A víte, zajímavé je, že když se vydáte po stopách toho, jak ten zákon (provadeci zakon o prezidentske volbe, pozn.) vznikal, tak zjistíte, že na ministerstvu vnitra vznikla jiná předloha, než je ta, která potom došla do sněmovny.
V mediálních zprávách z doby, kdy byla vytvářena předloha zákona o volbě prezidenta, jsme zmínky o její změně nenalezli. Veřejně dostupný je pouze návrh (.doc) Ministerstva vnitra, který sněmovna projednávala a schválila.
(..) desítky tisíc [lidí] podepisují petice proti amnestii (..)
K dohledání je skutečně internetová verze petice vyjadřující nesouhlas s prezidentskou amnestií, k dnešnímu dni (8.1. 2013) ji podepsalo více než 106 000 lidí. Hodnotíme tedy Sobotkův výrok jako pravdivý.
Podle naší ústavy v okamžiku, kdy premiér připojí svůj podpis, tak za amnestii odpovídá celá vláda.
Ústava doslovně uvadí:
Čl. 63
(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.
Nu a musíme projít takzvaným přechodným obdobím ERM2 kdy máme fixovat kurz koruny na euro ve velmi úzkém fluktuačním pásmu (kvůli přijetí EURA - pozn. Demagog.cz)
ERM neboli evropský mechanismus směnných kurzů skutečně znamená to, že země do něj zapojené musí kurzy svých měn udržovat v určitém povoleném maximálním fluktuačním pásmu od stanoveného středního kurzu k euru. Země musejí v systému setrvat alespoň dva roky (jako jedno z tzv. konvergenčních kritérií pro přistoupení země k eurozóně). Celý mechanismus zevrubně popisuje např. portál Europa. Hodnotíme proto výrok jako pravdivý.
Je tedy pravdou, že prezident druhou větou prezidentského slibu v článku 59 odstavec 2 slibuje, že bude zachovávat její ústavu a zákony rozumějme České republiky.
Ve zmíněném článku 59 odst. 2 Ústavy České republiky je konkrétně uvedeno následující: (2) Slib prezidenta republiky zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".
Dnes ide dolu nemecká a francúzska ekonomika.
Ak sa pozrieme na vývoj rastu HDP a prognózy stanovené Eurostatom (uvedené 2. januára 2013), vidíme, že kým Nemecko by si malo v tomto roku počínať rovnako ako v minulom, Francúzsko by malo svoj rast HDP v roku 2013 zvýšiť. Štvrťročné údaje Eurostatu ukazujú v prípade Francúzska ekonomický rast.
Pri štatistike OECD (Economic Outlook) je v prípade Nemecka skutočne uvedený pokles rastu HDP, v prípade Francúzska sa potvrdzuje zvýšenie rastu ekonomiky.
Reálny rast HDPOECD vs. Eurostat ( v %)
OECD 2012
20132014
Nemecko0,95
0,56
1,94
Francúzsko0,170,34
1,26
Eurostat
2012
2013
2014
Nemecko0,80,8
2,0
Francúzsko0,20,41,2
Eurostat/Štvrťročné údaje Q4 2011Q1 2012Q2 2012Q3 2012Nemecko-0,10,50,30,2Francúzsko0,00,0-0,10,2
Poznámka: Všetky údaje uvedené v tabuľke sú odhadmi.
Keďže rast HDP sa uvádza ako najčastejší a najobecnejší ukazovateľ vývoja ekonomiky, nemôžeme dať R. Ficovi v tomto momente za pravdu. Výrok by bol pravdivý len ak by obidvom ekonomikám bol predpovedaný pokles rastu HDP prípadne pokles HDP. Keďže ani jedna vierohodná štatistika nepotvrdzuje takýto vývoj, R. Fico nehovorí pravdu. Iná situácia by nastala, len ak by sa zmenili predpovede vývoja HDP. V tomto momente však narábame s oficiálnymi údajmi zverejnenými k 3. januáru 2013.
...první opoziční smlouva v této zemi byla uzavřena v roce 1996 pod patronací Václava Havla. A v roce 1998 se pouze vyměnily na základě výsledků svobodných voleb jednající strany.
Tzv. opoziční smlouva vznikla po volbách v roce 1998, kdy se vítězná ČSSD pod vedením Miloše Zemana rozhodla vládnout menšinově s podporou ODS pod vedením Václava Klause.
Pro tyto účely sepsali dokument Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice. Tento dokument zavazuje smluvní strany například
○ k neúčasti poslanců druhé strany při hlasování o důvěře vládě ○ respektovat právo opoziční strany obsadit místa předsedů obou komor Parlamentu České republiky, stejně jako v jiných kontrolních orgánech sněmovny, např. předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny nebo Komise pro kontrolu BIS ○ vypracovat návrhu zákona o změně volebního systému ○ nestoupit do koalice s jinou stranou ○ nevyvolat hlasování o nedůvěře vládě, nevyužití dalších ústavních možností vedoucích k rozpuštění Poslanecké sněmovny, případně nepodpořit takový návrh vzešlý od jiné strany
● Smlouva vedla ke značnému omezení funkce opozice a měla značné důsledky pro politický systém.
