Ta úloha pacienta přece, který musí být vztažen do toho systému, je o to, aby se staral o své zdraví a věděl, že když se o ně dobře stará od mládí, například tolik nekouří a podobně, a chodí na preventivní prohlídky, tak že z toho něco má. Nejenom ten stát, ale i on. A to je třeba systém, které mají v Německu, kdy dostává vlastně jakési bonusy, kdy ta jeho spoluúčast případně na některých těch doplatcích se snižuje, vlastně se odčítá jakoby z těch bonusů.
Podstatným rozdílem, mezi systémem zdravotního pojištění v Německu a v ČR je, že v Německu je tzn. dvojí - zákonného a soukromého. Od určité výše příjmů je možno si v Německu vybrat, zda-li člověk bude přispívat odvodem ze mzdy do zákonného systému, či se mu více vyplatí soukromé. Podstatným rysem soukromého pojištění je, že zde je legální zohledňovat rizikovost pojištěnce, tudíž už rovnou může pojištěnec dostat slevu, je-li například nekuřák. Nicméně většina lidí je ve státním pojištění. Odvod do něj činí 15,5% z příjmu pojištěnce, přičemž 7,3% platí zaměstnavatel a 8,2% zaměstnanec. Tyto peníze putují do centrálního fondu - "GKV" - ze kterého jsou potom vypláceny pojišťovnám. Klíčovým faktem je, že pojišťovny ve státním systému nesmí odmítnout pojištěnce kvůli jeho větší rizikovosti. Tudíž na centrální úrovni není tvořena motivace pro lidi, aby se chovali ohleduplněji ke svému zdraví. Tento úkol spočívá na pojišťovnách, které mají možnost své pojištěnce motivovat různými bonusy či slevami. Odvody to stáního systému GKV (ze kterého jsou placeny příspěvky pojišťovnám) jsou tedy dány procentuálním odvodem ze mzdy (stejně jako v ČR) avšak rozdíl spočívá v tom, že pojišťovny mají možnost motivovat své pojištěnce k zodpovědnějšímu chování. A jelikož je v Německu na trhu opravdu hodně pojišťoven a lidé mají možnost si mezi nimi vybírat podle toho, co která nabízí - některé nabízejí slevy (dostanete nějaké peníze zpět), dotace na pobyty, proplácení nadstandardu atd.
Chováte-li se tedy zodpovědně, tak si můžete na trhu najít takovou pojišťovnu, která Vás za to odmění, tudíž výrok hodnotíme jako pravdivý.
Zdroje:
Ekonomika České republiky není na úrovni produktivity německé ekonomiky.
Výrok ověřujeme jako tvrzení o produktivitě práce. Ta se zpravidla měří jako poměr HDP dle kupní síly k celkovému počtu hodin práce v ekonomice. Eurostat sbírá údaje o produktivitě práce v jednotlivých evropských zemích. Zatím jsou k dispozici do r. 2011, i tak ovšem jednoznačně podporují tvrzení ministra Kalouska:
(hodnoty představují podíl z průměru EU v %)
2001 2003 2005 2007 2009 2011 Průměr EU 100 100 100 100 100 100 Česko 67,9 71,2 73,1 76,3 75,9 74,1 Německo 106,2 107,9 108,6 108,4 104,3 106,6
Přestože se česká ekonomika co do produktivity postupně spíše přibližuje evropskému průměru, na německé úrovni skutečně zatím není.
Ale ten člověk (Mládek, který urážel živnostníky, pozn.) je tam dál v tom širším vedení, které představuje stínová vláda.
Výrok Jiřího Paroubka Hodnotíme na základě dohledaných informací jako pravdivý. 25. dubna 2013 vydala ČSSD tiskovou zprávu s názvem Nová stínová vláda, podle které je součástí stínové vlády i Jan Mládek, a to za resort financí. O výroku Jana Mládka a reakcích na ně se můžete dočíst na zpravodajských serverech iDnes.cz či Novinky.cz.
Jenom se pochlubím, prošlo nám na vládě alespoň to, že se nebudou smět do cigaret dávat přídavky jako vitamíny, které takzvaně by chtěly dělat cigarety zdravější a není to vůbec žádná pravda, jenom lákají lidi.
Vláda sice v současné době připravuje návrh novely zákona 110/1997 sb. o potravinách a tabákových výrobcích. Tato novela zpřesňuje některá ustanovení §12 zmíněného zákona v tom smyslu, že mimo tabáku lze do cigaret přidávat pouze látky explicitně povolené zvláštní vyhláškou (viz přílohu č. 2).
Podle obálky (.doc) byl návrh zákona odeslán vládě 28. února 2013, nicméně od tohoto data nedošlo k jeho projednání (podrobné záznamy z jednání vlády jsou k dispozici zde), a tedy ani k přijetí vládního usnesení, v němž by vláda postoupila návrh do legislativního procesu. Výrok je tedy nepravdivý.
Já si myslím, že je potřebovat se podívat na porovnání s jinými zeměmi, kde také samozřejmě postupovaly elektronizací systémem postupné elektronizace téhle té agendy, nikde se jim nepodařilo vyjednat nulovou cenu, já to považuji skutečně za velký úspěch.
Zemí, které zavedly nějaký způsob elektronizace výplaty dávek je velké množství. Elektronizací je ostatně již zavedení výplaty dávek (elektronicky) na bankovní účet. Příkladů zavedení "sociáních karet" je málo.
S českou sKartou srovnatelná australská Basic card (BBC) je provozována v přepočtu za několik mld. Korun. Karty využívá také americký program SNAP, který je na úrovni států administrován za úplatu, kupř. ve státě Washington (.pdf) ve výši přes 1 % obratu programu.
