Přehled ověřených výroků

Zákonč. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím - aktuální znění, paragraf 11:

(2) Povinný subjekt informaci neposkytne, pokud:
a) jde o informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků, která byla předána osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá, pokud nesdělila, že s poskytnutím informace souhlasí,
b) ji zveřejňuje na základě zvláštního zákona a v předem stanovených pravidelných obdobích až do nejbližšího následujícího období,nebo
c) by tím byla porušena ochrana práv třetích osob k předmětu práva autorského.

Data podle Analýzy ÚIV (Ústav pro informace ve vzdělávání) za rok 2010 (. pdf) potvrzující výrok ministra Petra Fialy.

do 25 let26 - 3536 - 4546 - 5556 - 6566 a více let3,2 %19,1 %26,9 %33,8 %15,5 %1,5 %

tzn.

do 35 letnad 46 let22,350,8

• Další data: Statistická ročenka školství 2010 (.pdf)

Podstatným rozdílem, mezi systémem zdravotního pojištění v Německu a v ČR je, že v Německu je tzn. dvojí - zákonného a soukromého. Od určité výše příjmů je možno si v Německu vybrat, zda-li člověk bude přispívat odvodem ze mzdy do zákonného systému, či se mu více vyplatí soukromé. Podstatným rysem soukromého pojištění je, že zde je legální zohledňovat rizikovost pojištěnce, tudíž už rovnou může pojištěnec dostat slevu, je-li například nekuřák. Nicméně většina lidí je ve státním pojištění. Odvod do něj činí 15,5% z příjmu pojištěnce, přičemž 7,3% platí zaměstnavatel a 8,2% zaměstnanec. Tyto peníze putují do centrálního fondu - "GKV" - ze kterého jsou potom vypláceny pojišťovnám. Klíčovým faktem je, že pojišťovny ve státním systému nesmí odmítnout pojištěnce kvůli jeho větší rizikovosti. Tudíž na centrální úrovni není tvořena motivace pro lidi, aby se chovali ohleduplněji ke svému zdraví. Tento úkol spočívá na pojišťovnách, které mají možnost své pojištěnce motivovat různými bonusy či slevami. Odvody to stáního systému GKV (ze kterého jsou placeny příspěvky pojišťovnám) jsou tedy dány procentuálním odvodem ze mzdy (stejně jako v ČR) avšak rozdíl spočívá v tom, že pojišťovny mají možnost motivovat své pojištěnce k zodpovědnějšímu chování. A jelikož je v Německu na trhu opravdu hodně pojišťoven a lidé mají možnost si mezi nimi vybírat podle toho, co která nabízí - některé nabízejí slevy (dostanete nějaké peníze zpět), dotace na pobyty, proplácení nadstandardu atd.

Chováte-li se tedy zodpovědně, tak si můžete na trhu najít takovou pojišťovnu, která Vás za to odmění, tudíž výrok hodnotíme jako pravdivý.

Zdroje:

• Bundesministerium für Gesundheit - reforma 2011 - aktualizace popisů systému (německy)
• Bundesministerium für Gesundheit - způsob financování zákonného systému (německy)
• krankenkassen direkt - porovnávání nabídek pojišťoven (německy)
• Česká správa sociálního zabezpečení - popis systému v Německu (česky)
• Alliance for health reform (.pdf) - podrobnější popis systému v Německu (anglicky)

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací uvedených v médiích a na webu společnosti IZIP. 10.05.2012 server ceskenoviny.cz uvedl, že se Leoš Heger rozhodl projekt IZIP ukončit. " Terčem kritiky se v minulosti stala hlavně cena projektu a jeho financování. Podle kritiků je projekt nefunkční, protože lékaři EZK nevyužívají. Systém elektronických zdravotních knížek (EZK) společnosti IZIP měl umožnit sdílení informací o léčení pacientů mezi lékaři a usnadnit komunikaci pacienta s lékařem. Projekt podporuje VZP a knížku si mohou zřídit zdarma jen její pojištěnci. ", uvádí dále server. Na webových stránkách společnosti IZIP se potom dočteme následující: " Společnost IZIP je jedním ze zakládajících členů celoevropského projektu epSOS, který umožňuje výměnu zdravotních dat mezi jednotlivými evropskými zeměmi(...) Každá země EU používá více či méně odlišný standard systému ukládání elektronických dat, proto byl vytvořen projekt epSOS. Tento projekt Evropské komise je zaměřen na vytvoření interoperability jednotlivých systémů elektronických zdravotních záznamů v Evropě pro přeshraniční výměnu a zajištění bezpečnější zdravotní péče pacientům i mimo jejich domovský stát. "

Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme podle dohledaných informací ze zpravodajských článků jako pravdivý.

