Lidé ve vazbě z rozhodnutí generálního ředitele se mohou týdně dvakrát osprchovat v teplé vodě. A když chtějí, ve studené vodě.
Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť je tato problematika upravena vyhláškou Ministerstva spravedlnosti ČR 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby. Generální ředitelství vězeňské služby o tom proto nemohlo rozhodnout, což vyplývá ze Zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, který říká, že generální ředitel odpovídá ministrovi za činnost Vězeňské služby a zabezpečuje plnění společných úkolů ostatních organizačních jednotek, které metodicky řídí a kontroluje.
Kompetence generálního ředitelství proto v tomto případě spočívají v dohledu nad implementací vyhlášky ministerstva. Tuto vyhlášku ministerstva spravedlnosti 109/1994 Sb., dne 18. ledna 2010 zveřejnila Vězeňská služba na svých stránkách.V rámci tohoto dokumentu pak problematiku sprchování ošetřuje konkrétně § 36 Koupání obviněných, v kterém je uvedeno že:
"(1) Správa věznice zajistí, aby obvinění měli možnost se koupat v teplé vodě nejméně dvakrát týdně. (2) Na základě doporučení lékaře, nebo vyžadují-li to hygienické důvody, zajistí správa věznice koupání obviněných častěji. (3) Obviněné při koupání střeží osoba stejného pohlaví. Zpravidla při koupání může být provedena zraková prohlídka zaměřená na zjištění stop po fyzickém násilí na těle obviněného. (4) Za koupání v teplé vodě se v podmínkách výkonu vazby považuje sprchování teplou vodou. (5) Pokud z provozních nebo energetických důvodů nelze koupání podle odstavce 1 zabezpečit, musí být vždy zajištěna možnost řádného umytí v teplé vodě."
A co se týče Deloittu, kteří vyměřili tyhle ty obrovské částky, tak ministerstvo financí udělalo svoje vlastní hodnocení a zkorigovalo to na 32 milionů u nás v našem kraji.
Výrok hejtmana Novotného hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací Českého rozhlasu z května letošního roku.
Český rozhlas 22. května 2012 informoval v příspěvku Chyby v čerpání fondů EU mohou Karlovarský kraj stát o tom, že audit firmy Deloitte popsal výši sankcí za špatné čerpání na úrovni necelé miliardy Kč. Ministerstvo financí pak odhadlo tyto sankce na 33 milionů Kč. Skutečná výše sankcí je však otázkou budoucnosti.
Už dva roky neprobíhá nábor tak, jak by to bylo potřeba. To znamená zhruba těch 1 500 policistů ročně.
Podle vyjádření policejního prezidenta Lessyho, zveřejněném na serveru Aktuálně (v únoru letošního roku), je už delší dobu zastaven nábor policistů. V článku z roku 2009 na serveru iDNES hovoří tehdejší ministr vnitra Pecina o tom, že od dalšího roku nábor zastaví. Od roku 2010 tedy nábor policistů v "obvyklých" rozmezích skutečně neprobíhá.
V prvním odkazovaném článku je také informace, že kritickou situaci by vyřešil "přírustek" ve výši 1 500 policistů.
Výrok Jeronýma Tejce proto hodnotíme jako pravdivý.
To je čistě technická záležitost (změna zákona, podle kterého v současnosti všichni, kdo se chtějí obrátit na soud kvůli sociálním dávkám, musí do Prahy, pozn.), která spadá kompetenčně pod ministerstvo spravedlnosti. To není záležitost ministerstva práce a sociálních věcí.
Jde o novelu soudního řádu správního, kterou skutečně připravuje ministerstvo spravedlnosti.
Jak upozornil ombudsman v březnu letošního roku, od 1.ledna 2012 rozhodnutí Úřadu práce přezkoumává pouze Městský soud v Praze. Je to výsledek reorganizace (zákonem o Úřadu práce, .pdf), kdy se původní úřady staly pouze krajskými pobočkami, působícími v rámci jednoho Úřadu práce se sídlem v Praze.
