Máme zde země, kde je 50 % mladých lidí bez práce.
Data Eurostatu (.pdf) za rok 2013 ukazují, že v Řecku (58,6 %) a Španělsku (55,7 %) přesáhla úroveň nezaměstnanosti mezi lidmi do 25 let polovinu v celé sledované skupině, Chorvatsko je pak těsně pod touto hranicí (49,9 %). Výrok Schulze je tedy pravdivý.
Když se podíváme na hospodářství vaší země, uvidíte, jak úzce je svázané s hospodářstvím německým, hospodářstvím rakouským.
Vývoz České republiky do Spolkové republiky Německo tvořil v roce 2012 31,4 % (.pdf) celkového objemu vývozu. Spolková republika Německo byla v tomto roce největším příjemcem českého dovozu.
Dovoz ze Spolkové republiky Německo tvořil v roce 2012 25,3 % (.pdf) celkového dovozu do České republiky. Spolková republika Německo byla v tomto roce největším dovozcem zboží do České republiky.
Vývoz do Rakouské republiky tvořil v roce 2012 4,6 % (.pdf) celkového objemu vývozu. Rakouská republika byla v tomto roce na šestém místě.
Dovoz z Rakouské republiky tvořil v roce 2012 3,2 % (.pdf) celkového dovozu do České republiky. Rakouská republika byla v tomto roce na osmém místě dovozu do České republiky.
Spolková republika Německo tvořila v roce 2012 největšího dovozce do České republiky a byla i největším příjemcem českého vývozu. Rakouská republika je poměrně stabilním hospodářským partnerem České republiky, ale nepatří mezi ty, s kterými bychom byli úzce svázáni.
Na základě těchto skutečností musíme výrok hodnotit jako zavádějící.
Neexistuje již, chvála Bohu, ani dovozní ani vývozní monopol státu a neexistují ani k tomu účelu zřízené podniky zahraničního obchodu, kde začínal Andrej Babiš.
Stát si monopol na obchod se zahraničím udržel do roku 1989. Obchod se zahraničím realizovaly podniky zahraničního obchodu (PZO), které fungovaly na základě zákona č. 119/1948 Sb. o státní organizaci státního obchodu a mezinárodního zasilatelství. Andrej Babiš a jeho spojení s PZO podle webu nasipolitici.cz: " Mezi roky 1985–1991 zastupoval PZO Petrimex v Maroku. V letech 1991–1995 působil ve funkci ředitele obchodního oddělení 32 PZO Petrimex ".
Ale na druhou stranu také bych chtěla zamezit tomu, aby se tady na Evropskou unii kde kdo vymlouval, že nám to zlý Brusel přikazuje a vlastně to velmi často vůbec není pravda a je to jenom potupná záminka.
Klára Samková ve svém faktickém výroku naráží na problematiku tzv. gold-platingu. Ten popisuje stav, kdy dochází k nežádoucímu rozšiřování obsahu Směrnic Evropské unie.
Důvody pro tuto cestu "implementace" evropské legislativy shrnuje článek uveřejněný na serveru EurActiv.cz. Jedná se např. o situaci, ve které Unie i národní vláda připravují ve stejné době předpis v totožné oblasti. Dále pak dochází ke gold-platingu v souvislosti s tím, že řada směrnic výslovně počítá s možností přísnější úpravy oblasti ze strany členského státu. Méně častým je pak stav, kdy EU řeší určité vztahy ve vymezené oblasti a české právo dosud nemá předmětnou úpravu ani v širší oblasti.
Článek také zmiňuje samostatnou oblast snah o to "schovat" za evropskou legislativu jinak obtížně prosaditelné vnitrostátní záměry.
Jako klasický příklad "českého" gold-platingu poslouží např. "koblihová vyhláška" (nutně upozorňuje tento článek na serveru Idnes.cz, či komentář uveřejněný na E15) či problematika "poplatků za prázdná média".
Dále, jak upozorňuje ve sledovaném článku serveru EurActiv.cz Petr Valenta z Hospodářské komory: "Samostatnou kapitolou jsou požadavky na podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, kde byla doporučení daná EU realizována v České republice velmi důsledně a ve velkém časovém předstihu".
