Prezident také skládá slib, když vstupuje do svého úřadu a tam se zavazuje zachovávat ústavu.
Slib prezidenta upravuje článek 59 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky. Konkrétně: (1) Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor. (2) Slib prezidenta republiky zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.". Článek 60 dále uvádí: Odmítne-li prezident republiky složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl zvolen.
Dneska VZP má velmi rozsáhlé pravomoci v zákoně, organizovat metodiky a metodika společné revizní činnosti by se do toho klidně vešla.
Výrok hodnotíme jako pravdivý. Na oficiálních stránkách VZP se můžeme dočíst: "Kontrola využívání a poskytování zdravotní péče v jejím objemu a kvalitě je povinností zdravotních pojišťoven, vyplývající ze zákona. Kontrolní činnost provádí VZP ČR prostřednictvím revizních lékařů a dalších odborných pracovníků ve zdravotnictví způsobilých k revizní činnosti."
VZP je tedy ze zákona odpovědná za veškerou revizní činnost a dá se tedy souhlasit s Leošem Hegerem, že i společná metodika by mohla být v její kompetenci.
Například Česká republika je více urbanizovanou zemí, to znamená větší proporce obyvatel žije v městech střední a větší velikosti.
Míru urbanizace lze číselně vyjádřit jako podíl obyvatelstva žijícího ve městech oproti celkovému počtu obyvatel. Podle údajů Organizace spojených národů byla celková míra urbanizace (k metodologii výpočtu více zde) v České republice v roce 2010 na úrovni 73.5 procent (na odkazované webové stránce je nutné zadat požadovaná data, neboť odkaz s výsledkem nelze zkopírovat). V případě Slovenska to bylo 54.8 procenta (na odkazované webové stránce je opět nutné zadat požadovaná data). Koncentrovaná data pro 2008 nabízí dále také např. server zemepis.com. Na základě těchto údajů označujeme výrok premiéra Nečase za pravdivý.
v této zemi neexistuje podle ústavy a podle zákonů jakákoliv možnost, abysme donutili pana Pekárka, aby se vzdal svého mandátu.
Poslanec Pekárek byl odvolacím soudem odsouzen za přijetí úplatku a zneužití pravomoci, informoval o tom např. iDnes.cz nebo Novinky.cz. Jeho mandát tímto ovšem nezaniká (k zániku mandátu viz § 6 Jednacího řádu sněmovny). Článek 26 Ústavy ČR totiž explicitně říká, že “poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.”
Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
No, tak, já jsem byla jeden, já jsem byla britským think tankem vyhodnocena, Open Europe, vyhodnocena jako jeden z nejtransparentnějších a nejpracovitějších poslanců. Byla jsem vyhodnocena na osmnáctém místě ze všech 760 poslanců Evropského parlamentu.
Britský think-tank Open Europe 25. května 2009 publikoval ranking europoslanců, podle jejich snahy o transparentnost a reformy EU. Jana Bobošíková se umístila (.xls, řádek 20) na děleném 18. místě z celkového počtu 785 europoslanců.
Pane Schwarzenbergu, ano, vy jste sám, jak jste veřejně přiznal, uplácel ve vaší privatizační kauze.
Níže uvádíme citaci z rozhovoru s Karlem Schwarzenbergem, který byl publikován v Hospodářských novinách 14. dubna 2006:
“HN: Jste také podnikatel. Setkal jste se s korupcí osobně? Samozřejmě. O úplatek si mi snad ale přímo nikdo neřekl. I když možná, nepřímo, jednou...
HN: A co jste dělal?
Upřímně vám řeknu: v jednom případě jsem se tomu podvolil. Protože nebyla jiná možnost, jak něco rozumného prosadit.
HN: Co to bylo za případ?
Nechme to být. Nešlo o nic velikého. Ale jiná cesta prostě nebyla. Bylo to k uzoufání. A po dvou letech, kdy se všechno zablokovalo... Nebyl to přímý úplatek, šlo řekněme o jistou protislužbu. V té době jsem ještě vůbec nebyl v politice. Dodnes z toho mám špatné svědomí. Jde o čas: když včas nedostanete dotyčné rozhodnutí, celá kalkulace je s odpuštěním v háji. A to dotyčný či dotyčná ví.”
