Přehled ověřených výroků

Ve volebním období od roku 2010 došlo celkem ke dvěma zvýšením DPH, konkrétně v letech 2012 a letos. Tato dvě zvýšení prosadila vždy vládní koalice pod vedením Petra Nečase. První z nich prohlasovala Nečasova vláda v zastoupení ODS - TOP 09 - VV.

Zvýšení DPH od letošního roku (sazby 15 a 21 %) prosadila taktéž vláda Petra Nečase, již však obměněná ve složení ODS - TOP 09 a LIDEM. Striktně vzato by mělo být pro tuto krátkou analýzu bráno pouze první zvýšení, nicméně v odůvodnění tohoto výroku pracujeme se zvýšeními oběma (hodnocení by se neměnilo tak či tak), strana LIDEM je fakticky odštěpená část Věcí veřejných.

Od ledna 2012vzrostla snížená sazba daně z přidané hodnoty z 10 na 14 procent, seznam položek se nezměnil. Základní sazba zůstala na 20 procentech. Od ledna 2013 se obě sazby zvýšily o jeden procentní bod, tedy ze 14 na 15 procent a z 20 na 21 procent.

Podle informací ze serveru nasepenize.cz byl celkový výběr DPH za rok 2012 o 2,8 mld. korun vyšší než v roce předchozím. Tento fakt potvrzují také data Generálního finančního ředitelství, které zveřejňuje statistiku inkasa (.xls) jednotlivých daní.

Výběr DPH se zvýšil i v roce 2013, od začátku roku do poloviny května vzrostl meziročně o 5 miliard. Po obou zvýšeních došlo ke zvýšení výběru DPH, Babiš naopak mluví o tom, že po zvyšování DPH došlo k poklesu inkasa, a to ve výši 11 mld. Kč.

Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý, neboť po dvojím zvýšení DPH, které přijala vláda Petra Nečase, došlo podle veřejně dostupných zdrojů ke zvýšení inkasa této daně.

Česká republika v roce 2012 zaznamenala pokles o -1,3 % HDP, Řecko pak kleslo o -6,4 % HDP a Kypr ve stejném období klesl o -2,4 % HDP. Ovšem není pravdou, že by tyto tři země byly jediné v Evropě, které zaznamenaly takový pokles. Větší propad hrubého domácí produktu než Česká republika například prodělalo Maďarsko -1,7 % HDP a nebo Itálie -2,4 % HDP.

Název zeměvývoj HDP 2012 Česká republika-1,3 %Řecko-6,4 %Kypr-2,4 %Maďarsko-1,7 %Itálie-2,4 %

Podle Ústavy České republiky lze k rozpuštění Poslanecké sněmovny dojít dvěma způsoby. První (čl. 35 odst. 1 Ústavy) je především pojistkou pro případ dlouhodobé nečinnosti Sněmovny či její zablokování. Podmínky pro takový krok jsou vyjmenovány pod písmeny a) až d). Tento zmiňovaný článek Ústavy začíná slovy “ Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže.. ”.

Stejně tak druhý způsob podle odst. 2 stejného článku Ústavy vkládá rozpuštění Sněmovny do rukou prezidenta, pokud mu to navrhne Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.

V obou případech Poslaneckou sněmovnu rozpouští prezident, nikoliv však z vlastní iniciativy, ale pouze v reakci na předešlou a v Ústavě pamatovanou činnost či nečinnost Sněmovny. V odborné literatuře však panuje nejednotnost v názoru na to, zda má prezident v případě splnění ústavních podmínek pouze právo anebo přímo povinnost Sněmovnu rozpustit. (např. Man, V. a K. Schelle. Základy ústavního práva. 2009, str. 64: „Prezident republiky není povinen tuto pravomoc vykonat.” Tento spor však dosud zůstává spíše teoretickým).

Pokud se budeme držet ústavní terminologie, Poslanecká sněmovna se tak nemůže sama rozpustit, maximálně může tento krok navrhnout usnesením prezidentovi. Ten může Sněmovnu rozpustit také při naplnění některých objektivních skutečností (nevyslovení důvěry vládě ani na třetí pokus, neusnesení ohledně důvěry vládě, dlouhodobá nečinnost, nezpůsobilost se usnášet). Prezident republiky je tak naopak jediným oprávněným Poslaneckou sněmovnu rozpustit. V otázce rozpuštění Sněmovny nehraje vláda skutečně žádnou přímou ústavní roli.

Výrok Miloše Zemana tak hodnotíme jako nepravdivý.

V přehledové tabulce (kontrolní výpočty viz zde, .xls) zastupitelů na webových stránkách Strany zelených nalezneme celkový počet 245 zastupitelů, a to včetně kandidátů bez politické příslušnosti navržených touto stranou. Pokud se zaměříme výhradně na počet straníků, který by mohl být, vzhledem ke kontextu argumentace, považován za více vypovídající, dojdeme k hodnotě 121 zastupitele.

