Přehled ověřených výroků

Výrok ministra Dobeše je neověřitelný, neboť jak harmonogram prací, tak konkrétní zmíněné kroky nelze dohledat ve veřejně dostupných zdrojích.

Konkrétní harmonogram prací na dálnici D47 nelze dohledat. 18. května se v článku pro Novinky.cz vyjádřil ministr Dobeš ve smyslu k nastartovaným opravám, že "v této chvíli je ještě předčasné uvést konkrétní termín (pozn. zahájení oprav) . Tam, kde se objevily závady, byly provedeny kontrolní vrty. Máme ale zájem, aby kontrolu složení podloží provedly i zahraniční laboratoře a to nějaký čas potrvá." Ve stejném textu pak ministr poukazuje na nemožnost využití uzavírek, a to z důvodu blížícího se fotbalového mistrovství Evropy - podle ministra Dobeše není možné komplikovat fanouškům cestu na tento šampionát.

Ministrem popsané stavební práce nejsou nikde přesně popsány, tudíž jeho výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Máte-li však s touto dálnicí a pracemi na ní osobní zkušenost, rádi toto hodnocení na základě Vašich informací aktualizujeme.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý.

Podle webu Kraje Vysočina je úsek dálnice D1 nacházející se na jeho území dlouhý skutečně 93 km. O orientaci D1 asi netřeba dlouze spekulovat, viz. mapa silniční sítě kraje Vysočina.

Text novelizovaného zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu doslovně o nutnosti předem nahlášené kontroly nemluví. S ohledem na to, že byl výrok Jeronýma Tejce vysloven při debatě o otázce novele zákona o NKÚ, je potřeba jeho výrok označit za nepravdivý.

Pro přehlednost přikládáme návrh právní úpravy (ve kterém nikde nenajdeme hlášené kontroly) :" Navrhovaná působnost Nejvyššího kontrolního úřadu reaguje na trend směřující k širšímu rozsahu pravomocí nejvyšších kontrolních institucí, vyjádřený v nově koncipovaném znění čl. 97 odst. 1 Ústavy. V souladu s ním je navrženo podřídit pod kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu i hospodaření územních samosprávných celků s jejich majetkem, včetně finančních prostředků, které jsou součástí jejich rozpočtu. Uvedená kontrola však nebude v žádném případě znamenat zásah do ústavně zaručeného principu samostatnosti výkonu územní samosprávy, neboť na základě výstupů z této kontroly nebude Nejvyšší kontrolní úřad ukládat kontrolovaným subjektům opatření jakkoliv zasahující do jejich činnosti. Navíc je kontrola omezena pouze na kontrolu zákonnosti. Dále se navrhuje rozšířit kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu i na další právnické osoby, které by mohly podléhat jeho kontrolní činnosti za předpokladu, že mají veřejnoprávní povahu a že tak stanoví zákon.

Kontrolu v zákonem stanoveném rozsahu může Nejvyšší kontrolní úřad vykonávat jak u organizačních složek státu, tak u právnických nebo fyzických osob. "

A zvláštní úpravy vztahující se k jednotlivým bodům novely: " K bodu 1 (§ 3)Ustanovení odstavce 1 nově vymezuje v návaznosti na novou úpravu čl. 97 odst. 1 Ústavy působnost Nejvyššího kontrolního úřadu tak, že rozšiřuje jeho kontrolní pravomoc na územní samosprávné celky, jejichž hospodaření v samostatné působnosti bude přezkoumávat pouze z pohledu zákonnosti, a také na další právnické osoby veřejnoprávní povahy, které taxativně vyjmenovává, neboť i ony hospodaří s veřejnými prostředky ve značném rozsahu. Tato změna vychází především z potřeby ve větší míře usměrnit nakládání s těmito prostředky tak, aby v zájmu stabilizace veřejných rozpočtů nedocházelo k jejich vynakládání v rozporu se zákony, resp. ve stanovených případech k nehospodárnému nebo neúčelnému nakládání s nimi.

