Přehled ověřených výroků

Na začátek uveďme, že se zabýváme pouze tím, zda hnutí SPD odsoudilo aktivitu iniciativy Chcípl PES. Nikoliv tím, jestli to poslanec Bartošek slyšel, či neslyšel.

Iniciativa Chcípl PES dne 16. února 2022 zveřejnila na svých facebookových stránkách adresy trvalých bydlišť (viz historii úprav) poslanců. Dohromady šlo o 70 ulic s konkrétními čísly popisnými. Zároveň vyzvala lidi, aby vytvořili „malá protestní shromáždění u trvalých bydlišť 70 poslanců, kteří hlasovali pro novelu pandemickeho zákona“. Později tento příspěvek smazala. 

Týž den vystoupil na schůzi Poslanecké sněmovny v reakci na toto zveřejnění ministr vnitra Vít Rakušan. Počínaní iniciativy odsoudil a vyzval k témuž i ostatní poslance. Zároveň zmínil, že se nejedná pouze o ohrožení bezpečnosti samotných poslanců, ale především jejich rodin. Na vystoupení Víta Rakušana poté reagoval předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala. Ten vyjádřil souhlas s případnými kroky ministra vnitra, které by „ochránily poslance před nějakou perzekucí, násilím (…) nejenom poslance, ale všechny lidi v České republice“. Následně uvedl, že „SPD je proti jakémukoli násilí a proti válce, proti šibenicím, proti jakýmkoli perzekucím“.

Ačkoliv Radim Fiala, stejně jako Vít Rakušan, explicitně nezmínil iniciativu Chcípl PES, podpořil ministrova slova, která se jednoznačně týkala právě zveřejnění adres poslanců. SPD tak jednání Chcípl PES skrze svého předsedu klubu odsoudilo. Výrok Jana Bartoška tedy hodnotíme jako nepravdivý. 

Pro kontext nejprve uveďme, že iniciativa Chcípl PES zveřejnila dne 16. února 2022 na svých facebookových stránkách adresy trvalých bydlišť poslanců (viz historie úprav). Dohromady šlo o 70 ulic s konkrétními čísly popisnými. Zároveň vyzvala lidi, aby vytvořili „malá protestní shromáždění u trvalých bydlišť 70 poslanců, kteří hlasovali pro novelu pandemickeho zákona“. Později tento příspěvek smazala.

V ten samý den vystoupil na schůzi Poslanecké sněmovny v reakci na toto zveřejnění ministr vnitra Vít Rakušan. Toto počínaní odsoudil a vyzval k témuž i ostatní poslance.

Radim Fiala poté vyjádřil souhlas s případnými kroky ministra vnitra, které by ochránily „poslance před nějakou perzekucí, násilím“. Následně uvedl, že „SPD je proti jakémukoli násilí a proti válce, proti šibenicím, proti jakýmkoli perzekucím“. Upozornil také na tweet Martina Straky, který s podporou TOP 09 kandidoval do zastupitelstva města Dobřany. Ten podle Radima Fialy „vyzývá lidi, aby panu Okamurovi do vody, kterou tady pije při projevech, nalili kyanid“.

Na projev Radima Fialy poté znovu reagoval Vít Rakušan. Řekl, že tweetem Martina Straky se případně bude zabývat policie a následně znovu odsoudil jakékoliv politické násilí. S tímto vyjádřením pak projevil souhlas i Jan Hrnčíř. Tento výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala se takto vyjádřil na Twitteru 15. února v reakci na problematickou situaci v Poslanecké sněmovně. Ta nastala při schvalování vládního návrhu pandemického zákona v rámci 9. schůze Sněmovny.

Pro kontext uveďme, že poslanci se sešli ve dvě hodiny odpoledne a hned na začátku projednávali návrh pořadu schůze. Jako první se s přednostním právem přihlásil ke slovu předseda SPD Tomio Okamura, který následně svým projevem blokoval další postup schůze až do osmé hodiny večer.