A také, takové ta výtka tady pana Dienstbiera byla to neomezené kvórum. Ale sám pan Dienstbier byl zvolen v druhém kole voleb do Senátu 15 procenty oprávněných voličů, a to mu nevadilo. To znamená, ten hlas občana měl takovou váhu, že se nechal zvolit na tři roky neomezeným kvórem pouhými 15 procenty oprávněných voličů. A najednou, když občan má rozhodnout o konkrétním zákonu, což je vlastně bod volebního programu strany, kterou on volí ve volbách, a my ve volbách žádné kvórum nemáme.
Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou týkající se přesné účasti druhého kola senátních voleb.
Senátor Jiří Dienstbier byl zvolen ve druhém kole mimořádných senátních voleb v roce 2011 s volební účastí 17,63 %. Obecně se dá konstatovat, že doplňovací volby do Senátu provází nejnižší volební účast ze všech druhů voleb.
Ačkoli je to o 2,63 procentních bodů více, než uvádí předseda Okamura, stále se jedná o velmi nízkou volební účast a vzhledem k obsahové povaze výroku tolerujeme tuto nepřesnost.
Jeho mandát v Senátu ČR je pro období od 26. 3. 2011 do 25. 10. 2014.
Žádný druh voleb v České republice nemá zavedeno kvórum, od nějž by byly dané volby platné.
Víceméně každý měsíc se také společně setkáváme (čeští europoslanci, pozn.) při pracovní snídani..
Výrok Oldřicha Vlasáka hodnotíme jako pravdivý na základě informací dostupných z osobních stránek jednotlivých českých europoslanců.
Pracovní snídaně českých europoslanců probíhají pravidelně a obvykle jsou přizváni i vybraní zástupci z ČR (Milan Cabrnoch, Olga Sehnalová, Miroslav Ouzký, Libor Rouček).
Například v březnu 2008 proběhla pracovní snídaně se zástupci českých podnikatelů, v dubnu 2012 se zástupci společnosti ČEPS a.s. a Svazu chemického průmyslu ČR, v dubnu 2013 s generálním ředitelem Českých drah.
Dokonce policajti dostanou 600 milionů, které jim Kalousek vzal ještě za rok 2013. Dostanou i peníze na tisíc nových míst. A 200 hasičů. Takže celkem policie dostane 1,4 miliardy.
Výrok je zavádějící, jelikož návrh předkládal tehdejší ministr vnitra Kubice a schválila jej vláda jako celek. Nelze tedy hovořit o tom, že by za snižováním prostředků pro policisty stál Miroslav Kalousek. Rovněž ani v alokovaných sumách není Babiš přesný, 1,4 miliardy prostředků poputuje navíc na policejní i hasičské sbory dohromady.
Zmíněné snížení rozpočtu za rok 2013 vychází ze změn původních návrhů policejních prezidentů Lessyho a dále Červíčka na prostředky alokované policistům. Celkově se jedná o 555 milionů korun (440 milionů korun na platy a 115 milionů korun v oblasti vzdělávání policistů). Navýšení počtu policistů přibližně o jeden tisíc a hasičů o 200 vychází z návrhu bývalého ministra vnitra Peciny. Zvýšení nákladů státu díky tomuto kroku bylo odhadnuto na 750 milionů korun. V součtu tedy můžeme hovořit o navýšení rozpočtu policejních sborů o více než 1,3 mld. korun. Dalším zvýšením platů by mělo být avizované zvyšování o 2 %.
Tak zaprvé, je tam (v zahraniční politice - pozn. Demagog.cz) triangl, je tam prezident, je tam premiér, kterého jste vynechal, pane Keblúšku, neoprávněně vynechal, no a je tam také ministr zahraničí. Pokud jde o moji roli, tak vycházím samozřejmě z toho, že podle ústavy prezident zastupuje stát navenek, ratifikuje mezinárodní smlouvy a jmenuje velvyslance.
Dle čl. 63 odst. 1 Ústavy ČR prezident republiky: "a) zastupuje stát navenek, b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí (v kontextu Ústavy můžeme dále ve vtahu k zahraniční politice doplnit i písm. d) přijímá vedoucí zastupitelských misí."
