Přehled ověřených výroků

Miloš Zeman se již po zvolení do funkce prezidenta republiky v lednu 2013 ostře vymezil vůči vládě Petra Nečase a vyjádřil se pro předčasné volby. Ty Petr Nečas, jako tehdejší předseda vlády, označil za „ústavní puč“, přičemž podle Zemana měla možnost odvolání vyplývat z „extenzivního výkladu ústavy“.

Dodejme, že čl. 62 písm. a) Ústavy České republiky dává prezidentovi republiky pravomoc jmenovat, ale i odvolat předsedu vlády. K výkladu této části se v dané souvislosti vyjádřili i právníci, podle nichž Ústava bezpodmínečné odvolání premiéra prezidentem neumožňuje. Například ústavní právník Marek Antoš upozorňoval, že Ústavu je nutné číst jako celek, s poukazem na čl. 68 odst. 1, kde se píše, že „vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně“, nikoli tedy prezidentovi. 

Miloš Zeman se nakonec v té době o odvolání Petra Nečase nepokusil. Petr Nečas o několik měsíců později, 17. června 2013, rezignoval sám. Jeho rozhodnutí následovalo po zásahu policie na Úřadu vlády 13. června 2013, kdy byla zadržena jeho blízká spolupracovnice Jana Nagyová. Známý je tento případ jako tzv. kauza Nagyová, do níž byl zapleten také sám Petr Nečas. Později byl obviněn z korupce.

Informace o tom, že by prezident Zeman hrozil v červnu 2013 Petru Nečasovi odvoláním, veřejně dostupné zdroje neobsahují. Podle záznamů v mediálním archivu Newton Media se takováto vyjádření prezidenta v tehdejším tisku neobjevovala.

Petr Nečas tedy v červnu 2013 podal demisi, a to po zásahu policie na Úřadu vlády a zadržení Jany Nagyové. Miloš Zeman po svém zvolení zastával názor, že prezident má možnost odvolat předsedu vlády. V době vládní krize se nicméně o odvolání tehdejšího premiéra Nečase nepokusil, ani jím veřejně nehrozil. Výrok Jaroslava Bašty z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Tomáš Garrigue Masaryk se v roce 1918 stal prvním československým prezidentem. Do roku 1935, kdy ze zdravotních důvodů ve svých 85 letech abdikoval, byl do této funkce zvolen celkem čtyřikrát.

V průběhu sedmnácti let ve funkci navštívil na svých prezidentských cestách více než 250 českých a slovenských obcí, některé opakovaně. Od května 1919 téměř každý rok podnikl několik cest do regionů s výjimkou let 1924–1925, 1927, 1932 a 1934–1935, kdy už jeho zdravotní stav nebyl dobrý. Na základě množství obcí, do kterých se během svých prezidentských let vydal, lze říci, že do regionů Masaryk cestoval poměrně často.

Několik regionů procestoval v roce 1921, kdy také podnikl první oficiální cestu na Moravu a Slovensko, a jen o několik obcí méně navštívil v červenci 1926. Tehdy ho uvítali v severních Čechách například v Novém Městě nad Metují, Hronově nebo Rychnově nad Kněžnou. V roce 1928 uskutečnil téměř 80 oficiálních návštěv obcí, z toho dvě do Brna. Naprostá většina z nich tehdy proběhla v rozmezí 13. až 24. června, jen 17. června 1928 například stihl navštívit 26 míst.

Cílem jeho poslední prezidentské návštěvy do regionů byly v červenci 1933 Hrušovany. Od jara 1934 se jeho zdravotní stav zhoršoval, Masaryk tak v roce 1935 abdikoval na úřad prezidenta a trvale se přesunul na zámek v Lánech, kde v září 1937 zemřel.

Senát se možným protiústavním jednáním prezidenta Miloše Zemana zabýval v červenci 2019. Tehdy senátoři rozhodli o podání ústavní žaloby Senátu k Ústavnímu soudu, přičemž v neveřejném hlasování se pro návrh vyslovilo 48 ze 75 přítomných senátorů. Samotnou žalobu inicioval senátor Václav Láska, který ji se senátory připravil již koncem dubna. 