Strana Věci veřejné se na svých oficiálních stránkách, v sekci Co VV prosadily ve vládě, hlásí k úspěšnému prosazení dobrovolného druhého důchodového pilíře, významnou roli Věcí veřejných v této věci ale také potvrzují zprávy ze serveru Hospodářských novin, České televize nebo serveru Česká pozice.

Od začátku roku 2013 se tedy lidé mohou rozhodnout, zda místo 28 % budou na sociální pojištění odvádět o 3 % méně, nebo místo toho posílat tuto částku společně s dalšími 2 % do soukromých fondů. Tato varianta byla, dle informací idnes.cz, vedle strany Věci veřejné, také preferována levicovou opozicí, odbory a premiérem vlády, Petrem Nečasem.

Výrok ověřujeme jako tvrzení o produktivitě práce. Ta se zpravidla měří jako poměr HDP dle kupní síly k celkovému počtu hodin práce v ekonomice. Eurostat sbírá údaje o produktivitě práce v jednotlivých evropských zemích. Zatím jsou k dispozici do r. 2011, i tak ovšem jednoznačně podporují tvrzení ministra Kalouska:

(hodnoty představují podíl z průměru EU v %)

2001 2003 2005 2007 2009 2011 Průměr EU 100 100 100 100 100 100 Česko 67,9 71,2 73,1 76,3 75,9 74,1 Německo 106,2 107,9 108,6 108,4 104,3 106,6

Přestože se česká ekonomika co do produktivity postupně spíše přibližuje evropskému průměru, na německé úrovni skutečně zatím není.

Věci veřejné se několikrát omluvily veřejnosti jak za přivedení do politiky určité osobnosti, tak za vyjádření podpory vládě Petra Nečase.

Na základě dohledaných informací jsme zjistili, že se konkrétně Věci veřejné omluvili za Kristýnu Kočí, Karolínu Peake, Radka Johna a Josefa Dobeše.

Vít Bárta se jménem Věcí veřejných omluvil 14. dubna 2011 v pořadu Hyde Park za "neodhalení osobnosti Kristýny Kočí". Dle informací z České televize se také bývalý místopředseda strany Věci veřejné Josef Dobeš omluvil voličům, neboť Kristýna Kočí "byla na kandidátce a byla a je ostudou Věcí veřejných".

Internetové stránky Parlamentní listy přinesly 1. ledna 2013 rozhovor s Vítem Bártou, ve kterém se dotazovaný také omlouvá za Radka Johna, Karolínu Peake i Josefa Dobeše. Konkrétně uvedl, že jeho omluva je i za ně, " protože oni selhali jménem Věcí veřejných, které je přivedly do Poslanecké sněmovny“.

Co se týče omluv za podporu Nečasovy vlády, hned v úvodu tohoto rozhovoru Vít Bárta projevuje lítost za své jednání. Konkrétně uvádí: "Rád bych se omluvil všem občanům České republiky za to, že jsme svým vstupem do koalice vůbec umožnili vznik této vlády v roce 2010. Dnes už má ta vláda sice docela jiné složení, ale byli jsme to my, kdo její existenci umožnili, a za to se chci omluvit.“

Nejvýraznější omluva za podporu Nečasovy vlády byla vyjádřena jménem Víta Bárty na tzv. Velkém sněmu odpůrců vlády, který se konal 21. ledna 2013. Jak uvádí Česká televize, Bárta se přiznal, že přichází s těžkým pocitem toho, že si je vědom odpovědnosti za to, že v roce 2010 umožnil vznik Nečasovy vlády. Uvedl také, že má potřebu omluvit se za ten čin a chce napravit svou chybu.

Chápání výroku senátora Okamury se může různit. Pokud "mandátem" myslel soudcovský mandát obecně, toto nemůžeme potvrdit, protože se nám nepodařilo najít zemi, kde by soudci byli jmenováni jen na dobu určitou a poté museli znovu obhajovat že jsou pro soudcovskou funkci způsobilí.

