Návrh, který vyšel ministerstvem vnitra jakožto volební zákon, byl celkem rozumný. Nicméně v Poslanecké sněmovně lidovou tvořivostí našich poslanců byl tak změněn, že dopadl opravdu velice nešťastně. (volebním zákonem míní Schwarzenberg prováděcí zákon k přímé volbě prezidenta - pozn. Demagog.cz)
Jak lze vidět ve znázornění legislativního procesu ohledně Zákona 275/2012 Sb. o volbě prezidenta republiky, původním předkladatelem je v návrhu (.pdf, sněmovní tisk 613/0, předložen 27. února 2012) ministr vnitra jako zástupce vlády. K tomuto návrhu bylo ve druhém čtení podáno 13 stran pozměňovacích návrhů (.pdf, sněmovní tisk 613/2) a s těmito návrhy byl 13. června 2012 zákon Poslaneckou sněmovnou přijat. Pro tento návrh bylo 171 ze 186 přítomných poslanců (hlasování), proti nehlasoval nikdo.
Keď vznikala moja druhá vláda, tak sme ponúkli možnosť vstúpiť do vlády aj ďalším politickým stranám, ale tie to odmietli.
SMER skutočne ponúkol rokovanie o zostavenie vlády všetkým súčasným piatim opozičným stranám, a to dokonca ešte pred oficiálnym výsledkom volieb. Predstavitelia piatich pravicových strán následne absolvovali rokovanie so SMERom po ktorom definitívne ohlásili svoj odchod do opozície.
To jsou, to jsou budovy (nově vybudované věznice ve Vyšních Lhotách na Ostravsku a v Poštorné u Břeclavi, pozn.), které jsme převzali od Ministerstva vnitra jako bývalé utečenecké nebo běženecké budovy, nebo tábory, chcete-li.
Na základě dostupných informací hodnotíme výrok ministra Blažka jako pravdivý.
Areál ve Vyšních Lhotách i v Poštorné byl převzat od Ministerstva vnitra ČR. Oba objekty spadaly pod Správu uprchlických zařízení MV.
Vyšní Lhoty fungovaly jako přijímací středisko pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany, Poštorná jako zařízení pro zajištění cizinců.
Pane redaktore, pokud jste četl parlamentní zápisy z té doby, tak boj mezi opozicí a mezi sociální demokracií jako vládní stranou probíhal o téměř každý zákon včetně zákona o státním rozpočtu. Čili role opozice se nezměnila. (v době opoziční smlouvy)
Je sice otázkou, co přesně Miloš Zeman považuje za boj mezi vládní sociální demokracií a opozicí, kterou oficiálně podle opoziční smlouvy a výsledků voleb měla být ODS, podle odborných textů byla však de facto vládní stranou a opozicí pak nesmluvní parlamentní strany. Avšak terčem kritiky opozičních poslanců (i z ODS) např. návrhy rozpočtů opravdu byly. Ověřit zda předmětem takových " bojů " byl " téměř každý zákon " bohužel není v našich silách, tudíž musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.
Právě v letech tzv. opoziční smlouvy (konkrétně roku 1999 a 2000) zažil státní rozpočet dvě rozpočtová provizoria.
První návrh zákona o státním rozpočtu č. 22/1999 Sb. byl podle stenozáznamů z Poslanecké sněmovny kritizován v prvním čtení například poslanci Janem Kasalem (oznámil, že KDU-ČSL rozpočet podpořit nemůže), Karlem Kühnlem z Unie Svobody nebo Milanem Zunou z ODS. Václav Klaus pak například zmiňoval mj. deficit rozpočtu nebo část rozebírající makroekonomickou situaci země. Návrh byl také nejprve vrácen a přijat až 15. ledna 1999.
V případě rozpočtu na rok 2000, jak je patrné z legislativního procesu, byl tento vrácen k přepracování v prvním čtení hned dvakrát. Nakonec byl přijat až 3. března roku 2000. Zmíněný odkaz obsahuje také další odkazy na stenozáznamy, usnesení či pozměňovací návrhy.
Kritikem návrhu zákona o státním rozpočtu pro rok 2001 byl dle stenozáznamů Miroslav Grebeníček z KSČM, své komentáře zmínil například i Miroslav Kalousek, Ivan Pilip a další. Na rozdíl od rozpočtu předchozích dvou let, tento nebyl vrácen k přepracování.
Návrh rozpočtu pro rok 2002 byl pak v prvním čtení opět vrácen na přepracování usnesením v říjnu 2001 a byl předmětem kritiky například Miloslava Ransdorfa, Miroslava Kalouska či Marie Machaté a dalších.
Role opozice oproti standardnímu chování byla částečně jiná a to tím, že formálně nejsilnější opoziční strana ODS se zcela vědomě vzdala možnosti svrhnout vládu prostřednictvím institutu vyjádření nedůvěry vládě.
A výše daní tedy, když jsem se podíval do minulosti, tak sociálnědemokratické vlády měly mnohem vyšší daně, než jsou tady u nás.
Přestože lze nalézt konkrétní sazby daně, které došly snížení, celkové daňové zatížení ve srovnání s dobou vlád ČSSD není "mnohem" nižší.
