Pavel Blažek
Byť uznávám, je to úplně zvláštní situace, ale je možná, protože on by také mohl ten nový premiér jmenovaný Milošem Zemanem navrhnout klidně ty ministry, kteří v té vládě už jsou. A ti nemají, a to chci hlavně říct, ti v našem ústavním systému v uvozovkách nemají, jak z té funkce utéci ve velkých uvozovkách. Protože mandát ministra, to není jak běžná, běžný pracovní poměr, ale končí opravdu až tehdy, až prezident přijme demisi.
Dle Ústavy (článek 73) podává ministr demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády. Samotný mandát ministra vlády ČR zaniká až poté, co onu demisi prezident republiky přijme. Ten tak učinit může, avšak v Ústavě není výslovně psáno, že tak učinit musí. (Jiná situace nastává, když odvolání ministra navrhne předseda vlády). Do té doby je tedy ministr "povinen" vykonávat svoji funkci.
Ná základě výše uvedeného hodnotíme výrok ministra Blažka jako pravdivý.
Jaromír Drábek
TOP 09 je proevropská strana (...) já jenom připomenu, že TOP 09 je součástí EPP, tedy Evropské lidové strany a na úrovni exekutivy už, už nějak, nějakou tu řádku měsíců velmi aktivně působíme nebo jsme působili.
Výrok hodnotíme na základě dostupných informací z webu EPP jako pravdivý a samotné TOP09 jako pravdivý.
TOP 09 je členem Evropské lidové strany (EPP) od 10. února 2011. TOP 09 sice nemá své zástupce přímo na půdě Evropského parlamentu, dva její členové jsou ale ve skupině EPP při Radě Evropy a dva jsou také členy Politického shromáždění EPP,které stanovuje politické priority nebo rozhoduje o přihláškách nových členů.
Že je TOP09 pro evropská strana se můžeme přesvědčit například v jejím programu k letošním volbám - v bodu 9. Zahraniční a obranná politika mimo jiné stojí: "TOP 09 je přesvědčena, že české národní zájmy obhájíme mnohem lépe v těsném partnerství u společného evropského stolu než politikou, která se společné diskusi vzdaluje a má pro ni pouze slova kritiky."
Vít Bárta
Já jsem sám rezignoval na pozici ministra dopravy v momentu, kdy se podalo jedno blbý trestní oznámení, který se notabene vyvrátilo.
Výrok Víta Bárty hodnotíme na základě dohledaných informací jako pravdivý. Trestní oznámení na Víta Bártu podal 6. dubna 2011 poslanec Jaroslav Škárka. Informoval o tom například deník E15.cz. Vít Bárta pak 8. dubna rezignoval na post ministra dopravy, jak informovaly např. iDnes.cz nebo lidovky.cz.
Vít Bárta i Jaroslav Škárka byli původně odsouzeni (Bárta k 18 měsícům podmínky za uplácení, Škárka ke 3 letům vězení za podvod), případ byl ale vrácen k novému projednání, ve kterém soud dospěl k závěru, že se ani jeden z politiků trestného činu nedopustil. Proti tomuto výsledku se státní zástupce odvolal, ale neuspěl.
O celé kauze se můžete dočíst na serverech iDnes.cz či novinky.cz.
Martin Pecina
Dříve to nešlo, pane redaktore, protože tenkrát my jsme nastoupili v květnu, bylo nám řečeno, se Parlament rozpustí, odhlasoval si rozpuštění, už se neměl sejít. My jsme nepřipravovali žádné zákony. A v okamžiku, kdy Ústavní soud řekl ne, volby nebudou, tak se začly připravovat zákony, to bylo někdy v srpnu.
Ještě před jmenováním Fischerovy vlády, 7. dubna 2009, předložila skupina poslanců sněmovně návrh ústavního zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny, tedy o jejím předčasném rozpuštění. Vláda Jana Fischera byla jmenovaná o měsíc později, 8. května.