Bližší vymezení okruhů kontroly uvedené v odstavci 2 vychází z dosud platné úpravy, aby bylo zřejmé, že při rozšíření kontrolní pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu směrem k územním samosprávným celkům, jak výše uvedeno, se rozsah dosud kontrolovaných oblastí novou úpravou nezužuje.

Z dikce navrhovaného § 3 a z povahy navrhované působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu logicky vyplývá, že kromě právnických osob, resp. organizačních složek státu (včetně státních vysokých škol, které na rozdíl od veřejných vysokých škol nejsou právnickými osobami), budou kontrole ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu i nadále podléhat i fyzické osoby, jsou-li splněny pro takový postup podmínky stanovené zákonem.

K bodu 2 (§ 4 odst. 2 a 3)

Ustanovení odstavce 2 upravuje výjimku z obecné zásady stanovené ve stávajícím § 4 odst. 1, dle níž Nejvyšší kontrolní úřad prověřuje kontrolované činnosti z hlediska souladu s právními předpisy a kontroluje také, zda jsou prováděny účelně a hospodárně. Ve vztahu k územním samosprávným celkům, jakož i k dobrovolným svazkům obcí, je do navrženého ustanovení odstavce 2 promítnuta zásada čl. 101 odst. 4 Ústavy, dle níž může stát zasahovat do jejich činnosti pouze v případě, vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem.

Výjimka v odstavci 3 ve vztahu k České národní bance je odůvodněna jejím specifickým postavením, které je dáno její působností jako centrální banky státu, soukromoprávního subjektu podnikajícího v oblasti bankovnictví a správního orgánu pro oblast dohledu nad finančním trhem. Na postavení České národní banky jako centrální banky státu jsou kladeny právem Evropské unie určité požadavky, a to zejména požadavek její nezávislosti na státní moci. Současně Česká národní banka při svém působení v oblasti bankovnictví podléhá zákonné regulaci této činnosti, kde je jedním ze stěžejních požadavků provádění této činnosti povinnost dodržovat bankovní tajemství. Vzhledem k uvedenému, jakož i k vyloučení kolize kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu s výše uvedenými požadavky na činnost České národní banky je navrženo omezení rozsahu této kontroly. Pokud jde o veřejné vysoké školy, je zde respektována jejich akademická nezávislost. "

Obchodní veřejná soutěž byla vyhlášena (.pdf) 30. června 2011 - výrok je tedy pravdivý.

Výrok označujeme za pravdivý na základě následujících informací.

Z původního znění Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který je ve své původní podobě z roku 2004 dostupný například na stránkách business.center.cz, je patrná jasná úprava vzájemných vztahů mezi Úřady práce a agenturami práce, a je tedy zjevné, že spolupráce, i když v mnohem volnější formě, než jak je tomu po 1. lednu 2012, mezi nimi byla možná i v minulých letech. Konkrétně byla totiž v původní verzi zákona ošetřena pouze možnost, aby práce byla kromě Úřadu práce zprostředkovávána také agenturami. Toto je uvedeno v druhé části Zákona o zaměstnání HLAVA I: § 14, v odstavci 3b:

"Zaměstnání zprostředkovávají za podmínek stanovených tímto zákonem
právnické nebo fyzické osoby, pokud mají povolení k příslušné formě zprostředkování zaměstnání (dále jen "agentury práce")."

Novelizovaná verze tuto spolupráci od 1. ledna 2012 výrazně prohlubuje, dává agenturám práce nesrovnatelně větší možnosti a zásadně zvyšuje jejich význam, s čímž se pojí mimo jiné například také vznik nového institutu sdíleného zprostředkování zaměstnání (mezi Úřadem práce a agenturami práce) nebo institucionalizované poskytování peněžních příspěvků agenturám práce za zprostředkování zaměstnání, jejichž výše je v tomto zákoně také přesně specifikována.