Podle internetových stránek volby.cz k 24. září 2013 strana disponuje 221 zastupitelem (součet údajů pro Stranu zelených zde a zde), přičemž 133 (součet údajů pro Stranu zelených zde a zde) z nich je politicky příslušných ke Straně zelených. Ani v jednom případě se však počty zastupitelů neblíží hranici uváděné Ondřejem Liškou.

Vnitřní fungování politických stran se, vedle dalších interních předpisů, musí ze zákona (§4 424/1991 sb.) řídit stanovami dodržujícími demokratické principy. Strana zelených též pravidelně zveřejňuje výroční zprávy o hospodaření a má zřízeny transparentní účty.

Vzhledem k výrazně nadhodnocenému počtu zastupitelů hodnotíme faktickou část výroku jako nepravdivou. Hodnocení tedy nikterak neposuzuje "zralost" ani nerozporuje "demokratičnost" Strany zelených.

Aktuální volební období sice lze považovat za turbulentní vzhledem k množství přestupů a přeběhnutí poslanců, vzniku nových formací či různě vyobchodovaných vzdání se mandátů, nejnestálejší však byla Poslanecká sněmovna během svého vůbec nejkratšího volebního období, tj. v letech 1996 až 1998.

Bylo tomu tak především z důvodu rozkolu v největší sněmovní i vládní straně, ODS. Takřka polovina jejího poslaneckého klubu z něj vystoupila, většina z nich zamířila do nově založené Unie svobody. Různé přestupy se týkaly i jiných stran, celkově změnilo svůj klub 38 poslanců. V současném volebním období jsme nepočítali “jen” 22 “přeběhlých” poslanců.

Dále, ačkoliv Vojtěch Filip hovoří o politických stranách vzniklých vládních krizích, fakticky lze takto popsat pouze stranu jedinou - LIDEM. V letech 1996 - 1998 i současném volebním období se tak jedna z vládních stran rozštěpila, což bylo provázeno řadou přestupů, k čemuž se přidaly další přestupu “individuální. Jelikož tento fenomén byl v prvním období masivnější, musíme výrok označit za nepravdivý.

1996 - 1998

- odchod z posl. klubu ODA: Navrátil (nezař., pak ODS)

- odchod z posl. klubu ČSSD: Wagner, Noveská, Teplík (nezařazený, pak ODS),

- odchod z posl. klubu ODS: celkově 33 poslanců zvolených původně za ODS následně vstoupilo do posl. klubu nově vzniklé Unie Svobody, Fójcin (KDU-ČSL)

1998 - 2002

- odchod z posl. klubu US: Machatá, Paulík (následně složil mandát)

2002 - 2006

- odchod z posl. klubu ODS: Kott

- odchod z posl. klubu US-DEU: Vrbík, Bielesz

2006 - 2010

- odchod z poslaneckého klubu ČSSD Snítilý, Melčák, Pohanka, Dimitrov, Wolf

- odchod z poslaneckého klubu KDU-ČSL: Husák, Kalousek, Parkanová, Severa,

- odchod z poslaneckého klubu SZ: Jakubková, Zubová

- odchod z poslaneckého klubu ODS: Raninec, Schwippel, Tlustý, Slámová (zvolena za ODS, nevstoupila do klubu)

2010 - 2013

- odchod z poslaneckého klubu Věcí veřejných: Andrýsová, Dobeš, Kočí, Navrátilová, Paggio, Peake, Rusnok, Suchá, Škárka, Vacek, Vysloužil, Huml (klub ČSSD), Šťovíček (TOP 09 a STAN)

- odchod z poslaneckého klubu ČSSD: Benda (zvolen za ČSSD, nenastoupil však do jejího klubu), Paroubek, Rath, Šlégr (po nějaké době se vzdal mandátu)

- odchod z poslaneckého klubu ODS: Doktor, Fiala, Pekárek

Člověk bez příjmů může být pojištěn na náklady státu a využívat stejnou péči jako ostatní občané ČR.

Tomáš Vandas má zřejmě na mysli, že lidé bez příjmů nemají přístup ke zdravotní péči. Na lidi v takové situaci však pamatuje zákon o veřejném zdravotním pojištění.

Člověku, jehož přijmy a životní situace opravňují k pomoci v hmotné nouzi (podmínky upravuje zákon), hradí stát zdravotní pojištění (§7 z. č. 48/1997 Sb.) a je mu prominuta povinnost platit regulační poplatky (§16a). Standardní zdravotní péči (§13) pak získává zcela bezpoplatně.

Pokud pak Vandas narážel na zavedení tzv. nadstandardů, tedy zpoplatněné varianty zdravotní péče, je jeho výrok nepravdivý hned dvojím způsobem: předně, nadstandardy zrušil Ústavní soud ve svém nálezu z 20.června 2013. Dále, nabízení nadstandardní péče bylo zákonem povoleno mj. s tou podmínkou (ve zrušené verzi §13), že všechny nabízené varianty péče "mají stejný terapeutický účinek".