Ústavní zákon sice byl schválen a vyhlášen ve Sbírce zákonů, avšak 10. září 2009 jej – spolu s říjnovým termínem voleb – zrušil Ústavní soud. Soud tedy řekl své „ne“ až v září, nikoliv „někdy v srpnu“, a výrok je tudíž zavádějící.
Andrej Babiš
V Dánsku to zavedli a snížili výdaje o 50 procent. Elektronizaci celostátní správy. A návratnost byla 2 roky.
Nepodařilo se nám bohužel vyhledat popisované podrobnosti o elektronizaci dánské státní správy.
Podle žebříčků zavádění E-Governmentu (elektronické státní správy) je Dánsko na první příčce v rámci Evropy a na druhé celosvětově. Pro zajímavost, první je Jižní Korea, Česká republika figuruje na 46. místě.
Bohuslav Sobotka
...slovenský model nebo rakouský model. To jsou země, kde se prezident volí přímo, ale neznamená to jakékoliv narušení parlamentního charakteru těchto států. Rozhodující slovo ve výkonné moci má v Rakousku kancléř, na Slovensku předseda vlády, nikoliv přímo volený prezident republiky.
Srovnáním pravomocí a postavení prezidenta ve vybraných státech se zabývá informační studie (.pdf) Parlamentního institutu z října 2003.
Zde se dočteme, že „rakouská hlava státu má relativně slabé pravomoci srovnatelné s postavením a pravomocemi českého prezidenta“ (str. 51). Tyto pravomoci jsou pak vyjmenovány v tabulce č. 11 (str. 58); patří mezi ně například zastupování státu navenek, uzavírání mezinárodních smluv, jmenování členů spolkové vlády a státních tajemníků, rozhodnutí o rozpuštění Národní rady, udělování milosti či jmenování soudců na návrh vlády.
„Veškeré akty spolkového prezidenta, nestanoví-li ústava jinak, mohou být realizovány pouze na návrh vlády nebo jí pověřeného ministra. K platnosti aktu prezidenta republiky se vyžaduje spolupodpis spolkového kancléře nebo příslušného ministra. Politickou odpovědnost pak za prezidenta nese vláda.“ (str. 54)
Rakouský prezident je volen přímo již od roku 1951 (přímá volba byla zavedena do ústavy již v roce 1929, str. 59-60).
Na Slovensku byla přímá volba zavedena do ústavy až v roce 1999 (str. 68). Postavení prezidenta se zde však „blíží postavení formální hlavy státu bez význačnějších výkonných pravomocí“ (str. 64). Mezi jeho pravomoci patří jmenování a odvolávání předsedy a dalších členů vlády, možnost rozpustit Národní radu v ústavou stanovených případech, vyhlašuje referendum, uděluje vyznamenání, jmenuje a odvolává soudce či uděluje milosti (nutnost kontrasignace předsedou vlády; str. 66-67).
V obou zmíněných zemích tedy i přes zavedení přímé volby prezidenta skutečně došlo k zachování parlamentního charakteru s významným postavením parlamentu a od něj odvozené vlády. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Vladimír Remek je dneska poslanec europarlamentu. A má tak asi třikrát větší plat, nebude mít jako velvyslanec České republiky v Moskvě.
Vladimír Remek je poslancem Evropského parlamentu už druhé volební období po sobě (2004-2009; 2009-2014). Od evropských voleb v roce 2009 mají všichni poslanci stejný základní plat a to €7,665 měsíčně před zdaněním (plat je vypočítáván jako 38,5% základního platu soudců Evropského soudního dvora).
Přesné platové ohodnocení velvyslance ČR však dohledatelné není, proto označujeme výrok ministra Peciny jako neověřitelný.
Miroslav Kalousek
Zatím jediná většina v Poslanecké sněmovně jsou ti poslanci, kteří podpořili Miroslavu Němcovou, žádná jiná většina tam není, je tam 101 podpisů.