Tato změna přitom přichází krátce poté, co byla vydána novela (popisuje ji např. portál Právní rádce) soudního řádu správního, která měla mj. Městskému soudu v Praze výrazně ulehčit. Podle tiskové zprávy ministerstva spravedlnosti (MS) je nicméně připravena další novela, která by měla rozhodování ve sporech s Úřadem práce přenést na soudy příslušné podle sídla poboček.
Samotná změna, která rozhodování přenesla na Městský soud v Praze (zákon o Úřadu práce), není tedy kompetenčně věcí MS. Václav Moravec se ale ministra ptal na to, kdy bude novelizován zákon, a tato novela skutečně pod resort spravedlnosti spadá.
I v zemi natolik tolerantní vůči protestům a stávkám, jako je Francie, existují jisté postuláty, že určité služby pro občany nezbytné musí mít nějaký minimální provoz i v době stávky.
Výrok ministra financí Kalouska hodnotíme jako pravdivý.
Dle oficiálních informací (fr.) existuje ve Francii v některých odvětvích institut tzv. minimální služby ("le service minimum") již od konce 70. let 20. století. Minimální služba je zakotvena v zákonech, které podrobně upravují ústavní právo zaměstnanců na stávku a jejím cílem je zajistit provoz strategických činností v období stávky. V roce 1979 byl tento institut zaveden v audiovizuálním průmyslu a vztahoval se na veřejná média (France Télévisions a Radio France). V roce 1980 byla uzákoněna minimální služba pro jaderný průmysl, v roce 1984 pro letovou kontrolu a v roce 2008 pro některé typy pozemní dopravy a základní a mateřské školy.
Protože, když si uvědomíme, že v roce 2009, a teď budu mluvit v řádech, abych se netrefil, jsme za regulační poplatky jako kraj zaplatili nemocnicím 60 milionů, o rok později jsme zaplatili cca polovičku 30 milionů.
Tento výrok je nepravdivý, neboť neodpovídá reálným výdajům Pardubického kraje. V případě úhrady poplatků za rok 2009 Zedník uvádí dokonce dvojnásobnou částku.
V přílohách (.zip - příloha č. 7, list 24) závěrečného účtu rozpočtu Pardubického kraje za rok 2009 činily celkové výdaje za regulační poplatky ve zdravotnictví 30 654 550 Kč. V roce 2010 (.zip - příloha č. 10, list 24) pak byla závěrečná suma celkem 20 068 429 Kč.
Pro doplnění: Původní schválená částka pro rok 2010 byla pouze 17 mil. Kč. Zastupitelé Pardubického kraje navíc rozhodli, že již od 2. června 2010 nebudou jako první v ČR hradit regulační poplatky ve zdravotnictví z krajských financí.
(...) Já jsem vlastně na podzim roku 95 poprvé navrhoval vznik specializovaného státního zastupitelství pro organizovaný zločin.
Nejstarší záznam, který jsme nalezli a který potvrzuje Kubiceho slova, je jeho vlastní citace ve zprávě Parlamentních listů z června 2012. Dodejme, že právě v roce 1995 Kubice nastoupil do čela ÚOOZ.
Churchill přišel s tou myšlenkou Rady Evropy. Ta existuje ve Štrasburku stále a tam zasedají suverénní státy a vytvářejí dohody.
Tento faktický výrok Nigela Farage hodnotíme jako pravdivý, a to na základě vyjádření W. Churchilla z roku 1943 pro BBC (.mp3), proslovu z roku 1946 v Zurichu a kongresu v Haagu 1948. Další informace k výroku lze nalézt i na oficiálních stránkách Rady Evropy. Informace o Radě Evropy v češtině lze nalézt například na portálu Euroskop či na stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR.
S názvem Rada Evropy (pozn.: odlišné od Evropské rady i Rady EU, které jsou součástí EU a v té době ještě neexistovaly) přišel jako první právě Winston Churchill ve svém projevu z roku 1943, kde vyzývá k vytvoření Rady Evropy a Rady Asie.
