Přehled ověřených výroků

Výrok Andreje Babiše je hodnocen jako nepravdivý, neboť jím udávaná částka na reprezentaci je ve skutečnosti o 180 milionů korun odlišná. Babiš nezapočítal do této sumy výdaje 3 kapitol rozpočtu ČR, nýbrž pouze jedné z nich.

Schválený zákon o státním rozpočtu (.pdf) na rok 2014 uvádí výdaje na sport ve 3 kapitolách – Ministerstvo vnitra (výdaje na sportovní reprezentaci), obrany (zajištění státní sportovní reprezentace) a školství, mládeže a tělovýchovy (sportovní reprezentace/všeobecná sportovní činnost).

Reprezentace OstatníVnitro (str. 20) 48 mil.

Obrana (str. 13) 129 mil.

Školství (str. 30) 1065 mil. 1918 mil. Celkem 1242 mil. reprezentace plus ostatní - 3160 mil.

Celkem ze státního rozpočtu jde do sportu ve třech kapitolách 1,242 miliardy, což je o 180 milionů víc, než ministr financí uvádí. Rozdíl vzniká lehkým podhodnocením těchto výdajů v kapitole školství a nezapočítáním výdajů z kapitol resortů vnitra a obrany. Souhrnný výdaj na sport pak Babiš v rámci tolerance popisuje korektně.

Pro ilustraci dodáváme bližší popis výdajů v rámci Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany, tedy těch, které lídr hnutí ANO opominul.

Vnitro za peníze mu určené provozuje Centrum sportu Ministerstva vnitra, to především připravuje sportovce pro reprezentaci ČR. Web ministerstva přímo uvádí například nejúspěšnější resortní sportovce roku 2013.

Ministerstvo obrany pak výdaje do sportu směruje také k reprezentaci ČR, pro představu dodáváme seznam členů týmu pro nadcházející hry v Soči, kteří jsou zastoupeni v armádním klubu Dukla.

Výrok Oldřicha Vlasáka hodnotíme jako pravdivé na základě informací z webového portálu hlavního města Prahy a zpravodajských článků.

Počátek projektu celkové přestavby a rozšíření kapacity Ústřední čistírny odpadních vod (ÚČOV) v Praze sahá podle časové osy (.doc) až do roku 2002, příprava stavby byla podle historie projektu (.doc) zahájena v roce 2004. Přestavba ÚČOV byla navrhována v souvislosti s harmonizací legislativy České republiky a Evropské unie. Žádost o spolufinancování byla v tomto případě podána k Fondu soudružnosti EU - Operační program Životní prostředí.

Překážkou pro získání finančních prostředků z Evropské unie byla příliš dlouhá Smlouva o podnájmu (platnost do konce roku 2028) s firmou Veolia, která překračovala daný limit platnosti kontraktů mezi provozovatelem a dodavatelem určený do konce roku 2022 v tzv. Podmínkách přijatelnosti vodohospodářských objektů v programovacím období 2007-2013. Tyto byly dojednány mezi ČR a Evropskou komisí v roce 2007. Vzhledem k nemožnosti dosáhnout oboustranné dohody ohledně zkrácení doby trvání smluv byla proto 26. ledna 2012 možnost získání dotací z Evropské unie zamítnuta.

Projekt na přestavbu ÚČOV byl dlouho odkládán, práce by měly začít údajně na počátku roku 2014 a celkové náklady by měly dosáhnout 5,8 mld. Kč. Financování by mělo probíhat z rozpočtu města a ze zvýšených poplatků za vodné a stočné.

Reforma trhu s vínem, o níž mluví Miloslav Ransdorf, tak jak byla definitivně Evropskou unií schválena v dubnu 2008, neobsahovala zákaz doslazování vín řepným cukrem.

Tento bod se objevil pouze v návrhu reformy z roku 2007, ovšem vyvolal značné spory mezi členskými státy EU. Blok, o kterém mluví Miloslav Ransdorf, tvořili jen Italové a Španělé, podporovaní Řeky a částečně i předsedajícími Portugalci. Tábor odpůrců tvořených většinou zeměmi střední Evropy pak vedli Němci. Ostře protestovali i Češi.

