Prosím vás, nakonec to stejně dopadne tak, že ty šachty zůstanou na bedrech státu. Tak to dopadlo se všema dosud činnýma šachtama nebo šachtama, ve kterých se, pardon, těžilo někdy do 90. let. Ty se postupně zavíraly a nakonec se přebírá státní podnik DIAMO, uzavírá je, čerpá z nich vodu...
Státní podnik DIAMO je organizace, která realizuje vládou vyhlášený útlum uranového, rudného a části uhelného hornictví v České republice.
Na serveru Wikipedia je potom uvedeno následující: "Kromě řešení následků po těžbě uranové rudy se v roce 2001 stal státní podnik DIAMO nástupnickou organizací státního podniku Rudné doly Příbram, který spravoval všechna rudná ložiska v České republice a jehož součástí byly i Jihomoravské lignitové doly a Rosické uhelné doly." Odkaz s přehledem spravovaných lokalit a objektů v závislosti na jednotlivých těžebních komoditách naleznete zde.
Na základě výše uvedených skutečností tedy hodnotíme výrok výrok jako pravdivý.
...tak ODS dneska má 23 tisíc aktivních členů, má stovky komunálních politiků.
Výrok hodnotíme na základě dostupných informací z webu mojeods.cz a volby.cz jako zavádějící, neboť Pospíšil značně nadhodnocuje počet členů ODS.
Aktuální počet členů ODS je v tuto chvíli (16. září 2013) 21 493, což je údaj značně nižší, než který popisuje místopředseda ODS.
Počet komunálních politiků zvolených za ODS v posledních komunálních volbách v roce 2010 byl 5 112 zvolených zastupitelů. I když toto číslo nemusí a zřejmě není k dnešnímu dni zcela totožné, je nepochybné, že ODS zastupují na komunální úrovni skutečně stovky zastupitelů.
U nás je 32 % je už konečný program (sazba tzv. milionářské daně v programu KSČM - pozn. Demagog.cz).
Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací uvedených ve volebním programu KSČM (viz. bod III - Změnu daňové soustavy).
Konkrétně je v něm potom uvedeno následující: " KSČM prosazuje zavést dvě daňová pásma u právnických osob podle ročního zisku (24 % do 10 mil. Kč ročního zisku, 32 % nad 10 mil. Kč ročního zisku). "
To jsem vám říkal, že ty modely, které jsou v zahraničí, jsou, že ta odvolatelnost musí být vždy větším počtem hlasů, než byl zvolen a třeba nejčastěji jednou za rok
Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako neověřitelný. Států, ve kterých funguje princip odvolatelnosti, je více a v každém z nich existuje specifická varianta. Je to tedy spíše téma na analýzu v rámci komparativní politologie.
Odvolatelnost (.pdf) volených zástupců skutečně existuje např. v kanadské provincii Britská Kolumbie, Spojených státech, ve Švýcarsku na Filipínách, ve Venezuele a několika dalších.
Například ve Švýcarsku je možnost odvolání zavedena v šesti z dvaceti šesti kantonů a na federální úrovni tato možnost chybí. V každém kantonu pak jsou podmínky odvolání nastaveny jinak. Počet podpisů (.pdf; s. 5) na petici pro odstarování odvolávací procedury se pak v každém kantonu různí. V kantonu Schaffhauses činí hranice např. 1000 podpisů, kdežto v Ticinu 15000 tisíc podpisů.
V USA existuje možnost odvolatelnosti v devatenácti státech a podmínky opět variují. Například v r. 2003 došlo v Kalifornii k aplikaci této procedury, v případě pozice guvernéra. Žadatelé museli na petici za „odvolací volby" shromáždit počet podpisů ve výši minimálně 12% z volební účasti v minulých volbách. Po dosažení této hranice pak byly vypsány nové volby, kterých se mohlo účastnit více kandidátů. Kritéria odvolatelnosti tedy v tomto případě nebyla stanovena tak, že by muselo být dosaženo většího počtu hlasů, než kolika dosáhl v minulých volbách odvolaný guvernér.
O tom, zda je omezena možnost odvolat voleného zástupce jednou za rok se nám bohužel nepodařilo dohledat informace.
A koneckonců i Miloš Zeman v době, kdy byl premiérem, tak společně s Václavem Klausem prosazovali změnu ústavy, která přímo definovala pro prezidenta povinnost takto postupovat po volbách do Poslanecké sněmovny (pověřit vítěze voleb sestavením vlády, pozn.). Tehdy ta změna ústavy nebyla schválena..
