Přehled ověřených výroků

Neověřitelné

Výrok jako celek hodnotíme jako neověřitelný, neboť jsme nenašli relevantní informace o zmíněném upozorňování v roce 2008 ze strany klub KSČM, který měl být v této činnosti osamocen.

Státní podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie zavedl v roce 2005 speciální zákon č. 180/2005 Sb. (pdf.), ve kterém byly také vyhlášeny dotační podmínky a garantované výkupní ceny pro solární elektrárny.

Hlasování o výše zmíněném návrhu zákona proběhlo následovně:

Výsledky 513. hlasování podle politických klubů:

Politický klub

PRO

PROTI

zdržel se

celkem

ČSSD

57

0

2

59

ODS

0

42

6

48

KSČM

22

1

10

33

KDU-ČSL

17

1

0

18

US-DEU

6

0

17

nezařazení

1

00

1

celkem

103

4419

166

Na základě výsledků hlasování je vidět, že schválení tohoto zákona bylo v režii ČSSD, KSČM a KDU-ČSL. Všichni přítomní poslanci za ODS (mimo těch, co se zdrželi) hlasovali proti tomuto návrhu.

Vyhlášené dotační podmínky vedly zejména v letech 2009 a 2010 k prudkému nárůstu výstavby solárních elektráren od malých až po velkoplošné, který způsobil hrozbu zdražení elektrické energie pro odběratele ve státě o desítky procent. Kritická situace vedla vládu k tomu, že nechala v režimu legislativní nouze v září 2010 schválit novelu zákona, která pro další nově postavené solární elektrárny, zejména velkoplošné, podporu značně omezuje. Pro tento návrh hlasovaly strany napříč politickým spektrem. Elektrárny postavené do konce roku 2010 však mají zaručeny extrémně zvýhodněné výkupní ceny elektřiny na dobu 20 let. Zákon pak byl od 1. ledna 2013 nahrazen zákonem č. 165/2012 Sb. (pdf.), o podporovaných zdrojích energie.

Nepodařilo se nám dohledat informace, které by potvrzovaly či vyvracely, že KSČM byla jediným politickým klubem, který (od r.2008) upozrňoval na tento zákon, jakožto špatně nastavený. Podíváme-li se např. na vystoupení samotné poslankyně Konečné v Poslanecké sněmovně za rok 2008, zjistíme, že ona osobně tuto problematiku ve svých vystoupeních neřešila. Nicméně nelze vyloučit, že zmíněnou otázku neotevřen jiný poslanec KSČM a to jak ve Sněmovně, tak i mimo ni.

Mediální zmínku o této problematice lze dohledat v Parlamentních listech z 18. března 2010 ze článku samotné poslankyně Konečné. Ta upozorňuje na to, že " Již při projednávání zákona v roce 2005 byli poslanci upozorňováni na rizika spojená s nastavením nepřiměřeně vysokých výkupních cen. Tehdejší oponenti byli automaticky označováni za antiekology a díky tomuto tlaku byly jejich hlasy úspěšně umlčeny."

Je však otázkou, když již při schvalování byli poslanci na tato rizika upozorňováni, proč pro zákon hlasovalo 22 poslanců KSČM a proti byl jen 1.

Nicméně ani tato zmínka nedokládá, že klub KSČM jako jediný na problém již v roce 2008 upozorňoval. Výrok jako celek je tedy hodnocen jako neověřitelný a to právě z toho důvodů, že jsme nedohledali fakta o postojích klubů v PSP k této věci v roce 2008.

Neověřitelné

Nepodařilo se nám dohledat, že by se Zdeněk Žák někdy v minulosti vyjadřoval k problematice vybírání mýtného.

Řada politiků, například i Jiří Rusnok, se vyjadřovali k této problematice. Jedná se především o nevýhodnost smlouvy státu s firmou KAPSCH, na což poukázal například i NKÚ. Existuje zde celá řada problematických částí této spolupráce. Vyjádření Zdeňka Žáka se nám nepodařilo dohledat.

Pravda

Jan Zahradil se při hlasování o Lisabonské smlouvě v Evropském parlamentu hlasování zdržel (.pdf, s 76).

Martin Schulz

My máme miliardy v bankách, ale děti nemají práci.
Otázky Václava Moravce, 16. března 2014
Neověřitelné

Podle posledních dat Eurostatu za leden 2014 je nezaměstnanost lidí do 25 let (strana 5) v Evropské unii v průměru více než 23 %, například ve Španělsku je bez práce více než polovina mladých lidí. Co se týče miliard v bankách, v souvislosti s blížícími se zátěžovými testy v Eurozóně se o bankách hovoří jako o podkapitalizovaných. Přesnější čísla se nám však dohledat nepodařilo a výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Nepravda

Prezident Miloš Zeman se takto vyjádřil pro Českou televizi 27. 10. 2013.