Právě k tomuto téměř šestihodinovému projevu Tomia Okamury zjevně premiér Fiala směřoval svůj twitterový příspěvek, v němž mimo jiné uvedl: „Extremisté nás stojí spoustu peněz a blokují parlament.“

Výrok Jana Hrnčíře tedy vzhledem ke kontextu událostí hodnotíme jako pravdivý, nicméně je nutné doplnit, že tweet Petra Fialy nebyl výslovně adresný.

Předně uveďme, že Aleš Juchelka hovoří o 9. schůzi Poslanecké sněmovny, na níž poslanci ve dnech 16. až 18. února projednávali novelu pandemického zákona v režimu tzv. legislativní nouze.

Upřesněme, že stav legislativní nouze umožňuje Poslanecké sněmovně za mimořádných okolností projednávat vládní návrhy zákona ve zrychleném řízení. Stav legislativní nouze konkrétně vyhlašuje předseda Sněmovny na návrh vlády, a to vždy na určitou dobu. Podle jednacího řádu pak má Sněmovna vždy před projednáváním návrhu programu schůze posoudit, zda situace stále vyžaduje, aby stav legislativní nouze nadále trval. Podobně má pak dolní komora postupovat i před projednáváním vládního návrhu zákona ve zkráceném jednání.

V tomto volebním období vyhlásila (.pdf) předsedkyně Poslanecké sněmovny Pekarová Adamová stav legislativní nouze od 25. listopadu 2021 do 7. ledna 2022. Později postupně došlo (.pdf) k jeho prodloužení až do 18. února (.pdf).

Současná Poslanecká sněmovna hlasovala o potvrzení stavu legislativní nouze na své 3., 6. a 8. schůzi. Na 9. schůzi, která začala 15. února, se projednával pandemický zákon. Ten již dříve zamítl Senát. O pandemickém zákonu se hlasovalo v legislativní nouzi, na začátku schůze ale poslanci nehlasovali o pokračování stavu legislativní nouze. Během druhého jednacího dne pak vystoupil bývalý předseda dolní komory Radek Vondráček (ANO) s kritikou, že Sněmovna vůbec nerozhodla o trvání stavu legislativní nouze. Zároveň navrhl jeho zrušení.

Po konci Vondráčkova projevu následovala krátká diskuze s Janem Skopečkem (ODS), který v danou chvíli řídil schůzi, o tom, jak se s Vondráčkovým návrhem procedurálně vypořádat. Místopředseda Sněmovny Skopeček ho chtěl zařadit jako první bod programu, zatímco Vondráček tvrdil, že by se o něm mělo hlasovat ještě před projednáváním programu schůze. Jan Skopeček na závěr řekl, že před hlasováním o programu schůze vyhlásí přestávku, aby se o tom se svými kolegy poradil.

Když se pak tentýž den začalo hlasovat o pořadu schůze, označil řídící schůze Jan Bartošek (KDU-ČSL) návrh poslance Vondráčka za nehlasovatelný. Své počínání zdůvodnil diskuzí v rámci grémia a stanoviskem legislativního odboru. Dodejme, že předsedkyně klubu ANO Alena Schillerová podala proti postupu předsedajícího námitku, ale poslanci ji při hlasování zamítli. Z uvedených důvodů proto výrok Aleše Juchelky hodnotíme jako pravdivý.

Dne 15. února při 9. schůzi Poslanecké sněmovny, na níž se měla projednávat novela pandemického zákona, vyhlásil místopředseda Sněmovny Jan Skopeček přestávku při projevu Tomia Okamury. Důvodem bylo, že v dolní komoře nebyl v té době žádný z členů vlády. Alespoň jeden z ministrů či premiér totiž podle platných sněmovních pravidel (.pdf, str. 5) na schůzi musí být přítomný.

Po skončení 10minutové přestávky Jan Skopeček přečetl procedurální návrh poslaneckých klubů vládní koalice, aby Sněmovna jednala i po 21. a 24. hodině. O návrhu Sněmovna následně hlasovala a přijala ho. Po hlasování už pak Tomio Okamura ve svém původním projevu pokračovat nemohl, protože od místopředsedy Sněmovny nedostal zpět slovo. Poté pokračovali další řečníci.

Jednací řád Sněmovny v § 61 uvádí: „Řečník nesmí být nikým přerušován, s výjimkou oprávnění předsedajícího podle § 59 odst. 4 a § 60 odst. 3.“ Mezi těmito výjimkami ve zmíněných odstavcích nepřítomnost členů vlády není uvedena. 

