Přehled ověřených výroků

Strana AKEL byla součástí dvou volebních období mezi lety 2003-2007 a 2008-2012.

Výrok hodnotíme na základě údajů databáze Parties and Party Elections in Europe, která mapuje volební výsledky parlamentních voleb a podává další informace o politických stranách od roku 1945. Podle této databáze byla strana AKEL (Pokroková strana pracujícího lidu) součástí vládní koalice v letech 2003 - 2007 a v letech 2008 - 2012 (pomineme-li její účast ve vládách v letech 1978-1983 a 1983-1988). Hodnotíme proto výrok jako nepravdivý.

Obecné shrnutí vývoje (rekodifikace, novelizace atd.) v oblasti trestního práva hmotného v období let 1948-1989 nabízí např. text Tomáše Gřivny Trestní právo hmotné (.pdf), který je součástí sborníku Komunistické právo v Československu.

Jedním ze základních pramenů trestního práva ve sledovaném období je "nový" Trestní zákon z roku 1950 (.pdf), který ve své zvláštní části v jednotlivých hlavách vymezuje ve výroku uvedené skutkové podstaty a sankce (uvedeny vždy ty "základní") následovně: "Vražda § 216. (1) ... patnáct až pětadvacet let, Zkrácení a ohrožení daně § 148. (1) ... dvě léta a trestem peněžitým a Rozkrádání a poškozováni majetku národního a majetku lidových družstev § 245. (1) ... až pět let."

Následné novelizace tohoto předpisu dle textu Tomáše Gřivny nepřináší změnu ve sledovaných oblastech.

Po přijetí Ústavy v roce 1960 byl přijat i nový Trestní zákon z roku 1961 (.pdf). Ten ve výroku uvedené skutkové podstaty a sankce (opět uvedeny vždy ty "základní") mění následovně: "Vražda § 216. (1) .. deset až patnáct let nebo trestem smrti., Zkrácení daně § 148 (1) .. až na tři léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem a Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví § 132 (1) ... na šest měsíců až pět let nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem."

Následné novelizace tohoto předpisu (do roku 1989), a to konkrétně Zákon č. 45/1973 Sb., dle textu Tomáše Gřivny přináší změnu v jedné ze sledovaných skutkových podstat. Tento zákon totiž umožnil ukládat místo trestu smrti trest odnětí svobody od patnáct do dvaceti pěti let věku (zákon je účinný ještě v roce 1973).

Obecně lze konstatovat, že výrok ministra Blažka je zavádějící.

Uvedená sankce maximálně "do patnácti let" za trestný čin vraždy byla v "minulém režimu" (1948-89) specifická pouze pro období 1961-1973 (nezapomínejme však také na možnost udělení trestu smrti). Sankce za "daňové záležitosti" (viz výše) se místo v moderátorově dotazu uváděných pěti let pohybují v intencích do dvou a tří let. Za pravdu ministrovi dávají jím uvedené "majetkové činy vůči státu", kde se sazba pohybovala skutečně do maximální výše diskutovaných pěti let (avšak moderátor upozorňoval na praxi udělování nižší trestní sazby za jiný trestný čin, a to úplatkářství, konkrétně § 331 (Přijetí úplatku) odst. 4 písm. a) a b) trestního zákona, kde se sankce pohybují od pěti do dvanácti let).

Zákon (.pdf) o majetkovém vyrovnání s církvemi a náb. společnostmi v §15 jmenuje řadu subjektů, kterým je určena finanční náhrada, přičemž 20 % z celkové částky je určeno jiným subjektům, než Římskokatolické církvi.

V důvodové zprávě (.pdf) zákona se mj. dočteme (str. 26): “ menší církve a náboženské společnosti by v případě naturální restituce nedostaly v podstatě žádný majetek, neboť historicky neměly v českých zemích takové postavení jako římskokatolická církev ”.

