Přehled ověřených výroků

Jelikož v první polovině roku 2012 publikoval Vladimír Dlouhý alespoň jeden článek, ve kterém se vyjadřoval proti příliš rychlému snižování rozpočtového schodku ČR, hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Vzhledem k tomu, že zápisy ze zasedání Národní ekonomické rady vlády (NERV) nejsou veřejně dostupné, spoléháme při hodnocení tohoto výroku na vyjádření Vladimíra Dlouhého v médiích. V článku ze dne 13. 4. 2012 se Vladimír Dlouhý vyjádřil v reakci na dotaz "Neškrtá vláda v investicích příliš tvrdě a nepodvazuje tím hospodářský růst?" následovně: "Domnívám se, že tak rychle snižovat deficit nemusíme a že při výsledku roku 2011 nám pomalejší tempo ani nezhorší pozici ČR, ani nezvýší v krátké době úroková rozpětí." (Vláda.cz, střední část článku)

V rozhovoru ze dne 2. 5. 2012 s Václavem Moravcem pro Rádio Impuls prohlásil Vladimír Dlouhý velmi obdobně: " Jedna věc jsou ty škrty, kde jsem přesvědčen, že bychom si mohli jako země dovolit náš dluh snižovat pomaleji, i ty deficity." (Vláda.cz, první třetina rozhovoru)

Mandatorní výdaje jsou výdaje, jejichž rozsah je stanoven v zákoně, obvykle tedy není možné je operativně upravovat podle aktuální fiskální situace v rámci sestavování rozpočtu, je nutná legislativní úprava. Především se jedná o tzv. transfery, tedy výdaje, za které stát nedostává žádnou protihodnotu (např. důchody, sociální dávky, podpory), dále výdaje na zdravotnictví, dluhovou službu apod.

Není tedy pravda, že by vláda Petra Nečase neškrtala v těchto výdajích. Například v balíčku změn pro rok 2013 přistoupila vláda k omezení tempa valorizace důchodů či ke zpřísnění podmínek pro podporu penzijního připojištění. Od počátku roku 2012 byly upraveny podmínky pro pobírání rodičovského příspěvku. Nejrazantněji vláda postupovala v balíčku pro rok 2011, kdy plošně omezila výdaje jednotlivých rezortů včetně mzdových nákladů, snížila podporu stavebního spoření, zpřísnila podmínky pro výplatu porodného, rodičovského příspěvku i podpory v nezaměstnanosti.

Přesto však, jak je patrné například z grafů a tabulek v důvodové zprávě (.doc) k zákonu o státním rozpočtu pro rok 2013 (strana 24), objem mandatorních výdajů stále stoupá, a to jak v absolutní výši, tak i v poměru k celkovým výdajům (tabulka 11, graf 5) či HDP (tabulka 12).

Klesají naopak výdaje na investice. Například Státní fond dopravní infrastruktury, prostřednictvím kterého je financována výstavba a údržba silnic, železnic či vodní infrastruktury, měl pro rok 2012 rozpočtováno 58 miliard (proti 61 miliardám v roce 2011). V rozpočtu na rok 2013 je částka mírně navýšena na 58,5 miliardy, pro další roky se počítá s výdaji přibližně na stejné úrovni.

Jak však uvedl ředitel fondu na tiskové konferenci v březnu 2013 ve zprávě o financování za rok 2012, výplaty prostředků se zpožďují, protože jednotlivé projekty nedokáží dostatečně rychle čerpat přislíbené prostředky.

Výše uvedené shrnujeme do hodnocení 'zavádějící', z citovaných zdrojů vyplývá, že vláda škrtala jak v investicích, tak v mandatorních výdajích. Je otázkou, nakolik jsou výše zmíněné škrty v oblasti mandatorních výdajů "rezolutní", nicméně reálně vláda škrtala i v této oblasti, tedy tam, kde by to podle Klause snadné být nemělo.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože ČSSD přímo ve svém programu uvádí následující body:

• "Zabráníme daňovým únikům. Budeme preferovat lepší výběr daní od všech, kdo mají daňovou povinnost, na úkor zvyšování daňových sazeb.
• Daň z příjmu právnických osob zvýšíme o 1 až 2 procentní body a bude zavedena druhá sazba ve výši 25–30 % pro velké firmy v energetickém, telekomunikačním a finančním sektoru.
• Daň z příjmu fyzických osob nastavíme jako progresivní se dvěma sazbami ve výši 15 % a 27,5 % ze stávající superhrubé mzdy, což odpovídá 20 % do 100 000 Kč a 30 % nad 100 000 Kč z hrubé mzdy.
• Zasadíme se o obnovu udržitelného hospodářského růstu. Obnovíme systém pobídek pro zahraniční i domácí firmy a roli CzechInvestu."

Výrok Miroslavy Němcové je hodnocen jako pravdivý, neboť je pravda, že i bez tří náhradníků za tzv. poslanecké rebely ODS by vláda prosadila zákon, se kterým spojila hlasování o důvěře vládě.