Jednací řád nicméně neobsahuje ustanovení, která by se týkala přímo toho, komu má být po přerušení schůze slovo přiděleno a kdy může proběhnout procedurální hlasování. Na to upozorňuje například i ústavní právník Jan Wintr. Ten pro ČTK řekl, že hlasování o přestávce v Okamurově projevu je podle něj „v mezích možného výkladu jednacího řádu“, za problém však považuje to, že se slovo nevrátilo hned předsedovi SPD, ale vystoupili další poslanci.

„V tomto případě nedošlo k odebrání slova, ale byla vyhlášena přestávka. Ve Sněmovně mohou nastat různé situace, kdy je potřeba vyhlásit přestávku, a v takovém případě je řečník přerušen, ale pak se mu musí vrátit slovo. Proto se Okamurovi mělo vrátit slovo bezprostředně, bez toho, aby ve Sněmovně nejdříve vystoupili jiní lidé,“ uvedl k tomu pro server Aktuálně.cz Wintr.

Na závěr tedy shrňme, že při projevu Tomia Okamury skutečně došlo k přerušení jednání Sněmovny kvůli neúčasti ministrů. Předseda SPD poté navzdory obvyklému postupu již slovo zpět nedostal, místo toho v přestávce v jeho projevu proběhlo hlasování o procedurálním návrhu a následovaly projevy dalších do rozpravy přihlášených poslanců. Tuto situaci lze tedy popsat slovy Michaela Canova, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Procedurální návrh je nástrojem, který mohou při jednání v Poslanecké sněmovně využít poslanci nebo poslanecké kluby. Návrh samotný se pak vztahuje ke způsobu, jakým je nebo má být schůze vedena. V tomto případě se jednalo o procedurální návrh podaný předsedy pěti poslaneckých klubů (ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Piráti), kteří navrhovali prodloužení běžné doby schůze i za nejpozdější 24. hodinu. Tento návrh byl podán písemně místopředsedovi Sněmovny Skopečkovi, který ho přednesl plénu. „Také konstatuji, že tu mám písemný procedurální návrh podepsaný pěti předsedy poslaneckých klubů. Dovolím si ho přečíst. Jménem poslaneckých klubů ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Piráti navrhuji, aby Poslanecká sněmovna jednala a meritorně i procedurálně hlasovala o všech návrzích dnes po 19. hodině, po 21. hodině i po 24. hodině. Je to na základě § 53, odst. 1 našeho jednacího řádu. Protože to je procedurální návrh, tak ho budu muset dát hlasovat okamžitě.“

Jan Skopeček tak učinil po desetiminutové přestávce, která narušila několikahodinový projev předsedy SPD Okamury. V Poslanecké sněmovně tak tento procedurální návrh vyvolal protesty. 

Tento krok je problematický z několika pohledů. Procedurální návrhy prodlužující schůzi by měly být podávány dříve než v 19 hodin, jak udává § 53 zákona o jednacím řádu Sněmovny. Problémem může být také to, že místopředseda Skopeček přerušil projev předsedy SPD Okamury, respektive že mu ihned po přestávce nepředal slovo. Paragrafy 60 a 61 zákona o jednacím řádu totiž říkají, že řečník nesmí být nikým přerušován. Uveďme však také, že k původnímu přerušení schůze došlo na žádost předsedy poslaneckého klubu SPD Radima Fialy, který upozornil na to, že se v sále nenachází žádný z ministrů. 

Uveďme, že jednací řád ani usnesení (.pdf) Sněmovny upravující její fungování o způsobu přednesu návrhu nehovoří. Uvádí jen to, kdo smí návrh podat, tedy jedna pětina všech poslanců nebo dva poslanecké kluby. Návrh nemusí být přednesen na mikrofon u řečnického pultu. Ústavní právník Jan Wintr pro server Aktuálně.cz k nutnosti přednesu návrhu na mikrofon uvedl toto: „Praxe fungování sněmovny ale počítá se spoustou návrhů podávaných písemně. Čili to, že předsedající oznámí, že dostal písemný návrh, je v pořádku.“

Ostatně procedurální návrhy v minulosti již vícekrát přednesl předsedající, a nezazněly tak od navrhujících poslanců tzv. „na mikrofon“. Došlo k tomu například v lednu 2021 či březnu 2017.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý vzhledem tomu, že jednací řád ani jiný vnitřní předpis neobsahuje povinnost přednést procedurální návrh na mikrofon. 