Zákon tedy přiznává menším církvím a náb. spol. právo na náhradu, kterou by nezískaly při “naturální restituci”, tedy pokud by byl přímo nahrazován ztracený majetek. Žádný majetek tím ale Římskokatolické církvi nebere. Ta je stále osobou oprávněnou žádat o svůj neprávem odebraný (apod., dle §5 zákona) majetek. Menší církve a náb. spol. získávají pouze finanční náhradu, přičemž i důvodová zpráva zákona (např. na str. 21-22) uvádí i jiné důvody pro tuto náhradu, než je náprava křivd, jako je nutnost financovat platy duchovních.

Na základě dohledaných zdrojů, které popisují Bursíkem zmíněný systém, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Martin Bursík tento systém v pořadu popisuje také jako tzv. Contract for Difference. V Britském veřejném prostoru lze najít zdroje, které jeho tvrzení o diskuzích a nastavení tohoto systému dokládají. Např. Out-Law.com popisuje možné fungování tohoto systému. Poměrně detailně je zde uveden také cenový dopad systému na koncového zákazníka. Další zmínky lze dohledat na webu listu Guardian, Financial Times či GOV.UK (sekce Electricity market reform).

Speciální sazby pro finanční a bankovní sektor skutečně zavedla řada států Evropské unie.

Mládek reaguje na dotaz moderátorky, týkající se návrhu ČSSD na zavedení 30% sazby pro velké finanční, energetické a bankovní společnosti.

Podle zprávy (.pdf, str. 3) MMF z roku 2011 zavedlo jako reakci na finanční krizi let 2008 - 2010 určitou speciální taxu pro bankovní a finanční instituce celkově deset států EU, např. VB, Německo, Francie nebo Švédsko. Vedle toho čtyřicítka států (údaj z roku 2011) zavedla (sekce Implemented financial transaction taxes) nějaký druh daně z finančních transakcí. Tato daň ovšem neznamená zdanění dané finanční instituce jako takové (Mládek v kontextu debaty zřejmě hovoří o zdanění veškerých příjmů bank), ale pouze určité specifické finanční operace.

Vedle toho existuje řada doposud neprosazených návrhů nejrůznějších druhů zdanění (především) bankovního sektoru (např. tzv. daň Robina Hooda nebo evropská daň z finančních transakcí navržená Evropskou komisí).

Řada zemí tedy skutečně zavedla určitý specifický druh zdanění finančního sektoru, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok jako celek hodnotíme jako pravdivý, neboť Tomáš Jirsa správně pojmenovává personálie obsažené ve výroku (pokud si odmyslíme jistou expresivnost v hodnocení Lukáše Jelínka).

Ve čtvrtek 6. prosince v tajné volbě zvolili senátoři členy rady Ústavu pro studium totalitních režimů Emilii Benešovou,Lukáše Jelínka a Michala Uhla.

Lukáš Jelínek byl v letech 2004-2006 poradcem předsedy Poslanecké sněmovny PČR Lubomíra Zaorálka, takže jisté spojení s tímto politikem lze potvrdit.

Michal Uhl je členem Strany zelených a angažoval se v kampani Jiřího Dientsbiera.

Co se týče názoru obou zmiňovaných členů Rady nedokážeme přesně posoudit, jak oba o ústavu smýšlejí, resp. formulace výroku senátora Jirsy je poměrně vágní. Jeho poznámka o tom, že oba zmínění radní odmítají "daný koncept" není součástí našeho hodnocení. Nicméně pro informaci přikládáme vyjádření obou zmíněných členů Rady ÚSTR směrem k této instituci:

Například pro týdeník RESPEKT se Michal Uhl vyjádřil takto:

„Jmenují se Ústav pro studium totalitních režimů, ne ústav pro studium StB,“ říká Uhl a dodává: „Už název ústavu je špatný. Někteří historikové se přiklánějí k názoru, že třeba v osmdesátých letech už tu žádná totalita nebyla, byl tu jen autoritářský režim. Akademické bádání je svobodné, nemůže být svazováno předem deklarovaným názvem.“