Přesné částky těchto příspěvků, upravuje konkrétně HLAVA V, § 119a, zákona 435/2004 Sb.(pdf.) o zaměstnanosti:

“Úřad práce má uzavírat s agenturou práce písemnou dohodu, na jejímž základě může agentuře práce poskytnout příspěvek
a) na sdílené zprostředkování zaměstnání ve výši 5 000 Kč na každého uchazeče o zaměstnání, kterému bude agentura práce zprostředkovávat zaměstnání,
b) za umístění uchazeče o zaměstnání do pracovního poměru na dobu neurčitou ve výši 1 250 Kč a
c) za setrvání umístěného uchazeče o zaměstnání v pracovním poměru na dobu neurčitou po dobu nejméně 6 měsíců ve výši 500 Kč.
(4) Za zprostředkování zaměstnání se nepovažuje, pokud agentura práce přijme do pracovněprávního vztahu uchazeče o zaměstnání, kterému zprostředkovává zaměstnání podle této dohody.“

Tento paragraf pak dále upravuje také další práva a povinnosti agentur práce vůči Úřadům práce.

Vláda projednávala stanovisko Ministerstva zemědělství a státního podniku Lesy České republiky ke kontrolnímu závěru Nejvyššího kontrolního úřadu z kontrolní akce č. 10/26 “Majetek státu a peněžní prostředky poskytnuté státnímu podniku Lesy České republiky” dne 4. července 2012. Jak vyplývá ze zápisu z vládního jednání, projednávání materiálu bylo přerušeno do 31. srpna 2012. Na tiskové konferenci, která následovala po jednání vlády v tentýž den, se premier Nečas nechal slyšet, že pokračování v projednávání proběhne za přítomnosti generálního ředitele Lesů České republiky a předsedy dozorčí rady.

Výrok Karolíny Peake hodnotíme jako pravdivý.

Česká republika je skutečně, co se týče mezinárodního obchodu, velmi vázaná na evropský trh. Podle údajů Českého statistického úřadu činil vývoz do zemí eurozóny za prosinec 2011 144,4 miliard Kč. Celkový export za tento měsíc činil 228,5 miliard Kč. Procentuálně nám to dává číslo přibližně 63%. Co se týče dovozu, tak celkový objem dovozu čítal částku 218 miliard Kč, přičemž za eurozónu je toto číslo 108,7 miliard Kč. Procentuálně nám to tedy dává hodnotu 49,5 %. Přesné statistické údaje z ČSÚ jsou dostupny zde, konkrétně tabulka č.3: Zahraniční obchod se zbožím podle skupin zemí.

Ve výroku je tedy hodnota vývozu nadnesena o celých 7%, a u dovozu pak o 10%. Vzhledem k tomuto faktu si dovolujeme označit výrok za nepravdivý.

Z důvodu relevantní připomínky v komentáři, jsme se rozhodli spočítat i celkový objem dovozu a vývozu ČR s eurozónou za celý rok 2011. Tyto udaje se ale markantně neliší od údajů za měsíc prosinec. Přesná čísla jsou 2677 miliard Kč za celkový objem dovozu, z toho 1354 miliard Kč do zemí eurozóny. Procentuálně vyjádřeno zde směřuje 50% dovozu. Co se týče vývozu, tak za uplynulý rok byl celkový vývoz v hodnotě 2869 miliard Kč, z toho 1883 miliard Kč do zemí eurozóny. Převedeno na procenta to dává 65%. Nadhodnocení dovozu tedy zůstává stejné a u vývozu pouze o 2% přibližuje Zaorálkovo tvrzení ke skutečnému údaji, přesto je zde pořád 5% rozdíl. Pro ověření statistik bylo použito oficiální databáze Českého statického úřadu.

Ministr Pospíšil zřejmě hovoří o novele Zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu) č. 459/2011 Sb. Průběh schvalování novely lze dohledat na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (dále PSP ČR). V říjnu (tedy na podzim) byl návrh tohoto zákona schválen PSP ČR, a dále byl postoupen Senátu, který jej s pozměňovacími návrhy sněmovně vrátil. Počátkem prosince PSP ČR Senát přehlasovala a koncem prosince byl zákon v říjnovém znění podepsán prezidentem.

Jelikož se jedná o velmi rozsáhlou novelu, k ověření výroku pana ministra byl využit také článek na serveru epravo.cz "Co je nového v trestním řádu od 1. 1. 2012 - část II.", který se věnuje změnám v úpravě institutu vazby v novele trestního řádu.