Příklady sazeb daní, které po roce 2006 poklesly, najdeme v dani z příjmů právnických osob (PO - přehledně shrnují např. portály účetní kavárna a euroekonom) či nejvyšší sazbě daně z příjmů fyzických osob (FO - fullcom.cz). Narostla naopak zejm. snížená sazba DPH (berne.cz). K posouzení celkové daňové zátěže ale nestačí porovnávat jednotlivé sazby: vhodná je zejm. složená daňová kvóta (dále jen kvóta, podíl daní a odvodů na sociální zabezpečení ku HDP). I ministrův kolega, Miroslav Kalousek, se na její výši často odvolává (např. pro LN). Níže proto kromě sazeb zmíněných daní uvádíme také kvótu dle údajů OECD (dále zde, .xls) a pro srovnání také Eurostatu v letech nástupu a odchodu ČSSD z vlády v roce 2004, kdy kvóta v ČR dosáhla maxima, a v r. 2011, pro který jako poslední máme data.
(vše v %)
1998200420062011daň z příjmu PO
35
28
24
19
nejv. sazba DPFO
40
32
15
DPH (zákl./sníž.)
22/5
19/5
19/9
20/10
kvóta (OECD)
33,8
36,3
35,6
35,3
kvóta (EUROSTAT)
33,5
35,9
35,4
34,5
Kvóta v roce 2011 byla proti roku 2004 nižší o 1 % (OECD), resp. 1,4 % (Eurostat). To ovšem hovoříme pouze o maximu z doby vlád ČSSD, v jiných letech bylo celkové zatížení dokonce nižší, než je nyní.
Je tedy zjevné, že daně, vyjádřené jako celkové daňové zatížení, za vlád ČSSD obecně "mnohem vyšší" nebyly. Některé daňové sazby (zejm. přímých daní) však výrazně poklesly a výrok ministra Schwarzenberga je tak alespoň zčásti pravdivý.
...do NATO jsme vstoupili asi měsíc nebo dva před touto akcí (bombardováním Jugoslávie - pozn. Demagog.cz)
ČR vstoupila do NATO 12. března 1999. Bombardování Jugoslávie bylo zahájeno 24. března 1999. Akce tedy byla zahájena již necelé 2 týdny po vstupu České republiky do NATO. S jistou mírou tolerance je výrok hodnocen jako pravdivý
"Důchodová reforma, vzhledem k vývoji populace, je prostě nutná, jinak za pár let nebudeme schopní mít jakýkoliv důchod, poněvadž máme míň a míň mladých, kteří pracují a víc a víc důchodců. To je problém celoevropský, nejenom český a tudíž se všude zahajují reformy."
Dle údajů České správy sociálního zabezpečení (.pdf) aktuálních k 30. září 2012 je v České republice 2 855 623 důchodců (z toho 2 337 480 důchodců starobních) a 5 022 259 poplatníků pojistného, což znamená, že na každého důchodce připadá přibližně 1,76 pracujícího a 2,15 pracujících v případě starobních důchodců. Demografický vývoj naznačuje trend zvyšování počtu obyvatel v důchodovém věku a relativní snižování počtu přispěvatelů ku počtu důchodců. Dle modelací (.pdf) ČSSZ bude počet přispívajících a důchodců vyrovnaný přibližně za 30 let (tzn. bude pouze jeden pracující člověk na jednoho důchodce).
Z hlediska evropského srovnání v procentu obyvatel starších 65 let v roce 2011 je na pozicích zemí s nejnižším procentem této části populace Irsko (11,6 %), Makedonie (11,7 %) a Island (12,3 %), na druhé straně spektra najdeme Německo (20,6 %), Itálii (20,3 %) a Řecko (19,3 %). V České republice bylo v roce 2011 15,5 % obyvatel starších 65 let, v případě Slovenska se jednalo o 12,4 %.
Evropské vlády plánují či zavádějí penzijní reformy (v angličtině) - je možné zmínit například Francii (zvýšení věku pro odchod do důchodu z 60 na 62 let s tím, že pokud budou francouzští občané chtít obdržet plnou výši penze, odejít do důchodu by měli v 67 letech), Německo (věk od důchodu se zvyšuje z 65 na 67 let), návrh v Polsku (sjednocení a zvýšení věku odchodu do důchodu pro ženy a muže na 67 let), Bulharsko či Rumunsko (nárůst a sjednocení na 65 let).
Maxwellův fond zkrachoval, fond Enron zkrachoval.
V kauze Enronvrcholní manažeři kryli účetní podvody, defraudovali a klamali akcionáře o stavu účetnictví jim svěřeného energetického gigantu. Při krachu této společnosti propadlo v penzijních fondech firmy přes dvě miliardy dolaru.
Mediální magnát Robert Maxwell vytunelovalpenzijní fondysvých zaměstanců ve snaze odvrátit krach svého impéria.
.. byl jsem členem (hospodářského výboru, pozn.) rok a půl..
Na základě údajů o poslanci Stanjurovi z webu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR hodnotíme tento výrok jako pravdivý. Stanjura byl členem hospodářského výboru sněmovny dokonce déle, od 7. 7. 2010 do 20. 6. 2012, tedy necelé 2 roky. Mírné podhodnocení skutečné délky setrvání ve funkci tolerujeme i proto, že po nástupu Zbyňka Stanjury byly letní prázdniny a fakticky tedy pravděpodobně pracoval dobu kratší.
Paní ministryně s tím občas přišla a já jsem byl zásadně proti. (myšlena je ministryně Daniela Kovářová ve vládě Jana Fischera a to s tím, že by měla vláda prezidenta žádat o amnestii kvůli přeplněným věznicím - pozn. Demagog.cz)
Podle serveru iHNed.cz a Lidovky.cz ex-ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová navrhovala hromadnou amnestii jako řešení přeplněnosti českých věznic, nicméně se setkala s odporem prezidenta Klause.
Stanovisko Jana Fischera na požadavek ex-ministryně Kovářové se ale nepodařilo dohledat, proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.