V roce 1999 sice byla předložena novela Ústavy ČR, která měla mj. zavést povinnost (.doc, čl. I, b. 13) pověřit sestavením vlády vítěze voleb: "Prezident republiky po vyhlášení výsledků voleb do Poslanecké sněmovny požádá představitele politické strany, která získala nejvíce mandátů, aby mu do třiceti dnů navrhl složení vlády." Tento návrh byl schválen Poslaneckou sněmovnou, zamítl jej však Senát, který nemůže být při projednávání ústavních zákonů přehlasován.
Předkladatelem byla skupina poslanců - Ivan Langer, Petra Buzková, Eva Dundáčková, Zdeněk Jičínský, Jitka Kupčová a Jan Zahradil, nikoli přímo Miloš Zeman a Václav Klaus. Ani v záznamech z jednání sněmovny, ani v dobových textech médií jsme nenašli vyjádření Miloše Zemana či Václava Klause, které by ilustrovalo jejich pozici k tomuto návrhu. Ani text opoziční smlouvy a jejích dodatků, přestože je zdůrazněno " právo té z těchto stran [ODS či ČSSD] , která zvítězila ve volbách, sestavit vládu", nezmiňují změnu pravomocí prezidenta.
Lze jen těžko předpokládat, že by o návrhu špičky největších stran nevěděly, ale vzhledem k absenci vyjádření, na kterém by se jejich postoj dal doložit, hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Já jen připomenu, když nastupovala Julínkova vláda, tedy vláda Topolánkova, ministra zdravotnictví Julínka, tak díky dvěma krokům, jeden inicioval tehdejší ministr Rath a potom ještě Tomáš Julínek také v Senátu, tak on dostal do vínku de facto 12 miliard navíc.
Výrok hodnotíme jako zavádějící, kvůli nepřesnosti Hegerova výroku.
Leoš Heger má zřejmě na mysli předpis č. 117/2006 Sb., který iniciovala v r. 2005 ministryně zdravotnictví Milada Emmerová a který nabyl platnosti od 1. 4. 2006. Dle vyjádření tehdejšího náměstka ministra zdravotnictví Marka Šnajdra mělo toto opatření přinést zvýšení příspěvku státu na státní pojištěnce o 12 miliard.
David Rath nastoupil do funkce ministra zdravotnictví od listopadu 2005 a nebyl tedy iniciátorem tohoto návrhu zákona. V Senátu návrh zákona prošel Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku, jeho tehdejší člen Tomáš Julínek byl jmenován zpravodajem a návrh zákona byl následně s pozměňovacími návrhy vrácen ke schválení Poslanecké sněmovně.
Nedávno proběhla kauza NSA a sledování americkou tajnou službou veškerých komunikací, kde se velké firmy přihlásily k tomu, že ta data poskytují a přitom zrovna 25. Rusnokova vláda podepsala, že český stát pojede komplet na softwaru firmy Microsoft na operačním systému.
Nedávno skutečně proběhla médii ostře sledovaná kauza, spuštěná Edwardem Snowdenem, o sledování internetu americkou agenturou NSA. Kauza se mimo jiné dotýkala i poskytování dat o klientech velkými společnostmi jako např. Microsoft.
Česká vláda 25. září skutečně schválila obnovení smluv na získávání licencí k produktům Microsoft. Podle vyjádření Úřadu vlády ČR (níže) ovšem tato smlouva nebrání českým úřadům využívat software jiných firem, pouze dává možnost pořizovat licence na produkty Microsoft s garancí nejnižší ceny. Vzhledem k tomu, že se jedná o rámcovou smlouvu, nikoliv o objednávku služeb či zboží, leží na konkrétních úřadech, v jaké podobě si daný software zajistí. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.
