Firma IBM, která provozuje ten systém integrovaný státní pokladny, tak ta má vlastně podklady pro daňové, účetní a rozpočtové věci. Tam je bezpečnostní riziko, že se tyhle záležitosti dostávaj úplně někam jinam, úplně mimo republiku. (...) Na to poukazuje i NKÚ.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť NKÚ v tomto konkrétním případě upozorňovalo na jiné nesrovnalosti, než které uvádí Jaroslav Zavadil ve svém výroku.
Nejvyšší kontrolní úřad už dvakrát prověřoval smlouvy, na jejichž základě byl vybrán dodavatel systému, společnost IBM. V roce 2009 zjistil „porušení některých ustanovení zákona o veřejných zakázkách, o rozpočtových pravidlech a o účetnictví.“
Letos proběhla další důkladná kontrola nákladů spojených s budováním státní pokladny. NKÚ upozorňuje na nesrovnalosti projektu: „záměr vytvořit Státní pokladnu schválila vláda v únoru 2005. Počítala s tím, že celý systém začne pracovat v roce 2010 a jeho pořízení nebude stát víc než 2,4 miliardy korun. Termín komplexního uvedení do provozu se postupně – prostřednictvím několika dodatků ke smlouvě – posunul o tři a půl roku na 1. 7. 2013. Dvojnásobně narostly i plánované výdaje na vybudování Státní pokladny – z 2,4 na 4,8 miliardy korun, a to mimo jiné kvůli zahrnutí nákladů na provoz a údržbu systému.“
Obě tyto kontroly se zaměřovaly na finanční a právní stránku věci a neobjevilo se v nich podezření na bezpečnostní rizika.
Nedávno proběhla na internetu docela zajímavá parodie na supermana pana Haška, který je mistr ve sbírání funkcí a má jich celou řadu.
Srovnání Michala Haška a supermana se ve spojitosti s množstvím Haškem zastávaných funkcí na internetu skutečně objevilo.
Téma zpracoval v srpnu 2013 časopis Reflex, který ve svém článku, vedle karikatury samotného politika, uvádí výčet jednotlivých funkcí. Pro upřesnění dodejme, že seznam již není v současnosti aktuální, jelikož zahrnuje i funkce spojené s poslaneckým mandátem, který v té době Michal Hašek vykonával.
Velmi mě mrzí, že nejsem mezi vámi, protože určitě by bylo na místě, aby si pan Dienstbier připomněl, že posledními premiéry, které nám sociální demokracie nabídla, byl pan Gross a pan Paroubek. A tu situaci, která s tím byla spojena.
Výrok místopředsedkyně TOP 09 je hodnocen jako pravdivý, neboť korektně pojmenovává situaci z volebního období 2002-2006.
Posledními 2 předsedy vlády, kteří byli ze sociální demokracie, byli skutečně Stanislav Gross a Jiří Paroubek. Jejich vlády fungovaly v rámci volebního období 2002 - 2006 v koalici s KDU-ČSL a Unií svobody.
Helena Langšádlová zmiňuje také v negativní konotaci "situaci, která byla s vládami spojena". Připomeňme tedy specifika u obou zmíněných vlád. Je pravda, že u obou vlád bylo přítomno několik kauz, které obě vlády poškozovaly.
Stanislav Gross sám musel rezignovat na pozici premiéra poté, co nebyl schopen uspokojivě vysvětlit, kde získal finance na svůj byt. Navíc nejasnosti provázely také podnikání jeho manželky. Při hlasování o nedůvěře vládě Grosse se kabinet udržel pouze tak, že jej podrželi opoziční komunisté. Ti se zdrželi hlasování a zachránili tak Grosse, nicméně nakonec premiér rezignoval.
Vláda Jiřího Paroubka navázala na kabinet Stanislava Grosse. Některé kauzy z této doby také ovlivňovaly vládu/vládní koalici - např. Unipetrol, Biolíh nebo Ghanské kakao. Nicméně Jiří Paroubek dovedl vládu až k řádným volbám a podařilo se mu vytáhnout preference ČSSD až nad 30 % ve volbách v roce 2006. Zajímavost u tohoto kabinetu bylo také to, že premiér Paroubek a ČSSD v poslanecké sněmovně u některých zákonu fakticky obcházel koaliční partnery a prohlasovával legislativu s KSČM - dohromady měli 111 hlasů. Konkrétně šlo např. o zákoník práce a zákon o neziskových nemocnicích.