Ministr Pospíšil se zmiňuje o rozhodování o vazbě ve veřejném slyšení. Novela v bodě 30 vkládá do trestního řádu nové paragrafy 73d až 73g, které se věnují tzv. "vazebnímu zasedání", tedy zasedání, ve kterém se rozhoduje o vazbě. Odst. 1 a 2 paragrafu 73d zní: "(1) Koná-li se hlavní líčení nebo veřejné zasedání, jehož se účastní obviněný, rozhodne soud i o vazbě, je-li to potřebné vzhledem ke stanoveným lhůtám. (2)Rozhoduje-li soud o vzetí obviněného do vazby mimo hlavní líčení nebo veřejné zasedání, nebo rozhoduje-li soudce o vzetí do vazby v přípravném řízení, rozhoduje vždy ve vazebním zasedání". Paragfraf 73f dále stanoví přítomnost osob při vazebním zasedání následovně:

"(1) Vazební zasedání se v řízení před soudem koná za stálé přítomnosti všech členů senátu.(2) Vazebního zasedání se vždy účastní obviněný; jeho účast může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Účast státního zástupce a obhájce při vazebním zasedání není nutná.(3) Vazební zasedání se koná bez účasti veřejnosti."
Rozhodnutí o vazbě tedy může probíhat i na veřejném zasedání, ale existuje i druhá varianta - vazební zasedání není veřejné.

Není zcela jasné, jaká ustanovení měl ministr Pospíšil na mysli, když hovořil o možnosti častějšího podávání námitek. Institut námitky se v novele č. 459/2011 Sb., nevyskytuje a nejsme si tedy jisti co přesně myslel, tuto část výroku tedy nemůžeme ověřit.

Vzhledem k zavádějící části o veřejných slyšeních hodnotíme celý výrok jako zavádějící.

Na základě informací Ministerstva zemědělství, Evropské unie a Státní veterinární správy ČR hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Za nelegální vejce jsou považována všechna vejce, která pocházejí z chovu nosnic v tzv. neobohacených klecích. Podnět k zákazu je zakotvený ve směrnici Rady 1999/74 (.pdf), a to na návrh Evropské komise. Článek 5, odstavec 2 výslovne hovoří, že „členské státy zajistí aby chov v těchto klecích byl zakázán od 1. ledna 2012.“

Aby ČR zamezila dovozu těchto vajec, a zabránila tak porušení hospodářské soutěže, protože čeští zemědělci už tzv. obohacenými klecmi disponují, neumožnila Státní veterinární správa ČR přivést nelegální vejce na český trh. Její úlohou je nyní zásilky nelegálních vajec zachytit a buď je nařídit zlikvidovat, nebo je vrátit zpět dodavateli (viz tisková zpráva Ministerstva zemědělství).

Vzhledem k tomu, že Státní veterinární správa "je orgánem veterinární správy a správnímúřadem s celostátní působností podřízeným Ministerstvu zemědělství"(Veterinární zákon č.166/1999 Sb (.pdf)), hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ministerstvo odstoupilo od smlouvy o dodávce vozidel, později uzavřená smlouva skutečně byla vyšetřována.

Přehledně události kolem pořízení Pandurů shrnují Lidovky.cz. Na základě výběrového řízení byla ministrem Kühnlem uzavřena smlouva se spol. DEFENDIA CZ s.r.o. o dodávce obrněnců. Od té v prosinci 2007 (ministryní byla V. Parkanová) ministerstvo odstoupilo se souhlasem vlády (.pdf).

Na přelomu let 2008 a 2009 pak byla dojednána a v březnu 2009 po souhlasu vlády (.pdf) podepsána smlouva o dodávce, opět se spol. DEFENDIA CZ s.r.o. V únoru 2010 pak (dle agentury Mediafax) bylo mj. díky uveřejnění nahrávek manažerů firmy Steyr, která stroje vyrábí, zahájeno vyšetřování Policií ČR.

Vláda tedy přímo nezrušila výběrové řízení, nýbrž pouze schválila odstoupení od smlouvy uzavřené na jeho základě. Přesto Sobotka pravdivě popisuje vývoj ve věci nákupu strojů.