Celé vyjádření Úřadu vlády:
"V případě Microsoftu vláda rozhodla o prodloužení smlouvy o strategické spolupráci vzhledem k tomu, že stávající smlouvy končí k 30. listopadu 2013. Pro Českou republiku je samozřejmě výhodné, aby měla i nadále smluvně upraveny podmínky pro pořizování licencí k softwaru Microsoft ve stávajících rozsahu a mohla tak využívat ze smluv plynoucí výhody. Není to však žádný závazek, který by bránil úřadům využívat softwary jiných firem. Smlouva o strategické spolupráci však dává možnost státním úřadům pořizovat licence na produkty společnosti Microsoft s garancí nejnižší možné ceny, kterou lze v Česku získat. Záměr vychází mj. z toho, že pro ty, kteří si již dříve koupili licence na produkty uvedené společnosti, je výhodné využít rámcové smlouvy a nakupovat levněji případný upgrade už nakoupeného softwaru.Důležité je také připomenout, že jde o rámcovou smlouvu. Stát ta zatím nic nezaplatil a nic neobjednal. Bude na konkrétních úřadech, zda a v jaké podobě si individuálně smluvně zajištěné služby objednají." Hodnocení výroku jsme na základě nových informací právě od Úřadu vlády změnili z původní hodnoty pravda.
Tak já myslím, že pro nás bylo zase povzbuzením, že jsme v roce 2010 obnovili senátorský klub, že jsme zůstali parlamentní stranou, že jsme získali 9 % krajských mandátů v krajských volbách, kde jsme porazili TOP 09, ODS a další strany, které byly tehdy vládní.
Po volbách do Senátu Parlamentu České republiky, konaných 15. a 16. října 2010, byla KDU-ČSL zastoupena 5 senátory, a skutečně tak obnovila svůj senátorský klub. O novém složení Senátu informoval například server lidovky.cz, o bližším „úspěchu“ lidovců například server denikreferendum.cz.
Co se týká krajských voleb, které se konaly ve dnech 12. října a 13 října 2012, na základě údajů ze serveru volby.cz strana KDU-ČSL opravdu získala 9 % krajských mandátů. V porovnání s vládními stranami je však zřejmé, že ačkoliv lidovci porazili TOP 09 (s 2,81 %) a VV (nezískaly žádný mandát), ODS získala větší počet krajských mandátů - konkrétně 15,11 %.
Vzhledem ke skutečnosti, že strana KDU-ČSL celkově neporazila v krajských volbách vládní stranu ODS, hodnotíme výrok Pavla Bělobrádka jako zavádějící.
Pan prezident, jak známo, zakázal sociální demokracii s námi uzavřít koalici.
Prezident Miloš Zeman explicitně nezakázal straně ČSSD uzavřít koalici s TOP 09, avšak kategoricky odmítl koalici na takovémto půdorysu v budoucnu jmenovat do úřadu (což by v důsledku znamenalo stejný efekt). Koncem srpna na adresu této koaliční alternativy prohlásil: "Pokud by byla uzavřena koalice mezi ČSSD a TOP 09, nejmenuji předsedou vlády ani Miroslava Kalouska, ani Bohuslava Sobotku, protože bych takovou koalici považoval za zradu na voličích obou těchto stran."Možnou spolupráci obou stran jejich vysocí představitelé jako Bohuslav Sobotka, Michal Hašek či Petr Gazdík vzápětí odmítli.
Výrok Karla Schwarzenberga hodnotíme jako pravdivý.
Odmítáme zlehčování pozice předsedy sněmovny. Je to třetí nejvyšší ústavní činitel v zemi. Neobsazení této funkce by byl společenský i politický problém. Nejsme ochotni tento problém ignorovat," sdělil Kalousek. Od roku 1989 se podle něj ještě nikdy nestalo, aby sněmovna hlasovala o důvěře vládě bez svého předsedy.
Podobné tvrzení zaznělo od místopředsedkyně TOP 09 Heleny Langšádlové v Otázkách Václava Moravce z 23. června 2013, které jsme také ověřovali.
Tento výrok proto hodnotíme jako pravdivý na základě naší analýzy. Ta se zabývá historií hlasování o důvěře vlády počínaje první vládou Václava Klause, která získala důvěru 14. července 1992.
Jediné hlasování o důvěře nově jmenované vlády v letech 1989 - 1992 proběhlo v ČNR po volbách v červnu 1990. Tehdy sestavoval vládu Petr Pithart na základě usnesení předsednictva ČNR, které je podepsáno mj. tehdejší předsedkyní ČNR Dagmar Burešovou. Programové prohlášení této vlády pak bylo schváleno na schůzi 3. července 1990, čímž byla vládě vyslovena důvěra. Je tedy zřejmé, že i při tomto hlasování o důvěře Česká národní rada měla svoji předsedkyni.