Při určení hlavních aktérů zahraniční politiky České republiky je nutné "zabrousit" do relevantní literatury věnující se mezinárodním vztahům a námi sledovanému tématu.
Např. sborník autorů – Belko, M., Kořan, M. & Hrabálek, M. 2007. Česká zahraniční politika: aktéři, struktura, proces. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav – říká dle analýzy legislativního rámce, že klíčovými aktéry české zahr. politiky jsou prezident (má specifické pravomoci) a vláda (tedy premiér a ministr zahraniční, vláda je vrcholným orgánem výkonné moci).
Vláda je za zahraniční politiku odpovědná jako celek. Ideálním uspořádáním je pak vytvoření jednotné koncepce zahraniční politiky mezi prezidentem a vládou, přičemž při jejím vytváření by měl převážit postoj vlády. Z Ústavy to ale přímo nevyplývá (kap. 2 sledované publikace).
I přes výše nastíněnou "dualitu" však můžeme s ohledem na praxi (např. účasti na jednání Evropské rady, či Rady EU atd.) souhlasit s tím, že českou zahraniční politiku zásadně definují tři zmínění aktéři – prezident, premiér a ministr zahraničí (poslední dva jako představitelé vlády, která rozhoduje jako kolektivní orgán).
Celkově je výrok s ohledem na výše uvedené označen jako pravdivý.
Problém je v tom, že pan Okamura tady balamutí občany samozřejmě, protože hlasovat v referendu o tom, že zrušíme zákon, ještě neznamená, že tady stále nezůstávají smlouvy mezi státem a církvemi. Takže my v té finanční části restitucí bychom ani referendem ničeho nedosáhli, a to oni bohužel lidem zapomněli říct.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože referendem by se nedaly zrušit či změnit již podepsané smlouvy mezi státem a církvemi.
Finanční části restitucí pro církve byly podepsány 22. 2. 2013, kde se stát zavázal, že vyplatí církvím po dobu 3 let částku 59 miliard korun.
Podpisem se smlouva stala legitimní a účinnou. V českém právu platí zákaz retroaktivity, tudíž i změnou zákona vyvolaného referendem se tato smlouva mezi církvemi a českým státem nemůže změnit.
Naopak zde právě probíhá obrovský boom a země jako jsou Indonésie, Malajsie, Jižní Korea, Filipíny a další atakují roční růst HDP na úrovni deseti procent.
Z kontextu rozhovoru publikovaného 28. ledna 2014 serverem Parlamentní listy vyplývá, že Milan Šarapatka hovoří zejména o období po vypuknutí krize v r. 2008. V tomto období však dle dostupných dat Mezinárodního měnového fondu HDP žádného ze zmíněných států nerostl ročně na úrovni 10 %. Nejblíže desetiprocentnímu růstu měly v r. 2010 Filipíny, které tehdy zaznamenaly růst HDP 7,6 %. Malajsie pak v r. 2009 zaznamenala dokonce propad o 1,5 %.
Meziroční růst HDP několika asijských zemí se v některých letech skutečně pohyboval kolem 10%. Například Ázerbajdžán v r. 2008 rostl o 10,8 %, Bhútán v r. 2013 o 9,2 % a Turkmenistán též v r. 2013 přibližně o 11,1 %. Čína dosahovala růstu kolem deseti procent do r. 2012, v minulém roce pak rostla „pouze“ o 7,7 %. Katar rostl dokonce více než 10%, avšak v r. 2013 došlo k poklesu též.
K datu rozhovoru pravděpodobně ještě nebyly k dispozici statistiky za r. 2013, Čína by tedy kritérium růstu kolem deseti procent vyřčené Milanem Šarapatkou do r. 2012 splňovala, nicméně státy poslancem Šarapatkou vyjmenované nikoliv a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.
Růst HDP v letech 2008-2013 *
2008
20092010
2011
2012
2013
Indonésie
6,0
4,6
6,2
6,5
5,3
Malajsie
4,8
-1,5
7,4
5,1
5,6
4,7
Jižní Korea
2,3
0,3
6,3
3,7
2,0
2,8
Filipíny
4,2
1,1
7,6
3,6
6,8
* údaje jsou zaokrouhleny