Proti návrhu reformy tehdy vystupovala například i česká europoslankyně Zuzana Roithová: "Protestuji proti zákazu doslazování vín ve střední Evropě včetně Moravy, aniž by bylo zakázáno zase dokyselování vín na Jihu. Nechápu, proč by vinaři z Moravy měli nakupovat drahé mošty od jižanů, aby tím nahradili dvousetletou tradici doslazování cukrem a měnit tak tradiční vůni a chuť svých kvalitních vín. Je to v rozporu s principy vnitřního trhu a s tím nemohu souhlasit".

Sporný bod o zákazu doslazování vín, jak už bylo zmíněno v úvodu, ale z konečného znění reformy vypadl, a tak nelze hovořit o bloku, který si něco prosadil, aby převálcoval konkurenci.

Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako neověřitelný, protože je reálně nemožné zcela postihnout všechny části výroku Tomia Okamury, zejména pak část, která se věnuje zpravodajství TV Nova.

Co se týká Mladé fronty DNES, Okamura hovoří o 2 aspektech a to těch, že mělo být jeho hnutí opakovaně opomíjeno mezi subjekty, o nichž deník informoval ve smyslu jeho velké šance na vstup do sněmovny.

Konkrétně v článku z 22. října 2013 s názvem " Návod, jak si letos vybrat " je hodnoceno osm politických stran, mezi nimiž Úsvit přímé demokracie není - hodnoceni byli - ODS, TOP 09, ČSSD, ANO, KDU-ČSL, SZ, SPOZ, KSČM.

Další článek, který vydala Mladá fronta a v němž nebylo hnutí Úsvit obsaženo, byl vydán 17. září, popisují jej Parlamentní listy.

V případě televize Nova pak Okamura mluví o tom, že je jeho hnutí opomíjeno v reportážích. Nejsme schopni postihnout kompletní předvolební zpravodajství TV Nova, tedy korektně popsat, nakolik se hnutí Úsvit ne/dostávalo do zpravodajství této televize.

Nova ovšem pořádala také předvolební debaty. Úsvit přímé demokracie nebyl do těchto diskuzí zařazen. Dvakrát se debat účastnily strany ANO, ČSSD, ODS a TOP09. KSČM a SPOZ byly pozvány pouze jednou a ostatní strany vůbec.

Metafory zmíněné ve výrocích pravděpodobně patří do období předvolební kampaně roku 1992. Bohužel se nám však nepodařilo najít relevantní “online” zdroje potvrzující jejich autentičnost. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Není sice možné přesně určit, kolik hlasování je "řada hlasování", ale je pravdou, že KSČM několikrát hlasovala s formující se koalicí ČSSD, ANO a KDU-ČSL..

Jedná se například o hlasování o harmonogramu projednávání rozpočtu, hlasování o opatŕení Senátu o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, návrhu na potvrzení předsedů výborů PS nebo návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2014.

Zákon o obětech tresných činů byl skutečně předložen sněmovně 27.2. 2012 a zástupcem navrhovatele byl ministr spravedlnosti, tedy Jiří Pospíšil. Dle vyjádření Ministerstva spravedlnosti však žádný fond, ze kterého by se platily náhrady, nevzniknul a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

O právu na peněžitou pomoc pojednává Díl 6 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů (.pdf, ke stažení zde). Neříká však nic o vytvoření fondu, ze kterého by se měly platit náhrady. O vytvoření takového fondu se pouze zmiňovala Petra Vitoušová, prezidentka organizace Bílý kruh bezpečí, která pomáhá obětem trestných činů. Ta pro Český rozhlas uvedla:

„Z výnosů, které teď zatím patří státu, a jsou to výnosy z trestné činnosti, bude vytvořený fond a oběti trestných činů, které se připojí s nárokem na náhradu škody a od pachatele ji nebude možné vymoci, se budou moci obracet na tento státní fond.“

Vyjádření Ministerstva spravedlnosti ke vzniku fondu:

„Pokud jde o vyplácení peněžité pomoci, pak žádný fond nevznikl. Tato částka nemá charakter odškodnění (byť ji za ministerstvo spravuje odbor odškodňování), ale jde spíše o „sociální dávku“, která má oběti pomoci překlenout zhoršenou finanční situaci. Tato pomoc je ministerstvem poskytována osobám, které jsou uvedeny v § 24 zákona o obětech trestných činů. Dále jsou oběti trestných činů podporovány nepřímo, a to prostřednictvím dotací, které jsou poskytovány ministerstvem neziskovému sektoru."

Výrok prezidenta Zemana je na základě dohledaných zpráv o kandidátech na veřejného ochránce práv hodnocen jako pravdivý.

