Pokud sociální demokracie považovala před pěti lety vznik ÚSTR a výběr první rady za zpolitizovaný (připomeňme, že v ní nezasedl žádný aktivní člen jakékoliv strany)...
Jak lze soudit z chronologie na webu Ústavu pro studium totalitních režimů, z medailonků jednotlivých bývalých a současných členů a z informací dostupných na internetu, v první Radě ÚSTR opravdu nebyl nikdo aktivním členem jakékoli politické strany. Ivan Dejmal byl členem Strany Zelených, kvůli nominaci do ÚSTR ale svoje členství pozastavil.
Sociální demokracie se skutečně vyjadřovala proti ÚSTR a označila jej za zpolitizovanou instituci. Pro ilustraci uvádíme slova Davida Ratha, pronesená ve sněmovně 2. května 2007: " Tedy je smutné, že Občanská demokratická strana se poučila z těch nejtemnějších stránek české historie a snaží se z historie udělat svoji služku a snaží se, aby historie byla vykládána tak, jak se to hodí ODS (..) My odmítáme vytvoření politického ústavu marxismu-leninismu pro pana Langera... "
O něco později, v roce 2010, dokonce Jiří Paroubek nařknul ÚSTR z podílení se na volební kampani ODS: " Ukazuje se stále více, že Ústav pro studium totalitních režimů řídí osobně pan (Ivan) Langer, šéf kampaně ODS. "
...co hlavně sněmovna již odhlasovala, doporučen o odstoupení od smlouvy, respektive zrušení sKaret na základě Kateřiny Klasnové, odhlasovala usnesení, který v tuto chvíli samozřejmě pan premiér si to pravděpodobně uvědomuje, že sněmovna, respektive vláda je podřízená sněmovně.
Poslanecká sněmovna se skutečně nedávno vyjádřila k projektu tzv. s-Karet negativně.
V usnesení (.doc) dolní komory č. 1 598 poslanci žádají vládu, aby jednak připravila legislativní návrhy, které by zamezily používání s-Karet a rovněž požadují zastavení distribuce těchto karet.
Český právní řád pak nezná pojem podřízenosti vlády sněmovně, dá se pouze hovořit o vládní odpovědnosti, a to na základě čl. 68, odst. 1) Ústavy ČR. Rovněž není jasné, zda toto znamená, že usnesení zákonodárného sboru jsou pro exekutivu skutečně závazná (zvlášť, když jsou formulována v podobě, kdy parlament vládu "žádá", jako v tomto případě). Kateřina Klasnová sice tvrdí, že tomu tak je, v minulosti ovšem premiér usnesení sněmovny nerespektoval, když např. odmítl v roce 2011 odvolat z postu ministra Alexandra Vondru.
Vzhledem k výše uvedenému hodnotíme pouze první část výroku. Ta odpovídá veřejně dostupným zdrojům a výrok je tedy pravdivý.
United Bakeries jsme dokonce zažalovali, protože nám nevrátili 100 milionů zálohu a celou tou fúzi vlastně zničily řetězce.
Nebylo možné dohledat žádné zmínky o podání žaloby na společnost United Bakeries krom tohoto výroku v Otázkách Václava Moravce, který poté přejali novináři.
Předkládám do vlády právě zákon o dětské skupině, který umožňuje umísťování dětí do těch zařízení, která budou vytvářet zaměstnavatelé a náklady si budou moci odpočítávat a podobně.
V knihovně připravované legislativy je opravdu Návrh zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině. Tento návrh je již zařazen do evidence. Daný zákon vznikal na pověření (.docx) dle Návrhu věcného záměru zákona ze 30. srpna 2012. Informace ohledně daní a tvorby zařízení jsou pravdivé, viz. znění zákona (.docx)
Vzhledem k výše uvedeným faktům, pocházejících z oficiálních stránek Vlády ČR, hodnotíme výrok jako pravdivý.
My dnes máme školek asi přes pět tisíc.
Výrok Petra Fialy hodnotíme jako neověřitelný, jelikož data o počtu školských zařízení za určitý školní rok jsou Českým statistickým úřadem zveřejňována až po jeho skončení, během prázdnin, nelze tedy zjistit, kolik školek "máme dnes". Poslední dostupná data (.pdf) za školní rok 2011/2012 udávají počet 4931 mateřských škol.
S žádostí o poskytnutí podkladů, ze kterých Petr Fiala vycházel jsme se obrátili na ministerstvo.
Samozřejmě těch, mluví se o řeckých, mluví se o ruských miliardářích, kteří tam uložili svoje zisky (na Kypru - pozn. Demagog.cz), to je, uvádí se, že to je asi 31, podle některých údajů až 31 miliard eur, jsou teda vklady ruských zbohatlíků.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož přesná struktura ruských vkladů u kyperských bank není známa. V médiích se sice objevilo několik odhadů uvádějící přibližný objem těchto prostředků, nicméně z nich nelze určit, jakou část tvoří zisky ruských miliardářů. Podle webu Českého rozhlasu se vklady ruských společností a občanů na Kypru mohou pohybovat mezi 20 a 40 miliardami eur. Česká televize ve svém článku uvádí dva údaje. Podle jednoho mají mít Rusové v kyperských bankách uloženo 30 miliard eur, v závěrečné shrnující tabulce se pak objevuje částka odhadující vklady ruských firem a ruských občanů na 20 miliard eur. Pokud jde o korporátní sféru, podrobnější analýzu dané problematiky přináší agentura Moody´s, která odhaduje výši vkladů ruských bank a společností na Kypru na 31 mld. amerických dolarů (přibližně 24,1 mld. eur), tato suma však nezahrnuje vklady soukromých střadatelů.
