Přehled ověřených výroků

Od padesátých let minulého století je oficiální státní ekonomickou doktrínou a ideologií Severní Korey tzv. čučche (ang. juche), což se dá volně přeložit jako ideologie absolutní soběstačnosti (ať už v rovině politické nebo ekonomické). Tato ideologie se postupem času stala v KLDR téměř náboženstvím.

Jak vyplývá z uvedených faktů, Severní Korea se pokouší o soběstačnost přes půl století, což potvrzuje pravdivost tvrzení Hynka Fajmona.

Názory na nadužívanost vazby se liší a data International Centre for Prison Studies o počtu vazebně stíhaných je možné interpretovat několika způsoby, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

V České Republice (záložka „Further information“) je vazebně stíhaných 14 % ze všech vězňů, zatímco v Německu jich je 17 %, ve Švédsku 24 %, ve Francii 25 % a v Norsku 29 %. Česko má tedy v mezinárodním srovnání nízké počty vazebně stíhaných v poměru k vězněným.

Pokud je však český počet vězňů způsoben tím, že jsou celkově nadužívány tresty odnětí svobody, je potřeba sledovat i míru vazebně stíhaných v populaci. ČR se zahraničí v počtu vazebně stíhaných výrazně nevymyká; zvláště poté, co jejich počet klesl za třináct let o více než polovinu. Na 100 000 obyvatel má nyní Česko 22 vazebně stíhaných, Německo 14, Švédsko 16, Norsko 21 a Francie 25.

V poměru na počet obyvatel je tedy sice v Česku o polovinu více zadržovaných ve vazbě než v Německu, avšak při více než dvojnásobném počtu uvězněných. Určení, zda je česká vazba proti německé nadužívaná tudíž závisí na měřítku, k němuž jsou data vztahována.

Počty neoprávněně držených ve vazbě se v tuzemsku bohužel neevidují. V roce 2012 zůstávalo ve vazbě déle než půl roku 300 lidí, do jednoho roku 156 a do dvou let 204 osob. Déle než dva roky ve vazbě žilo 33 obviněných.

Helsinský výbor spolu s dalšími organizacemi přitom vyjádřil své „znepokojení nad nedostatkem konkrétních aktivit směřujících k reformě evropského systému vazby“ a žádal, aby se stanovily „společné minimální standardy pro užívání vazby. Systém vazby v členských státech EU se musí neodkladně reformovat, aby se ukončil tento neopodstatněný a často svévolný postih a zásadní porušení práv, které způsobuje.“

Po roce 2000 a velkém poklesu počtu vazeb však Výbor nezdůrazňoval nadužívání vazby jako specifického základního problému české justice. Varoval naopak před nadužíváním trestů odnětí svobody a upozorňoval na špatné podmínky ve vazebních věznicích.

Výzkum Fair Trials International (.pdf, str. 3) za hlavní problémy české vazby považuje její délku a přeplněnost věznic; o nadužívání se nezmiňuje.

Debata o vazbě se otevřela už v roce 2005 po sedmiměsíčním zadržováním Bohumila Kulínského. Tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec i někteří další politici považovali používání vazby v české justici za excesivní. Nejvyšší státní zastupitelství na to reagovalo poukazem na to, že počet vazebně stíhaných klesl za pět let na polovinu.

Výrok je hodnocen na základě informací z Mladé fronty DNES a ČTK jako pravdivý.

Jindřich Forejt, šéf protokolu Hradu, se na konci roku dostal do pozornosti médií s jeho údajným užíváním vysokoškolských titulů, kterých nikdy nedosáhl. Shrnující text je dostupný např. na serveru Idnes.cz.

Miloš Zeman mluví o výjimce z vysokoškolského vzdělání. O této výjimce a její nutnosti pro Forejta informuje v článku Chlubí se prestižní školou, žádnou však nedostudoval Mladá fronta DNES 19. prosince 2013. Výňatek z tohoto článku, který je dostupný pouze v tištěné podobě, lze dohledat na webu Deník.cz (zdroj ČTK).

