Přehled ověřených výroků

Výrok poslance Johna je hodnocen jako pravdivý a to na základě veřejně dostupných výdajových rámců schválených za jeho působení na MVČR a také ze schválených výdajových rámců za působení ministra Kubiceho.

Celkové výdaje státního rozpočtu na léta 2011 až 2013 podle kapitol (.xls) ukazují výdaje pro Ministerstvo vnitra (tab. č.2b) - v tisících Kč:

Rok201120122013Výdaje pro MV 50 827 229

51 355 069

51 931 843

Je zde tedy patrný nárůst výdajů následujících letech zhruba o půl miliardy každý rok, jak uvádí Radek John.

Podíváme-li se na Celkové výdaje státního rozpočtu na léta 2012 až 2014, které byly schváleny již po odchodu poslance Johna z pozice ministra vnitra, vypadají pak výdaje ministerstva následovně (.pdf - tab. č.2):

Rok201220132014Výdaje pro MV 51 221 00446 940 30743 542 805

Je tedy patrné, že schválené výdajové rámce skutečně znamenaly významné oslabení financí pro resort vnitra v řádu miliard Kč každoročně.

Výrok Radka Johna je tedy hodnocen jako pravdivý.

Vladimír Stehlík zaslal zmiňovaný dopis na téma oceláren Poldi Kladno Václavu Klausovi 30. května 2012 a v tomto dokumentu uvadí: "Přikládám potvrzené objednávky pro rok 1997 v rozsahu 600 tisíc tun oceli ročně, což by postupným zvyšováním kvality v dnešní době činilo 115 mld. Kč. Prokazatelně by tak získal stát na daních cca 30 miliard ročně."

Krajský zastupitel za ODS Skopeček zde hovoří o vzniku Evropského nástroje finanční stability (EFSF), Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) a Paktu pro euro plus (EPP).

Na vzniku EFSF se v květnu roku 2010 dohodly státy eurozóny, Evropská komise a Mezinárodní měnový fond. Tato instituce ve formě akciové společnosti sídlí v Lucembursku a má za úkol chránit státy eurozóny před finanční nestabilitou poskytováním finanční výpomoci.

Tento dočasný fond byl v září 2012 nahrazen stálým Evropským stabilizačním mechanismem (ESM, Aj.). Přispívají do něj všechny země eurozóny.

Další zmiňovaný nástroj, Pakt pro euro plus (EPP, Aj.), pak definuje mantinely fiskálních politik členských zemí.

Výrok Jana Skopečka tedy hodnotíme jako pravdivý.

V roce 2009 pokleslo HDP ČR o 4,5 procenta. Nyní v roce 2012 dochází k trvalému poklesu hrubého domácího produktu - tedy recesi, o které mluví Jan Fischer, ve třech sledovaných kvartálech to bylo v prvním -0,7 %, ve druhém -1 % a ve třetím -1,3 % .

Výrok Oldřicha Vlasáka hodnotíme jako pravdivý na základě nařízení Rady o zřízení Fondu solidarity EU.

Toto nařízení (pdf eng) uvádí, že cílem Fondu není hradit veškeré náklady související s přírodními katastrofami, ale v zásadě omezuje úhradu nákladů na nepojistitelné škody. Čerpání z fondu je možné v případě rozsáhlejší přírodní katastrofy pokud celková přímá škoda způsobená danou pohromou přesáhne 3 miliardy eur (v cenách roku 2002) nebo 0,6 % HNP dané země.

Více informací o tomto fondu lze nalézt na stránkách Evropské komise.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě dat z Ministerstva financí České republiky a z dat statistického úřadu Evropské unie Eurostat.

Jak je patrné z údajů Ministerstva financí ČR, přehledně znázorňující rozložení celkového státního dluhu od vzniku České republiky, růst státního dluhu se nezastavil od roku 1995. Co se týká několika posledních let, tak zatímco v roce 2010 státní dluh činil 1 344 mld. Kč, v roce 2011 vzrostl na 1 499 mld. Kč, a v roce 2012 dosahoval již 1 667 mld. Kč. Graficky znázorněný vývoj růstu zadlužení země je možné zhlédnout zde.

V porovnání se zeměmi Evropské unie lze také říci, že zadlužení České republiky není "tak katastrofální“. Dle údajů z Eurostatu patřil Česku společně s Dánskem v roce 2012 osmý nejnižší dluh v poměru k hrubému domácímu produktu v Evropské unii. Jak ale například informuje server idnes.cz, české zadlužení roste rychleji než ve většině unijních zemí. Oproti stejnému kvartálu roku 2012 se v tomto roce zvýšilo zadlužení České republiky o 4,1 %, v celé EU ale činil nárůst pouze 2,6 %. Ke konci prvního čtvrtletí tohoto roku se tak Česká republika stala zemí s devátým nejnižším dluhem v Evropské unii. V porovnání s Českem se v lepší dluhové situaci nachází především Estonsko, Bulharsko a Lucembursko, nejhůře je na tom naopak Řecko, Portugalsko a Itálie.

Výrok označujeme jako pravdivý, a to s ohledem na nedostatek jasných aktuálních a reprezentativních postojů zmíněných aktérů (především prezidenta a Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky) ve vztahu ke "Klausově výjimce", které tvrzení o "nepřehlednosti situace na české politické scéně" do jisté míry potvrzují.

Předně je třeba uvést, že to, zda rozhodování EP probíhalo pod vlivem zmíněné situace, nelze fakticky ověřit, neboť není možné sledovat záměry každého jednoho člena Evropského parlamentu, soustředíme se tedy na analýzu postoje jednotlivých institucí v rámci ČR k této věci.