Pokud je však mandátem myšleno přidělení k určitému soudu, pak toto funguje například u Nejvyššího soudu státu Wisconsin, USA, kde se soudci ucházejí o desetiletý mandát v obecných volbách.

Na dobu určitou jsou také jmenování soudci specializovaných soudů, například Evropského soudu pro lidská práva (9 let), některých specializovaných amerických soudů nebo třeba českého Ústavního soudu.

V některých zemích navíc existuje institut tzv. laických soudců, kteří jsou jmenováni na dobu určitou. Tento institut najdeme například v Německu.

Zuzana Roithová má na mysli zákon č. 261/2007 Sb., ve kterém je jako navrhovatel uvedená vláda a tedy v podstatě i ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, který byl jejím členem. Dle čl. LXVI § 3c tohoto zákona je výše poplatků za státní pojištěnce upravena takto: „Vyměřovací základ pro pojistné hrazené státem za osobu, za kterou je podle zvláštního právního předpisu plátcem pojistného stát37), se stanoví pro období kalendářního roku. Vyměřovacím základem je 25 % všeobecného vyměřovacího základu stanoveného nařízením vlády pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se vyměřovací základ zjišťuje21c). Vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru." Tímto byla tedy částka placená za státní pojištěnce navázána na všeobecný vyměřovací základ pro účely důchodového pojištění, který dle § 17 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. nesmí být nižší než v předcházejícím roce. Z toho vyplývá, že by tedy skutečně odvody za státní pojištěnce v případě platnosti tohoto zákona stoupaly, jak tvrdí Zuzana Roithová. Tento zákon nahrazoval úpravu z r. 2006, která navazovala výši částky placenou za státní pojištěnce přímo na výši průměrné měsíční mzdy. Jednalo se o zákon

č. 117/2006 Sb..

Zákon však byl dále změněn předpisem č. 362/2009 Sb., kde je již systém navázání na všeobecný vyměřovací základ důchodového pojištění byl tímto zrušen a nahrazen fixní částkou.

Posuzování kvality je často velmi subjektivní, skutečností ovšem je, že nově zvolení ústavní soudci, o nichž Milan Štech hovoří, konkrétně MiladaTomková, Vladimír Sládeček, Jan Filip a Jaroslav Fenyk, jsou mnohými kompetentními osobami považováni za uznávané odborníky. Jak uvádí zpravodajský server iDnes.cz, tři noví soudci jsou také dlouhou dobu profesory na českých vysokých školách:

Vladimír Sládeček je od roku 1991 profesorem na Katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jan Filip je také profesorem, od roku 1995 vedoucím Katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jaroslav Fenyk ve svém životopise na stránkách vlastní advokátní kanceláře uvádí, že od roku 1997 působí jako vysokoškolský profesor, a to na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze, Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, Fakultě práva Panevropské vysoké školy v Bratislavě a na maďarské Univerzitě Miskolc. Milada Tomková byla v letech 1998 až 2003 členkou Legislativní rady vlády České republiky.

Co se týče renomé jednotlivých nových soudců, pozitivně se o jejich kvalitách vyjadřuje například Eliška Wagnerová, česká senátorka, právnička, bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu. Na základě informací ze zpravodajského serveru Aktuálně.cz například hovoří o Miladě Tomkové a Jaroslavovi Fenykovi jako o " osobnostech mezi soudci ". O celkové vysoké kvalitě navržených kandidátů ucházejících se o post ústavních soudců se vyjadřuje také na své internetové stránce.

Stručné představení kvalit nově jmenovaných ústavních soudců přináší na svých stránkách Česká televize. Vedle jejich krátkých profesních životopisů se ke kandidátům i na těchto stránkách kladně vyjadřuje řada osobností – například ministr spravedlnosti Pavel Blažek označil Jana Filipa za jednoho z nejlepších expertů na ústavní právo v Česku, dle Jana Wintra z Právnické fakulty Univerzity Karlovy je zase například Vladimír Sládeček považován za " kapacitu v oblasti správního práva ".

Co se týká Milady Tomkové a její velké praxe z Legislativní rady vlády, o které Štěch mluví, je v jejím životopise uvedeno, že členkou Legislativní rady vlády byla v letech 1998-2003.

Na základě výše zmíněných informací o nových ústavních soudcích považujeme výrok Milana Štěcha za pravdivý.