Citujeme: " Vládní nařízení o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě hovoří jasně: protokolář by měl mít vysokoškolský titul. Alespoň s ohledem na finanční ohodnocení. Měsíčně v průměru bere zhruba 80 tisíc korun, přitom všichni, kteří jsou zařazeni ve třinácté platové třídě, musí mít magisterský titul.Zaměstnavatel může udělit výjimku až na čtyři roky. Je tedy velmi pravděpodobné, že ji dostává i Forejt. Hrad tuto informaci nepotvrdil, ale ani nevyvrátil.‚Všechny zákonem dané podmínky jsou samozřejmě dodržovány,‘vzkázal jen mluvčí Hradu Jiří Ovčáček.Na dotazy, zda Hrad bude mlžení Jindřicha Forejta nějakým způsobem řešit, už neodpověděl."

Předseda vlády by musel ochranku výslovně odmítnout, nezjistili jsme pak, že by to kromě Nečase některý premiér udělal.

Zákon o Policii ČR dává vládě možnost (§49) stanovit seznam ústavních činitelů s nárokem na ochranu. Vláda svým nařízením (č. 468/2008 Sb., dříve č. 138/1998 Sb.) nejméně posledních 15 let premiéra do tohoto seznamu osob zařazovala. Vládní nařízení pak vůbec nepočítají s možností odmítnout, v praxi je však ochrana na souhlasu osoby závislá a právě Petr Nečas (Lidovky.cz) ji díky tomu odmítnout mohl.

Nepodařilo se nám dohledat, že by služby Útvaru pro ochranu ústavních činitelů odmítl nějaký další předseda vlády ČR. Kupř. Jiřího Paroubka měla ochranka hlídat ještě několik měsíců po demisi (Novinky.cz). Soudíme tedy, že Nečas opravdu představoval výjimku.

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat ani statistiky ztrát státního rozpočtu v souvislosti s karuselovými obchody ani potvrzení bližšího vztahu mezi výběrem mýta a bojem proti karuselovým podvodům.

Karuselové obchody jsou jedním z největších problémů při výběru daní. Jde o nelegální daňový únik spojený s neodváděním DPH fiktivními firmami. Proti těmto podvodům může stát bojovat rychlejší a efektivnější kontrolou odvodů DPH nebo tzv. reverse charge mechanismem (pdf., s.8), kdy za odvod daně odpovídá konečný odběratel, který si ji může později uplatnit jako odpočitatelnou položku. Vzhledem k tomu, že jsou tyto podvody velmi obtížně odhalitelné, nelze z nich vzniklé ztráty rozpočtu vyčíslit.

Na Slovensku funguje od 1. 1. 2010 systém satelitního mýtného, který umožňuje zdanit nákladní automobily a autobusy nad 3,5 tuny. Bohužel se nám však nepodařil dohledat žádný důkaz o možné souvislosti mezi efektivním výběrem mýta a bojem proti karuselovým podvodům. Bez důkazu vztahu mezi mýtem a karuselovými podvody a bez odhadů ztrát státního rozpočtu musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Svobodní své kandidáty vybírají skutečně v primárních volbách. Před letošní kampaní jich vyžili také, což lze dokládat ze samotného webu strany. Ve stanovách (.pdf) Svobodných jsou body zabývající se volbami ve straně také. Obecný princip hlasování je popsán následovně:

"Volby se konají elektronicky (korespondenčně) s prodlouženou dobou hlasování tak, aby bylo umožněno hlasování všem, kdo mají právo hlasovat. Zvoleni jsou ti, kdo získali nejvyšší počet odevzdaných platných hlasů bez ohledu na počet hlasujících. Je-li počet kandidátů menší nebo roven počtu volených, hlasuje se o každém kandidátovi zvlášť „pro návrh“ a „proti návrhu“, vtakovém případě je kandidát zvolen, pokud variantu „pro návrh“ podpoří více hlasujících."

Tento výrok zazněl po schůzce Andreje Babiše s prezidentem Milošem Zemanem na Hradě, v období před jmenováním členů vlády.