Lukáš Jelínek ve stejném článku zmiňuje:

„Že ústav umí popsat uzlové momenty represe v naší historii, o tom nikdo nepochybuje,“ říká radní Lukáš Jelínek. „Jenže mně chybí jiné pohledy,“ argumentuje Jelínek. „Třeba jak vnímali komunismus dělníci na Ostravsku, jaká byla tehdy skutečná úroveň zdravotnictví (...) Prostě úhel, který se týká obyčejných lidí, kteří snad ani neměli tušení, co to je StB.“

Finanční analytický ústav (FAÚ) jen v roce 2011 podal 256 trestních oznámení (Výroční zpráva 2011, str. 5 - .pdf). Data pro rok 2012 zatím nejsou dostupná. Nicméně počet podaných trestních oznámení během let 2009-2011 jsou následující:

200920102011Počet podaných trestních oznámení191*296**256***

* Výroční zpráva 2009 (str. 1 - .pdf) ** Výroční zpráva 2010 (str. 3 - .pdf) *** Výroční zpráva 2011 (str. 5 - .pdf)

Vzhledem k tomu, že data pro rok 2012 nejsou zatím veřejně dostupná, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok Bohuslava Sobotky hodnotíme na základě nedostatku dohledaných informací jako neověřitelný. Komentář doplňujeme alespoň o nalezené informace vztahující se k výroku.

O programu Absolvent, který poskytuje podporu zaměstnavateli zaměstnávajícího čerstvého absolventa bez praxe, se zmiňuje například portál Ministerstva práce a sociálních věcí, který jej řadí mezi regionální programy zabývající se politikou zaměstnanosti v roce 2006-2007. Zmínku lze nalézt také v nabídce zaměstnání firmy Fosfa na stránkách (.pdf) VŠCHT ve stejném uvedeném období. Obě se shodují v délce období 12 měsíců.

Kdy a jak byl program zrušen se nám bohužel nepodařilo dohledat.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací ČTK, které citoval portál Idnes.

Zpráva vyšetřovací komise polského Sejmu, která se zabývala možnou korupcí při prodeji Unipetrolu, podle ČTK uvádí následující: "Vliv Agrofertu musel být obrovský, když dokázal přimět českou vládu k tomu, aby odmítla nabídku, která byla o 40 procent vyšší než nabídka PKN Orlen."

Původní zprávu polského parlamentu se nám dohledat nepodařilo.

Pro úplnost dodáváme, že společnost Agrofert se vůči informacím ve zprávě ohradila. Podle firmy jsou směsí "chybných, nepravdivých či výslovně lživých a manipulativních tvrzení."

Výrok Leoše Hegera hodnotíme jako pravdivý na základě údajů ze stránek Ústavního soudu ČR.

Ústavní soud se zabýval body mj. ze zdravotnické reformy již 27. listopadu roku 2012. Tehdy se zabýval celkem 14 napadenými reformními zákony, z nichž většina je součástí zdravotnické, sociální a důchodové reformy. Ústavní soud nezrušil zákony jako celek, zrušil však určité části.

Ve svém nálezu ruší například " omezení platnosti dosavadních registrací poskytovatelů nestátních zdravotnických zařízení ", dále § 76 a 77 zákona o zdravotních službách nebo časové omezení na 5 let v případě institutu dříve vysloveného přání. Ústavní soud tedy opravdu rozhodl částečně pro i proti Ministerstvu zdravotnictví.

Co se týče rozdělení péče na základní a nadstandardní, návrh na zrušení ustanovení týkajících se této problematiky byl podán (.pdf) již 14. prosince 2011 51 poslanci. Tento návrh je stále veden jako projednávaná plenární věc pod spisovou značkou Pl. ÚS 36/11. Ústavní soud se k této věci tedy stále nevyjádřil a výrok proto lze hodnotit jako pravdivý.