Senát v návrhu ústavní žaloby uvádí, že se prezident Zeman dopustil (.pdf, str. 3, 5–39) několika skutků, kterými podle Senátu hrubě porušil Ústavu (str. 39–56). Mezi uvedenými případy byla například nečinnost při jmenování či odvolání členů vlády nebo vystupování v rozporu s oficiální zahraniční politikou České republiky.

Senát proto Ústavnímu soudu v žalobě navrhl (.pdf, str. 59), aby rozhodl o tom, že se prezident Zeman jednáním, které dokument popisuje, „dopustil hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku”.

Návrh na ústavní žalobu nakonec neprošel Poslaneckou sněmovnou, kde pro návrh hlasovalo pouze 58 poslanců. Aby návrh doputoval k Ústavnímu soudu, muselo by pro něj hlasovat alespoň 120 poslanců.

Josef Středula tento výrok pronesl jako dodatek k negativní odpovědi na otázku, zda by současnému prezidentovi Miloši Zemanovi věnoval vyznamenání Řádu bílého lva.

Podle Stanov Řádu bílého lva, které jsou přílohou zákona o státních vyznamenáních, je zvolenému prezidentovi skutečně propůjčen Řád bílého lva včetně řádového řetězu, a také nejvyšší třída Řádu Tomáše Garrigua Masaryka. 

Oba řády mu po skončení mandátu můžou být na základě usnesení obou komor Parlamentu propůjčeny doživotně. V minulosti se této pocty ale dostalo pouze Václavu Havlovi v roce 2003. Václavu Klausovi Parlament řády doživotně nepropůjčil, Řád bílého lva nicméně později dostal od prezidenta Zemana.

Waleský summit NATO se konal v září 2014 ve městě Newport. Členské státy NATO zde diskutovaly mimo jiné také o možnostech navyšování svých obranných rozpočtů.

Na summitu byl potvrzen závazek členských států vydávat na obranu dvě procenta HDP. Českou delegaci na summitu vedl prezident Miloš Zeman, s ním se zúčastnil také ministr obrany Martin Stropnický a tehdejší náčelník generálního štábu Petr Pavel.

Miloš Zeman dlouhodobě ve své politické kariéře podporoval, aby se na obranu země dávala 2 % HDP. V programovém prohlášení vlády (.pdf, str. 23), kterou Zeman vedl v letech 1998–2002, je závazek realizace „postupného zvyšování vojenských výdajů o 0,1 % ročně, aby dosáhly v roce 2000 výši 2 % HDP“.

V březnu roku 2014 na tiskové konferenci k výročí 15 let České republiky v NATO například litoval toho, že se výdaje pohybují kolem jednoho procenta. Na plnění dvouprocentního závazku se shodl v roce 2018 také jeho expertní tým. V březnu 2022 pak Miloš Zeman mluvil o tom, že by výdaje 2 % HDP na obranu měly být samozřejmé.

Z uvedených postojů je tak patrné, že prezident Zeman dlouhodobě zvýšení výdajů na obranu podporuje. Tento svůj postoj stvrdil na summitu NATO ve Walesu. Pavlův výrok o Zemanově závazku tak lze hodnotit jako pravdivý.

Podle článku 59 Ústavy slib prezidenta zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

Nově zvolený prezident tento slib skládá do rukou předsedy Senátu na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu. Pokud slib nesloží, nemůže se prezidentem stát. Doplňme, že inaugurace prezidenta Miloše Zemana proběhla 8. března 2018, nový prezident či prezidentka by měl slib skládat v podobném termínu v březnu 2023.

Michal Koudelka (.pdf) je ředitelem Bezpečnostní informační služby (BIS), tj. české kontrarozvědné zpravodajské služby s působností na území ČR, od roku 2016.

Podle zákona č. 361/2003 Sb. může vláda rezidentovi jmenování ředitele BIS do této hodnosti navrhnout. Prezident, do jehož pravomocí dle Ústavy jmenování generálů spadá, však nemusí návrhu vyhovět.

Vláda Andreje Babiše Koudelkovo povýšení poprvé navrhla v květnu 2018. Podruhé Koudelku prezident nepovýšil v říjnu 2018. Další návrhy na Koudelkovo jmenování generálem podala Babišova vláda v dubnu (.pdf) a říjnu 2019 (.pdf), v říjnu 2020 (.pdf) a v dubnu 2021 (.pdf).