Výrok hodnotíme v kontextu tvrzení Miloše Zemana, že služební zákon nevyžaduje lustrační osvědčení od ministrů.

Služební zákon 218/2002 z roku 2002 ani současná novela služebního zákona, projednávaná ve Sněmovně, otázku lustrační zákon skutečně sama o sobě neupravuje. Otázka lustrací je řešena až doprovodným zákonem č. 309/2002, který upravuje lustrační zákon tak, že z jeho působnosti vyjímá členy vlády (část 47.). Doprovodný zákon zde odkazuje na § 9 odst. 1 služebního zákona, který hovoří o „představených" pracovnících, v odst. 3 jsou pak vyjmenovány služební místa určená pro představené a ministerská pozice mezi nimi chybí. Samotný zákon o státní službě tedy skutečně žádný vliv na lustrační zákon nemá, tento vliv je zprostředkován až zákonem doprovodným.

Právě tento zákon skutečně Miroslav Kalousek celkem 2x (12. března a 13. června 2002) v hlasování podpořil.

Služební zákon byl v Poslanecké sněmovně projednáván poprvé 1. března 2001 a nikoli 12. března 2002, jak tvrdí Andrej Babiš (tehdy prošel třetím čtením ve Sněmovně). Kvůli této chybě a nepřímé souvislosti služebního zákona se zákonem lustračním hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Na základě nedostatečného množství dostupných informací o současných snahách v rámci společné zemědělské politiky hodnotíme výrok Miroslava Ransdorfa jako neověřitelný.

Společná zemědělská politika (SZP) je jednou z nejvýznamnějších forem spolupráce v rámci Evropské unie a skládá se ze dvou pilířů. První pilíř primárně zajišťuje společnou organizaci trhu a přímé platby zemědělcům, kdežto druhý zahrnuje politiku rozvoje venkova. Pomocí tzv. modulace se přesunují finanční prostředky z prvního do druhého pilíře. Bohužel se nám informace o současném zájmu zachránit I. pilíř SZP přesunutím prostředků nepodařilo najít. O dané problematice nehovoří ani nejnovější zpráva o finanční strategii SPZ v letech 2014–2020.

Ústava Ruské federace z roku 1936, platná právě i v roce 1954, kdy došlo k připojení oblasti Krymu k Ukrajině, vysvětluje ve svém článku 18, že ke změně území nemůže dojít bez souhlasu dané svazové republiky.

Jakkoliv byl v té době právní systém relativní, vedení SSSR deklarovalo souhlas obou stran (ukrajinského i ruského parlamentu), tudíž připojení neodporovalo ústavním normám. Zdroje se ovšem v této oblasti rozchází, objevují se jak souhlasné názory, tak ty, které tvrdí, že k souhlasu nedošlo a jednání bylo jen jednostranné.

Nebyla porušená žádná jiná norma tehdejší ústavy, ústavně vyžadováno nebylo ani referendum. Přesto hodnotíme výrok jako neověřitelný, neboť nejsme v tomto případě korektně schopni posoudit, zda bylo připojení Krymu v roce 1954 konformní se sovětskou ústavou.

Výrok Andreje Babiše hodnotíme jako pravdivý, veřejné zdroje dokládají jeho časové vymezení vyjednávání o budoucí vládě.

V neděli 10. listopadu začala povolební vyjednávání týmů sociální demokracie a hnutí ANO.

Krátce před začátkem schůze uvedl předseda ČSSD Bohuslav Sobotka: „Je to vlastně první jednání širších vyjednávacích týmů po volbách. Já jsem se zatím s panem Babišem viděl jenom jednou od voleb do Poslanecké sněmovny, takže předpokládám, že dnes budeme hlavně mluvit o struktuře dalšího jednání“.

O výsledcích svých jednání chtějí vyjednavači ČSSD a hnutí ANO seznámit lidovce. S KDU-ČSL, možným třetím koaličním partnerem, zasednou poprvé, a to ve Sněmovně po skončení zasedání nových poslanců.

Po schůzi sněmovny dnes (25. listopadu) začnou první trojstranná jednání mezi ČSSD, hnutí ANO a lidovci.