Informaci, že šlo v tomto případě o navracení majetku Schwarzenbergů vydal např. v roce 2010 server Týden.cz.
Na výše uvedený dotaz Miloše Zemana ve čtvrteční debatě Karel Schwarzenberg konkrétně odpověděl: “ Ne, bylo to ve skutečnosti jisté vydírání. Ten dotyčný schoval šanon, a poněvadž všichni sousedi už čekali, poněvadž jsme tam museli vytyčit hranic, přístupovou cestu a jiný věci a já jsem nemohl nic podepsat, nikdo nemohl, tak všichni na to čekali. No a ten pán prostě říkal dokavaď mu neprodám taky pozemek, tak to nepodepíše. Tak aby se konečně věci pohnuly, jsem mu dotyčný pozemek prodal. To bylo vše.”
Nikdy jsem se o to neucházel, tedy pardon, ucházel jsem se v roce 2005, kdy jsem jako jediný kandidoval tenkráte proti Standovi Grossovi.
Informace o tom, že Zdeněk Škromach kandidoval na předsedy ČSSD se nám podařilo dohledat na serverech idnes.cz, kde se píše: " Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach chce být šéfem ČSSD.Budu v březnu na sjezdu kandidovat, oznámil MF DNES. ", o kandidatuře informuje také server Britské listy. Zmínky o dalších kandidaturách na post předsedy strany se nalézt nepodařilo, výrok Zdeňka Škromach proto hodnotíme jako pravdivý.
Údaje, které máme, ukazují, že například na dani z přidané hodnoty se ve skutečnosti vybralo v loňském roce více než v roce předloňském.
Na DPH se v roce 2012 vybralo o 2,8 miliardy víc, než v roce 2011, a to celkově 278 miliard korun. Výrok hodnotíme tedy jako pravdivý.
Keď sme mali zasadanie vlád v októbri, tak som pomenoval naše vzťahy medzi Českou republikou a Slovenskou republikou ako vzťahy alebo pôžičky vzájomnej dôvery.
R. Fico uvedené slová povedal počas októbrového stretnutia s P. Nečasom v Uherskom Hradišti. Presné znenie slov R. Fica uvádza denník Pravda (30. októbra 2012):
"Túžim, aby sa pôžičky vzájomnej dôvery opakovali v ďalších rokoch,"
Nevýhodou Paktu stability bylo, že neměl účinný sankční mechanismus a nakonec i Francie a Německo ho porušili.
Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací jako pravdivý. Pakt stability a růstu, dokument přijatý roku 1997, má zajistit dodržování zodpovědné rozpočtové politiky po vstupu státu do eurozóny. Podle tohoto dokumentu mají země i po vstupu do eurozóny dodržovat kritéria nízkého rozpočtového deficitu pod 3 % HDP a vládního dluhu pod 60 % HDP (tato kritéria jsou také součástí tzv. maastrichtských kritérií). Sankcí je pak myšlena (str.114, ENG) kauce ve prospěch Evropské komise, a to až ve výši 0,5 % HDP. Pokud není nadměrný deficit do dvou let odstraněn, kauce nevratně propadá.
U Německa a Francie byly zahájeny předběžné procedury (tzn. porušení Paktu) v roce 2002 a hrozily také případné sankce. V listopadu 2003 však již bylo zřejmé, že doporučení, která vydala v této souvislosti Rada ministrů financí, nejsou brána v potaz a sankce tedy měly být na oba státy uvaleny. (.pdf, str. 59-60, ENG) Na nátlak francouzské a německé vlády ovšem došlo k “ odkladu uplatnění Paktu ”, v důsledku čehož se obě země sankcím vyhnuly. (.pdf, str. 59, ENG) Následná revize paktu pak proběhla v roce 2005.
