My jsme zastavili víceméně všechno, co je drahé a rozvojové a necháváme jenom ty věci, které jsou nejdůležitější pro pacienty alespoň v těch novinkách.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož se bohužel nepodařilo dohledat informace o tom, které služby v rámci zdravotnictví budou pro příští rok pozastaveny a které ponechány.
Já hned druhou větou prezidentského slibu říkám, že budu zachovávat její, tedy České republiky ústavu a zákony.
Ústava České republiky vypadá v této části takto:
Článek 59 (1) Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor. (2) Slib prezidenta republiky zní: "Slibuji věrnost České republice.Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".
Výrok hodnotíme jako pravdivý.
Na každý pád, jak známo, poslanec, když jeho předchůdce by odstoupil, tak se stal automaticky poslancem, tomu nemohl nikdo zabránit.
Jak vyplývá ze Zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (část druhá, § 2) - "Mandát poslance vzniká zvolením. Náhradník nabývá mandát poslance, za nějž náhradník nastupuje, okamžikem zániku mandátu tohoto poslance." Na základě tohoto znění platného zákona je výrok hodnocen jako pravdivý.
"Mnohokrát jsem řekl, že jako neprávník bych se raději o složení Ústavního soudu poradil s Pavlem Rychetským."
Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě dostupných rozhovorů s Milošem Zemanem, v rámci nichž explicitně uvádí, že by se o jmenování ústavních soudců radil se stávajícím předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským.
Například na webu Britských listů je uvedeno následující: ”(...) Při výběru ústavních soudců považuji za důležité dvě věci: radit se s kvalifikovaným předsedou ústavního soudu – což Pavel Rychetský splňuje – a předjednávat to – možná i spolu s ním – s jednotlivými senátory.“ Obdobný výrok lze nalézt například také na webu České televize.
Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.
Svého času byl dobrý zvyk, že jednou za týden se objevil premiér na Hradě a s prezidentem probral závažnější politické téma.
Jak informuje ČTK, bylo v době vlády premiéra Klause běžné, že se s prezidentem Havlem scházeli každý týden. ČTK konkrétně uvádí, že: “Ve volebním období 1992 až 1996 bylo běžné, že se prezident Václav Havel a premiér Václav Klaus (ODS) stýkali jednou týdně, kdy premiér informoval prezidenta o výsledcích zasedání vlády. V prosinci 1997 Havel řekl, že pravidelné schůzky zrušil, neboť Klaus měl stále potřebu jej ‘za něco plísnit’."
Text také informuje o pravidelných schůzkách prezidenta Klause s premiéry Grossem a Topolánkem, ty již však neměly každotýdenní charakter.
Je tedy pravdou, že prezident druhou větou prezidentského slibu v článku 59 odstavec 2 slibuje, že bude zachovávat její ústavu a zákony rozumějme České republiky.
Ve zmíněném článku 59 odst. 2 Ústavy České republiky je konkrétně uvedeno následující: (2) Slib prezidenta republiky zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".
Máme tady mnohem větší recidivu, než v jiných, v jiných zemích.
Srovnání komplikuje fakt, že jednotlivé studie zabývající se mírou recidivy v jednotlivých zemích používají při výzkumu jinou metodologii a rovněž parametry nastavení výzkumu, jako zkoumaný vzorek, či zkoumané časové rozpětí jsou zcela jiné a tak je velmi obtížné, ne-li nemožné tyto výsledky navzájem porovnat a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
Pokud bychom se i tak do srovnání pustili, záleželo by s jakou zemí bychom ČR porovnávali. Podle Zprávy o stavu lidských práv v České republiceza rok 2011 je procento recidivy v ČR asi 65% (.pdf; str. 11). Pokud budeme porovnávat např. s Norskem, které má recidivu asi 20% nebo s dalšími severskými zeměmi, ve kterých se recidiva pohybuje mezi 24%- 31%, tak ČR v tomto srovnání vychází hůře. Avšak pokud srovnáme např. s Irskem, kde se míra recidivy pohybuje kolem 50% nebo s USA kde činí 67,5%, není větší míra recidivy v ČR již tak zřejmá. Takové srovnání však, jak již bylo naznačeno výše, díky odlišnostem v metodice výzkumů, dle našeho názoru není relevantní.
My jsme začínali s poměrně velkou převahou koaliční a bohužel jsme o ni přišli.
Podle údajů České statistického úřadu měly koaliční strany (VV, TOP 09, ODS) po posledních volbách do Poslanecké sněmovny ČR celkem 118 mandátů. Nyní má současná koalice (ODS, TOP 09 a LIDEM) 99 jistých mandátů většinovou podporu nazeřazeného Pavla Béma, Radima Fialy a Michla Doktora.
Já dokáži pochopit jistou, jemně řečeno nespokojenost Jiřího Dientsbiera, s tím, že nepostoupil do druhého kola a dokonce, ač to tak nevypadá, s ním do určité míry i soucítím. I když například nedávno uvedl, že se stýkám s kmotrem pražské mafie Tomášem Hrdličkou, kterého jsem v životě neviděl, a stejně tak jsem v životě neviděl Borise Šťastného.
Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako zavádějící. Jiří Dienstbier v rozhovoru pro Týden.cz doslovně uvedl: “ Zcela jednoznačně nemohu podpořit Miloše Zemana. Jak jsem říkal, má velmi problematické vazby. Přes Miroslava Šloufa je napojen na pražského kmotra Tomáše Hrdličku, na pražskou mafii je napojen i přes pana Vratislava Mynáře, šéfa SPOZ, který až do května byl v představenstvu společnosti, která exekučně vymáhá pokuty dopravního podniku”.
J. Dienstbier tak sice naznačil spojení mezi dotyčnými osobami, explicitně všal neuvedl, že se přímo stýkají, jak se se vyjádřil M. Zeman .Proto hodnotíme výrok jako zavádějící.Ověřit zda M. Zeman dotyčné osoby někdy viděl se nám pochopitelně nepodařilo.
Já mám mimo českého státního příslušenství od narození pouze švýcarský...
Na otázku na toto témaodpověděl Karel Schwarzenberg časopisu Instinkt takto:
Otázka: "Jak je to s vaším občanstvím - máte české a švýcarské?"
"Oboje od narození. Narodil jsem se v Praze, jsem tedy československý občan. Po naší emigraci, někdy v roce 1951, jsme dostali dopis od československého velvyslanectví, že jsme se v roce 1948 nevrátili včas z Rakouska a když se nevrátíme, budeme zbaveni občanství. V roce 1951 rodiče usoudili, že by to nebyl dobrý nápad se vracet, a od té chvíle jsme všichni mysleli, že jsme občanství ztratili, a já jsem sem občas jezdil na švýcarský pas." Profily Karla Schwarzenberga pro časopis Týden, případně pro Idnes.cz, dokládají, že rakouské občanství nikdy nezískal a drží pouze české a švýcarské.