Svůj záměr navrhnout na ombudsmana Stanislava Křečka a Pavla Zářeckého prezentoval prezident Zeman v Otázkách Václava Moravce 12. ledna, kdy konkrétně uvedl na otázku moderátora:

"Václav Moravec:...Můžete potvrdit nebo vyvrátit, že jedním z těch vašich kandidátů na ombudsmana bude dosavadní zástupce veřejného ochránce práv Stanislav Křeček?Miloš Zeman: Ale vzhledem k vašemu zájmu vám dokonce rád řeknu, že vedle Stanislava Křečka, protože prezident navrhuje dva kandidáty, bude druhým kandidátem Pavel Zářecký". O tom, že Pavel Zářecký odmítl z rodinných důvodů nominaci na veřejného ochránce práv, informovala média 24. ledna. Konkrétně přebrala zprávu ČTK (např. Česká televize), která citovala mluvčího Hradu, jenž o tomto odmítnutí informoval.

KSČM ve svém programu skutečně deklarovala, že budou prosazovat “vytvoření rovných podmínek pro domácí a zahraniční kapitál a zabránění odčerpávání v ČR vytvořeného zisku do zahraničí – pro lepší šance českých investorů a výrobců i posílení příjmů rozpočtu”.

Na 7. zasedání ústředního výboru strany, které proběhlo necelý měsíc před volbami, byl schválen materiál „Přístupy KSČM k zabránění zvýhodňování zahraničního kapitálu a odčerpávání v ČR vytvořeného zisku do zahraničí“, na základě kterého se formovaly návrhy, které KSČM hodlá po volbách prosazovat, například vyšší sazba daně z příjmu právnických osob pro firmy nad 10 milionů Kč ročního zisku, zavedení tzv. Tobinovy daně na spekulativní kapitál či dodatečná srážková daň z příjmu nerezidentů v případě nežádoucích nelegálních transferů do zahraničí.

Nepodařilo se nám dohledat kokrétní návrhy KSČM, které by se tomuto tématu věnovaly již v minulosti, tento bod nicméně ani nebyl v programu KSČM z roku 2010 a pokud Kateřina Konečná mluví o prosazování této věci, má patrně na mysli výše zmíněné návrhy, které se chystají předložit nové sněmovně.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se firmou Veřejné zakázky okrajově zabýval při řešení stížnosti na výběrové řízení na poskytovatele mýtného a uznal, že ze strany této firmy nedošlo k pochybení. Evropská komise později řešila stejnou záležitost a došla k závěru, že výběrové řízení proběhlo v pořádku. Tyto verdikty později podpořilo i rozhodnutí soudu. Výrok Zdeňka Žáka proto hodnotíme jako pravdivý.

Firma Veřejné zakázky s.r.o. je zmíněna v řízení (.pdf – bod 21) Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ve věci Poskytování služeb a dodávek vybrané infrastruktury k realizaci projektu výkonového zpoplatnění vybraných komunikací v ČR. Společnosti, které byly vyřazeny z výběrového řízení na poskytování mýtného, tehdy požádaly o přezkum rozhodnutí a stěžovaly si na sporné kroky ze strany zadavatele – Ministerstva dopravy.

Firmy napadly také průběh jednání hodnotící komise, zejména účast a způsob vystupování poradců zadavatele. Tuto funkci tehdy zastávala firma Veřejné zakázky. ÚOHS však v tomto ohledu neshledal, že by se Ministerstvo dopravy dopustilo pochybení, protože předmětem přezkumu byly jen výsledky práce komise a ne myšlenkové procesy členů komise. Je tedy pravdou, že ÚOHS firmu Veřejné zakázky prověřil.

Evropská komise také v souvislosti s mýtným zkoumala, zda Česká republika neposkytla firmě Kapsch při zakázce na dodávku systému elektronického mýtného nepovolenou veřejnou podporu. Nakonec došla k závěru, že výběrové řízení proběhlo v pořádku. Konstatovala však, že některá pochybení mohou lépe odhalit české soudy, na které se neúspěšná firma Autostrade také obrátila. Samotné rozhodnutí Komise se nám nepodařilo dohledat a není tedy jasné, zda se Komise při řešení stížností zabývala i rolí firmy Veřejné zakázky.

Krajský soud v Brně žalobu neúspěšné firmy Autostrade zamítl (.pdf) a uznal, že ani ze strany firmy Veřejné zakázky nedošlo při výběrovém řízení k pochybení.