Sedmý návrh na povýšení Koudelky do hodnosti generála předložila vláda Petra Fialy v květnu 2022. Prezident Zeman návrh opět odmítl. Mluvčí Fialova kabinetu Václav Smolka v říjnu loňského roku uvedl, že vláda povýšení ředitele BIS „plánuje zopakovat opět v příštím roce“. Z toho vyplývá, že o jmenování Michala Koudelky generálem rozhodne až příští prezident či prezidentka. 

Miloš Zeman tedy skutečně již „roky“ odmítá jmenovat Michala Koudelku generálem. Prvnímu návrhu nevyhověl již v květnu 2018, poslednímu pak v říjnu 2022. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Marek Hilšer nejspíš poukazuje na akci u příležitosti připomínky 70. výročí osvobození nacistického koncentračního tábora v polské Osvětimi. V lednu 2015 se na Pražském hradě uskutečnil čtvrtý ročník mezinárodního fóra o holokaustu Let My People Live, kam byli pozváni mimo jiné představitelé čtyř vítězných mocností druhé světové války. Konkrétně nejvyšší představitelé USA, Velké Británie, Francie a také Ruska, tedy i Vladimir Putin. Současně byli na tuto akci pozváni představitelé dalších 43 států, kteří připojili svůj podpis k tzv. terezínské deklaraci (.pdf, str. 8).

Dle tajemníka Federace židovských obcí v České republice Tomáše Krause organizoval akci Evropský židovský kongres a byla předjednána již na jaře roku 2014. Pozvánky jednotlivým hlavám států byly odeslány z Kanceláře prezidenta republiky, ale byly též podepsány předsedou Evropského židovského kongresu (video, čas 1:21). To, že k pozvání skutečně došlo, potvrdil mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček 18. listopadu 2014 na pravidelné tiskové konferenci, přičemž pozvánky měly být podle MF Dnes odeslány o několik týdnů dříve. Miloš Zeman, respektive Kancelář prezidenta republiky tedy skutečně pozvala Vladimira Putina do Prahy poté, Rusko anektovalo Krymu v březnu 2014 a poté vojensky zaútočilo za východní oblasti Ukrajiny.

Představitelé Kanceláře prezidenta republiky nicméně veřejně zmiňovali, že mezinárodní fórum a pozvánky na něj by neměly být spojovány s událostmi ze začátku roku 2014. Mluvčí prezidenta republiky na tiskové konferenci uvedl, že by se mělo jednat pouze o připomenutí obětí holokaustu a osvobození vyhlazovacího tábora a událost by neměla být spojována s jakýmkoliv zahraničněpolitickým děním (video, čas 4:40). „Jde o mezinárodní připomínku holokaustu. V České republice budou tuto připomínku organizovat významné židovské organizace, které jsou pořadateli. Je ale logické, že hlavy vítězných mocností druhé světové války musí pozvat prezident republiky,“ uvedl také Jiří Ovčáček.

Tehdejší ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček pro deník Právo řekl: „ČR vystupuje v roli hostitele, není pořadatelem a tento rozdíl málokdo zaznamenal. Na tuto akci jsou pravidelně zváni prezidenti, předsedové vlád, předsedové parlamentních komor a další představitelé mnoha zemi, mezi kterými samozřejmě nikdy nechybějí zástupci vítězných spojenců. Proto český prezident, premiér a předseda Sněmovny pozvali na akci Evropského židovského kongresu svoje protějšky, jak diplomatická pravidla vyžadují.“

Ačkoliv pozvání Vladimira Putina nebylo dle vyjádření zástupců Kanceláře prezidenta republiky iniciováno Milošem Zemanem a akce se měla týkat výhradně připomínky holokaustu, ruského prezidenta pozval právě prezident Zeman. Výrok Marka Hilšera proto hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že ruský prezident Putin se nakonec pražské ani osvětimské části vzpomínkové akce nezúčastnil.

Pro kontext uveďme, že Danuše Nerudová ve výroku reaguje na Petra Pavla, jenž mluvil o odpovědnosti v armádě a o pochybnostech okolo kvality doktorského studia na Mendelově univerzitě v Brně (MENDELU), kterou Nerudová mezi lety 2018 a 2022 coby rektorka vedla. V debatě Nerudová poukazuje (video, čas 57:40) na to, že na vysoké škole je jiná struktura vedení než v armádě, a uvádí, že rektor má pouze omezené pravomoci a je jen jedním z členů Rady pro vnitřní hodnocení.