Na závěr je třeba připomenout, že součástí těchto vlád byla také KDU-ČSL. Obě tyto vlády získaly důvěru i díky hlasu současného 1. místopředsedy TOP 09 a ministra financí, Miroslava Kalouska.
A já jako nestraník jsem sestavil, protože bylo mnohem jednoduší takovouto stranou zaštítěnou kandidátku v těch komunálních volbách uplatnit, jsem se svými sousedy a známými sestavil a pod hlavičku SPOZ jsme kandidovali, ačkoliv snad až na jednu paní nikdo z nás nebyl členem SPOZ. To je všechno. (V komunálních volbách 2010, kdy Rusnok kandidoval za SPOZ - pozn. Demagog.cz)
Jiří Rusnok v komunálních volbách kandidoval za stranu SPOZ a vedl její kandidátku v městské části Praha - Vinoř. Nebyl ovšem v té době členem zmiňované strany, stejně jako téměř všichni ostatní na kandidátní listině. Jedinou kandidátka na zastupitelský post, která byla členkou Strany práv občanů při této kandidatuře, byla Vlasta Janková. Jiří Rusnok tedy tuto událost popisuje zcela korektně.
My jsme viděli zástupce Rekonstrukce státu, který říká, je potřeba přijmout toto, toto, toto, ale většinu těch zákonů nenapsali, respektive nenapsali téměř žádný.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť čekáme na dodání dokumentů ze strany Rekonstrukce státu, které podloží aktivitu projektu v rámci tvorby jednotlivých návrhů. Prozatím alespoň následující informace:
Hned na úvod podotýkáme, že je velmi problematické stanovit jednoho konkrétního autora zákona, neboť každý zákon je většinou připravovaný kolektivem odborníků ve spolupráci s legislativci, nicméně z daného výroku Jeronýma Tejce vyplývá, že dle něho se zástupci Rekonstrukce státu nepodíleli na samotné tvorbě návrhů zákonů v jejich konkrétní hlasovatelné podobě. Zde pro lepší pochopení kontextu doplňujeme pokračování Tejcova výroku: ..."Ono jedna věc je ztotožnit se s tou obecnou formulací a druhá věc je napsat ten zákon a třetí věc je napsat ho v takové kvalitě a především shodě, abychom, abychom pro něj mohli hlasovat.." Oslovili jsme tedy přímo zástupce Rekonstrukce státu, aby se vyjádřili k Tejcovu výroku a níže uvádíme jejich reakci a později případně doplníme odkazy na konkrétní podoby jejich návrhů zákonů.
Lenka Petráková (Rekonstrukce státu) nám v reakci na výrok Jeronýma Tejce zaslala následující vyjádření (pozn.částečně upraveno). " (...)Upřesňuji formu spolupráce na přípravě novely služebního zákona. Rekonstrukce státu koncem minulého roku především iniciovala a aktivně se podílela na přípravě novely služebního zákona a to formou účasti na expertních kulatých stolech a připomínkováním vznikající novely. Novelu připravují legislativci Parlamentu ČR s přispěním expertů, především z řad Rekonstrukce státu, a dalších dotčených skupin(...)Dovolím si shrnout, že bez expertů z Rekonstrukce státu, by žádná novela služebního zákona pravděpodobně vůbec nevznikla a nebyla v následujících dnech předkládána do 1. čtení. "
Matěj Hollan (Rekonstrukce státu) potom napsal následující: " Dlouhodobě také spolupracujeme s Janem Farským na zákoně o registru smluv, či se zabýváme zákonem o rozšíření pravomocí NKÚ, kde byl Ekologický právní servis v minulém kole (než to zarazil senát) hlavní hybatelem legislativního procesu. " V tomto ohledu jsme kontaktovali Jana Farského, který nám potvrdil vyjádření Matěje Hollana, zde uvádíme jeho reakci: ".. .přesně uvedeno, jsem autorem původního návrhu zákona. Na jeho formulaci se podílely i neziskové organizace, které jsou sdruženy v projektu Rekonstrukce státu. I na poslední verzi mi byly konstruktivními oponenty.. "
Jaké konkrétní návrhy prosazuje projekt Rekonstrukce státu můžete najít na jejich stránkách.