Senátor Michael Canov poukazuje na situaci z 15. února 2022, kdy bylo ve Sněmovně prodloužení jednání odhlasováno až po osmé hodině večerní. Podle ústavního právníka Jana Wintra byl porušen jednací řád Sněmovny. Zákony prohlasované po 19. hodině by to ale nemělo ohrozit na jejich legitimitě.

Podle § 53 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny zahajuje Sněmovna jednání nejdříve v 9 hodin a ukončuje ho nejpozději ve 21 hodin. Paragraf navíc upravuje také čas, kdy nejpozději se může rozhodnout o změně doby pro hlasování: „Hlasování o návrzích zákonů, o pozměňovacích návrzích k nim a o mezinárodních smlouvách vyžadujících souhlas Parlamentu a o změně této doby pro hlasování, lze zahájit nejpozději do 19 hodin. Na návrh nejméně jedné pětiny všech poslanců, případně dvou poslaneckých klubů se může Sněmovna usnést jinak.“ Jan Wintr v odpovědi na náš dotaz uvedl, že stejné pravidlo platí i pro návrhy na jednání po 21. hodině: „Domnívám se ale, že ustálená praxe je, že i o jednání po 21,00 se musí hlasovat do 19,00.“

Doplňme, že v případě stavu legislativní nouze se § 53 neužívá. V momentu přerušení projevu Tomia Okamury však Sněmovna ve stavu legislativní nouze nejednala, a výše zmíněné pravidlo § 53 tak zůstalo v platnosti. K přerušení totiž došlo již při projednávání návrhu pořadu schůze, nikoliv při jednání (.pdf) o návrhu pandemického zákona. Aby se aplikovala pravidla stavu legislativní nouze, musela by Sněmovna na začátku schůze potvrdit, že stav legislativní nouze trvá. To ale neudělala. „Na jednání o pořadu schůze tedy § 99 odst. 9 rozhodně použít nešlo a muselo se postupovat klasicky podle § 53,“ uvedl k situaci z 15. února Jan Wintr.

Frank-Walter Steinmeier poprvé zastával post ministra zahraničních věcí Spolkové republiky Německo v letech 2005 až 2009 a v těchto letech byl také jejím vicekancléřem. Podruhé nastoupil do čela ministerstva zahraničí v roce 2013 a tuto pozici zaujímal až do ledna 2017. V únoru téhož roku byl poprvé zvolen prezidentem SRN. 

K jeho znovuzvolení pak došlo 13. února 2022. Při této příležitosti pronesl Steinmeier proslov, v němž mimo jiné hovořil také o současné eskalaci vztahů na rusko-ukrajinské hranici. Uvedl, že za eskalaci, a tedy i případný konflikt na východě Ukrajiny, nese odpovědnost právě Rusko, a vyzval ruského prezidenta Vladimira Putina, aby „uvolnil smyčku kolem krku Ukrajiny a hledal společnou cestu, která zachová mír v Evropě“. 

Dne 14. února 2022 ruský ministr obrany Sergej Šojgu o vojenských cvičeních ruské a běloruské armády, která se konají v blízkosti ukrajinských hranic, uvedl: „Chci ještě jednou zopakovat, že cvičení proběhnou, některá z nich byla dokončena, některá se dokončují, něco zbývá udělat (…).“

Podle vyjádření mluvčího ruského ministerstva obrany Igora Konašenkova z 15. února ruské jednotky Jižního a Západního vojenského okruhu splnily své úkoly a začaly se vracet na svá původní stanoviště. Uveďme, že oba vojenské okruhy sousedí s Ukrajinou. Dále však Konašenkov upozornil na to, že cvičení ruských a běloruských jednotek v Bělorusku a další cvičení, do kterých jsou zapojeny „prakticky všechny vojenské okruhy, flotily vojenského námořnictva a výsadková vojska“, nekončí.