Vizi pak dále obhajoval i v Zurichu, kde uvedl, že by Rada Evropy měla být prvním konkrétním krokem k vytvoření „něčeho jako Spojených států evropských“. Rozhodnutí o vytvoření Rady Evropy přišlo na evropském kongresu v Haagu. Zde bylo rovněž rozhodnuto, že Rada bude rozdělena na Výbor ministrů a Parlamentní shromáždění. Churchill viděl roli této instituce jako předstupeň větší institucionalizace kontinentální Evropy. Za příklad dával Evropě USA i britský Commonwealth.
Rada Evropy byla založena 5. května roku 1949. Sídlí dodnes ve Štrasburku a sdružuje nyní celkem 47 států, které „zachovávají zásady právního státu a zaručují všem osobám v rámci své svrchovanosti základní lidská práva a svobody“. Suverenita je také zachovávána ve Výboru ministrů – orgánu, kde je každá členská země zastoupena svým ministrem zahraničí. Zde se také rozhoduje o nových smlouvách a úmluvách Rady Evropy.
My jsme dostali, my jsme dostali grant od ministerstva průmyslu (na financování vědecko-technického parku, pozn.), to znamená, záleží teďko na zastupitelstvu, které bude 13. září, zda schválí přijetí tohoto daru, ne daru, tohoto grantu od ministerstva průmyslu, který je ve výši, pokud si to dobře pamatuju, 230 nebo 240 milionů korun, a do těch 300 milionů korun by to musel dofinancovat Karlovarský kraj. To znamená, podstatná část toho financování toho vědecko-technického parku, té výstavby toho parku je zajištěna v tuhle chvíli.
Kraji byla podle oficiálních údajů dotace skutečně přislíbena.
Hejtman odkazuje na tzv. Vědeckotechnický park Karlovarského kraje. Na podzim loňského roku byla kraji schválena žádost o dotaci z Operačního programu Podnikání a inovace. Karlovarská agentura rozvoje podnikání (KARP) sice uvádí, že náklady projektu dosáhnou 251 mil. korun a uvádí, že dotace má výši 199 mil. korun. Novější údaje (Krajské listy, iDnes.cz) se však shodují na nákladech ve výši 300 mil. korun - z těchto údajů pravděpodobně hejtman Novotný vychází. Při spolufinancování kraje ve výši 25 % předpokládané částky pak přibližně odpovídá i Novotným zmíněná výše dotace, "230 nebo 240 mil. korun".
Výstavba parku nyní, jak říká hejtman, závisí na rozhodnutí zastupitelstva kraje. To již v červnu letošního roku odmítlo projekt podpořit (Český rozhlas) a nezdá se tedy, že financování projektu je bezpečně zajištěno. Dodejme, že kraj zatím samozřejmě nezískal prostředky na výstavbu (dar), pouze příslib jejich vyplacení po realizaci stavby.
Upozorňuji přitom, že počet studentů soukromých vysokých škol vzrostl zhruba za posledních deset let téměř třicetinásobně. V roce 2000 to bylo 1 %, tedy 2 000 studentů. V roce 2010 přes 57 tisíc studentů, to už bylo 14 % všech vysokoškoláků.
Tento výrok označujeme na základě statistik ČSÚ za pravdivý.
ČSÚ zveřejnil 15. března 2011 analytickou statistiku zabývající se historií a vývojem polistopadového soukromého školství do roku 2010.
Tento dokument (.pdf) potvrzuje na straně 18 slova Marty Smelové. Soukromé VŠ oproti 1 % studentů (tzn. cca 2000 studentů) z roku 2000 navštěvovalo v roce 2010 14 % z celkového počtu studentů (tzn. cca 57 tisíc studentů). A jejich počet tak vzrostl téměř 30krát (respektive 28krát).
Pro kontext je však vhodné dodat i mezinárodní srovnání. Další dokument této analýzy ČSÚ uvádí, že počet studentů terciárního vzdělání tzv. typu A (např. studenti bakalářských, magisterských a magisterských navazujících programů vysokých škol) na soukromých VŠ v ČR nedosahuje průměru zemí OECD ani EU19, kde zaujímá neveřejný sektor na této vzdělávací úrovni podstatně vyšší podíl (v ČR zhruba desetinu, 19.6 % v EU19 a v zemích OECD 24.6 %).