Současný prezident Miloš Zeman se k otázce podpory či odmítnutí "výjimky" veřejně zatím jasně nevyjádřil. Server EurActiv.cz však např. zmiňuje, že podle poslance Andrewa Duffa (ALDE), který byl zpravodajem europarlamentem schválené a ve výroku diskutované zprávy, která doporučila Evropské radě, aby ostatní členské státy proces ratifikace Klausovy výjimky nezahájily do té doby, než bude ratifikace dokončena v České republice, tvrdí, že se od českého prezidenta dá čekat zamítavý postoj.

"Nejaktuálnější" pozice vlády (prostřednictvím premiéra Petra Nečase - ODS) je výjimku podporovat. Skepsi nad tímto ve vztahu ke Karlu Schwarzenbergovi (TOP 09) v minulosti vyjádřil bývalý prezident Václav Klaus.

Jasný postoj ve sledované otázce deklaroval Senát ČR, který v říjnu 2011 odhlasoval návrh senátorů ČSSD na usnesení, kde vyzývá vládu, aby odstoupila od požadavku sjednat Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky se k otázce zatím nevyjádřila.

Ve vztahu k oběma komorám parlamentu je však zásadní pozice opoziční ČSSD bez jejíž podpory výjimka v rámci schvalovacího procesu nemůže projít (je nutná 3/5 většina v obou komorách). Sociální demokracie však výjimku dlouhodobě odmítá.

Národní značkou pro kvalitní potraviny KLASA označuje ministerstvo zemědělství od roku 2003 " nejkvalitnější potravinářské a zemědělské výrobky ". Značku spravuje Odbor pro marketing Státního zemědělského intervenčního fondu a je udělována (.pdf) ministrem zemědělství na základě doporučení správce značky.

Podle výzkumu (.pdf) agentury STEM/MARK, a.s. provedeného ve dnech 1. - 11. února 2013 na 1316 respondentech je znalost této značky v obou kategoriích (spontánní, tedy nepodpořená, i podpořená znalost) ve výši 88%. Základem pro podpořenou znalost (str. 9) jsou všichni dotazovaní (celkem 1316 osob), základem pro spontánní znalost jsou však respondenti, kteří uvedli, že znají dobře nebo alespoň zběžně nějaké značky kvality potravin (str. 8, celkem 667 dotazovaných).

Miroslav Toman ve svém výroku tedy uvádí data poněkud zjednodušeně, nicméně známost značky KLASA potvrzuje i průzkum agentury STEM/MARK, a.s. na toto téma, kdy v hlavních zjištěních uvádí značku KLASA jako nejznámější. Zná ji " naprostá většina dotázaných ".

Oba "druhy" znalosti značky jsou tedy ve výši 88%. Pokud se vrátíme zpět k výroku samotnému, potvrdit bychom mohli první část (podpořená znalost je přes 80%), druhá část je však nepřesná. Výrok tedy označujeme jako zavádějící.

Proces a okolnosti privatizace OKD, a.s., shrnuje např. Česká televize. Státní podíl na akciích OKD (45,9 %) byl v rpce 2004 na základě rozhodnutí vlády (přesněji zde, .doc) prodán společnosti Karbon Invest za 4,1 mld. korun. To znamená, že OKD byla v tomto prodeji ohodnocena přibližně na 8,9 mld. korun.

Agentura Ernst & Young přitom ve svém pozdějším posudku OKD ohodnotila až na 52,3 mld. korun (ČT). Opravdu tedy mělo jít o téměř šestinásobně podhodnocený prodej, ačkoli pozdější šetření ze strany Evropské komise takovéto pochybení neodhalilo (iHNed.cz).

Výbory Poslanecké sněmovny jsou klíčovým orgánem pro projednávání a připomínkování jednotlivých zákonů. Jejich zřízení, společně s ustanovením počtu jejich členů i konkrétním složení, je vždy projednáváno Poslaneckou sněmovnou na začátku volebního období.

Jak potvrzuje usnesení (.doc) Poslanecké sněmovny, vládní koalice na své 2. schůzi dne 7. července 2010 skutečně personálně spojila petiční a kontrolní výbor. Z dokumentu je také zřejmé, že počet členů kontrolního výboru i petičního výboru (ale také volebního výboru, výboru pro evropské záležitosti, ústavně právního výboru či zemědělského výboru) je 15 a tyto výbory jsou tedy těmi nejmenšími. Naopak rozpočtový výbor, organizační výbor, hospodářský výbor a výbor pro obranu a bezpečnost jsou se svými 30 členy největšími výbory Poslanecké sněmovny. Pro porovnání s počtem členů ve výborech z předcházejícího volebního období uvádíme, že na základě usnesení (.doc) Poslanecké sněmovny ze dne 15. srpna 2006 měl kontrolní výbor a petiční výbor každý 18 členů.

Dle informací uvedených na stránkách Poslanecké sněmovny má dnes (17. června 2013) kontrolní výbor dokonce jen 13 a petiční výbor 14 členů, z nichž 10 poslanců jsou členové obou výborů. O činnostech a důležitosti výborů se lze více dovědět na stránkách Poslanecké sněmovny, konkrétně o kontrolním výboru zde (.pdf) a o petičním výboru zde (.pdf).

Výrok Vojtěcha Filipa hodnotíme na základě informací z usnesení Poslanecké sněmovny jako pravdivý.