● Situace v roce 1996 byla jiná. Výsledek voleb přinesl velké vítězství sociální demokracie (oproti předchozím volbám až markantní). Vítězem se sice stala ODS, která vstoupila po volbách do menšinové vlády spolu s KDU-ČSL a ODA. Koalice nicméně měla ve sněmovně pouze 99 hlasů, velkou část křesel totiž blokovali antisystémoví republikáni a komunisté (celkově pětinu Sněmovny). Důvěru získala díky vlivu Václava Havla, kdy se podařilo zprostředkovat toleranci ze strany ČSSD vůči vládě výměnou za křeslo předsedy sněmovny pro Miloše Zemana. Nebyla však podepsána žádná smlouva a nedošlo ani k podobné restrikci role opozice jako o dva roky. Opoziční smlouva jako terminus technicus byla také prakticky zavedena v roce 1998 a nelze na ni tedy vztáhnout podporu jakékoli menšinové vlády stranou opoziční.
"Myslím si, že nejsem hrdý na ty své příznivce, protože teď ve smířlivém tónu opravdu nechci kritizovat příznivce Karla Schwarzenberga, možná, že to udělá on, kteří občas vydávají hloupá hesla. Například v jižních Čechách, kdo nevolí Karla Schwarzenberga, není Čech."
V domovech důchodců v jižních Čechách se v posledních dnech objevily kontroverzní letáky, na kterých stálo heslo “Kdo nevolí Zemana, není Čech”. Text letáku schválila SPOZ.
Jelikož se jednalo o odpověď na otázku “Na co z vaší předvolební kampaně nejste hrdí?”, měl Miloš Zeman hovořit o problémech s vlastní předvolební kampaní. Miloš Zeman se ale pravděpodobně přeřekl a zaměnil jména, když namísto “Kdo nevolí Zemana, není Čech” řekl “Kdo nevolí Schwarzenberga, není Čech”.
Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.
Tak dáváte mi za příklad pozměňující návrh, který mi vadil, a proti kterému jsem velmi důrazně hlasoval. (Mluví o zákonu o platech soudců, kdy koaliční poslanec dá pozměňovací návrh, kterým odmítne zdanění náhrad., pozn.)
Výrok ministra Kalouska hodnotíme jako pravdivý, neboť skutečně hlasoval proti návrhu poslance ODS Čechlovského a opakovaně veřejně odmítal rušení zdanění poslaneckých náhrad i v době před samotným hlasováním o tomto návrhu.
Zmíněný návrh (Novela zákona o platu představitelů státní moci) byl v Poslanecké sněmovně schválen 18. prosince ve stavu tzv. Legislativní nouze.
Pozměňující návrh (.doc), o kterém ministr Kalousek mluví, se týkal zdanění poslaneckých náhrad a podal jej poslanec ODS Jan Čechlovský. V odůvodnění jeho návrhu stojí: " Vzhledem k charakteru náhrad výdajů (vynakládaných na reprezentaci a na dopravu vlastním vozidlem nebo jiným dopravním prostředkem z místa trvalého pobytu do místa sídla komor Parlamentu) a účelu jejich použití je jejich zdanění a s tím související odvody na pojistné na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění ne zcela systémové a v určitém rozporu s koncepcí zdaňování příjmů. Institut náhrad totiž slouží k pokrytí předem definovaných výdajů. S ohledem na závazek obsažený v Koaliční smlouvě uzavřené dne 10. dubna 2012, jehož obsahem bylo, že poslanecké náhrady budou podléhat zdanění, se navrhuje, aby byly zrušeny pouze odvody na pojistné na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění z uvedených náhrad. Touto změnou se rovněž snižují výdaje kapitol, jichž se odvod pojistného z náhrad týká."Hlasování o tomto pozměňujícím návrhu pak vypadalo tak, že ministr financí byl skutečně proti. Nicméně již před samotným hlasováním veřejně opakovaně deklaroval, že je proti zrušení zdanění poslaneckých náhrad a to např. pro Týden.cz, Novinky.cz a také na svém webu z doby před samotným hlasováním.
Přímo v ústavě se říká, že je možné nominovat kandidáty dvojím způsobem. Buďto poslanci a senátory nebo tím, že občané navrhnou někoho a musí být minimálně padesát tisíc, aby takového kandidáta mohli navrhnout.
Pokud bereme nominaci poslanci nebo senátory jako jeden způsob a nominaci pomocí podpisů občanů - jako způsob druhý, pak teda je tento výrok pravdivý. V Ústavě ČR stojí: "Navrhovat kandidáta je oprávněn každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany České republiky oprávněnými volit prezidenta republiky. Navrhovat kandidáta je oprávněno rovněž nejméně čtyřicet poslanců nebo sedmnáct senátorů."