Obvinění, o kterých je řeč, jsou vznesená proti bývalým poslancům za ODS, resp. nezařazeným, premiérově pravé ruce Janě Nagyové a od pondělka i proti Petru Nečasovi. Jde o obvinění z podplácení, za účelem zvrácení politické situace ve svůj prospěch. Hlasování o důvěře, které má Miroslava Němcová evidentně na mysli, je tedy situace z listopadu 2012, kdy vláda Petra Nečase spojila důvěru vládě s návrhem zákonao změně daňových, pojistných a dalších zákonů, který se také lidově nazývá "Kalouskův balíček".

Ve 3. čtení, kde byl návrh 7. listopadu 2012 v Poslanecké sněmovně, pro něj zvedlo ruku 101 poslanců, a to již včetně náhradníků za 3 odstoupivší poslance ODS (Tluchoř, Šnajdr, Fuksa). Ovšem, jak je patrné z tohoto hlasování, vládě by k prosazení tohoto návrhu stačilo 98 hlasů, tedy důvěru by získala, i kdyby zmínění 3 náhradníci nehlasovali pro tento návrh. Důležité je si uvědomit, že pro získání důvěry vládě stačí získat podporu přítomných poslanců, nikoli nutně 101 hlasů.

Dodáváme však, že tento návrh zákona by bez podpory těchto poslanců (Pekárek již nehlasoval) měla vláda problém prosadit po jeho vrácení Senátem, kdy by již potřebovala 101 hlasů. V tomto hlasování získala vláda pro svůj návrh 102 hlasů, když pro něj navíc oproti předchozímu sněmovnímu jednání hlasoval poslanec Pavel Bém (toho času nezařazený) a exministr kultury Besser, který se 1. hlasování neúčastnil.

Výrok předsedy ČSSD je hodnocen na základě dohledaných informací o Českomoravské záruční a rozvojové bance a plánech sociálních demokratů s ní jako pravdivý.

Samotná Českomoravská záruční a rozvojová banka na svém webu uvádí o sobě uvádí následující: "...je rozvojovou bankou České republiky. Napomáhá v souladu se záměry hospodářské politiky vlády České republiky a regionů rozvoji malého a středního podnikání, infrastruktury a dalších sektorů ekonomiky vyžadujících veřejnou podporu.Byla založena v roce 1992. Jejím jediným akcionářem je Česká republika zastoupená Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem financí a Ministerstvem pro místní rozvoj."

Plány sociální demokracie jsou popsány na webu ve volebním programu (.doc) Prosadíme dobře fungující stát, kde strana k této bance uvádí: " Nadále je nutno podporovat rozvoj malého a středního podnikání, které stále představuje nevyužitou rezervu růstu a zaměstnanosti, zejména v malém průmyslu. Tyto subjekty získají více příležitostí z veřejných zakázek a budou mít podporu v rozvíjení nových technologií. Prostředkem bude rozvoj Českomoravské záruční a rozvojové banky, která se jako 100% státem vlastněná instituce stane silnou univerzální komerční bankou a bude financovat především malé a střední podnikání a rozvoj infrastruktury." O plánech ČSSD v této oblasti mluvil Bohuslav Sobotka také v rozhovoru pro deník Právo v sobotu 7. září.

"* Na druhou stranu – nepočítáte s rozšiřováním státního vlastnictví, jak o tom hovoří komunisté?My nemáme ambici, aby stát zvyšoval svoji roli v ekonomice tím, že by sám podnikal. To, co vidíme jako důležitou a možnou aktivitu na straně státu, je vytvoření jedné silné banky ve státním vlastnictví. Rádi bychom posílili aktivity Českomoravské záruční a rozvojové banky a postavili ji jako stoprocentně státem vlastněnou silnou banku, která by měla univerzální komerční služby. To je, myslím, jedna z aktivit, kde bychom rádi posílili vliv a pozici státu.

* Tato banka by nabízela služby i občanům?

Banka by měla univerzální komerční aktivity. My bychom rádi skrze tuto banku poskytovali samozřejmě i nadále programy státní podpory podnikání. Domníváme se, že by existence takové jedné silné státní banky, samozřejmě fungující za naprosto standardních podmínek na trhu, znamenala i určitou konkurenci pro privátní bankovnictví. Koneckonců na větší konkurenci mezi bankami by mohli vydělat i občané.

* Jak by to bylo s prodejem dluhopisů občanům. Zhostila by se toho státní banka?

Nepochybně, jako každá jiná banka. My samozřejmě nechceme pro silnou státní banku vytvářet nějaké speciální podmínky na trhu, to není ani možné z hlediska pravidel EU. Ale rádi bychom vytvořili nástroj pro vládní hospodářskou politiku a konkurenci pro stávající banky, které fungují na trhu. Pokud jde o státní dluhopisy pro občany, to je projekt, který soc. dem. podporovala, a dokážeme si jeho pokračování představit.

* Pokud jde o fungování státní banky, máte už představu o tom, jak by byla spravována? Zda by třeba do toho mohl promlouvat parlament?