Doba formování nové výkonné vlády v Belgii trvala 589 dní (ang.), od 26. dubna 2010 do 6. prosince 2011. Trvala tedy zhruba 19 měsíců, nikoli celé dva roky, výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Část výroku, kde prezident Zeman hovoří o „nejšťastnějším" období ekonomiky, je velmi subjektivní a v hodnocení proto nehraje roli, nicméně poskytujeme k tomu krátký komentář:

Pokud bychom si vzali jako měřítko růst reálného HDP, tak Belgie skutečně rostla. Dle Eurostatu bylo tempo růstu v roce 2010 2,3 % HDP a 1,8 % v roce 2011. Tento vývoj lze skutečně vysvětlit absencí (ang.) vládních škrtů a dalších úsporných opatření, která by měla na ekonomický růst negativní vliv. Projevila se také indexace (ang.) důchodů a platů státních zaměstnanců při zvyšující se inflaci. To se však společně s absencí úsporných opatření projevilo na bilanci veřejných rozpočtů (-3,7 % HDP v letech 2010 a 2011). A tak v roce 2011 stoupl hrubý veřejný dluh Belgie na 98 % HDP, což se odrazilo spolu s vládní krizí na zhoršení ratingového hodnocení Belgie na finančních trzích.

Faktem také je, že v předkrizovém období belgický HDP rostl i více – např. v r. 2006 tempem 2,7 % a v r. 2007 2,9 %.

Zavádějící

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Sice existoval příklad politika, který bral plat, i když nastoupil vězeňský trest, jednalo se však pouze o jediného politika, navíc novelou zákona možnost pobírání platu v takové situaci již byla zrušena.

Konkrétně se jedná o případ bývalého poslance ODS Romana Pekárka, jenž byl pravomocně odsouzen na 5 let za korupci. Ve vězení pak Pekárek ještě pobíral 56 tisíc Kč měsíčně jako základní plat plus poslanecké náhrady, které mohou činit až 40 tisíc měsíčně.

Dalším příkladem mohl předseda Okamura myslet také kauzu Davida Ratha. Ten byl držen rok a půl ve vazbě, kde pobíral také mimo jiné poslanecký plat. Rozdíl oproti případu Romana Pekárka je, že ve vazbě se stále dodržuje princip presumpce neviny. Pokud tedy není politik pravomocně odsouzen, plat pobírat může.

Pravda

Pavel Bělobrádek skutečně mluvil o možnosti neúčasti Lidovců ve vládní koalici, tudíž hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na tiskové konferenci, po jednání v Lidovém domě 12. listopadu, připustil Pavel Bělobrádek, že ve hře jsou tři varianty - účast Lidovců na vládě, jejich podpora menšinovému kabinetu nebo odchod do opozice - informovala o tom ČTK (Eurozprávy).

Nepravda

Není pravdou, že by se Evropská úmluva o lidských právech (.pdf) netýkala imigrantů.

Úmluva zavazuje signatářské státy dodržovat a zajišťovat práva a svobody v ní obsažené, mezi nimi i článek 8 upravující právo na respektování rodinného a soukromého života. Článek první pak říká, že „Vysoké smluvní strany přiznávají každému, kdo podléhá jejichjurisdikci, práva a svobody uvedené v Hlavě I této Úmluvy".Nejde tedy jen o občany signatářských států.

Imigranti, kteří vstoupí na území státu (tedy i ti, co se vylodili na břehu, o kterých Klára Samková mluvila) spadají pod teritoriální jurisdikci dané země, a tím pádem je signatářský stát povinován chovat se k nim v souladu s Úmluvou. V opačném případě jsou imigranti za splnění podmínek podání aktivně legitimováni k podání žaloby k Evropskému soudu pro lidská práva, a to na stát či státy, které se takto nechovaly.

Dokladem o aplikaci této interpretace jsou například četné příklady ve Spojeném království, které tuto problematiku jako země s množstvím imigrantů dlouhodobě diskutují. Imigranti čelící deportaci se často a úspěšně odvolávají na své právo na rodinný život dané právě článkem 8.

Článek 8 se tedy imigrantů bezpochyby týká a zároveň je velmi dobře aplikovatelný v případech, kdy mají v daném státě rodinné zázemí. Proto výrok Kláry Samkové hodnotíme jako nepravdivý.

Pravda

Na základě informací ze stránek Evropského parlamentu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Oldřich Vlasák je členem Výboru pro regionální rozvoj do jehož gesce patří záležitosti e) vztahů s Výborem regionů, organizacemi pro meziregionální spolupráci a s orgány místní a regionální samosprávy.

To, do jaké míry (např. v komparaci s jinými kolegy) europoslanec prosazuje zkušenosti a názory zastupitelů, starostů a hejtmanův v Bruselu, zhodnotit neumíme. Můžeme však konstatovat, že na půdě parlamentu vyvíjí činnost, která se věnuje regionální problematice. Jako příklady uvádíme například jeho vystoupení v rozpravě z 20. listopadu 2013 nebo 19. listopadu 2013 a zprávu o regionální politice jako součásti širších systémů státní podpory.

Pravda

Celkově 7 členů Rusnokovy vlády kandidovalo ve volbách na kandidátních listinách politických stran. V jednotlivých volebních obvodech níže jmenovaní vedli vyjma ministryně spravedlnosti a ministra práce kandidátky "své strany". Nejvíce ministrů se ucházelo o hlasy za SPOZ (5), dále jeden za KDU-ČSL a jedna za ČSSD, jmenovitě se jedná o:

Martin Pecina – ministr vnitra (SPOZ)

František Koníček – ministr práce a sociálních věcí (SPOZ)

Miroslav Toman – ministr zemědělství (SPOZ)

František Lukl – ministr pro místní rozvoj (SPOZ)

Zdeněk Žák – ministr dopravy (SPOZ)

Tomáš Podivínský – ministr životního prostředí (KDU-ČSL)

Marie Benešová – ministryně spravedlnosti (ČSSD).