popisován jako možná překážka budoucího čerpání fondů EU. Česká republika je jedinou zemí EU, která podobný zákon prozatím nemá (doplňme, že zákon byl již schválen, nicméně dlouhodobě je odkládána jeho účinnost).

Co se týče novely zákona EIA, o situaci informoval v září 2013 týdeník Euro: "Evropa v dokumentu sice nic o zastavení proudu dotací přímo neříká, ale mezi řádky to vyčetli jak odborníci z neziskových organizací, tak ministerstvo dopravy, kterého se problém týká asi nejvíce. „Podle mého názoru to velmi pravděpodobně může tento výsledek přinést. Řízení nemíří přímo na proud dotací, ale řada evropských plateb je podmíněna dodržováním evropských předpisů. Kdyby ty naše přejaté nebyly s těmi evropskými v souladu, byl by to důvod pro zastavení dotací,“ říká právník Pavel Černý z Ekologického právního servisu." Týdeník rovněž uvádí, že vláda byla o situaci informována již 25. dubna, avšak z důvodu pádu vlády se již nepodařilo problém vyřešit.

K tomuto tématu se týdeník Euro znovu vrátil 3. března 2014. "Že nejde jen o plané „bububu“, potvrdili nespokojení komisaři naposledy letos v lednu, když rázně odmítli český návrh, že prekérní situaci vyřeší provizorně do poloviny roku a definitivně do dvou let. Zároveň se Unie několikrát pokusila rozpohybovat laxní Čechy upozorněním, že bez správného zakomponování evropské směrnice EIA do právního řádu neuzavře Dohodu o partnerství. To by znamenalo, že stávající dotace na stavby zastaví a zároveň nezačne posílat eura na nové programové období pro roky 2014 až 2020."

Podle článku České pozice probíhalo do 29. dubna 2014 připomínkové řízení. Evropská komise požaduje, aby novela nabyla účinnosti 1. ledna 2015. Návrh zákona (.pdf) skutečně počítá s účinností od 1. ledna 2015. Dle Plánu legislativních prací vlády by měl být návrh předložen v červnu 2014.

Problematickou částí výroku premiéra je ta, kdy hovoří o tom, že se vládě již povedlo zabránit pozastavení dotací. Ani zákon o státní službě ani novela zákona EIA ještě neprošly legislativním procesem, i když je nesporné, že vláda má jejich přijetí v úmyslu.

Výrok ministra financí Andreje Babiše hodnotíme na základě informací ze stránek Ministerstva financí ČR jako zavádějící. V roce 2009 byl schodek státního rozpočtu skutečně téměř 200 miliard. Nicméně od té doby se jej až do roku 2013 dařilo postupně snižovat až na částku 81,3 mld. Kč. Navrhované schodky pro rok 2014 i pro nadcházející léta 2015–2017 se pohybují ve vyšších částkách. Nejedná se tedy navíc o kontinuální snižování. Andrej Babiš zmiňuje u schodku státního rozpočtu pro rok 2009 číslo " skoro 200 miliard ". Ministerstvo financí ve svých statistikách eviduje schodek rozpočtu ve výši 192,4 mld. Kč, což skutečně odpovídá zmiňovanému údaji. Podle závěrečného účtu pro rok 2009 (kapitola I. Souhrnné hodnocení výsledků hospodaření státního rozpočtu) byl původně schodek státního rozpočtu plánován na výši 38,1 mld. Kč a později schváleno navýšení na 52,2 mld. Kč. Do takové situace však zasáhla světová ekonomická krize, jak také uvádí zmíněný závěrečný účet: " Nepříznivý výsledek hospodaření státního rozpočtu vychází především z neplnění inkasa daní z příjmů a příjmů z pojistného na sociální zabezpečení, kde se projevil velký rozdíl mezi schváleným rozpočtem, který byl postaven na růstu HDP o 4,8 % a současnou ekonomickou realitou (způsobenou celosvětovou krizí), která představuje v České republice poměrně výrazný pokles HDP za celý rok 2009." Vývoj schodku státního rozpočtu je patrný v následující tabulce:

Rok 200920102011201220132014201520162017 Saldo v mld. Kč -192,394*-156,416*-142,771*-101*-81,264*-112**-100***-100***-95***Zdroje: * Tisková zpráva Ministerstva financí ČR ze dne 7. ledna 2014 ** Podle zákona 475/2013 o státním rozpočtu ČR (.pdf, str. 2, §1) *** Návrhy podle informací ze stránek Vlády ČR Přehlednou tabulku se zdroji od roku 1990 uvádí také Wikipedie. Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že ačkoliv se skutečně jedná v letech 2015–2017 o nižší schodek státního rozpočtu oproti uvedenému roku 2009, patrné je jeho snižování již za předchozích let. Přestože navrhované schodky státního rozpočtu na roky 2015–2017 jsou nižší než v roce 2009, nejedná se o kontinuální snižování. Nejnižší výše od roku 2009 schodek prozatím dosáhl v roce 2013. Výrok na základě výše zmíněných údajů hodnotíme jako zavádějící. Na závěr připojujeme funkční období jednotlivých ministrů financí od roku 2007:1. Miroslav Kalousek: 9. ledna 2007 – 8. května 2009 (II. vláda Mirka Topolánka)2. Eduard Janota: 8. května 2009 – 13. července 2010 (vláda Jana Fischera)3. Miroslav Kalousek: 13. července 2010 – 10. července 2013 (vláda Petra Nečase)4. Jan Fischer: 10. července 2013 – 29. ledna 2014 (vláda Jiřího Rusnoka)5. Andrej Babiš: 29. ledna 2014 – současnost (vláda Bohuslava Sobotky)