Miroslava Němcová oznámila v úterý 25. června prezidentu Miloši Zemanovi, že má 101 podpisů poslanců, kteří si přejí její jmenování premiérkou. Kromě stovky poslanců ODS, TOP 09 a LIDEM ji podpořil nezařazený poslanec Michal Doktor. Žádná další většina pro podporu jiné vlády takto oznámená ani sestavena nebyla.
Petr Cibulka
Zcela, protože Švýcarsko není zemí pouze přímé demokracie, je to klasická parlamentní demokracie, má dvoukomorový parlament a kromě toho občané mají právo zrušit každý zákon, který se jim nelíbí.
Výrok hodnotíme na základě informací z webů swissworld.org, swissinfo.ch , globaledge.msu.edu, wikipedia.org a ch.ch jako zavádějící.
Je pravdou, že švýcarský parlament, Federální shromáždění, je dvoukomorovým tělesem. Dolní komora, Národní rada, se skládá z 200 poslanců a horní komora, Rada států, je tvořená 46 zástupci kantonů.
Také je pravdou, že občané Švýcarska mohou zrušit zákon, který podle jejich názoru není v soulady s jejich zájmy, a to prostřednictvím referenda a lidového hlasování. Občané Švýcarska s volebním právem, nebo minimálně 8 kantonů má právo iniciovat referendum o přijatém zákoně či legislativním aktu. Pokud se do 100 dnů od vyhlášení zákona, jemuž referendum oponuje shromáždí 50 000 platných podpisů, je platnost zákona posouzena prostřednictvím lidového hlasování.
Politický systém Švýcarska je velmi specifický a nelze jej označit jako klasickou parlamentní demokracii. Vláda země, Federální rada, je volena oběma komorami parlamentu a po zvolení jí nelze vyjádřit nedůvěru. Federální parlament může byt rozpuštěn pouze v případě přijetí iniciativy na kompletní změnu ústavy. Oba tyto znaky švýcarský politický systém odlišují od jiných parlamentních demokracií.
Za prvé, Rusko je prezidentská demokracie, to znamená, je tam prezidentský systém. Česká republika je na základě ústavy parlamentní demokratickou zemí.
Komparativní politologie řadí Českou republiku mezi parlamentní republiky, či lépe republiky s parlamentním systémem vlády (např. VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky. Praha : Portál 2011. 487 s. ISBN 978-80-7367-893-7).
Základními znaky parlamentního režimu jsou politická odpovědnost vlády vůči parlamentu a účast vlády v procesu tvorby práva. Dále také právo hlavy státu rozpouštět za daných okolností parlament (CABADA, Ladislav a KUBÁT, Michal. Úvod do studia politické vědy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 455 s. ISBN 9788073800765.).
Politický systém Ruské federace bývá nejčastěji označován jako poloprezidentský (poloprezidentská republika, semiprezidencioalismus (viz. např. CABADA, Ladislav. Komparace politických systémů: nové demokracie střední a východní Evropy). Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2008, 434 s. ISBN 9788024513881.).
Ten se vyznačuje tím, že dělba moci je zde provedena v duchu výrazné převahy moci výkonné nad zákonodárnou. Hlava státu hraje důležitou politickou roli a účastní se výkonu moci. V systému tedy existují dva aktivní subjekty exekutivy: prezident a vláda v čele s premiérem (CABADA, Ladislav a KUBÁT, Michal. Úvod do studia politické vědy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 455 s. ISBN 9788073800765.). Politický systém v Rusku bývá kategorizován často také jako autoritativní (viz např. český odborník na politický systém Ruska prof. Jan Holzer).
Nezle však tvrdit, že se v případě Ruska jedná o čistě prezidentský systém, (severo či jihoamerický prezidencialismus). V tomto režimu je moc výkonná od zákonodárné striktně oddělena. Neexistuje votum důvěry či nedůvěry a neexistuje taktéž politická odpovědnost exekutivy vůči parlamentu (CABADA, Ladislav a Michal KUBÁT. Úvod do studia politické vědy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 455 s. ISBN 9788073800765.). Tyto prvky však politický systém Ruské federace obsahuje, proto výrok označujeme jako zavádějící.