Dlouhodobě na svých webových stránkách uvádím hlasování na základě kterých je možné dohledat, jak hlasují právě poslanci Škárka a Kočí s ohledem na to, že oni právě nejvíc podporují tuto vládu (tj. hlasují s vládou, pozn.).
Výrok hodnotíme jako nepravdivý na základě analýzy hlasování jednotlivých poslanců podle webu Poslanecké sněmovny.
V přiloženém dokumentu (viz List 1) zkoumáme, jak jednotliví poslanci hlasovali od svého zvolení do 4. dubna 2013 (novější data nejsou v analýze zahrnuta) a samostatně pak v období od 18. dubna 2012 (kdy došlo k rozpadu poslaneckého klubu VV).
V tomto období nezařazený poslanec Jaroslav Škárka hlasoval s vládou v 80 % případů, Kristýna Kočí dokonce jen v 68 % případů. Nedá se tedy říci, že by tito nezařazení poslanci byli spolehlivou oporou pro koaliční návrhy.
Sám Vít Bárta na svém webu, na který se odkazuje, neuvádí žádnou analýzu, která by tato data potvrzovala nebo vyvracela. V jednotlivých článcích pouze uvádí proklik na web Poslanecké sněmovny na hlasování o daném návrhu.
V Libereckém kraji, kde máme tamního hejtmana, tam se už to provádí (myšlen je registr smluv) a funguje to.
Zavedení registru smluv v Libereckém kraji potvrzuje samotný web kraje. O zavedení registru kraj informoval v únoru roku 2013. Samotný registr je dohledatelný na stránkách portálu veřejné správy.
Registr byl zaveden skutečně tedy za působení hejtmana Martina Půty. Ten byl zvolen v krajských volbách za sdružení Starostové pro Liberecký kraj, kdy s tímto sdružením v kraji vyhrál volby. Následně ustavil radu kraje společně s hnutím Změna pro Liberecký kraj.
Kandidátní listina TOP 09 pro předčasné volby ukazuje, že Starostové pro Liberecký kraj kandidují spolu s členy TOP 09, dá se tedy říct, že si oba subjekty jsou personálně velmi blízké.
O ekonomických výhodách zavedení tohoto opatření obecně (na základě zkušenosti ze Slovenska) informuje Česká televize, které potvrzuje výhodnost zavedení registru i bývalá premiérka Radičová. Liberecký kraj také získal za zavedení registu ocenění v anketě veřejnosti Otevřeno - zavřeno, která je udělována za transparentnost.
Na základě těchto dohledaných informací o registru smluv v kraji a politické příslušnosti hejtmana Půty je výrok hodnocen jako pravdivý.
Jsou to už skoro čtyři roky, co se nejvyšší představitelé členských států dohodli, že se Česká republika připojí k protokolu o uplatňování Listiny základních práv EU.
Na summitu Evropské rady 30. října 2009 byl přijat protokol (.pdf, příloha I), kterým se Česká republika skutečně připojuje k protokolu č. 30 (.pdf) o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království. Od tohoto data v době ověřování výroku (23.5. 2013) uplynuly 3 roky a necelých 7 měsíců, tedy skutečně skoro 4 roky.
V každém případě došlo k nepochopení a naplnění druhého pilíře k dnešnímu dni, jestli si dobře vzpomínám, nějakými 90 tisíci lidmi...
Výrok hodnotíme prozatím jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat aktuální data o počtu osob, které se v současné době nacházejí v II.pilíři důchodové reformy. V tomto ohledu jsme se tedy obrátili na tiskové oddělení Ministerstva práce a sociálních věcí a v závislosti na jejich reakci případně změníme hodnocení tohoto výroku.
Je to pravda, já jsem měl malou část toho (Becherovky) a na žádost pana premiéra Zemana jsem to prodal Francouzům.
K prodeji Schwarzenbergova podílu na společnosti SALB, která v privatizaci získala Karlovarskou Becherovku (iDnes.cz), došlo v roce 2007. Schwarzenberg prodal svůj podíl společnosti Pernot Ricard (E15.cz). Miloš Zeman byl přitom premiérem pouze do července 2002 (vláda.cz).
Nepodařilo se nám nicméně dohledat žádné vyjádření ať již Mirka Topolánka, který byl premiérem v roce 2007, a jehož vlády byl Schwarzenberg členem, či Miloše Zemana, ve kterém by některý z premiérů vyjádřil přání, aby Schwarzenberg svůj podíl prodal.