Mimo jiné mezi nimi (všemi lidmi na pracovním trhu, pozn.) je 700 tisíc osob samostatně výdělečně činných, čili živnostníků.
Počet živnostenských oprávnění v roce 2012 dle zprávy (.doc) Svazu obchodu a cestovního ruchu dosáhl 3 225 372 (viz. tabulka na s. 2).
Informace o reálném počtu živnostníků v ČR však zachycují např. data ČSÚ z posledního sčítání domů, lidu a bytů z roku 2011. Jako OSVČ se k 26.3. 2011 označilo 589 168 osob.
Z Výběrového šetření (.xls) pracovních sil, které realizuje ČSÚ, vyplynulo, že 692,9 tisíc osob má jako své hlavní zaměstnanání podnikání bez zaměstnanců, tj. OSVČ.
Na základě těchto dostupných informací hodnotíme tento výrok jako pravdivý.
Ale žel náš tisk 353 v tomto volebním období o limitech na financování politických kampaní byl zamítnut v prvním čtení. Poděkujte vládní koalici.
Výrok Vojtěcha Filipa hodnotíme na základě informací dostupných na webových stránkách Poslanecké sněmovny ČR jako pravdivý. Zmíněného sněmovního tisku č. 353 se týkalo 40. hlasování na 25. schůzi sněmovny, které se konalo 26. října 2011.
Šlo o první čtení novely zákona o sdružování v politických stranách a hnutích (.doc). V hlasování byl přijat návrh na zamítnutí sněmovního tisku č. 353. Ze 147 přítomných poslanců bylo 86 pro a 59 proti zamítnutí.
Dále připojujeme odkaz na 40. hlasování ze dne 26.října 2011, ze kterého jasně vyplývá, že pro zamítnutí tohoto návrhu hlasovali všichni přihlášení poslanci vládních stran (ODS, TOP 09 a VV), vyjma poslance za TOP 09 Rudolfa Chlada, který se hlasování zdržel.
A když se, když roste životní úroveň, tak všude na světě roste ta spotřeba elektrické energie na jednoho občana.
K analýze tohoto výroku využijeme data veřejně dostupného projektu Gapminder (a. j.), který se snaží zachytit nejdůležitější globální trendy a poskytuje uživateli možnost vytvářet vlastní grafy.
Životní úroveň je většinou posuzována pomocí Indexu lidského rozvoje (tzv. Human Development Index), který zohledňuje naději dožití v daném státě, a dále úroveň vzdělání a příjmů. Použijeme tedy tento index.
Z grafu (a. j.), který vyjadřuje vztah Indexu lidského rozvoje a spotřeby elektrické energie na osobu, vyplývá, že od určité hranice roste ve světě s růstem indexu také spotřeba elektrické energie. Pomocí tlačítka "Play" lze sledovat, jak se vztah těchto dvou veličin vyvíjel od roku 1980. Na závěr pouze doplňujeme, že jde o korelaci dvou proměnných a není prokázáno, zda jde o příčinný vztah.
Na základě těchto veřejně dostupných statistických dat hodnotíme výrok Milana Urbana jako pravdivý.
V porovnání s jinými zeměmi Česká republika se drží docela skromně, pokud jde o výdaje na zdravotnictví. Těch 7,3% je pořád vlastně hranice, která nás staví sice do čela pelotonu těch postkomunistických zemí, ale vzhledem k dostupnosti péče, kvalitě, která je vyšší než těch postkomunistických zemí, Bulharsko, Rumunsko a tak dále, nemůžeme srovnávat, tak pořád tedy ty výdaje jsou relativně nízké (..).
Dle dat (a.j.) Světové banky činily v roce 2010 celkové výdaje na zdravotnictví v ČR 7,5% HDP. Do níže uvedeného grafu jsme na základě těchto dat zobrazili podíly zdravotnických výdajů na HDP pro státy OECD a postkomunistické státy (vyznačeny zeleně). ČR se v tomto srovnání nalézá na osmém místě z celkového počtu 29 postkomunistických států a je tedy "na čele pelotonu postkomunistických zemí". Z hlediska srovnání se zeměmi OECD (některé země spadají jak do skupiny postkomunistických států, tak do skupiny zemí OECD, stejně jako ČR) je procento výdajů v ČR spíše nižší.
Pro srovnání dostupnosti a kvality péče jsme využili komplexní přístup Světové zdravotnické organizace, která v roce 2000 publikovala dokument World health report: Health Systems: Improving performance (.pdf; a.j.). WHO hodnotila u každého státu úroveň zdraví populace (očekávanou délku života, kojeneckou úmrtnost), dostupnost služeb pro celou populaci, responsivitu systému (nakolik flexibilně, pohotově a citlivě systém reaguje na přání pacientů a respektuje jejich důstojnost a autonomii), distribuci této responsivity (nakolik zdravotníci činí v praxi rozdíly mezi lidmi podle jejich socioekonomického statusu) a konečně sociální spravedlnost ve financování zdravotní péče. Na základě těchto jednotlivých indikátorů pak WHO sestavila souhrnný indikátor, nazvaný "výkonnost zdravotního systému". ČR z celkového počtu 191 členských států WHO obsadila 48. pozici (viz. Tabulka 10, str. 200 uvedeného dokumentu). Jedinými postkomunistickými státy, které byly hodnoceny lépe než ČR bylo Slovinsko a Chorvatsko. Tvrzení, že česká péče je lepší než v jiných postkomunistických státech je tedy také pravdivé.
Na základě výše uvedených faktů tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.