Radu pro vnitřní hodnocení (RVH) zřizují veřejné vysoké školy svým statutem, tedy v rámci základních vnitřních předpisů. Její funkce jsou definovány v zákoně o vysokých školách a spočívají v řízení kvality všech činností na univerzitě „se zaměřením na vzdělávací a tvůrčí činnost”. Rada se zabývá například schvalováním pravidel pro zajišťování vnitřního hodnocení kvality nebo kontrolou studijních programů v době platnosti jejich akreditace.

Současná RVH MENDELU má včetně tajemnice šestnáct členů. Jednací řád RVH MENDELU např. říká, že rada je usnášeníschopná v případě, že jsou přítomny alespoň dvě třetiny jejích členů (.pdf, str. 3). Pro schválení usnesení je přitom potřeba souhlasu většiny všech jejích členů. 

Předsedou RVH je vždy rektor, který pak jejího místopředsedu volí z řad profesorů a docentů dané veřejné vysoké školy. Na MENDELU se zpravidla jedná o prorektora. Mezi členy je také předseda akademického senátu. Ostatní členy rady jmenuje rektor na základě návrhů vědecké rady a akademického senátu.

Rektor je tedy skutečně jedním z členů Rady pro vnitřní hodnocení a má jeden hlas. Členů rady je v současnosti celkem šestnáct, stejně jako v době, kdy radě předsedala Danuše Nerudová. Pro schválení usnesení v RVH je potřeba souhlasu většiny všech jejích členů. Výrok Danuše Nerudové z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Podotýkáme, že v našem odůvodnění přihlížíme ke stavu k 16. prosinci 2022. Hospodářské noviny ověřované video s Andrejem Babišem sice publikovaly 4. ledna 2023, na náš dotaz však odpověděly, že s expremiérem hovořily již v prosinci minulého roku.

Předseda hnutí ANO Babiš na začátku listopadu 2022 odtajnil částečné složení Kanceláře prezidenta republiky, pokud by se stal hlavou státu. Kancléřkou by se stala Tünde Bartha (audio, čas 6:40), která vedla Úřad vlády v době, kdy byl Andrej Babiš předsedou vlády. Hradní komunikaci by pak měl na starost Vladimír Vořechovský, jenž na Úřadu vlády také působil pod bývalým premiérem.

V anketě Deníku pak ke konci loňského listopadu Babiš uvedl, že zbytek jeho týmu by byl stejný jako byl na Úřadu vlády za jeho kabinetu (video, čas 1:06).

Další z kandidátů Marek Hilšer jméno potenciální vedoucí Kanceláře prezidenta republiky zmínil 8. prosince 2022. Pakliže by vyhrál volby, kancléřkou by se stala Gabriela Svárovská. Další jména nicméně prozradit nechtěl a řekl, že je případně oznámí až po prvním kole voleb.

Uveďme, že až po natáčení rozhovoru (konkrétně 2. ledna 2023) přinesl týdeník Respekt informace o možném složení hradní kanceláře v případě, že by volby vyhrál Petr Pavel. Podle týdeníku by se kancléřkou stala současná vedoucí Kanceláře Senátu Jana Vohralíková, která potvrdila, že nabídku přijala. Pavel by na Hradě spolupracoval i s Tomášem Richterem, jenž má v kampani na starosti finance, a mluvčí by se stala Markéta Řeháková. Petr Pavel tyto informace později potvrdil a zmíněná jména zveřejnil i na svém webu.

Ostatní uchazeči o prezidentskou funkci potenciální složení hradní kanceláře nezveřejnili. Andrej Babiš tak učinil již během listopadu 2022, kdy uvedl jména některých potenciálních „kolegů“. Ještě před natáčením rozhovoru jméno možné kancléřky oznámil i Marek Hilšer. K 16. prosinci 2022 tedy bývalý premiér Andrej Babiš nebyl sám, kdo prozradil případnou hradní kancléřku, byl ale jediným kandidátem, který zveřejnil detailnější informace ohledně možného složení Kanceláře prezidenta. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.