Nikdy tedy nebylo zpochybněno, že osoba využívající standardní péči, a to i člověk bez přijmů, jehož pojistné hradí stát, má mít stejnou naději na vyléčení, jako kdokoli majetnější.

Po červnovém zatýkání v nejvyšších patrech politiky skutečně vystoupilo širší vedení ODS s prohlášením, že nadále stojí za svým tehdejším předsedou Petrem Nečasem. Místopředsedkyně Miroslava Němcová uvedla: “Znamenalo by to popření dosavadního fungování demokratického systému, který je na politických dohodách založen.”

Naopak místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek v rozhovorech popíral, že by se vůbec jednalo o trafiky, tvrdil, že takzvaní rebelové měli pro funkce dostatečnou kvalifikaci.

Radek John byl ministrem vnitra od července 2010 do dubna 2011. V té době se snažil obecně o snižování počtu policistů, které ovšem nespojoval s žádnou kritickou hranicí 40 tisíc, pod kterou se nemůže zajít. O snižování počtu policistů mluvil např. v České televizi nebo na interpelacích ve Sněmovně. Z interpelací ve Sněmovně jasně vyplývá, že v policejním sboru byl zaveden stop stav a spoléhalo se na přirozenou fluktuaci, která postupně sníží počet policistů, přičemž sám Radek John uvádí, že není možné přesně určit na jaké až číslo. Jako optimální stav označuje zhruba 40 000 policistů, nespojuje to však s krajní hranicí.

Až na podzim 2011 začal tehdejší policejní prezident Lessy hovořit o minimálním stavu policistů na čísle 40 389. V té době už ale Radek John nebyl ministrem vnitra.

Nepodařilo se nám dohledat, kolik přesně policistů bylo v době odchodu Radka Johna z vlády (duben 2011), na začátku roku 2011 evidovalo policejní prezidium 41 224 policistů, k 1. listopadu to bylo už jen 39 968. V současné době počítá organizační struktura ministerstva vnitra ČR celkem s 38 996 služebními místy.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, vzhledem k tomu, že Radek John sám neoznačoval hranici 40 000 policistů jako mezní, pod kterou nejde zajít. Nejde sice určit, kolik přesně policistů bylo v době jeho odchodu, nicméně jeho záměrem bylo dosáhnout počtu kolem 40 000 (kolem tohoto čísla se stav také pravděpodobně pohyboval), a od této hranice klesl počet policistů o zhruba 1 000 příslušníků, nikoli 2 000.

počet policistů 2010 43 100 leden 2011 41 224 listopad 2011 39 968 2013 38 996

Česká republika dlouhodobě vykazuje záporné saldo ve vývozu a dovozu potravin do zahraničí. Za rok 2010 činilo záporné saldo zahraničního obchodu s potravinami rekordních 39,7 mld. korun. V roce 2011 došlo dle údajů ČSÚ (strana 1) k mírnému zlepšení, neboť byly do ČR dovezeny potraviny za 131,2 mld. a vyvezeny za 94,4 mld. (záporné saldo 36,7 mld.). V minulém roce 2012 činilo záporné saldo 34,3 mld. korun, při objemu dovozu 144 mld. kč a vývozu 110 mld. kč.

2008*

2009*

2010

2011

2012

průměr

Potravinová bilance ČR (saldo, mld. korun)

-30,5

-35,4

-39,7

-36,7

-34,3

-35,3

*Pozn.: Data získaná za roky 2008 a 2009 jsou pouze přibližná, získaná z grafu (str. 2) oficiální analýzy ČSÚ.

Z diskuze vyplývá, že Marian Jurečka nehovoří o celkovém objemu dovozu potravin, nýbrž pouze o převažujícím dovozu nad vývozem ("my k nám do České republiky dovážíme zhruba za 40 miliard potravinářských výrobků ze zahraničí, to znamená, za 40 miliard jsme tady něco nevyrobili, co se tady mohlo spotřebovat"). Z výše uvedených údajů tedy vyplývá, že Česká republika dlouhodobě vykazuje záporné saldo ve výši cca 35 mld. korun. Čtyřiceti miliardový schodek platil pouze v roce 2010.

Výrok Mariana Jurečky tedy hodnotíme jako zavádějící.

Výrok hodnotíme dle informací z iDnes.cz, wikipedie.org, hnutiusvit.cz a law.cornell.edu jako zavádějící.

V programu Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamura skutečně stojí: "Vládu bude jmenovat a řídit občany přímo volený a odvolatelný prezident."

Prezident USA je z funkce odvolatelný jedině procesem impeachment, a to v případě obvinění a odsouzení z vlastizrady, zpronevěry nebo jiných těžkých zločinů. Jedná se o specifické soudní řízení v němž dolní komora parlamentu, Sněmovna Reprezentantů oficiálně vznáší obvinění. O vině hlasuje horní komora parlamentu,Senát, k odsouzení je zapotřebí dvoutřetinové většiny. Prezident USA je tedy odvolatelný jedině parlamentem a ne lidovým hlasováním.