Tyto částky však zahrnují provoz celého systému správy dávek kontroly jejich využívání, zatímco Česká spořitelna zajišťuje pouze samotnou výplatu. Takový případ se nám mimo ČR najít nepodařilo a nemůžeme tedy ověřit, zda podobná elekronizace někde v zahraničí proběhla za "nulovou cenu".
Je 67 tisíc exekucí na důchody.
Dle tiskové zprávy České správy sociálního zabezpečení z 28. února 2013 bylo k 31.12. 2012 vypláceno 67 614 důchodů se zařízenou exekuční srážkou.
Na základě informací České správy sociálního zabezpečení, která má mj. na starosti právě exekuční srážky, hodnotíme výrok ministryně Müllerové jako pravdivý.
A to, jak se teďka hovořilo, dneska měla Margaret Thatcherová pohřeb, tak to mohu připomenout, že ona když dělala ty své velmi radikální reformy hospodářské, tak na zdravotnictví se nikdy neodvážila sáhnout.
Ačkoliv po výdajové stránce Margaret Thatcherová do britského zdravotnictví výrazněji nezasahovala, ke konci svého mandátu učinila některé reformní kroky, které proměnily jeho podobu.
Veřejné výdaje na zdravotnictví ve Spojeném království zůstávaly během dekády (rok 1979 není započítán) vládnutí Thatcherové (vzhledem k hospodářskému vývoji země) prakticky neměnné. Pohybovaly se v rozpětí 5,05 % HDP až 5,57 % HDP. V roce 1980 činily právě 5,05 % HDP (absolutně 11,8 miliard liber; celkově 11,3 % všech vládních výdajů), na konci politické kariéry Thatcherové pak 5,14 % domácího produktu (absolutně 29,3 miliard liber; celkově 14,6 % všech centrálních útrat).
Thatcherová se ovšem ke konci své premiérské éry do způsobu organizace a řízení britského národního zdravotnictví (NHS) několikrát pokoušela zasahovat. Její administrativa vydala dvě bílé knihy (white papers): Working for Patients (abstrakt zde) a Caring for people (abstrakt zde). Tyto pracovní materiály nastínily strukturu a organizaci zdravotnických služeb ve Velké Británii pro další desetiletí podle tzv. zásad "vnitřního trhu".
V roce 1990 byl na základě těchto dokumentů přijat tzv. National Health Service and Community Care Act, který de facto zaváděl do zdravotnického systému jisté tržní principy.
Nelze říci, co ministr Heger mínil souslovím "nedovážila sáhnout", nicméně Thatcherová, ač ke konci svého mandátu, určité reformy anglické zdravotní soustavy skutečně nastartovala. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.
.. bojoval jsem za obchvat Plzně, teďka ve středu jde konečně na vládu.
Poslanec Vít Bárta se již v listopadu roku 2012 nechal slyšet, že bude bojovat za to, aby se obchvat Plzně stavěl a má v plánu spolupracovat s občanským sdružením Plzeň-Roudná proti průtahu. V dané věci také interpeloval na půdě Poslanecké sněmovny ministra dopravy Dobeše.
Návrh zákona o "Výstavbě dálničního obchvatu Plzně a souvisejících přivaděčů" (bod č. 20) bude projednáván vládou ve středu 13. 3. 2013.
Výrok Víta Bárty tedy hodnotíme jako pravdivý.
Pro tento zákon (nový občanský zákoník, pozn.) nehlasovala KSČM ani, až na jedinou výjimku, ČSSD.
Vládní návrh občanského zákoníku prošel sněmovnou ve třetím čtení 9. 11. 2011.
Proti jeho přijetí hlasovalo všech 23 přítomných poslanců KSČM.
Dva poslanci ČSSD hlasovali pro (většina ostatních sociálních demokratů se zdržela hlasování), ovšem Miroslav Svoboda podal vůči svému hlasování námitku (steno - zcela dole).
Námitka Miroslava Svobody zněla takto: "Děkuji, paní předsedající. Jenom pro steno. Nezpochybňuji hlasování - jenom jsem měl vůli hlasovat proti a teď jsem se dozvěděl, že mám na sjetině pozitivní hlasování. Jen pro steno. Díky."
A ta sazba není nic neobvyklého, protože takovéhle sazby má celá řada zemí.
Speciální sazby pro finanční a bankovní sektor skutečně zavedla řada států Evropské unie.
Mládek reaguje na dotaz moderátorky, týkající se návrhu ČSSD na zavedení 30% sazby pro velké finanční, energetické a bankovní společnosti.
Podle zprávy (.pdf, str. 3) MMF z roku 2011 zavedlo jako reakci na finanční krizi let 2008 - 2010 určitou speciální taxu pro bankovní a finanční instituce celkově deset států EU, např. VB, Německo, Francie nebo Švédsko. Vedle toho čtyřicítka států (údaj z roku 2011) zavedla (sekce Implemented financial transaction taxes) nějaký druh daně z finančních transakcí. Tato daň ovšem neznamená zdanění dané finanční instituce jako takové (Mládek v kontextu debaty zřejmě hovoří o zdanění veškerých příjmů bank), ale pouze určité specifické finanční operace.
Vedle toho existuje řada doposud neprosazených návrhů nejrůznějších druhů zdanění (především) bankovního sektoru (např. tzv. daň Robina Hooda nebo evropská daň z finančních transakcí navržená Evropskou komisí).
Řada zemí tedy skutečně zavedla určitý specifický druh zdanění finančního sektoru, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