Pro úplnost doplňme, že média a politici spekulují, co je Putinovým záměrem. Po tom, co bylo oznámeno stažení části jednotek, například stoupla hodnota rublu a zlepšila se situace na ruském trhu. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg zmínil, že vidí důvod k mírnému optimismu, zároveň ovšem poukázal na to, že velká část ruských vojenských jednotek zůstává v blízkosti hranic s Ukrajinou. Americký prezident Joe Biden pak ruský útok stále nevylučuje.

Samotný Pavel Žáček svým výrokem upozorňuje na to, že by zprávy o ukončení cvičení mohly být falešným signálem a že by Rusko mohlo mít zcela opačné plány.

Předně uveďme, že tzv. minské dohody (.pdf, str. 2–4) měly vést ke zklidnění krizové situace na východě Ukrajiny, která má počátek na jaře 2014. V době obsazení Krymu Ruskem v březnu 2014, tedy poté, co v čele Ukrajiny stanulo nové proevropské vedení, začaly proruské a protivládní skupiny v oblasti kolem Doněcku a Luhansku proti této nové ukrajinské vládě protestovat.

V dubnu 2014 separatisté v Doněcku a později i v Luhansku vyhlásili nezávislost, proti čemuž zasáhla ukrajinská armáda a situace vyústila v ozbrojený konflikt. Na jedné straně zde tedy stojí ukrajinská armáda a na druhé proruské a protivládní skupiny, které podporuje ruská armáda.

Po těžkých bojích byl 5. září 2014 podepsán první minský protokol (.pdf), jenž měl konflikt zastavit. Byl však často porušován a v lednu 2015 (.pdf, str. 3) kompletně padl, čímž byla zahájena další fáze ozbrojených střetů. V únoru 2015 poté zástupci Ukrajiny, Ruska i ukrajinských separatistů podepsali druhou minskou dohodu, která dodnes stále alespoň formálně platí.

Upřesněme, že druhý minský protokol se skládá ze 13 bodů. Mezi ně patří například požadavky na okamžité příměří v Doněcké a Luhanské oblasti, stažení těžkých zbraní, stažení všech ruských vojenských formací či techniky i žoldnéřů z území Ukrajiny či obnova kontroly ukrajinské vlády nad rusko-ukrajinskou hranicí. Podle minských dohod také mělo například dojít k uskutečnění místních voleb v Doněcku a Luhansku, to se ale nestalo. Proběhnout měla také ukrajinská ústavní reforma, která měla vést k decentralizaci státu, a zaveden měl být i zvláštní status pro Doněcký a Luhanský region.

Rusko a Ukrajina se nicméně navzájem obviňují z nedodržování dohod a mají odlišné představy o ústavních změnách (.pdf, str. 4) i o podobě voleb. Kontrola hranice je však navázána právě na ně. Obě země navíc požadují plnění bodů minských dohod v jiném pořadí. 

Minské dohody tak dlouhodobě neplní ani jedna strana. Proruští separatisté v Donbasu, kteří jsou podporovaní Ruskou federací, dlouhodobě nedodržují klid zbraní a Ukrajina s nimi odmítá jednat. Vedení Ukrajiny se také obává, že by plnění minských dohod mohlo znamenat zničení země. Z nedodržování dohod je pak obviňováno i Rusko, které z oblasti stále nestáhlo těžké zbraně.

Minské dohody tedy skutečně nejsou dlouhodobě dodržovány, jak ve výroku uvádí Radek Koten. Podmínky dohody nicméně neplní ani jedna strana, přičemž z dostupných zdrojů nevyplývá, že by míra porušování dohod byla v případě Ukrajiny vyšší. Ruské porušování minských dohod navíc zjevně není pouze reakcí na chování Ukrajiny. Výrok Radka Kotena proto hodnotíme jako nepravdivý.

Dodejme, že podle OSN zemřelo kvůli konfliktu na východě Ukrajiny během let 2014 až 2018 přes 3 000 civilistů. Přestřelky zde stále pokračují, do dnešního dne si vyžádaly více než 13 000 životů.