Ne, my počítáme s tím, že bychom posílili stávající Českomoravskou záruční a rozvojovou banku. Tato banka by byla řízena na základě standardních tržních a komerčních principů. Pouze by zde bylo stoprocentní státní vlastnictví a aktivity by se rozšířily ve směru univerzální komerční banky."

Miroslav Kalousek začal svou politickou kariéru v roce 1984 v Československé straně lidové, která se po sametové revoluci přejmenovala na KDU-ČSL. Z této strany vystoupil v roce 2009, kdy také spolu s Karlem Schwarzenbergem založil stranu TOP 09. Nikdy tedy nebyl členem ODS.

Miroslava Němcová správně uvádí, že Vlastimil Rampula nikdy nebyl členem ODS. Rampula byl v letech 2007-2012 pražský vrchní státní zástupce. Z funkce jej v listopadu 2011 odvolal tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Zdůvodnil to pochybeními v řadě korupčních kauz. Rampula poté podal proti svému odvolání rozklad a rozhodnutím soudu se v únoru 2012 do své funkce vrátil. Nakonec rezignoval v červnu 2012 a v srpnu 2012 pražské vrchní státní zastupitelství definitivně opustil.

Není zcela jasné, na jakou přesně situaci Bartoš odkazuje a co přesně myslí slovem “odstavit”, výrok tedy musíme hodnotit jako neověřitelný.

Faktem je, že Poslanecká sněmovna v 90. letech postupně zbavila imunity 4 poslance republikánů: Jana Vika, Josefa Krejsu, Rudolfa Šmucra a Miroslava Sládka.

Ivan Bartoš by tak mohl mít na mysli situaci z r. 1998, kdy byl předseda SPR-RSČ a prezidentský kandidát Miroslav Sládek zatčen z důvodu vyhýbání se soudu a nemohl se tak zúčastnit prezidentské volby. Sládek však byl již 27. února 1997 imunity zbaven za protiněmecké výroky.

Na stránkách Ministerstva financí ČR jsou k dispozici jednotlivá měsíční plnění státního rozpočtu za různé roky. Pro potřeby ověřování používáme roky 2010, 2011, 2012 a 2013. Pro přehlednost jsou tyto data zde zpracovány do grafu (částky jsou v mld. Kč).

Jak je vidět z grafu i z výše uvedených jednotlivých částek, měsíční plnění státního rozpočtu mají tendenci zůstávat vyšší čím dál tím déle, tudíž dosahují nižších deficitů. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý

Ve své kampani Zeman Nečasovu vládu kritizoval, přímo o jejím zničení, resp. odvolání však - podle dohledaných informací - nemluvil. O odvolání vlády Petra Nečase, byť v teoretické rovině, mluvil až po vítězných prezidentských volbách. Z tohoto důvodu je výrok Marka Bendy hodnocen jako nepravdivý.

V předvolební kampani Miloš Zeman použil např. bilboard s nápisem “ Stop této vládě ”. Vládu Petra Nečase pak kritizoval nedlouho po svém zvolení, kdy se vyslovil pro předčasné volby jako ideální řešení politické situace.

V jednom z předvolebních rozhlasových duelů Miloš Zeman řekl: “ Tak za prvé, tato vláda, jak jistě tazatel ví, má v současné době důvěru 8 % občanů. Prezident, který je zvolen přímou volbou není mluvčím jakékoliv politické strany, je především mluvčí občanů. A měl by tedy vyjadřovat ve svých vystoupeních názor těchto 92 % občanů. Samozřejmě bude-li to levicový prezident a já se s tím nějak neskrývám, tak vláda Petra Nečase to bude mít s levicovým prezidentem o něco obtížnější, než jestliže v čele prezidentského úřadu bude předseda jedné ze silných vládních stran.”

V jiném prezidentském duelu pak hovořil následovně: “ Jsem levicový politik a jsem odpůrcem Nečasovy vlády. Je-li Nečasova vláda pravicová a je-li případný budoucí prezident levicový, pak bych minimálně kritizoval Nečasovu vládu za chyby, které dělá.”

Na základě dat ČSÚ ukazujících vývoj HDP od roku 1991 hodnotíme výrok jako pravdivý.

V grafu ČSÚ je viditelný propad HDP v letech 1997 a 1998 – Václav Klaus podal demisi své vlády k 30. listopadu 1997, následovalo období vlád sociální demokracie (do roku 2006).

Nutno dodat, že tato demise neznamenala úplný odchod Václava Klause z politiky, byl to však první krok k postupnému opuštění politiky. Ještě v roce 1997 obhájil pozici předsedy ODS, po volbách v roce 1998 se stal předsedou sněmovny a s Milošem Zemanem podepsali tzv. opoziční smlouvu. Teprve po neúspěchu ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002 odstoupil z čela ODS a stal se čestným předsedou strany. (Tohoto titulu se vzdal v roce 2008, po svém znovuzvolení prezidentem.)